Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1151.
Interpellation
der Abgeordneten Schweichhart, Leibl, Hackenberg und Genossen
an die Regierung
betreffend Aenderung der Richtlinien für das formale Verfahren bei der Zuteilung von beschlagnahmtem Grund und Boden.
Dag Bodenamt beabsichtigt demnächst schon längst beschlagnahmte Grossgrundbesitze zu übernehmen und an Bodenbewerber zuzuteilen. Für den formalen Vorgang bei der Zuteilung von beschlagnahmten Boden hat das erwähnte staatliche Amt Richtlinien herausgegeben, die jedoch den Anforderungen einer ordentlichen Verwaltung und eines ernsten Verfahrens nicht entsprechen.
Das Allerbedenklichste ist, dass die Entscheidung über die Verteilung des beschlagnahmten Grundes in die Hände von Ansiedlungskommissären gelegt wird, die Beamte des Bodenamtes sind und von diesem ernannt werden, denen man eine im Zeitalter der Demokratie unerhört autoritäre Macht einräumt, die Anreiz und Möglichkeit gibt zu den ärgsten Ungerechtigkeiten und zur schlimmsten Korruption. Für jeden beschlagnahmten Grossgrundbesitz wird ein solcher Siedlungskommissär bestellt, der an Ort und Stelle die vorbereitenden Arbeiten für die Bodenzuteilung leitet. Er stellt einen allgemeinen Siedlungsplan zusammen, er stellt das Ausmass der einzelnen Kulturen und Parzellen fest und nachdem er die Berechtigung und Erfüllbarkeit der Ansprüche der Bodenbewerber beurteilt hat, skizziert er in grossen Umrissen, wieviel und welcher Boden für öffentliche Zwecke oder zur Sicherung der baulichen Entwicklung der Gemeinde usw. zu reservieren ist. Er bestimmt, welches Ausmass für freiwilligen Umtausch gegen nichtbeschlagnahmten Grund vorzusehen wäre; er bestimmt, ob es möglich wäre, Restgüter einzurichten, wieviel Grund ins Eigentum, wieviel in Pacht zuzuteilen wäre, er zieht in Erwägung, welcher Teil sofort Zuzuteilen und welcher Teil für künftige Zuteilungen zurückzuhalten wäre; er bezeichnet in dem allgemeinen Siedlungspilan, welcher Teil des übernommenen Komplexes auf die in den einzelnen Gemeinden wohnhaften Bewerber entfallen würden, beziehungsweise welcher Teil für die Anlage einer neuer Siedlung vorbehalten werden soll; in dem allgemeinen Siedlungsplan skizziert er die vorteilhaftere Verwertung auch der anderen Objekte, die mit dem Bodenbesitz zum Zweck der Bodenbesitzreform übernommen wurden — kurz der einzelne Siedlungskommissär bestimmt in letzter Linie allein und selbständig, was mit dem beschlagnahmten Grund und Boden zu geschehen hat. Bei dieser unglaublichen Fülle von Macht sind für gewisse Elemente Tor und Tür für die grösste Korruption sperrangelweit geöffnet. Die Beistellung von Sprengel- und Ortsberatungsausschüssen ist nur eine Komödie, da dieselben kein Entscheidungsrecht besitzen, sondern nur dazu berufen sind, Gutachten abzugeben und auf ťErzielung eines Einvernehmens zwischen den einzelnen Interessentengruppen hinzuwirkenŤ. Das ist die bürokratische Diktatur, schwach verhüllt durch das Feigenblatt, genannt Sprengel- und Ortsberatungsausschüsse.
Dass der Ansiedlungskommissär, der ein blindes Werkzeug des bürokratisch geleiteten Bodenamtes ist, in der Tat die unumschränkte Despotie bei der Grundaufteilung ausüben kann und in der Lage ist, rücksichtslose Protektionswirtschaft zu üben und das Gesamtinteresse gröblichst zu verletzen, zeigen die für ihn bestimmten Richtlinien aufs allerdeutlichste. Er allein hat ferner das Recht, über die an ihn gerichteten Gesuche der Siedler zu berichten und zu entscheiden, er arbeitet den ziffermässigen Zuteilungsentwurf aus, er bestimmt die Bewerber, die bei der Zuteilung berücksichtigt werden sollen, er teilt die gesamte Fläche des übernommenen grossen Grundbesitzes in kleine Teilgebiete, die jene Grundstücke enthalten, welche mit Rücksicht auf die Entfernung die Verkehrswege u. dgl. von den in dieser od. jener Gemeinde ansässigen Bewerbern am besten bewirtschaftet werden können. Er teilt ziffermässig die für die einzelnen Gemeinden bestimmten Teilgebiete auf die einzelnen Bewerber auf. Die alles beherrschende macht des Siedlungskommissärs wird selbstverständlich dadurch nicht eingeschränkt, das der Zuteilungsentwurf eine Zeitlang zur Einsichtnahme aufliegt und Wünsche oder Einwendungen dagegen erhoben werden können und dass die zurückgewiesenen Bewerber binnen 8 Tagen nach der Zustellung der Abweisung im Wege des Siedlungskommissärs an das Bodenamt in Prag oder an das Gebietsbodenamt die Berufung erheben können. Wer die Verhältnisse am Lande, die wirtschaftliche Abhängigkeit und Hilflosigkeit der kleinen Leute kennt und weiss, dass für diese es äusserst schwer ist, gegen einen so allmächtigen Herrn wie es ein Siedlungskommissär ist, aufzukommen, kann solchen Richtlinien absolut nicht zustimmen. Man muss im Interesse der Gesamtbevölkerung sowohl wie der Kleinlandwirte und landwirtschaftlichen Arbeiter und aus Gründen der Korrektheit und der Demokratie darauf bestehen, dass die in Frage stehenden Richtlinien abgeändert werden. In erster Hinsicht in der Richtung, dass nicht ein einzelner vom Bodenamt ernannter Beamter die entscheidende Macht bei der Grundverteilung und der Aufstellung des Verteilungsplanes besitzt, sondern eine Kommission, zu der auch Vertreter der Organisationen, der Landwirte und der landwirtschaftlichen Arbeiter, sowie der Konsumenten in entsprechend grosser Zahl beigezogen werden. Bedenkt man, dass in der Tschechoslovakischen Republik insgesamt 1,800.000 Hektar Ackerland und 3 Millionen Hektar Waldbestand seitens des Staates beschlagnahmt wurden und vergegenwärtigt, man sich, dass eine Hand voll Siedlungskommissäre, über deren Eignung die Öffentlichkeit nicht urteilen kann, hiebei die Ausfertigung der Verteilungspläne und die Verteilung selbst vornehmen sollen, so ergibt sich daraus der zwingende Schluss, dass diese Methode allen Grundsätzen eines ordentlichen Verfahrens ins Gesicht schlägt. Sie ist nur verständlich, wenn man annimmt, dass die Absicht besteht, eine rücksichtslose Willkürherrschaft der nationalistischen Bürokratie zum Schaden der deutschen Bevölkerung aufzurichten. Es ist deshalb unbedingt notwendig, dass die Regierung eine Änderung im angeregten Sinne schleunigst vornimmt.
Die Gefertigten stellen hiermit die Anfrage:
Ist die Regierung resp. das Ministerium für Landwirtschaft bereit, die vom Bodenamt erlasserien Richtlinien für den formalen Hergang bei der Zuteilung des beschlagnahmten Bodens aus den angeführten Gründen zu kassieren und dafür eine Kommission vorzusehen, in der die Vertreter der beteiligten Kreise (Landwirte und landwirtschaftliche Arbeiter), sowie der Konsumenten eine entscheidende Rolle spielen können?
Ist ferner die Regierung bereit, dem jetzigen Parlamente Einfluss im Bodenamt einzuräumen und über die bisherigen und laufenden Arbeiten des Bodenamtes von Zeit zu Zeit eingehend zu berichten und Gelegenheit zu geben, zu den Fragen der Bodenreform Stellung zu nehmen?
Prag, am 9. November 1920.
Schweichhart, Leibl, Hackenberg,
Schäfer, Dietl, Dr. Holitscher, Pohl, Häusler, Schuster, Beutl, Hausmann, Grünzner, Taub, Roscher, Kirpal, Deutsch, Dr. Hahn, Dr. Czech, Jokl, Palme, Blatny, Čermak.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1151.
Interpelace
poslanců Schweichharta, Leibla, Hackenbergra a soudruhů
vládě
o změně směrnic pro formální řízení při přidělování zabavené půdy.
Pozemkový úřad hodlá v nejbližší době převzíti dávno již zabavené velkostatky a přiděliti je uchazečům o pozemky. Pro formální postup při přidělování zabavené půdy vydal zmíněný státní úřad směrnice, jež však nevyhovují požadavkům řádné správy a vážného postupu.
Nejpovážlivější jest, že rozhodování o rozdílení zabavené půdy klade se do rukou osídlovacích komisařů, kteří jsou úředníky Pozemkového úřadu a jím jmenování, jimž vyhražuje se autoritativní moc v době demokracie neslýchaná a zavdávající podnět a možnost k nejhorším ne-spravedlivostem a korupci. — Pro každý zabavený velkostatek ustanovuje se takový osídlovací komisař, jenž na místě samém řídí přípravné práce pro přidělení půdy. On sestaví si všeobecný plán osídlovací, zjistí výměru jednotlivých kultur a parcel, a posoudiv oprávněnost a splnitelnost požadavků uchazečů o půdu, načrtne ve velkých obrysech, kolik a jaké půdy nutno vyhraditi pro účely veřejné neb k zajištění stavebního rozvoje obce atd. Určuje, jaká výměra má býti vyhrazena pro dobrovolnou výměnu za půdu nezabavenou; určuje, je-li možno zaříditi statky zbytkové, kolik půdy má se přiděliti v majetek, kolik v nájem, uvažuje, která část měla by se přiděliti ihned a která zadržeti pro příděly budoucí: označuje ve všeobecném plánu osídlovacím, která část převzatého komplexu připadla by na uchazeče v jednotlivých obcích bydlící, po př. jaká část má zůstati vyhražena založení nové osady; ve všeobecném plánu osídlovacím skizuje výhodnější využitkování též jiných objektů, jež byly s půdou převzaty za účelem pozemkové reformy, zkrátka, jednotlivý osídlovací komisař určuje konec konců sám a samostatně co se má se zabavenou půdou státi. Při této neuvěřitelné pravomoci jsou pro jisté živly otevřeny dokořán dvéře největší korupci. Přidání obvodových a místních výborů poradních je pouhou komedií, ježto nemají nijakého práva rozhodovacího, nýbrž jsou pouze povolány, aby podávaly dobrozdání a usilovaly o docílení dohody mezi jednotlivými skupinami zájemnými. To jest byrokratická diktatura, slabě zahalená fíkovým listem nazvaným obvodní a místní výbory poradní.
Že osídlovací komisař, který je slepým nástrojem byrokraticky spravovaného Pozemkového úřadu, může vskutku provozovati neomezenou despotii při rozdělování půdy a že je s to provozovati bezohledné protekcionářství a hrubě porušovati zájem obecný, ukazují směrnice pro něho stanovené co nejjasněji. On jediný má dále právo referovati a rozhodovati o žádostech osadníků na něho řízených, on vypracuje číselný návrh rozdělovací, on určuje uchazeče, kteří při rozdělení mají přijíti v úvahu, on rozděluje celkovou plochu převzatého velkého majetku pozemkového na malé plochy dílčí, obsahující ony pozemky, jež vzhledem ku vzdálenosti, komunikaci atd. uchazeči v té či oné obci mohou nejlépe býti spravovány. Rozděluje číselně dílčí plochy určené pro jednotlivé obce mezi jednotlivé uchazeče. Všeovládající moc osídlovacího komisaře není ovšem nikterak ztenčena tím, že přidělovací návrh po nějakou dobu vyložen je k nahlédnutí a že proti němu mohou býti činěny námitky nebo uplatněna přání a že odmítnutí uchazeči do osmí dnů po doručení zamítnutí mohou se odvolati prostřednictvím osídlovacího komisaře k Pozemkovému úřadu v Praze neb k obvodnímu (úřadu pozemkovému. Kdo zná poměry na venkově, hospodářskou odvislost a bezradnost malého lidu a ví, že pro tento lid je nadmíru těžko postaviti se na odpor tak všemocnému pánu, jakým je osidlovací komisař, nemůže naprosto schvalovati takových směrnic. V zájmu veškerého obyvatelstva, jakož i malorolníků a zemědělských dělníků a v zájmu správnosti a demokracie nutno trvati na tom, alby tyto směrnice byly pozměněny. Především v tom směru, aby jednotlivý, Pozemkovým úřadem jmenovaný úředník neměl rozhodující moci při přidělování půdy a pořizování plánu osídlovacího, nýbrž komise, k níž přizváni byli by též zástupci organisací rolnických a zemědělských dělníků, jakož i konsumentů v přiměřeném počtu. Uváží-li se, že v Československé republice bylo státem zabaveno celkem 1,800.000 ha půdy orné a 3 miliony ha lesních porostů a uvědomíme-li si, že hrstka osídlovacích komisařů, jichž způsobilost veřejnost nemůže posuzovati, má při tom rozděl ovací plán pořizovati a rozdílení sama prováděti, docházíme k nutnému závěru, lže tato metoda bije v tvář všem zásadám řádného postupu. Je srozumitelna jen tehdy, má-li se za to, že je úmysl zříditi bezohledné svévolné panství nacionální byrokracie na úkor německého obyvatelstva. Je proto bezpodmínečně nutno, aby vláda s největším urychlením provedla změnu ve smyslu naznačeném.
Podepsaní táží se tudíž:
Je vláda, po př. ministerstvo zemědělství ochotno, směrnice Pozemkovým úřadem pro formální postup při přidělování zabavené půdy vydané z uvedených důvodů zrušiti a zříditi za tím účelem komisi, v níž zástupci zúčastněných kruhů (zemědělci a zemědělští dělníci) jakož i konsumentů mohli by míti úlohu rozhodující?
Je dále vláda ochotna vyhraditi nynější sněmovně vliv v Pozemkovém úřadu a podávati občas zevrubné zprávy o dosavadních a běžných pracích Pozemkového úřadu a dáti tak příležitost, aby k otázkami pozemkové reformy zaujato bylo stanovisko?
V Praze, dne 9. listopadu 1920.
Schweichhart, Leibl, Hackenberg,
Schäfer, Dietl, Dr. Holitscher, Pohl, Häusler, Schuster, Beutl, Palme, Hausmann, Grünzner, Taub, Roscher, Kirpal, Deutsch, Dr. Hahn, Dr. Czech, Jokl, Blatny, Čermak.