Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1138.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance inž. Otmara Kalliny a soudr. (tisk 838)
o nedostatečnosti rent vyplácených Všeob. pensijním ústavem.
Všeobecný pensijní ústav poskytoval za války dobrovolně k důchodům jím vypláceným přídavky ve výši od 30 do 250 procent. Na jeho podnět bylo vydáno nařízení o přídavcích k důchodům dle pens. zákona ze dne 4. května 1920 č. 342 sb. z. a n.
Nařízením tímto byly zavedeny podle tříd služného odstupňované 50—100 procentní přídavky k důchodům starobním, invalidním a vdovským nebo k příspěvkům vychovávacím, zakládajícím se na zákoně o pensijním pojišťování se stanovením určitého minima, resp. maxima celkového důchodu.
Tvrzení, že průměrný invalidní důchod činí dnes 400 K a průměrný důchod vdovský 260.— K, takže vzhledem k současnému zastavení dosud dobrovolně placených přídavků obnáší zvýšení v nejlepším případě 7.50 K měsíčně, neodpovídá skutečnosti, ježto dle cit. nařízení důchod invalidní musí činiti alespoň 600.— K a důchod vdovský alespoň 300.— K ročně a ježto i tam, kde přídavek činí pouze 50 %, jako ku př. v VI. třídě, znamená to zvýšení invalidního nebo starobního důchodu o 450.— K (při 10 letém pojištění) neb alespoň o 300.— K (při 5 letém pojištění) a tudíž měsíčně značně více než v interpelaci uvedeno. V I. třídě služného činí pak přídavky k redukovanému důchodu invalidnímu dokonce 400 %.
Připouštím, že vzdor těmto přídavkům jest hospodářská situace důchodců za nynějších poměrů v mnohých případech nanejvýš neutěšená, ale s druhé strany nelze žádati, aby sociální pojištěni, zakládající se na předválečné hodnotě peněz, poskytovalo po 5—10 letech příspěvkových důchody, z nichž by mohla býti živa celá rodina. Takových důchodů nemůže poskytnouti po tak krátké době ani stát svým zaměstnancům a jejich pozůstalým.
Přes to mám úmysl jednati se zájemníky co nejdříve o opětném zvýšení drahotních přídavků k důchodům po rozumu nařízení vlády republiky československé ze dne 4. května 1920 č. 342 sb. z. a n.
V Praze dne 6. prosince 1920.
Ministr sociální péče:
Dr. Gruber, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1138.
Antwort
des Ministers für soziale Fürsorge
auf die Interpellation des Abgeordneten Ing. Othmar Kallina und Genossen (Druck 838),
betreffend die Unzulänglichkeit der von der Allgemeinen Pensionsanstalt zur Auszahlung gelangenden Renten.
Die Allgemeine Pensionsanstalt gewährte während des Krieges zu den von ihr ausgezahlten Reuten Zulagen in der Höhe von 30 bis 250 Prozent. Auf ihre Anregung wurde die Verordnung über die Renterizulagen gem. Pensionsversicherungsgesetz vom 4. Mai 1920, Nr. 342 Samml. d. Ges. u. Vdg. erlassen.
Durch diese Verordnung wurden nach den Gehaltsklassen abgestufte 50—100%ige Zulagen zu den Alters-, Invaliditäts und Witwenrenten oder zu den Erziehungsbeiträgen eingeführt, die auf dem Pensionsversicherungsgesetz unter Festsetzung eines bestimmten Minimums bzw. Maximums der Gesamtbezüge beruhen.
Die Behauptung, daß die durchschnittliche Invalidenrente heute 400 K und die durchschnittliche Witwenrente 260 K betrage, sodaß mit Rücksicht auf die gleichzeitige Einstellung der bisher freiwillig gezahlten Rentenzubussen die Erhöhung im besten Falle 7.50 K monatlich betrage, entspricht nicht den Tatsachen, da nach der zit. Verordnung die Invalidenrente mindestens 600 K und die Witwenrente mindestens 300 K jährlich betragen muß und da auch dort, wo die Zulage bloß 50% beträgt, wie z. B. in der VI. Klasse, dies eine Erhöhung der Invaliditäts- oder Altersrente um 450 K jährlich (bei 10-jähriger Versicherung) oder zumindest um 300 K jährlich (bei 5jähriger Versicherung) und somit bedeutend mehr ausmacht, als in der Interpellation angeführt wird. In der I. Gehaltsklasse betragen die Zulagen zur reduzierten Invaliditätsrente sogar 400%.
Ich gebe zu, daß trotz diesen Zulagen die wirtschaftliche Situation der Rentenbezieher unter den gegenwärtigen Verhältnissen in vielen Fällen höchst unerfreulich ist, doch kann andererseits nicht verlangt werden, daß die auf dem Vorkriegswerte des Geldes fussende Sozialversicherung nach 5—10 jährigen Beitragsjahren Renten gewähre, von denen eine ganze Familie leben könnte. Solche Renten bann Dach so kurzer Zeit nicht einmal der Staat seinen Angestellten und deren Hinterbliebenen gewähren.
Trotzdem habe ich die Absicht, mit den Interessenten demnächst über eine neuerliche Erhöhung der Teuerungszulagen zu den Renten im Sinne der Verordnung der Tschsl. Regierung vom 4. Mai 1920, Nr. 342 Samml. d. Ges. u. Vdg., in Verhandlungen zu treten.
Prag, am 6. Dezember 1920.
Der Minister für soziale Fürsorge: