Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1137
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Albína Chalupy, Františka Biňovce, Ant. Černého a soudruhů (tisk 665)
ve věci velké stávky na panství Křivoklátském, patřícím bývalému knížeti Fürstenbergovi, nyní pod vnucenou správou pozemkového úřadu.
Po dohodě s pozemkovým úřadem pokládám si za čest odpověděti toto:
Úřední správce velkostatku Křivoklátského inž. Stanislav Ambrož po celou dobu, pokud funkci úředního správce zastává, řídil se vždy a přesně dle pokynů a rozhodnutí pozemkovým úřadem mu daných a není pozemkovému úřadu známo, že by podléhal vlivu nějaké ťklikyŤ úředníků Fürstenbergských, nebo že by byl hříčkou v rukou tamnějších Fürstenbergských úředníků, jak v interpelaci se uvádí. Je litovati jen, že interpelace neuvádí žádného konkrétního případu a kvalifikuje jej jako neschopného bez udání skutečností, které by tento posudek odůvodňovaly.
Vlastní příčinou sporů na panství Křivoklátském nastalých bylo propuštění dělníka Václava Svobody, které se stalo za těchto okolností:
Správce dvora Amalie, Hugo Matoušek, po dohodě s hospodářskou správou velkostatků Křivoklátských, kterou vede hospodářský inspektor Josef Schneiberg, dal dnem 15. září 1920 dělníku Václavu Svobodovi ve dvoře Amalie zaměstnanému, jednoměsíční výpověď. Dle sdělení hospodářské
správy byla příčinou výpovědi urážka na cti, které se dělník Václav Svoboda vůči správci Matouškovi dopustil, a pro níž byl okresním soudem v Křivoklátě potrestán. Mimo to bylo uváděno, že Václav Svoboda jako důvěrník dělnictva ruší shodu mezi dělnictvem a hospodářskou správou, úmyslné vyvolává konflikty a na př. zabránil dělníkům v době sklizně sena vykonati nutné práce přes to, že dělníci sami pracovati chtěli přes čas za zvláštní odměnu, by seno včas mohlo býti sklizeno.
Propuštění Svobody stalo se ve vlastní působnosti hospodářské správy, ježto úřední správce na tak rozsáhlém velkostatku jako jest Křivoklát o tyto drobné záležitosti starati se nemůže a musí plně spolehnouti se na podřízené jemu úřednictvo. Proto také pozemkový úřad neměl v této věci žádné ingerence a dověděl se o výpovědi teprve tehdy, když si dělník Václav Svoboda stěžoval u pozemkového úřadu, vida v propuštění jediné šikanu se strany hospodářského inspektora Josefa Schneiberga. Předseda pozemkového úřadu k jeho stížnosti vyzval úřední správu, by vyšetřila a pozemkovému úřadu sdělila, z jakých důvodů dělník Svoboda byl z práce propuštěn, a vůbec by celé jednání v této věci vysvětlila. By zamezeno bylo i pouhé zdání nějaké šikany, nařídil pozemkový úřad, domnívaje se, že osobní neshody, které k výpovědi vedly, mohou býti odstraněny tím, že Svoboda bude přeložen na jiný dvůr, svým přípisem ze dne 27. října 1920 úřední správě, by výpověď daná V. Svobodovi byla zrušena a on přeložen do jiného dvora velkostatku.
Tento příkaz předsedy pozemkového úřadu sdělil — jak bylo vyšetřeno — úřední správce hospodářskému úřadu velkostatku, resp. hospodářskému inspektorovi Schneibergovi s rozkazem, by jej provedl. Hospodářský inspektor Schneiberg odmítl příkaz vykonati, odůvodňuje své stanovisko tím, že hospodářské úřednictvo celého velkostatku jest s ním v této věci solidárním a že by zahájilo stávku, když by pozemkový úřad trval na vykonání tohoto příkazu, dále že by provedení příkazu zavedlo anarchii na dvorech, za níž on by nemohl převzíti zodpovědnost.
Dříve než pozemkový úřad o neprovedení svého rozhodnutí se dověděl, vypukla na dvorech Křivoklátských stávka dělníků pro nepřijetí důvěrníka Václava Svobody do práce. Za účelem urovnání této stávky svolána byla okresní politickou správou v Rakovníku na den 5. listopadu 1920 paritní komise, které se podařilo celý konflikt smírně urovnati. Ježto svoláním paritní komise přišla celá záležitost před forum jiného úřadu k urovnání mzdových a pracovních sporu jedině příslušného, nemísil se pozemkový úřad, šetře ustanovení § 21. zákona ze dne 12. února 1920, 6. 118 Sb. z. a n., do jejího jednám a očekával vyřízení paritní komise. Dle sdělení byla věc vyřízena tak, že Václav Svoboda obdržel odbytné a v důsledku toho upustil od svého požadavku, by byl do služeb velkostatku znovu přijat.
Poněvadž v interpelaci je také zmínka o tom, že předseda pozemkového úřada vyžádal si pro sebe ponechám honitby na Křivoklátsku a tím jsa vázán, trpí zvůli úředníků Fürstenbergských, která v případě Svobodově se projevila, je nutno uvésti, ze tvrzení toto jest nesprávné a spočívá patrně na mylných informacích, ježto předseda pozemkového úřadu nevyhradil si pro sebe odstřel zvěře, ani honitbu v revírech Křivoklátských, nýbrž jen vyhradil si schvalovati povolení dávaná k odstřelu a to proto, aby tato povolení nebyla šmahem a bez volby udílena. Z výše uvedeného plyne též, že předseda pozemkového úřadu sám ve věci dělníka Svobody zakročil a zrušení výpovědi až do rozhodnuti sporu nařídil. Hospodářský inspektor Schneiberg bude povolán k zodpovědnosti pro neuposlechnutí příkazu pozemkového úřadu.
Pokud se týče použití četnictva sluší uvésti, že dne 15. října 1920 soustředěno bylo okresní správou politickou ve Slaném 18 četníků do dvora Amalie, poněvadž bylo rozhlašováno, že bude násilně vystěhován a strýzněn hospodářský správce Hugo Matoušek. Když zachován byl klid, odešlo mužstvo ještě téhož dne na své stanice. Dále bylo soustředěno na panství Křivoklátské na rozkaz presidia zemské správy politické dne 1. listopadu 1920, 60 četníků poněvadž vypukla toho dne na celém panství stávka zemědělského dělnictva a byla obava, že dojde k násilnostem, neboť stávkující hrozili, že nedovolí nikomu pracovati a zejména krmiti dobytek. K výtržnostem však nedošlo spor, jak shora uvedeno, paritní komisi urovnán a dne 8. listopadu začali dělníci opět pracovati. Klid vůbec porušen nebyl a četnictvo, které nemělo příčiny zakročiti a tím méně dělnictvu vyhrožovali neb je znásilňovati, odesláno téhož dne na svá stanoviště.
Z toho, co jsem uvedl, je patrno, ze není žádného důvodu k dalším opatřením v interpelované záležitosti.
V Praze dne 13. prosince 1920.
Ministr vnitra: