Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1133.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne .............................................................. 1921,
o ocenění válečných půjček pro účely dávky z majetku.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Válečné půjčky rakouské a uherské, pokud náležejí do jmění podrobeného dávce dle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n. ocení se 40% jmenovité hodnoty.
Prokáže-li strana, že u ní nebylo podmínek uvedených v § 6, čís. 1. a § 7, odst. 1., čís. 1., a odst. 2. zákona ze dne 24. června 1920, čís. 417 Sb. z. a n. ocení se půjčka 20% jmenovité hodnoty.
Prokáže-li strana mimo to, že půjčka nemá žádné hodnoty, poněvadž není ani v cizině honorována. a nebo prokáže-li, že nebylo u ní podmínek uvedených v § 6, čís. 2., a § 7, odst. 1., čís. 2. zákona ze dne 24. června 1920, čís. 417 Sb. z. a n. vyloučí se půjčka ze jmění dávce podrobeného vůbec.
§ 2.
Průkaz podle § 1, odst. 2. a 3. tohoto zákona, jest podati v přiznání k dávce, nebo později, pokud dávka nebyla uložena (§ 37, odst. 3. zák. o dávce), po případě v odvolání proti vyměření dávky.
§ 3.
Částka dávky, která vypadá na čisté jmění, pozůstávající ve válečných půjčkách, tedy po srážce dluhu a závazků na nich váznoucích, může placena býti vylosovatelnými dluhopisy čtvrté statní půjčky (§ 3, lit. a) a lit. b); a § 4. lit. b) zákona o čtvrté státní půjčce).
§ 4.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedení ukládá se ministru financí.
Odůvodnění.
§ 15, odst. 1, posl. věta zák. o dávce praví:
"Ocenění válečných půjček bude upraveno zvláštním zákonem".
Hlediska, ze kterých vláda v tomto návrhu zákona vychází, jsou v podstatě tato:
Jedná se o ocenění válečných půjček pro účely dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku, tedy pouze oněch, které dle ustanovení zákona o dávce (§ 2 a 6) náležejí do jmění dávce podrobeného; poněvadž dle stavu 1. března 1919, jenž v tomto směru jest rozhodným (§ 6, odst. 1., zák. o dávce), stávaly jen t. zv. staré válečné půjčky rakouské a uherské, lze míti na mysli pouze jejich oceňování, nikoliv oceňování státních dluhopisů, ve které za jistých podmínek dnes válečné půjčky přejíti mohou, tedy ani dluhopisů náhradních, ani dluhopisů čtvrté státní půjčky dle zák. ze dne 24. června 1920, č. 417 Sb z. a n., § 3 lit. a) a § 4 lit. a) na jedné, a § 3 lit. b) a § 4 lit. b) na druhé straně.
Ani při oceňování válečných půjček nelze činiti výjimku ze základního principu § 6, odst. 1., zák. o dávce, dle něhož rozhodnou býti může pouze a jedině hodnota jejich dne 1. března 1919 bez ohledu na další vývoj poměrů po tomto dni.
Hodnota tato jest dána chancemi, které válečná půjčka, v podstatě stejně asi jako los, v tento den na vrácení investovaného kapitálu poskytovala, chancemi zajisté nejistými, nejasnými, ale chancemi pro všechny majitely stejnými.
Z pravidla tohoto nutno ovšem učiniti výjimku, která dána jest cit. zákonem o čtvrté státní půjčce. Zákon tento poskytuje za jistých podmínek možnost přeměniti válečné půjčky v papír státem uznávaný, nejsou-li však podmínky tyto dány (6. a 7. cit. zák.), nebylo by zásadně lze ani válečným půjčkám nějakou hodnotu přikládati, leč by snad byly honorovány v jiném státě. Teprve tehdy, není-li ani této možnosti, mění se nejistota o hodnotě půjčky dne 1. března 1919 trvavší tímto stavem právním v neklamnou jistotu, že nemá ceny žádné.
Ve všech ostatních případech jest oceňování válečných půjček nejen spravedlivé, nýbrž i objektivně možné bez rozdílu, použije-li se možností, které cit. zákon o čtvrté státní půjčce poskytuje čili nic.
Berouc zřetel ke všem momentům, které zde přicházejí v úvahu, navrhuje vláda — podobně jako v § 12, odst. 2., cit. zák. o čvrté statní půjčce — ocenění 40 K po případě 20 K na 100 K nominale, po případě nulou.
Z ostatních ustanovení zasluhuje zvláštní zmínky značná výhoda, kterouž má pro upisovately čtvrté státní půjčky § 3 na mysli.
§ 55, odst. 1., čís. 5. zák. o dávce dává zmocnění ministru financí, aby stanovil, kterými ze státních dluhopisů republiky Československé, a pokud lze jimi platiti dávku, zejména se zřetelem k době jejich splatnosti.
Není-li přijímání státních dluhopisů in solutum nic jiného, než placení běžných výdajů výnosy z dávky, které by stát zvláštní masse dávky měl vždy refundovati, pak lze, má-li účelu dávky dle § 1. zák. o dávce býti zplna vyhověno, pomýšleti na nejvýše jen na přijímání státních dluhopisů krátkodobých a to ještě jen v jistém rozsahu.
Činí-li se z tohoto zásadního stanoviska v navrhovaném § 3 zvláštní výjimka — a to zákonem, ježto právě zmíněné zmocnění by nestačilo — pak rozhoduje zde jen zvláštní zřetel na upisovately čtvrté státní půjčky.
Návrh budiž Národním shromážděním projednán a schválen a za tím účelem přikázán jak v poslanecké sněmovně tak po schválení touto sněmovnou, v senátě rozpočtovému výboru s tím aby o něm podal zprávu do 14 dnů.
V Praze dne 11. prosince 1920.
Ministr financí: