Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1132.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ......................................................... 1921,
o trestním řízení stanném na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Trestní řízení stanné může býti zavedeno z pravidla jen při vzpouře, když ostatní zákonné prostředky k potlačení jejímu nepostačují.
(2) Prohlášení o tom, že má nastoupiti řízení stanné, náleží vládě, v případech naléhavých pro obvod Slovenska a části území župy užhorodské, spolu se Slovenskem spravovanou, ministru s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě a pro obvod Podkarpatské Rusi guvernéru Podkarpatské Rusi v Užhorodě v dohodě s předsedy soudních tabulí a hlavními státními zástupci obvodů, pro něž má býti řízení stanné prohlášeno. Ve případech zvláště naléhavých, jest oprávněn prohlášení to vydati i místně příslušný župan v dohodě s předsedy sedrií a státními zástupci obvodu, o něž jde.
§ 2.
(1) Kromě toho může býti stanné řízení nařízeno i tehdy, jestliže v jednotlivých, případně i více okresích, zvláště nebezpečným způsobem se šíří vražda, zúmyslné zabití, loupež, žhářství, způsobení povodně nebo obecně nebezpečné činy páchané na železnici, telegrafu, telefonu nebo lodi.
(2) Podle okolností může býti stanné řízení obmezeno na ty, kdož se dopustí těchto zločinů, zvláštním, určitě označeným způsobem.
(3) Prohlášení, že je nutno použíti stanného práva, přísluší v případech uvedených v předchozích odstavcích vládě.
§ 3.
(1) Řízení stanné budiž vyhlášeno v těch obcích, pro něž je nařízeno.
(2) Vyhláška má obsahovati:
1. označení zločinů a území, pro něž bylo nařízeno stanné právo,
2. vyzvání, aby se každý chránil spáchati takové zločiny, zvláště pak, jde-li o stanné řízení pro vzpouru, všeho srocování se ke vzpouře, vybízení k ní a jakéhokoliv účastenství na ní a aby se podrobil nařízením úřadu, aby tyto zločiny byly potlačeny;
3. výstrahu, že každý, kdo náleží před občanský trestní soud a po vyhlášení stanného práva na označeném území spáše takový zločin, bude souzen v řízení stanném a potrestán, smrtí.
(3) Vyhlášku tu vydá župan. Vyhlášení stane se v obcích, pro něž stanné právo bylo nařízeno, po předchozím vybubnování nebo vytroubení. Kromě toho může se státi uveřejnění vývěskami a časopisy.
§ 4.
(1) Stanný soud sestává z předsedy a čtyř členů. Předsedou je předseda sedrie nebo jeho náměstek. Členy stanného soudu určí předseda sedrie ihned po vyhlášení stanného práva z členů senátu sedrie. Kromě toho jmenuje jednoho soudce, náhradníka a zapisovatele.
(2) Nemůže-li se stanný soud utvořiti ze členů sedrie, mohou býti členy jmenováni i soudcové okresních soudů nacházejících se v sídle nebo v blízkosti stanného soudu.
§ 5.
Státní zástupce označí ihned jednoho nebo více členů státního zastupitelstva, který při stanném soudu bude vykonávati, funkci veřejného žalobce, a uvědomí o tom předsedu sedrie.
§ 6.
O vyhlášení stanného práva a o jmenování členů stanného soudu a státního zastupitelstva dlužno bezodkladně, případně telefonicky, uvědomiti ministerstvo spravedlnosti.
§ 7.
O prohlášení stanného práva musí vláda podati zprávu Národnímu shromáždění nebo, nezasedá-li, Stálému výboru dle §u 54 ústavní listiny a to v nejbližší schůzi. Vláda je povinna stanné právo zrušiti, jakmile některá sněmovna nebo Stalý výbor dle §u 54 ústavní listiny o to žádají.
§ 8.
(1) Vyhlášením stanného práva stává se sedrie, v jejímž obvodu bylo stanné právo prohlášeno, výlučně příslušnou pro všechny v okresu jejím spáchané zločiny, na něž se má vztahovati řízení stanné, rovněž i pro účastenství, a to bez ohledu na to, vede-li se snad proti obviněnému trestní řízení pro jiné trestné činy u řádného soudu.. Právě tak je výlučně příslušným stanný soud, v jehož obvodě byl obviněný postižen nebo je ve vazbě držán.
(2) Kdyby zavedení stanného řízení nebo pokračování v něm před příslušným stanným soudem nebylo možným pro překážky, jež nelze odstraniti, je příslušným stanný soud, na nějž se státní zastupitelství obrátí.
(3) Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska a pokud jde o obvod Podkarpatské Rusi, guvernér její, může, vyžadují-li toho ohledy veřejného pokoje a pořádku, ustanoviti i jinou sedrii, než jest uvedeno v odstavci prvém, jako příslušný stanný soud.
§ 9.
Obviněného spadajícího pod právo stanné třeba zatknouti a bezodkladně předvésti státnímu zastupitelstvu, jež zařídí jeho uvěznění až do zasednutí soudu stanného, ačli nezavede státní zástupce řízení před soudem řádným, ve kterémžto případě postavení před stanný soud není více přípustným.
§ 10.
Jakmile stalo se potřebným zavedení stanného řízení proti některé osobě, uvědomí státní zastupitelstvo bezodkladně předsedu stanného soudu, který je povinen ihned s největší rychlostí postarati se, aby soud zasedl. Dále se musí župan postarati o to, aby pro bezpečnost stanného soudu a podle okolností i pro provedení trestu smrtí byla pohotově potřebná branná moc a aby na místě určeném pro zasedání stanného soudu bylo pohotově potřebné úřední nářadí, byl přítomen kat, kněz a lékař, aby, jestliže by byl vyřknut trest smrti, provedení jeho, neobdržel-li by odsouzenec milost, nic nepřekáželo.
§ 11.
(1) Státnímu zástupci náleží zavésti řízení stanné proti obviněnému. Za pravidlo platí, že jen takové osoby mohou býti postaveny před stanný soud, které buďto byly při činu dopadeny nebo ohledně nichž důvodně se dá očekávati, že bez průtahu bude lze proti nim provésti důkaz viny.
(2) Těžce onemocnělí nebo ženy těhotné nesmí býti pohnány před stanný soud.
(3) Bylo-li proti obviněnému zavedeno pro tento čin již řízení před řádným, soudem, nelze jej postaviti před stanný soud.
§ 12.
(1) Povinností státního zastupitelstva jest opatřiti k řízení potřebné důkazy, hlavně svědky a znalce a předvolati je, jakož i poškozeného, přímo nebo zaříditi jich předvedení.
(2) Stanný soud může zasedati v kteroukoliv hodinu a také pod širým nebem.
(3) Nejdelší doba řízení proti jednotlivým obviněným jest tři dny a tuto lhůtu, třeba počítati od okamžiku, kdy byl obviněný postaven před stanný soud. Nedá-li se tato lhůta dodržeti, zavede se řízení před řádným soudem trestním.
§ 13.
(1) Není ani formálního vyhledávání nebo vyšetřovaní, ani podání spisu obžalovacího. Celé řízení proti jednotlivým obviněným provede se před zasednuvším stanným soudem a to dle možnosti bez přerušení.
(2) Obviněný buď ihned po zasednutí stanného soudu přeď tento předveden.
(3) Věc budiž projednána před stanným soudem bez jakékoliv zdlouhavosti za použití pravidel obsažených v záhlaví XVIII. čl. zák. XXXIII. z roku 1896, pokud nejsou v tomto zákoně ustanoveny úchylky.
(4) Řízení jest veřejné a ústní. Obviněný může si vybrati obhájce, a o tomto jeho právu musí ho státní zástupce poučiti hned po nařízení stanného řízení, rozhodně ale ještě před postavením před stanný soud. Nepoužije-li obviněný tohoto práva, anebo nemůže-li se zvolený obhájce ihned dostaviti, ustanoví mu soud obhájce z moci úřední. Není-li po ruce obhájce dle §u 55. tr. ř. čl. zák. XXXIII. z r. 1896, může býti jím ustanoven kandidát advokacie, nebo jiný způsobilý znatel práv.
§ 14.
(1) Řízení počne tím, že státní zástupce místo přečtení obžalovacího spisu přednese skutečnosti, kladené za vinu obviněnému.
(2) Řízení obmezí se na dokazování toho skutku, pro který bylo na návrh státního, zástupce zavedeno stanné řízení, ale může se rozšířiti i na jiné takové činy, které náleží pod řízení stanné, netřeba-li se obávati následkem toho protáhnutí řízení. Vypátrání spolupachatelů a účastníků třeba sice míti na zřeteli, ale není proto možno odročiti vynesení rozsudku proti obžalovanému.
(3) Po zakončení řízení průvodního vyloží státní zástupce výsledek jeho a podá svůj návrh. Na to odpoví obžalovaný a jeho obhájce a odpoví-li ještě státní zástupce, náleží právo poslední odpovědi vždy obžalovanému a jeho obhájci.
§ 15.
(1) Na to předseda prohlásí řízení za skončené a stanný soud usnese se v neveřejné poradě na rozsudku, jejž obžalovanému ve veřejném sezení prohlásí.
(2) Jestliže je obžalovaný jednohlasně uznán vinným zločinem náležejícím do řízení stanného, vyměří stanný soud v rozsudku trest smrti.
§ 16.
Místo trestu smrti buď vyměřen trest káznice od 10 do 15 let, jestliže obžalovaný v době spáchaného činu nedovršil 20. rok svého věku a trest vezení od 5 do 10 let, jestliže v téže době nedovršil 18. rok věku. Mimo to může stanný soud ze závažných důvodu nad méně vinnými účastníky na místo trestu smrti vyřknouti trest doživotní káznice nebo káznice ve výměře 10 až 15 let, jestliže provedení trestu smrti na jedné nebo více osobách nejvíce toho zasluhujících dalo odstrašující příklad. Další snížení trestu přípustno není.
§ 17.
Rozsudek s krátkým odůvodněním třeba ihned vyhotoviti.
§ 18.
(1) Opravného prostředku proti rozhodnutí stanného soudu s výjimkou obnovy trestního řízení a opravného prostředku pro zachování právní jednotnosti není. Prosba o milost nemá účinku odkladného.
(2) Jestliže obžalovaný byl odsouzen na smrt, stanný soud usnese se po výslechu veřejného žalobce v neveřejném sedění o tom, má-li odsouzený býti doporučen milosti, a v kladném případe, jaký trest navrhuje na místo trestu smrti.
(3) Jestliže soud neuzná odsouzeného za hodna milosti, přidělí po vyhlášení rozsudku, pokud je to možno, odsouzenému na jeho žádost kněze, a po uplynutí lhůty dané k přípravě na smrt, z pravidla během dvou hodin, trest smrti se na odsouzeném vykoná.
(4) Uzná-li odsouzeného hodným milosti, zašle spisy s dobrozdáním státního zastupitelstva ihned přímo ministerstvu spravedlnosti. Nedostal-li na smrt odsouzený milost, budiž po vyhlášení tohoto rozhodnutí vykonán trest smrti dle odstavce předcházejícího.
§ 19.
Provedení trestu na svobodě, vyměřeného stanným soudem, musí se státi ihned po vyhlášení rozsudku.
§ 20.
(1) Jakmile výkon rozsudku vyneseného v řízení stanném byl zařízen po vrácení spisů dle §u 18, buďtež spisy o věci té nejpozději do 14 dnů zaslány vrchnímu státnímu zástupci, jenž podá zprávu ministerstvu spravedlnosti.
(2) Obnova trestního řízení a opravný prostředek v zájmu právní jednoty jsou přípustny jen podle pravidel trestního řádu před řádnými soudy.
§ 21.
(1) Stanný soud rozhodne, že další řízení přeď ním místa nemá, jestliže neuzná, že věc náleží před stanný soud anebo, nemůže-li se rozsudek o trestu smrti vynésti jen proto, že nebylo rozhodnutí jednohlasné nebo, je-li proti obviněnému sice těžké podezření, že čin spáchal, avšak dokázati jej během zákonné, lhůty není možno, anebo, ukáže-li se během řízení, že je tu překážka uvedená v § 11, konečně, nedá-li se během zákonné lhůty rozsudek vůbec vynésti.
(2) Stanný soud sdělí svůj výrok obžalovanému a státnímu zástupci a postoupí věc řádnému soudu; spolu rozhodne o tom, má-li obviněný i na dále zůstati ve vazbě.
§ 22.
O průběhu řízení před soudem stanným bud sepsán protokol jenž musí obsahovati jen podstatný obsah průběhu řízení. Protokol podepíše předseda a zapisovatel.
§ 23.
(1) Kromě případu § 7 tohoto zákona přísluší zrušení stanného řízení těmže orgánům, jímž přísluší prohlásiti jeho zavedení. Zrušení to staniž se, jakmile odpadne důvod, jenž dal podnět k jeho zavedení. Zrušení řízení stanného bud vždy vyhlášeno ve veřejných listech. Pravomoc stanného soudu končí, jakmile je zrušení řízení stanného sděleno stannému soudu. Všechny neskončené případy, jakož i ty věci, v nichž rozsudky dosud provedeny nebyly, buďtež postoupeny řádným soudům. Výsledky stanného řízení vezmou se za základ dalšího vyšetřováni.
(2) Vykonání trestu na svobodě vyměřeného stanným soudem není tím dotčeno.
(3) Všechny stanným soudem vynesené rozsudky spolu se spisy buďtež do 14 dnů po zrušení stanného práva předloženy vrchnímu státnímu zástupci, jehož povinností jest učiniti vhodné návrhy.
§ 24.
(1) Dokud stanné řízení bylo prohlášeno dle, dosavadních předpisů, zůstává v platnosti; provádění jeho však řídí se předpisy tohoto zákonu.
(2) Nedotčená zůstávají ustanovení jiných zákonů o přípustnosti stanného řízení pro jiné trestné činy než v §§ 1 a 2 tohoto zákona uvedené.
§ 25.
Tento zákon nabývá účinnosti osmým dnem po vyhlášení. Provedením zákona pověřuje se vláda.
Důvodová zpráva.
Stanné právo na Slovensku a Podkarpatské Rusi opírá se, pokud nejde o stanné právo pro podloudný vývoz dle zákona z 18. března 1920, č. 188 Sb. z. a nař. o nařízení ministerstva spravedlnosti č. 9550 z r. 1915 a nařízení č. 41900 z r. 1917. Nařízení ta byla vydána na základě zmocňovacího zákona čl. zák. LXIII. z roku 1912 o výjimečných opatřeních pro případ války.
Použití však zákona toho je omezeno na případ války a když jsou nařízeny vojenské přípravy pro hrozící nebezpečenství války. Opatření pak dle zákona toho učiněná mají býti zrušena nejpozději ukončením války nebo, pomine-li hrozící nebezpečí války a přípravy vojenské.
Naproti tomu dle trestního řádu platného v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou ustanovení o tom, kdy možno, zavésti řízení stanné, součástkou trestního řádu. a použití jich není omezeno na případ války nebo hrozícího nebezpečí války. Podobně i vojenský trestní řád z 5. července 1912, č. 130 ř. z., jenž byl zrušil bývalé podrobení osob, podléhajících příslušnosti soudů vojenských, pod pravomoc stanného soudu dle trestního řádu z 23. května 1873, č. 119 ř. z. opravňuje k zavedení práva stanného i mimo případ války a příprav válečných.
Bylo pak také již při odůvodnění usnesení vládního o zavedení stanného práva na Podkarpatské Rusi ve Stálém výboru poukázáno na to, že je nezbytno míti po rukou možnost rychlého řízení, jakým jest řízení před soudem stanným, má-li být vůbec možným denní případy vraždy, loupeže, žhářství a pod. zdolati. To platí i ohledně Slovenska; kdež bylo stanné právo vyhlášeno ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska již 16. července 1920.
Těžko lze vůbec se domnívati, že by bylo lze stanné právo při unifikací trestního řádu vůbec odstraniti. Alespoň dle stavu přípravných prací počítá komise pro reformu trestního práva s nutností stanné právo zachovati.
Z těchto důvodů překládá se osnova zákona, jehož ustanovení jsou celkem shodná s předpisy o stanném právu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dle trestního řádu z 23. května 1873, č. 119 ř. z., jakož i dle vojenského trestního řádu. V jednotlivostech jest ovšem přihlíženo také k platnému trestnímu řádu čl. zák. XXXIII. z roku 1896.
Zmocňovací zákon čl. zák. LXIII z roku 1912 dopouští uvalení stanného práva i pro zradu státu. Tento případ byl z osnovy vy puštěn, poněvadž dle trestního řádu z 23. května 1873, č. 119 ř. z. stanné právo pro velezradu přípustným není. Zúmyslné zabití dle uherského trestního zákona jest jedním případem vraždy dle trestního zákona platného v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Podmínky prohlášení stanného práva byly nyní stanoveny obdobně jako dle trestního řádu z 23. května 1873, č. 119 ř. z.; u vzpoury je podmínkou, že ostatní zákonné prostředky k potlačení jí nepostačují, v ostatních ale případech, že zločiny šíří se způsobem nebezpečným.
Příslušnost k prohlášení stanného práva byla odchylkou od nařízení č. 9550 z roku 1915 určena obdobně jako dle trestního řádu z 23. května 1873, č. 119 ř. z., tak že pro vzpouru vyžadující přirozeně rychlého zakročení může stanné právo vyhlásiti ministr s plnou mocí pro správu Slovenka a pokud jde o Podkarpatskou Rus, guvernér této v dohodě s předsedou příslušné soudní tabule a hlavním státním zástupcem. Je-li však nebezpečí v prodlení, i župan v dohodě s předsedy sedrií a příslušnými státními zástupci. Jinak však rozhoduje o prohlášení stanného práva vláda, což je zajisté lépe v souhlasu s ústavní listinou o zodpovědnosti celé vlády než dosavadní předpis.
V § 15 je přijato z ministerského nařízení č. 9550 z roku 1915 rozlišování, zda-li obviněný nedovršil 18. nebo 20. rok věku, což jest odůvodněno i zvláštním zřetelem na právo mladistvých (čl. zák. XXXVI. z r. 1908 B n.).
Pokud by bylo účelným zachovati stanné právo prohlášené dle dosavadních předpisů, ustanovuje návrh zákona, že nastává automatický přechod řízení v řízení dle tohoto zákona.
Ve formelním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a sice v jednání zkráceném dle § 55 jedn. řádu sněm., a aby byla přikázána v poslanecké sněmovně výboru právnímu a po přijetí jejím touto sněmovnou v senátě výboru ústavně-právnímu k podání zprávy vždy ve lhůtě dle možnosti nejkratší.
V Praze dne 1. prosince 1920.
Ministr spravedlnosti: