Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1123.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ........................................................................ 1920,
o trestních pracovních oddílech a částečném vyloučení podmíněného odsouzení při trestných činech pro válečnou lichvu a podloudný vývoz.
Národní shromáždění republiky československé, usneslo se na tomto zákoně:
I. O trestních oddílech pracovních.
§ 1.
(1) Do trestního oddílu pracovního náleží, kdo bude odsouzen pro zločin dle zákona o trestání válečné lichvy ze dne 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a n., nebo pro zločin proti zákonu o stíhání podloudného vývozu předmětů potřeby do ciziny ze dne 18. března 1920, č. 188 Sb. z. a n.; dobu zařadění do trestního pracovního oddílu v trvání od jednoho měsíce do jednoho roku určí soud rozsudečný ve výroku o trestu.
(2) Kdo bude odsouzen pro přečin dle uvedených zákonů; bude zařaděn soudem na dobu určenou dle odstavce předcházejícího do trestního pracovního oddílu tehdy, jde-li o druhé odsouzení pro přečin dle téhož zákona nebo sice o odsouzení první, ale takového obžalovaného, jenž nehledí si řádného zaměstnání nebo dopustil se činu ze zištnosti, ač má značný, důchod, anebo. projevil svým činem zvláštní bezcitnost k tísni nemajetných tříd obyvatelstva.
(3) Proti těmto výrokům soudním lze použíti opravného prostředku jako proti výroku o trestu.
§ 2.
(1) Práce v trestním pracovním oddílu budiž nastoupena bezprostředně po odpykání trestu na svobodě.
(2) Uzná-li státní lékař, jejž justiční správa pověří prohlídkou takových odsouzenců, že do pracovního oddílu zařaděný je neschopen tělesné práce, budiž mu soudem prve stolice, o jehož rozsudek jde, uložena za každý pracovní den náhrada peněžitá částkou přiměřenou jeho majetkovým poměrům. Rozhodnutí to staniž se v sezení neveřejném usnesením a přípustnou je z něho stížnost do osmi dnu k nadřízenému sborovému soudu.
§ 3.
(1) Trestní oddíl pracovní buď i zřízen při každém sborovém soudu první stolice, vykonávajícím trestní pravomoc. Užito ho buď k ručním pracem veřejně prospěšným a veřejně vykonávaným, na př. k čištění a úpravě ulic, veřejných zařízení a budov, k dopravě nákladů, ku stavbě a opravám silnic a řek, k regulaci řek, ku stavbě drah a pod., a jen, není-li takové práce, k ručním pracem v soukromých podnicích, označených ministerstvem veřejných prací.
(2) Není-li u některého sborového soudu dosti odsouzenců pro trestní pracovní oddíl, může ministerstvo spravedlnosti naříditi sloučení odsouzenců tohoto soudu s trestním pracovním oddílem jiného sborového soudu.
§ 4.
(1) Trestní pracovní oddíl jest podřízen správě věznice sborového soudu; pracovní oddíl mužský může býti podřízen ředitelství státní trestnice pro muže, která se nachází v blízkosti sídla sborového soudu.
(2) Práci ustanoví správa věznice (ředitelství trestnice), řídíc se při tom pokyny ministerstva spravedlnosti.
(3) Odměny za tuto práci odsouzení nedostanou. Může však býti vyplácena jeho rodině. je-li nemajetná a byla-li vydržována odsouzeným.
(4) Jinak připadá mzda za práci odsouzencovu justiční správě. Táž užije ji pro účely péče o mladistvé odsouzence. Totéž platí o náhradě, která byla uložena dle § 2. odst. 2.
§ 5.
Je-li trestní oddíl pracovní příliš veliký, anebo je-li mu pracovati na různých místech, lze jej rozděliti.
§ 6.
(1) Při ukládání práce jest hleděti k tomu, aby byla odsouzenému uložena práce, přiměřená jeho tělesným silám a aby těm, kdož spáchali těžší trestný čin, byla uložena práce těžší.
(2) Že má býti uložena práce těžší, vysloví soud v rozsudku (§ 1).
(3) Kromě toho může býti těžší práce uložena v řízení kárném pro odepření nebo nedbalé konání uložené práce.
§ 7.
Ti, kdož byli zařaděni do trestního pracovního oddílu, mohou býti ponecháni správou věznice (ředitelstvím trestnice) mimo pracovní čas ve vlastním obydlí. Kdo se nedostaví bez platné omluvy do práce, bude potrestán správou věznice (ředitelstvím trestnice) vězením v trvání jednoho týdne za každý promeškaný pracovní den. Mimo to jest povinen o promeškané dny pracovati v trestním oddílu pracovním déle.
II. Částečné vyloučení podmíněného odsouzení při trestných činech pro válečnou lichvu a podloudný vývoz.
§ 8.
(1) Při odsouzení pro trestný čin dle zákona ze 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a n. je vyloučen podmíněný odklad trestu, jde-li o osoby starší osmnácti let.
(2) Obmezení stanovené v § 17, odst. 1. zákona z 18. března 1920, č. 188 Sb. z. a n. neplatí při osobách mladších osmnácti let.
III. Odchylky pro osoby odsouzené soudy vojenskými.
§ 9.
Ustanovení tohoto zákona vztahují se obdobně na osoby odsouzené soudy vojenskými. Ministr národní obrany se zmocňuje, aby stanovil odchylky v organisaci trestních oddílů pracovních, podmíněné organisací vojenskou.
IV. Ustanovení závěrečná.
§ 10.
Zákon tento nabude účinnosti čtrnáctý den po vyhlášení. Provedení jeho ukládá se ministrům spravedlnosti, národní obrany a veřejných prací.
Důvodová zpráva.
V poslanecké sněmovně byl pod čís. tisku 262. předložen návrh poslanců Igora Hrušovského a soudr., aby byl vydán zákon o zřízení trestních oddílů pracovních. Vláda uznává účelnost tohoto opatření a závažnost důvodů, kterými navrhovatelé svoji osnovu doprovodili, avšak jen ohledně válečné lichvy a soudně trestného podloudného vývozu předmětů potřeby. To jsou totiž trestné činy rázu bohda přechodného, ohledně nichž jest takové mimořádné opatření odůvodněno pro dobu, pokud se nezbavíme poválečné bídy. Při těch trestných činech, jež byly páchány již za míru a budou se bohužel páchati dále, i tenkráte, až se navrátí poměry normální, jako ku př. při zločinu padělání peněz, nezdá se vládě takové z rámce všeobecného trestního zákona vypadající trestání odůvodněno. Nutno také uvážiti, že práce má býti radostnou náplní lidského života a smí jí zcela výjimečně býti užito jako trestu u takových lidí, kteří jako váleční lichváři a podloudní vývozci nezbytných potřeb chtějí býti lehce živi a práci se vyhýbají, hledíce si dosíci značných zisků na úkor celé společnosti, při čemž arci způsobují čím dále větší nouzi a tíseň pro vrstvy nezámožné. Tyto bezohledné příživníky jest ovšem třeba přinutiti k opravdové fysické práci. Snad toto opatření spolu s přísnými tresty na svobodě a majetku konečně je od jejich zločinného počínání odstraší.
Pokud jde o osoby odsouzené soudy vojenskými jest záhodno, aby zásadně platila ustanovení stejná o tom, kdy má nastati zařadění jich do trestního pracovního oddílu. Pokud jde ale o organisaci těchto pracovních oddílů, jest bližší uspořádání vyhrazeno ministru národní obrany, poněvadž počet takových odsouzenců jest přece poměrně menší a bude případně možno zařaditi odsouzence takové tam, kde počet jich byl nepatrný, do stávajících již disciplinárních rot.
Tak jako v zákoně o trestání podloudného vývozu předmětů potřeby jest vyloučeno podmíněné odsouzení, objevila se nutnost doplniti i zákon o trestání válečné lichvy. Protože však bohužel, i osoby mladistvé bývají strženy do takových šmejdů a nelze se vzdáti předem naděje, že by se nenapravily, dlužno, připustiti podmíněné odsouzení alespoň u těchto mladistvých osob a to pak i pokud jde o trestné činy proti zákonu o stíhám podloudného vývozu. Těmto potřebám vyhovuje § 8 osnovy.
Ve formelním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána v poslanecké sněmovně výboru právnímu a po přijetí jejím touto sněmovnou v senátě výboru ústavně-právnímu k podání zprávy vždy ve lhůtě 14ti denní.
V Praze dne 12. prosince 1920.
Ministr spravedlnosti: