Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1098.
Zpráva
právneho výboru
o vládnom návrhu zákona (tisk 3),
jímž se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého.
Táto právnym výborom príjatá predloha v prvom rade vyhoveť chce potrebám Slovenska, kde ohladne vyhlásenia za mrtvého neplatia dosial vynímečné ustanovenia, vzťahujúce sa na účastníkov svetovej války, obsažené v zákonoch zo dňa 31. brezna 1918, č. 128 a 129 ř. z., platiacich v českých zemiach. Na Slovensku dialo sa pokračovania dľa viac menej viazaných pravidiel 11. titulu uhorského civilného rádu (zák. čl I. z r. 1911) a neboly ani známe ustanovenia zákona z 16. února 1883, č. 20 ř. z., uplatnujúce v českých zemiach zásady nesporného pokračovania v týchto veciach. Predloha recipuje teda pre Slovensko pravidlá spomenutých troch rakúskych zákonov.
Krom toho obsahuje predloha i nektoré nepodstatné zmeny v českých zemiach platných pravidiel zákona z 31. brezna 1918, č. 128 ř. z., zmeny, ktoré následkom nových pomerov staly sa nutnými.
Článok I. zmenil právny výbor naproti zneniu vládneho návrhu v ten smysel, že účinnosť jeho rozšíril i na prípady války s Maďarskom r. 1919 a k tomu primerane odsunul počiatok jednoročnej lehoty od 1. listopadu 1918 na 1. července 1919. V dôsledku toho vyslovuje sa i zrušenie 2. odstavcu § 2 zákona zo dňa 31. brezna 1918, č. 128 ř. z., ustanovenie, ktoré vo vládnom návrhu nebolo.
Ako článok II. vsunul právny výbor opatrenia na tie prípady, v ktorých v deň účinnosti tohoto zákona pokračovanie už bolo v behu na základe zákona z 31. brezna 1918, č. 128 ř. z.
Článok III. obsahuje ustanovenia článku II. vládneho návrhu so zmenami, ktoré právny výbor v č. 1 učinil následkom pozmeneného znenia článku I., a v č. 2., odstavec a), kde k vôli jednotnej úpravy všetkých prípadov na Slovensku, vynechané boly slová vládneho návrhu "v prípadoch § 733, č. 1 a 2". Ďalej doplnil právny výbor odstavec g) ustanovením o priznaní stížnostného práva štátneho zastupiteľa.
Článok IV. obsahuje ustanovenia článku III. vládneho návrhu.
Článok V. obsahuje v podstate uzákonenie autentického výkladu § 112 obč. zák. v tom smyslu, že za zvláštnu okolnosť podľa tohoto paragrafu treba považovať, keď sa stal nezvestným človek, ktorý súčastnil sa svetovej války. Článok V. prijal právny výbor na základe návrhu Dra Haasa, z jehož dôvodov nech je uvedené:
Úprava týka sa predovšetkým práva materielného a má za účel pozostalým nezvestného umožniť a usnadniť upravu rodiných a majetkových pomerov. Mnohé súdy vykládajú § 112 obč. zák. vzhľadom k slovám "wenn aber die Abwesenheit mit solchen Umständen begleitet ist, welche keinen Grund zu Zweifeln übrig lassen, daß der Abwesende verstorben sei" v ten smysel, že prehlásenie nezvestného vojaka za mrtveho podľa zák. z 31. brezna 1918, čís. 128 ř. z., samo sebou neoprávňuje nezvestného manžela žiadať vyhlásenie manželstva za rozlučené. Pri správnom výklade citovaného paragrafu obč. zák. treba považovať skutek, že sa vojak stal za války nezvestným, za "takú okolnosť", pri ktorej nemožno pochybovať, že nezvestný zomrel". Takýto výklad shoduje sa s úmyslom zákonodarcovým Najhlavnejším účelom prehlásenia za mrtvého pre pozostalého manžela je, aby sa mohol znovu prevdať. (Vidz Ofner, Urentwurf I str. 126).
V zápisoch o pojednávaní § 94 (teraz § 24) obč. zák. je uvedená veta: "Die nach § 94 (teraz § 24) geschehene Todeserklärung ist ein rechtlicher Beweis des Todes, und es stebt dem zurückgebliebenen Eheteil frei, sich wieder zu verehelichen." V zápisoch je poznamenano, že bohoslovecká fakulta súhlasila s touto vetou (Ofner, Urentwurf II. S. 347). Keď pri konanej redakcii pojaté boly do § 112 obč. zák. hore uvedené slová, chcel tým zákonodarca sudcu iba upozorniť na prípady, v ktorých nemožno z nezvestnosti dovozovať, že nezvestný je mrtvý, bárs by i boly tu formálne predpoklady prohlásenia za mrtvého. Krainz uvádza tieto príklady: Jestliže pokladník s peniazmi mú sverenými alebo žena so svojím milencom uprchli, splnenie podmienok neopodstatňuje prehlásenia za mrtvého neopodstatňuje prehlásenia manželstva za zrušené.
Článok VI. bol vsunutý právnym výborom a je dosledkom pre Slovensko nových ustanovení bodu 3 h) článku III. Tým sa stáva zmena materielného práva na Slovensku, kde predtým po prehlásení za mrtvého, pozostalému manželovi bez prekážky bolo možno nové manželstvo uzavreť a nemuselo sa prv produkovať súdne zrušenie predošlého manželstva.
Článok VII. obsahuje znenie článku IV. vládneho návrhu.
Všetky zmeny a doplňky vládneho návrhu, ktoré previedol právny výbor, staly sa v súhlase so zástupcom ministerstva spravedlnosti. Právny výbor navrhuje prijatie predlohy v tomto znění:
Predseda:
Dr. Hruban, v. r.
Referent:
Dr. Ivan Dérer, v. r.
Zákon
ze dne .......................................................................... 1920,
jímž se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Odstavec 1. §u 1 zákona ze dne 31. března 1918, č. 128 ř. z., zní:
"Kdo se účastnil války v letech 1914—1919, náleže k branné moci kteréhokoliv z válčících států a stal se za ní nezvěstným, může prohlášen býti za mrtvého nejen, když jsou tu podmínky § 24 ob. zák. obč., nýbrž i tehdy, když prošla dvé léta od poslední zprávy, že jest na živu, a to alespoň rok od 1. července 1919 "
Odstavec 3. §u 1 uvedeného zákona se zrušuje.
Odstavec 2. §u 2 uvedeného zákona pozbývá platnosti.
Článek II.
Nebylo-li v den účinnosti tohoto zákona o žádosti podané podle zákona ze dne. 31. března 1918, č. 128 ř. z. ještě rozhodnuta v 1. stolici, platí lhůty ustanovené ve čl. I.
Článek III.
Ustanovení zák. čl. I. z r. 1911 o prohlášení ze mrtvého se takto doplňují a mění:
1. § 733 zní v odstavci č. 3:
"Když byl ve válce těžce zraněn neb účastniv se války stal se nezvěstným a od konce roku, kterého byla válka skončena, uplynula tři léta, aniž došla zpráva, že jest na živu.
Kdo se účastnil války v letech 1914—1919, náležel k branné moci kteréhokoliv z válčicích států a stal se za ní nezvěstným, může prohlášen býti za mrtvého nejen za podmínek v předešlých ustanoveních uvedených, nýbrž i tehdy, když prošla dvě léta od poslední zprávy, že jest na živu, a to alespoň rok od 1. července 1919.
To platí také o nezvěstných, kteří sice nepatřili k branné moci, ale byli u ní v poli konajíce tam svůj úřad nebo službu (zdravotní, technickou a pod.) nebo válečné pomocné úkony nebo se dostali do nepřítelovy moci nebo byli naposled na místě ve válečném území, kde se tehdy udály zvláštní válečné příhody (boje, ostřelování, výbuchy, vrhání pum, lodní nehody, zážehy a pod)."
2. § 734 zní:
a) v odstavci 2 "Není-li takových údajů, určí se jako den smrti den, o němž lze souditi, že ho za mrtvého prohlášený nepřežil, jinak den, kterým uplyne lhůta, jejíž projití zakládá domněnku, že ten který zemřel",
b) v odstavci 4: "Byl-li někdo prohlášen za mrtvého, jest tu domněnka, že zemřel toho dne, který jest určen jako den úmrtí v usnesení prohlašujícím ho za mrtvého".
3. § 735 doplňuje se:
"Projednávati a rozhodnouti o návrhu přísluší člena soudu ustanovenému k tomu přednostou jako samosoudci."
4. Místo dosavadních ustanovení §§ 736 až 748 nastupují tato ustanovení:
a) § 736. O návrhu na prohlášení za mrtvého jedná se v nesporném řízení. Veškeré skutečnosti rozhodné pro soudcovo posouzení vyšetří soud z úřední povinnosti.
Soud rozhoduje podle svého volného uvážení na základě vykonaného šetření a zjištění nejsa vázán průvodními pravidly. Před rozhodnutím vyslechne o tvrzených skutečnostech a důkazech strany.
Svědky nebo znalce jakož i stranu, která navrhla prohlášení za mrtvého, může: vyslechnouti také přísežně.
b) § 737. Je-li se obávati, že bude znemožněno nebo značně stíženo zjistiti skutečnosti, jež mohou býti závažnými pro rozhodnutí o prohlášení za mrtvého, kdyby se vyšetření na delší dobu odložilo, může navrženo býti také před žádostí o prohlášení za mrtvého, aby ony skutečnosti byly zjištěny, u okresního soudu, v jehož obvodu se má potřebné šetření vykonati.
c) § 738. Návrh na prohlášení za mrtvého může podán býti již rok před uplynutím lhůt určených v § 733, č. 1. až 3., odst. 1., a v případě č. 3., odst. 2. a 3. již po roce po tom, kdy došla poslední zpráva, že jest nezvěstný na živu.
Byl-li však nezvěstný v blízkém nebezpečenství smrti, může žádáno býti za prohlášení mrtvým ihned po událostí, kterou byl jeho život ohrožen.
O návrhu nemaže však nikdy rozhodnuto býti před uplynutím lhůt v § 733 určených pro domněnku smrti.
d) § 739. V návrhu buďtež uvedeny skutečnosti opravňující jej podati a jej odůvodňující.
Uzná-li soud, že podle údajů jsou tu zákonné podmínky pro prohlášení za mrtvého, ustanoví nezvěstnému opatrovníka pro zastoupení v řízení, může však od toho upustiti, není-li tohoto zastoupení třeba.
Vyhláškou, ve které uvede podstatné skutečnosti případu, vyzve soud nezvěstného a všechny, kdož mají o něm vědomost, aby podali o něm zprávu soudu aneb opatrovníku, byl-li ustanoven.
V ní podotkne dále, že rozhodne na opětnou žádost po uplynutí stanovené lhůty o návrhu na" prohlášení za mrtvého; tuto lhůtu určí na jeden rok udáním dne, kterého skončí, a to tak, že uplyne od uveřejnění vyhlášky alespoň rok. V případech č. 3., odst. 2. a 3. §u 733 stanoví lhůtu na šest měsíců, jestli již prošly při vydání vyhlášky lhůty tam určené. Bylo-li zažádáno ihned po událostí, kterou byl život ohrožen (§ 738), lhůta se prodlouží až do uplynutí lhůt určených v § 733, č. 3 až 5.
Vyhláška buď vyvěšena na soudní desce a jednou uveřejněna v listé určeném pro soudní vyhlášky. Soud může však také z úřední moci naříditi, aby byla vyhláška uveřejněna i v jiných listech nebo několikráte a kromě toho způsobem v místě obvyklým vyhlášena.
e) § 740. O zprávách, že nezvěstný jest na živu, vyrozumí soud opatrovníka a tento oznámí ihned soudu, doví-li se jinak, že nezvěstný žije.
f) § 741. Po uplynutí lhůty určené ve vyhlášce rozhodne soud na opětnou žádost usnesením.
Prohlásí-li nezvěstného za mrtvého, udá spolu den, který se považuje za úmrtní den (§ 734).
g) § 742. V řízení o prohlášení za mrtvého nevyžaduje se zastoupení právním zástupcem; strany mohou osobně u soudu jednati a všechny návrhy do soudního protokolu činiti. To platí i o stížnosti do rozhodnutí první stolice.
Usnesení, kterým byl nezvěstný prohlášen za mrtva, doručí soud také státnímu zástupci svého obvodu a tomuto přísluší pak právo stížnosti usnesením odporovati.
h) § 743. Zanechal-li nezvěstný manžela, míze tento, jsou-li tu podmínky § 733, navrhnouti, aby bylo spolu a prohlášením za mrtvého vysloveno, že manželství jest zrušeno.
Soud ustanoví tu vždy opatrovníka, který Jest spolu obhájcem manželského svazku. Usnesení, kterým se prohlásí nezvěstný za mrtvého, uzná se také o návrhu, aby bylo prohlášeno manželství za zrušené.
Bylo-li již dříve rozhodnuto o prohlášení za mrtvého, může pozůstalý manžel dodatečně žádati, aby bylo prohlášeno manželství za zrušené. O takovém návrhu jedná soud podle předchozích ustanovení (§§ 739 a násl.) a obmezí pak rozhodnutí na výrok, zda se manželství zrušuje.
i) § 744. Nemůže-li býti prokázáno veřejnou listinou, že nezvěstný zemřel, může býti u soudu v § 735 naznačeného nabídnut důkaz smrti jinými průvody a žádáno za výrok, že tento důkaz byl proveden.
Pro řízení platí obdobně ustanovení §§ 732, 735 až 737.
Uzná-li soud, že se návrh k tomu hodí, aby bylo zahájeno řízení, vydá vyhlášku, o které platí obdobně ustanovení § 739. Lhůta může však zkrácena býti na tři měsíce. Zároveň s vyhláškou ustanoví soud opatrovníka; od toho muže upustiti, není-li zastoupení podle toho kterého případu nutné.
Důkazy mohou býti provedeny dříve, než uplyne lhůta ve vyhlášce určená.
Před rozhodnutím vyslechne soud strany o výsledku provedených důkazů.
V usnesení udá den, kterého nezvěstný zemřel, uzná-li, že byl důkaz proveden, a nemůže-li býti tento den zjištěn, den, kterého nepochybně nepřežil. Tento platí za den úmrtí.
k) § 745. Je-li nezvěstný ještě na živé nebo zemřel-li jiného dne než byl v usnesení udán za den smrti, může za mrtvého prohlášený nebo kdo má jinak na tom právní zájem, aby bylo prohlášení za mrtvého zrušeno neb opraveno, dále ve veřejném zájmu státní zástupce navrhnouti u soudu, který v první stolici prohlásil ho za, mrtvého, aby usnesení bylo zrušeno neb opraveno.
Soud rozhodne o návrhu usnesením dbaje ustanovení § 736.
Zrušení neb oprava prohlášení za mrtvého jest účinným pro všechny a proti všem zúčastněným.
l) § 746. Dostaví-li se za mrtvého prohlášeny osobně k soudu a žádá-li za zrušení usnesení, zruší je soud bez dalšího řízení, jakmile jest nepochybno, že navrhovatel jest skutečně za mrtvého prohlášený.
Úřad příslušný projednati pozůstalost zařídí pak důsledkem toho, aby byl navrhovatel uveden opět v držbu majetku, jenž přešel po prohlášení ze mrtvého na jiné osoby; pokud by však bylo třeba vyšetřiti sporné skutečnosti, poukáže strany na pořad práva.
Soud zařídí spolu, aby bylo zrušeno poručenství, bylo-li snad zřízeno nad dětmi prohlášeného ze mrtvého, a aby byla navrhovateli vrácena otcovská moc.
m) § 747. Ustanovení §§ 745 a 746 platí obdobně, je-li nezvěstný ještě na živu po rozhodnutí, že byl proveden důkaz jeho smrti nebo zemřel-li jiného dne, než byl uznán za jeho úmrtní den.
n) § 748. Náklady řízení, včetně poplatků a nákladů opatrovníkových hradí navrhovatel. Byl-li nezvěstný prohlášen za mrtvého, může navrhovatel požadovati náhradu těchto nákladů z pozůstalosti.
Článek IV.
O řízení, ve kterém jest v den účinnosti tohoto zákona již ustanoveno ústní jednání podle §§ 738 a násl. dřívějšího znění zák. čl. I. z r. 1911, platí dosavadní předpisy; jinak jest použíti jeho ustanovení i pro řízení již zahájené.
Zrušiti neb opraviti lze prohlášení za mrtvého neb provedení důkazu smrti, a to usnesením podle §§ 746 a 747, i když rozhodnutí o tom nabylo již právní moci.
Článek V.
Na základě prohlášení za mrtvého podle čl. I. tohoto zákona anebo podle zákona z 31. března 1918, č. 128 ř. z. může pozůstalý manžel žádati, aby manželství bylo soudem prohlášeno za rozloučené. Žádost tu lze spojiti se žádostí za prohlášení za mrtvého.
O žádosti pozůstalého manžela, aby manželství bylo prohlášeno za zrušené, jež byla podána po pravoplatném prohlášení nezvěstného za mrtva, náleží rozhodnouti soudu, který v první stolici rozhodoval o prohlášení za mrtva, je-li však sídlo soudu tohoto mimo území československé republiky, zemský soud v Praze, pokud pak jde o osoby, které mely domovské právo v některé obci na Slovensku; sborový soud I. stolice v Bratislavě, a o osoby příslušné do Podkarpatské Rusi, sborový soud I. stolice v Beregszázu.
Článek VI.
§ 73. zák. čl. XXXI. z roku 1894, doplňuje se v odstavci 1. ustanovením:
"c) soudním prohlášením manželství ze zrušené. (§ 743 zák., čl. I. z r. 1911)".
Druhý odstavec § 73 a §§ 74 a 132 téhož zákona pozbývá účinnosti. Poukaz na § 74 v odstavci a) § 73 téhož zákona odpadá.
Článek VII.
Tento zákon stane se účinným svým vyhlášením. Provésti jej náleží ministru spravedlnosti.