Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1067.
Zpráva
zahraničního výboru
o vládním návrhu na schválení míru s Bulharskem (tisk 531).
Vládním návrhem, aby byl schválen mír ujednaný dne 27. listopadu 1919 v Neuilly sur Seine mezi Mocnostmi spojenými a sdruženými na straně jedné a mezi Bulharskem na straně druhé, dostává se Národní shromáždění v okruh oněch mezinárodních mírových smluv, které nedotýkajíce se jinak našeho státu přímo teritoriálně (jako tomu bylo u mírové smlouvy s Německem a. s Rakouskem, a jako tomu jest u projednávané mírové smlouvy s Maďarskem), přece jen vyžadují ústavního projednání našimi zákonodárnými sbory. Mezi šestnácti mocnostmi spojenými a sdruženými, jež sjednaly mír s Bulharskem, jest zajisté i náš stát, zastoupený svým zahraničním ministrem drem Benešem a ministerským vyslancem a splnomocněným ministrem drem Osuským; podpisy těchto našich zástupců, jež oba nalézáme na, mírové smlouvě, potřebují ještě i schválení Národního shromáždění, aby smlouva mohla býti ratifikována i presidentem naší republiky. Poslanecká sněmovna přikročujíc ke schválení podané mírové smlouvy, jest si plně vědoma mezinárodního významu tohoto svého úkolu. Nad to projednávám její v našem Národním shromáždění může míti obzvláště v současné mezinárodni situaci i svůj význam politický.
Neuillyská mírová smlouva s Bulharskem má po vnější své stránce stejnou konstrukci jako mírová smlouva s Německem Rakouskem i Maďarskem, neliší se však celkem podstatně od nich ani ve věci samé, ovšem kromě změn daných především vždy změnou státu. Nechce-li tato dvojnásobná podobnost míru se státy od sebe jinak dosti odlišnými snad zdůrazňovati, že před mírovým sborem nebylo mezi nimi rozdílu co do míry, ani co do způsobu viny spáchané ve světové válce?
Dnes ovšem již víme bezpečně, že vstup Bulharska do světové války po boku centrálních mocností — tudíž i proti Rusku-Osvoboditeli — neudál se snadno, bez vnitřních potíží a sporů; na konec bylo Bulharsko do světové války prostě strženo pevnou vůlí svého krále, který cítě se v té době plně knížetem německým vědomě sledoval zájmy německé; a hned také začalo v Bulharsku persekvování a žalářování všech, kteří tak nesmýšleli, nebo jejichž smýšlení klonilo se dokonce na stranu protivnou.
Budoucí historik jistě si také povšimne postupu, jak ve světové válce docházelo k příměřím. Prvé příměří bylo příměří s Bulharskem (dne 29. září 1918) a teprve po něm kapitulovalo Rakousko-Uhersko (příměří ze dne 3. listopadu) a Německo (příměří ze dne 11. listopadu 1918) i jeví se nám dnes bulharské příměří jako první národní prohlášení začátku konce světové války. Ale dnes víme ještě více; dnes víme, že tehdejší shroucení fronty bulharské, které přivodilo prvé příměří, bylo shroucením se strany bulharské vědomě vyvolaným, že bylo samochtěným; tak k vině bulharské, jíž byla světová válka prodloužena, přistupuje i bulharská zásluha, jíž světová válka byla zkrácena; vina jest zapsána, na účtě králově, zásluha na účtě národa.
Neuillyský mír pociťován byl v Bulharské veřejností jako tvrdý a těžký. Především po stránce územní; bulharské územní zisky z balkánské války se mírem tím ztratily. Nejvážnější věcí bylo, že Bulharsko bylo zbaveno Thracie a rovněž přístupu k otevřenému moři. Přejíce smíru mezi Bulharskem a Jugoslávií a jsouce přesvědčeni, že k němu dojde neúprosnou logikou poměrů samotných, pokládáme tuto ztrátu za společnou ztrátu obou států, tím spíše, že vlastně ani Jugoslávii nedostalo se řádného přístupu k moři; a usuzování to možno rozšířiti a mluviti o ztrátě Slovanstva vůbec. Zdá-li se nám, že Jugoslávie nebyla za svá vítězství plně odměněna, zdá se nám stejně, že Bulharsko bylo za svá provinění příliš potrestáno.
Pod tíhou těžkosti míru Bulharsko oddávalo se některým nadějím, jmenovitě naději, že západní Thracie, jejíž konečný osud vyhradily čelné mocnosti svému rozhodnutí, stane se aspoň autonomním uzemím pod ochranou Společnosti národů nebo některé velmoci; skutečnost sama vypadla naproti naději této i naproti nadějím ostatním jinak, i uvědomilo si Bulharsko, že mu nezbývá, nežli přizpůsobiti se míru neuillyskému v plné víře ve své vlastní síly a v plné důvěře v novou budoucnost národa. A jakmile u sebe došlo k takovému duševnímu stavu, jakmile dovedlo nalézti i pro svou politiku zahraniční novou orientaci, pak mohlo se již klidně přihlásiti o přijetí do Společnosti národů a mohlo také činiti si nárok na úpravu svého poměru k Jugoslávii a také svého poměru k Malé Dohodě.
Zahraniční výbor, uvažovav o míru bulharském i takto politicky, navrhuje poslanecké sněmovně, aby schválila tyto návrhy:
Poslanecká sněmovna Národního shromáždění se usnáší:
1. Mírová smlouva mezi Mocnostmi spojenými a sdruženými na straně jedné a Bulharskem na straně, druhé ze dne 27. listopadu 1919 v Neuilly sur Seine podepsaná se schvaluje.
2. Vládě se ukládá, aby smlouvu tuto, jakmile bude podepsána presidentem republiky, dala ihned prohlásiti ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého.
V Praze, 13. prosince 1920.
Předseda:
Ant. Němec, v. r.
Zpravodaj: