Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1056.
Naléhavá interpelace
poslanců Tesky, Skaláka, dra Šmerala, Kreibicha a soudruhů
na celou vládu
o událostech, jejichž počátkem a podnětem byl nezákonný postup vlády v otázce Lidového domu, které vedly dále k mimořádně rozsáhlému projevu nahromaděné živelní nespokojenosti mass pracujícího lidu po celé republice, a kterého konečně vláda a strany s ní spojené použily k neslýchanému protirevolučnímu puči na zavedení vyložené reakce ve státě, k puči, vyvrcholivšímu zatím střílením na dělníky v ulicích pražských, hrůzně brutálními činy četníků proti dělnickým ženám a dětem na Kladensku a vyhlášením výminečného stavu nad celými středními Čechami s výminkou buržoasní vnitřní Prahy.
Události, které jsou předmětem této interpelace, jsou v živé čerstvé paměti, tak že nepotřebujeme vypisovati podrobně jejich zevní průběh, předpokládajíce jej jako známý, nýbrž zdůrazníme toliko okolnosti, které určují vládní odpovědnost.
Již v prvních počátcích sporu o Lidový dům a o jiná ústřední zařízení Československé sociálně demokratické strany dělnické, dokazovala celá soustava zjevů, že vláda všemi svými orgány a mocenskými prostředky staví se na jednu stranu i bez ohledu na skutečné právo, ale i bez ohledu na formální ustanovení zákona.
Otázka Lidového domu mohla vůbec za spornou bytí pokládána jedině proto, poněvadž platné zákonodárství má v sobě mezeru, pro poměry nynější doby velmi vážnou. Ono nemá ustanovení o politické straně, jako o majetkoprávní osobnosti. Z toho důvodu, formálně musil býti majetek strany sociálně demokratické před úřady veden na jména určitých osob. Ale je nesporné, všeobecně, zejména dělníkům známé, že těmto jednotlivcům u úřadu formálně hlášeným z majetku toho nic nepatřilo, jejich vlastnictví že bylo naprostou fikcí, což i ve smyslu formálně platných zákonných norem nejen bylo prokazatelné jejich osobním výslechem, nýbrž též svědectvím svědků a hlavně resignačními reversy, které každý z těchto fiktivních majitelů podepsal, a jež se nacházejí legálně v našich rukou. Skutečnou, nespornou vlastnicí Lidového domu byla a jest strana sociálně demokratická. Všechno právo rozhodovati o něm měla a má podle všeobecných zásad demokracie i podle organisačního řádu strany většina této strany, konkrétně řečeno výkonný výbor většinou organisovaných členů zvoleny a o jejich důvěru se opírající. Poměry v naší straně staly se ovšem následkem konfliktu vzniknuvšího mezi pravicí a levicí komplikovanými, ale za koho se postavila skutečná většina členstva, o tom dnes ani u našich vážných odpůrců nemůže býti sporu. Připomínáme, že záříjový sjezd strany, jehož legalita má pro posouzení tohoto sporu důležitý význam, svolán byl přesně na podkladě, určeném a připraveném zástupci směru druhého samými. Jména všech delegátů sjezdu byla sdělena v novinách, aby celé jeho složení i jednání bylo podrobeno kontrole veřejnosti.
Sněmovna jest forem, na kterém jest naší povinností zjistili zodpovědnost vlády a proto nebudeme se zde zabývati kritikou těch představitelů pravice, kteří neuznali tento spor za politický, nýbrž za policejní a soudní. Přiznáváme, že vznesení této pře před státní orgány muselo tyto u vésti, do jistých rozpaků. Ale ani u jediného z velmi četných orgánů státních, před kterými věc přebíhala, nebylo pozorovati ani stínu vůle uvážiti komplikovanost věci, zjistiti právo skutečné, doplniti slušnou interpretací mezeru zákona. Naopak celá mašinérie pracovala, že o její cílevědomé angažovanosti jednostranným způsobem naproti směru našemu od prvého počátku nebylo pochyby. Upozorňujeme jen příkladem na úžasnou, ojedinělou rychlost, jakou při všech podáních učiněných bývalým ministrem spravedlnosti pracoval vždy bez výjimky aparát soudní, upozorňujeme na to, že existence resignačních reversů vůbec nebyla zkoumána. Nebylo vůbec uvažováno o tom, zda fiktivní vlastnictví jednotlivců má také skutečný, materielní obsah, za naprosto nerozhodující byla považována otázka pravoplatnosti, záříjového sjezdu. Všechny tyto podrobnosti v průběhu řízení soudního vynikají tím více, když o nich dělnictvo uvažuje v souvislosti s duchem, který se jeví ve všech opatřeních státních úřadů správních a výkonných: Od malicherného okamžitého odmontování telefonů v prvý den existence Rudého Práva až do četnických brutalit, které se v den obsazování odehrály v Lidovém domě. Určitá skupina v naší straně neuznala demokratických řádů vnitřního našeho života a za pomoci diktatury menšiny chtěla vtisknouti celé, největší politické straně v republice svou vůli. A poněvadž se jednalo o skupinu, která pochopitelně jest vládním kruhům mnohem příjemnější než směr náš, uveden byl ihned všechen vládní aparát do pohybu tak, aby zájmy této skupiny byly prosazeny rychle a za každou cenu.
Než — a to se veřejnosti úplně zakrylo — i za těchto okolností spor o Lidový dům dosud vůbec není rozřešen tak, aby byl tu rozsudek ze sporného řízení, který by tvořil zákonný titul k provedení exekuce. Co bylo dosud rozhodnuto nejvyšším soudem, týká se zatím jediné částečné otázky, o které bylo jednáno řízením ve věcech nesporných, totiž o otázku výmazu z obchodního rejstříku. Tím otázka materielního práva není ještě rozluštěna. I když bychom přiznali velmi sporné stanovisko, že většina členů komanditky má možnost druhé členy ze společenského poměru vyloučiti, jak se na toto stanovisko postavily soudy, není tím řečeno, že by vyloučený pozbýval všech materielních práv. O těchto muselo by se teprve rozhodovati cestou sporu, a teprve pak by byla věc zralá k provedení. Odpoledne v den, kdy obsazení se dálo a kdy policie byla tam přivedena, až do večera souhlasně tvrdily všechny úřady, že podkladem učiněných opatření není soudní rozhodnutí, nýbrž pouze opatření ve smyslu živnostenského řádu, týkající se jedině tiskárny. V doručeném písemném výměru o Lidového domu není ani řeči. Výslovně uváděli, jak úředník magistrálu, tak úředník policejního ředitelství, oba vyslaní aby tiskárnu zapečetili, shodne uváděli těž policejní ředitel a odborový rada ministerského předsednictví, s nimiž poslanec Skalák telefonoval, že se jedná jen o tiskárnu a o živnostenský řád, že nemůže býti řeči o obsazení domu jako celku, pro ten že není podkladu ani rozkazu. Připomínáme, že, i kdyby — jako není — mělo býti přes své mezery jedině rozhodujícím pouhé formální právo, že i toto formální právo nedává k učiněným opatřením dostatečného podkladu v plném jejich rozsahu a vedle toho, že jest s lidovým domem spojena též řada takových formálních práv, kterých vládní orgány beze všeho nedbají tehdy, když by touto formalitou mohlo býti posíleno stanovisko naše. Tak má na vstup do domu a na držbu místností v domě podobné formální právo soudruh Lev, jako úředně hlášený vydavatel časopisu ťPražské PondělíŤ, soudruh Teska, jakožto nájemce místností sekretariátu. Ale v těchto případech najednou tyto věci považovány jsou jenom za formalitu od těchže státních orgánů, kteří tak hroznou horlivost, až do četnického přepadení schůze důvěrníků v zahradním sále a prolití krve vyvinuli, aby uplatnili ťdržbu pánů Němce a soudruhůŤ.
O tom, že nemůže býti ani řeči o věcném postupu statní moci, nýbrž že se jedná o úžasné zneužití celého státního aparátu k určitým politickým cílům, svědčí vše, co následovalo. Mohl stačit i ťpřestupek živnostenského řáduŤ k brutálnímu přepadení a krvavému rozehnání schůze důvěrníků v zahradním sále Lidového domu? Bylo žádáno marně za odklad o 24 hodin. Bylo dovedeno do domu snad 400 policejních strážníků a na 100 celníků. Byl beze všeho okamžité uzavřen závod, zaměstnávající 400 osob. Bylo poškozeno celé dělnické hnutí znemožněním vycházení nejen denního listu, ale současně také 26 listů odborových, v tiskárně tištěných. A tam, kde se jednalo o tak důležité zájmy, nebylo povoleno ani 24 hodin odkladu, aby ťpřestupek živnostenského řáduŤ mohl býti se světa zprovozen vyjednáváním !
V žádném poměru nebyly k sobě paragraf živnostenského řádu a strašlivý krvavý onen den, jenž nikomu, kdo ho prožil, do smrti nevymizí z mysli. Nejednalo se o paragrafy formálního práva v tento den, jako se o ně nejednalo při všech věcech, které předcházely i při těch, které následovaly. Jedná se o srážku dvou světů, o srážku pokroku s reakcí, o první náraz těch tendencí, které skutečně opravdově, ne slovy, nýbrž činy chtějí, aby Česká republika stala se socialistickou, a těch, kteří nedovedou si představiti nebo nechtějí si představiti vývoj českého státu jinak než státu kapitalistické organisace. To jest smysl toho, co prožíváme. A v této souvislosti pak chápeme, jak napřed z politického sporu pravice a levice ve straně, tak z otázky živnostenského řádu o koncessi, o níž ostatně už dávno se uznávalo, že patří do starého haraburdí a která právě chystaným zákonem má býti odstraněna, mohlo přijíti k tomu, co se potom stalo a co se nyní děje.
Následovalo přepadení schůze 400 důvěrníků Velké Prahy, shromážděných v zahradním sále. Za surových nadávek celníci s nasazenými bajonety vrazili do přeplněného sálu, z něhož nebylo východu. První panika, první rány pažbami, první krev. Pak pozdě v noci pod reservou četnických bodáků vniká policie do místností bez exekučního rozkazu, a celý Lidový dům byl obsazen. Druhý den jest střelba před budovou sněmovny. Policisté, jako by pozbyli smyslů stříleli do zástupu dělníků z bezprostřední blízkosti ze služebních revolverů a v krvi zůstala ležeti spousta raněných. Očití svědkové, které jsme měli příležitost vyslechnouti, rozhodně popírají, že by dříve než začala stříleti policie, bylo vystřeleno za zástupu. Za několik hodin znovu se střílelo před továrnou Ringhoferovou na Smíchově. A od včerejška, máme výminečný stav vyhlášený nad celým velkým obvodem středních Čech, z něhož — na výsměch chudým lidem — jen měšťácká, vnitřní Praha je vyňata, za to všechna dělnická předměstí jsou jím stižena.
Předvedeme sněmovně a předvedeme celému světu hrozné doklady, blížící se už k Horthyovským methodám bílé hrůzy o tom, jak včera začal býti tento výnimečný stav prováděn proti dělníkům, proti dělnickým ženám na Kladensku. Dnes pouze pravíme, že řádění četníků v některých místech bylo tak hrozné, že se nedá vysvětliti nijak než snahou reakce za každou cenu něco vyprovokovati. Řádění celníků bylo tak soustavné v případech, které jsme zjistili, že v souvislosti s jednáním ozbrojené moci v Praze jest nezbytně nutno souditi na vyšší rozkaz. Na Kladně a na Kladensku je úplný klid. Na stávku má dělnictvo právo a jinak během celého, boje nebyla tam vytlučena ani jediná tabule skla v okně, nebyl poškozen jediný obchod, případy krádeží a loupeží, k nimž v době nynější bídy dochází často v dobách normálních, byly v celém obvodu úplně vymýceny. Když za takových okolností celníci i proti ženám a dělem chovají se s takovou brutalitou, jak dokážeme, tedy jsme přesvědčeni, že se to děje pro to, poněvadž celá tato série událostí od roztříštění naší strany přes zabrání Lidového domu až po výminečný stav a bílý teror jest v souvislosti s plánovitým spiknutím reakce, s cílevědomým pokusem puče reakčních stran, chtějících rozdrtiti síly tlačící republiku k rychlé bezprostřední skutečné přeměně v republiku opravdu socialistickou a k tomu, aby revoluční převrat národní byl dokonán také revolučním převratem sociálním, t. j. ještě aspoň zabráním bez náhrady velkostatků a největších kapitalistických podniků při úplném šetření rolnických i městských majetků drobné a střední velikosti. Toho jest si vědomo také dělnictvo a proto přes noc zachvátilo celou republiku tak živelní, spontání hnutí protestních stávek.
Proti nutnostem doby a proti vůli i pobouření milionů nic nepomůže zatýkání nejlepších živlů dělnických jakého dělnické hnutí české ve svých dějinách vůbec ještě nepřežilo. Můžete pozatýkat na sta mužů a žen, přeplnit věznice, ale na konec hromadná tato provokace, jsouc stupňována do krajnosti, musí vésti k důsledkům, jež žádný zodpovědný ředitel státu nemohl by si vzíti na svědomí. Celý vývoj událostí nasvědčuje tomu, že řízení státu mají v rukou lidé buď ztrnulého mozku, absolutní byrokratické neschopnosti, anebo účastníci zločinného komplotu všemi prostředky zničit a zdeptat třídně vědomé hnutí dělnické.
Ptáme se pana ministerského předsedy a všech členů vlády:
1. Který z těchto obou dvou, případů. nutno si v dané situaci mysliti?
2. A jestli se proti této otázce ohrazujete, jste ochotní ihned výminečný stav zrušiti, a vše, čím až dosud byl připravován puč reakce, politickým jednáním odčiniti a likvidovati?
3. Jste ochotni jednati o podmínkách, které se vyvinuly z hnutí dělnického, jemuž útok na Lidový dům byl jen podnětem, a zejména co nejrychleji dodati právní sankce tomu pokroku na cestě k vy vlastnění velkostatků, který v poslední době sice ne cestou legální, ale bez násilí a v souhlase s veřejným míněním veliké většiny národa via facti byl proveden?
V Praze 14. prosince 1920.
Teska, Skalák, Dr. Šmeral, Kreibich,
Houser, Toužil, Burian, Merta, Malá, Kučera, Borovszký, Darula, Kunst, Koutný, Surányi, Krejčí, Mikulíček, Tausik, Haken, Světlík, Blažek, Skaunicová.