Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1038.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne........................................................ 1920
o oběhu československých státovek na Hlučínsku Vitorazsku s Valčickem, Československém Těšínsku, Podkarpatské Rusi a Slovensku, pokud na těchto dvou územích okolkování bankovek podle zákona z 25. února 1919, čís. 84 Sb. z. a n. provedeno nebylo.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Směny a výkupy i ostatní úkony měnové, které provedeny byly:
1. na Hlučínsku podle zákona z 30. ledna 1920, čís. 76. Sb. z. a n. a nařízení vlády ze 4. května 1920, čís. 322 Sb. z. a n.,
2. na Vitorazsku a Valčicku podle nařízení vlády z 27. července 1920, čís. 453 Sb. z. a n.,
3. na Československém Těšínsku podle nařízení vlády ze 3. srpna 1920, čís. 468 Sb. z. a n. a zvláště podle opatření Stálého výboru Národního shromáždění z 8. října 1920, čís. 583 Sb. z. a n.,
4. na Podkarpatské Rusi a na Slovensku, pokud na obou těchto územích bankovky nebyly okolkovány, podle nařízení vlády z 12. října 1920, čís. 576 Sb. z. a n.,
považují se za výkon měnových opatření podle zákona z 25. února 1919, čís. 84 Sb. z. a n., jež ukončují původní okolkování bankovek podle tohoto zákona.
§ 2.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí.
Důvody.
Účelem §u 1 zákona z 25. února 1919. čís. 84 Sb. z. a n. bylo odloučiti bankovky Rakousko-uherské banky obíhající na území republiky Československé ode všech bankovek ostatních a dáti tak základ samostatné měně československé.
Taková úprava provedena býti mohla ovšem tehdy pouze na tom území republiky, na němž za daných poměrů bylo lze uskutečniti svrchovanost státu Československého.
Úprava měny na územích později přivtělených (Hlučínsku, Vitorazsku a Valčicku, Těšínsku a na Podkarpatské Rusi s pohraničními částmi Slovenska, jež nově našemu státu připadly) byla podstatou svojí pouze pokračováním akce provedené podle svrchu citovaného zákona.
Ovšem nemohla akce tato býti prováděna co do zevního způsobu svého stejně jako akce původní prostě již proto, že za kolkované bankovky vydány byly zatím již čs. státovky. Tím však, že zavedena byla československá měna na územích těchto směnou resp. výkupem dosavadního oběživa, tedy způsobem tou dobou prakticky jedině možným, nebyla nikterak dotčena ani vůdci zásada zákona z 25. února 1919, ani důsledky, jež ze zásady této plynou pro oběh státovek na území Československé republiky podle §u 10 zákona z 10. dubna 1919, čís. 187 Sb. z. a n. Přes to pokládá však ministerstvo financí, hledíc ku slovnému znění § 1 zákona z 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n. a § 10 zákona z 10. dubna 1919, čís. 187 Sb. z. a n. za nutné, aby úkony, jež směřovaly k úpravě měny na územích později republice přivtělených, byly výslovně zákonem prohlášeny za rovnomocné s opatřeními měnovými podle § 1 zákona z 25. února 1919, čís. 84 Sb. z. a u.
Návrh budiž Národním shromážděním projednána schválen a to vzhledem k naléhavosti věci v jednání zkráceném podle § 55 jedn. řádu sněm., a budiž přikázán jak v poslanecké sněmovně, tak po schválení touto sněmovnou v senátě výboru rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
V Praze dne 4. prosince 1920.
Ministr financí:
Dr. Engliš, v. r.