Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1029.
Odpověď
správce ministerstva financí
na interpelaci poslanců Fr. Budiga, R. Schälzkyho, Dr. Raddy a soudr. (tisk 424)
o jihomoravském pohraničním styku.
Finanční správa věnuje všestrannou péči úpravě pohraniční kontroly a neopomíjí ničeho, co by mohlo přispěti k jejímu zjednodušení. V této snaze jsou jí ovšem položeny určité meze, dané zájmy národohospodářskými i všestátními, k jichž ochraně právě je pohraniční kontrola určena. Obecenstvo ovšem bere nevalně zřetel k tomuto účelu jejímu a vidí se jen zas a zas zbytečně obtěžováno, takže vzniká jistá animosita proti kontrolujícím orgánům, jež mnohdy dává vznik trapným výstupům. Zejména v tak frekventovaných bodech pohraničních, jako je Břeclava, kde je pravděpodobnost obejití kontrolních předpisů největší, a kde také vskutku podloudný provoz se nesmírně rozmohl, nemůže býti kontrola méně přísnou než jinde. Kontrolující orgány jsou pouze výkonnými orgány v mezích instrukcí jim daných, a jestliže zde dochází k nesouladu, jest vinu spatřovati buď v neznalosti nebo nepochopení kontrolních předpisů obecenstvem, anebo v jejich obcházení a zneužívání.
Nevylučujeme nikterak možnost nepřesného konání služby úřednictvem, leckdy málo vyškoleným, avšak k posouzení jeho viny musila by finanční správa znáti určité případy, v nichž se mu vina obecenstvem přičítá.
K jednotlivým bodům interpelace bylo by zvláště podotknouti následující:
Ad 1. Celní revise v Břeclavě, již národnostně a politicky předpojaté vídeňské německé noviny s oblibou potupně zvou ťPekelnou branouŤ, odbývá se od počátku června t. r. v prostorné, velkým nákladem zřízené a vším důvodně požadovaným komfortem vybavené budově a postupuje tak rychle, že zpravidla nikdy netrvá déle než 3/4 hodiny; oproti tomu rakouská pohraniční revise těchto vlaků trvá průměrem 1 1/2 hodiny.
Revise děje se ovšem z pochopitelných důvodů přísně, ale přísnost tato je požadována platnými předpisy. Bylo by vítáno, kdyby pp. interpelanti citovali předpisy, jichž podle jejich informací není šetřeno.
Ad 2. Co se týče zavedení žádaných přímých vlaků, sluší uvésti vyjádření pana ministra železnic:
Ministerstvo železnic usiluje o to, aby v případech, kdy je v určitých relacích s dostatek cestujících, byly zavedeny průběžné vlaky. Tato snaha se neomezuje ani na určité pohraniční stanice ani na určité sousední státy.
Provedení těchto úmyslů naráží však dosud na mnohé obtíže. Jednou z hlavních příčin, pro kterou nelze dosud zařizovati průběžných vlaků a průběžných vozů ve styku se státy sousedními v té míře, jak by bylo žádoucno, je ta okolnost, že vozový park bývalých rakouských a uherských státních drah není dosud rozdělen mezi státy vzniklé na území bývalého Rakousko-Uherska.
Tato dosud neprovedená repartice zavinuje, že se nevěnuje udržování a opravě vozů patřičná péče. Tím vozy velice trpí a tím se pak stává, že nevyhovují požadavkům mezinárodní dopravy.
Čsl. ministerstvo železnic podniká stále veškeré možné kroky, aby repartice vozů byla co nejrychleji provedena.
Přepravě jednotlivých průběžných vozů ve stanicích Břeclavě, Hrušovanech, Šanově a Znojmě staví se mimo to v cestu i ta obtíž, že výstavba a vypravení jmenovaných stanic, jež byly před utvořením státu československého pouhými stanicemi průběžnými, jsou takové, že dnes ztěží dostačují ku zdolání složité pohraniční služby železniční.
Přesunování a zařadění jednotlivých průběžných vozů by tyto již nejvýše svízelné, ba mnohdy kritické situace ještě značně zostřilo a ztížilo.
Ku konci dlužno poukázati na to, že průběžné vlaky a průběžné vozy neskytají potud žádoucí výhody, dokud z důvodů celních a pasových prohlídek, zostřených následkem nynějších mimořádných poměrů je nutno, aby cestující v pohraničních stanicích byli nucení z vozů vystupovati za účelem prohlídek ve zvláštních místnostech.
Ohledně požadavku, aby revise u přímých vlaků dosud zavedených (jsou to rychlíky č. 205 a 206 mezi Vídní a Přerovem přes Břeclavu) konala se ve vlaku, možno ujistiti pp. interpelanty, že by byla pro obecenstvo — měla-li by dosáhnouti svého účelu — mnohem svízelnější a nepříjemnější, než když se děje v prostorné revisní budově břeclavské.
Ad 3. a 4. Co se týče potravin, jež smějí býti vyvezeny jakožto ťzásoba na cestuŤ, vyjádřil se pan ministr pro zásobování lidu následovně:
Vyhláškou ministerstva pro zásobování lidu ze dne 24. května 1919, č. 34789, otisknutou všemi novinami, českými i německými, uveřejněny byly předpisy o vývozu potravin z Československé republiky. Ve vyhlášce této uvádí se doslovně; ťVýjimkou z předpisů těchto není třeba vývozního povolení pro zcela malé množství potravin, jež cestující bere s sebou pro svou vlastní potravu na cestu; a jež co do úpravy a množství odpovídají stavu cestujícího a jeho potřebě vzhledem k délce cesty. Jedná se tudíž jen o potraviny vařené nebo pečené a vůbec k přímému požívání se hodící a vyloučeny jsou na př. syrové maso, mouka, brambory, syrová vejce a pod. Podle tohoto ponecháno jest volnému uvážení celních orgánů, zdaž vyvážené potraviny jsou skutečně jen nutnou stravou na cestu (Mundvorrat).
Aby vyvarováno bylo nedorozuměním a stížnostem a za účelem ulehčení celní kontroly určí ministerstvo pro zásobování lidu ve srozumění s ministerstvem financí a úřadem pro zahraniční obchod množství a druh potravin, jež jako nutná zásoba na cestu bez vývozního povolení vyvésti se mohou a postará se o to, aby předpis tento v nejširší známost uveden byl.
Ad 5. Zabavené potraviny se odvádějí v Břeclavi všeobecné aprovisaci podle nařízení okr, hospodářské rady v Hodoníně, po případě personální kuchyni nemajetných železničních zřízenců v Břeclavě podle nařízení hospod, rady břeclavské. Od vyhlášení stanného práva na podloudný vývoz potravin je výsledek zabavení jich pohraničních okresech velmi skrovný.
Ad 6. Dosud nebyl hlášen ani jediný případ, že by českoslovenští finanční strážníci vnikali do rakouskému území a tam lidi zadržovali. Na takové případy zasahování do sféry cizí působnosti byla by jistě rakouská celní správa reagovala. Domněnka ta asi vznikla u osob zadržených na území přivtěleném k Československé republice, které o posunutí hraníc ještě nevěděly.
Ad 7. Rovněž o tělesném ztýrání zadržených osob není ničeho známo.
Ad 8. Pokud se vyskytly případy, bohudíky zcela ojedinělé, že nerozvážní nebo mladí finanční dozorci podlehli svodům korrumpentů, došlo vždy k nejpřísnějšímu potrestání (propuštěním neb odstraněním ze služby). Mohu ale naopak se zadostiučiněním uvésti, že daleko častěji lze zaznamenati případy obzvláštní odolnosti vůči vysokým úplatkům.
Ad 9. U pohraniční finanční stráže je zaměstnán značný počet příslušníků národnosti německé. Požadavek, aby byli k pohraniční kontrole v Břeclavě přibráni němečtí úředníci a zřízenci, vyplývá patrně z přání, aby s cestujícími německé národnosti bylo jednáno v jejich mateřštině, a tu, jelikož finanční správa pro tento úkol vybírá právě osoby znalé jazyka českého i německého, jeví se zmíněný požadavek bezpředmětným.
Ohledně příjímání invalidů k pohraniční a kontrolní službě nutno podotknouti, že služba tato vyžaduje pevného zdraví a úplné tělesné způsobilosti, jichž se namnoze invalidům nedostává. Trvalého zaměstnání kancelářského, jež nejlépe invalidům svědčí, u pohraničních kontrolních úřadů není, proto jest též možnost přijetí invalidů do této služby omezená. Kde ovšem je možno, finanční správa ráda invalidu umístí, jako na př. v kanceláři hlavního celního úřadu v Břeclavě je zaměstnán celní praktikant Richetzký (národnosti německé), jenž byl uznán válečným invalidou.
Ad 10. Bytové svízele v Břeclavi jsou zajisté jen složkou všeobecné nouze bytové a nebyly zaviněny jen finanční správou, vyslavši do Břeclaví své zaměstnance. V první řadě muselo býti postaráno o celní budovu revisní pro cestující, jejíž zbudování vyžadovalo překonání značných obtíží. Ohledně ubytování finančních zřízenců ve vlastních ubikacích bylo jednání již započato.
V Praze dne 23. listopadu 1920.
Správce ministerstva financí:
Dr. Engliš, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1029.
Antwort
des Verwalters des Finanzministeriums
auf die Interpellation der Abgeordneten Fr. Budig, R. Schälzky, Dr. Radda und Genossen (Druck 424)
betreffend den südmährischen Grenzverkehr.
Die Finanzverwaltung widmet der Regelung der Grenzkontrolle ihre allseilige Sorgfalt und unterläßt nichts, was zu ihrer Vereinfachung beitragen könnte. In diesem Bestreben sind ihr allerdings gewisse durch volkswirtschaftliche und gesamtstaatliche Interessen gegebene Grenzen gesetzt, zu deren Schütze eben die Grenzkontrolle bestimmt ist. Das Publikum hingegen nimmt auf diese Bestimmung der Granzkontrolle keine besondere Rücksicht und hält sich immer wieder für überflüssigerweise belästigt, sodaß eine gewisse Animosität gegen die Kontrollorgane platzgreift, die vielfach Anlaß zu peinlichen Auftritten gibt. Namentlich in so frequentierten Grenzstellen wie Lundenburg, wo die Wahrscheinlichkeit einer Umgehung der Kontrollvorschriften am größten ist und wo auch tatsächlich die Schleichdurchfuhr eine ungeheure Ausbreitung erfahren hat, kann die Kontrolle nicht weniger streng gehandhabt werden als anderorts. Die Kontrollorgane sind blosse Exekutivorgane in den Grenzen der ihnen erteilten Weisungen, und wenn es zu Unstimmigkeiten kommt, so ist die Schuld entweder in der Unkenntnis oder in dem mangelhaften Verständnis der Kontrollvorschriften von Seiten des Publikums oder aber in deren Um gehung und Mißbrauch zu suchen.
Wir bestreiten keineswegs die Möglichkeit einer ungenauen Dienstausübung von selten des zuweilen wenig geschulteil Amtsorgane, aber zur Beurteilung ihres Vergehens müßte die Finanzverwaltung konkrete Fälle kennen, in denen ihnen von selten des Publikums ein Verschulden zur Last gelegt wird.
Zu den einzelnen Punkten der Interpellation wären insbesondere folgendes zu bemerken:
Ad 1. Die Zollrevision in Lundenburg, die von der national und politisch voreingenommenen Wiener deutschen Presse gehässig als ťHöllentorŤ bezeichnet wird, wird seit Anfang Juni l. J. in einem geräumigen Gebäude voregnommen, das mit großem Aufwand errichtet wurde und mit einem allen berechtigten Ansprüchen Rechnung tragenden Komfort versehen ist, wobei sie so schnell gehandhabt wird, daß sie in der Regel nicht mehr als 3/4 Stunden m Anspruch nimmt; demgegenüber dauert die österreichische Grenzkontrolle dieser Züge durchschnittlich 1 1/2 Stunden.
Die Revision wird aus begreiflichen Gründen streng gehandhabt, doch erscheint diese Strenge durch die geltenden Vorschriften geboten. Es wäre wünschensweit, wenn die HH. Interpellanten die Vorschriften zitieren würden, die nach ihren Informationen nicht beachtet wurden.
Ad 2. Hinsichtlich der Einführung der gewünschten direkten Züge sei folgende Äußerung des Herrn Eisenbahnministers angeführt:
Das Eisenbahnministerium ist bemüht, in Fällen, wo in bestimmten Relationen eine hinreichende Zahl von Reisenden vorhanden ist, durchlaufende Züge einzuführen. Dieses Bestreben beschränkt sich weder auf bestimmte Grenzstationen noch auf bestimmte Nachbarstaaten.
Die Durchführung dieser Absicht stößt jedoch bisher auf vielfache Schwierigkeiten. Eine der Hauptursachen, wegen der durchlaufende! Züge und Durchgangswagen im Verkehr mit den Nachbarstaaten bisher nicht im wünschenswerten Maße eingeführt werden konnten, ist der Umstand, daß der Wagenpark der ehemaligen österreichischen und ungarischen Staatsbahnen bisher unter die auf dem Territorium der ehemaligen öst.-ung. Monarchie entstandenen Staaten nicht autgeteilt wurden.
Diese bisher nicht durchgeführte Reparation verschuldet, daß der Instandhaltung und Reparatur der Wagen nicht die erforderliche Sorgfalt gewidmet werden kann. Dadurch leiden die Wagen sehr und so geschieht es dann, daß sie den Anforderungen des internationalen Verkehrs nicht entsprechen.
Das tschechosl. Eisenbahnministerium unternimmt ständig alle erdenklichen Schritte, um die ehetunlichste Reparation der Wagen in die Wege zu leiten.
Der Umleitung direkter einzelner Durchgangswagen in den Stationen Lundenburg, Grußbach, Schönau und Znaim stellt sich u. a. auch das Hindernis entgegen, daß der Ausbau und die Ausrüstung der genannten Stationen, die vor der Entstehung des tschechoslovakischen Staates bloße Durchgangsstationen waren, derartige sind, daß sie heute kaum zur Bewältigung des komplizierten Eisenbahngrenzdienstes hinreichen.
Die Verschiebung und Einstellung einzelner Durchgangswagen würde diese höchst schwierigen, ja vielfach kritischen Situationen noch bedeutend verschärfen und erschweren.
Schließlich sei darauf hingewiesen, daß durchlaufende Züge und Durchgangswagen insoferne nicht die wünschenswerten Vorteile bieten, als aus Gründen der infolge der gegenwärtigen außerordentlichen Verhältnisse verschärften Zoll und Paßrevisionen die Reisenden in den Grenzstationen zwecks Kontrolle in besonderen Räumlichkeiten aus den Wagen aussteigen müssen.
Bezüglich der Forderung, daß die Revision in den bisher eingeführten direkten Zügen (es sind dies die Schnellzüge Nr. 205 und 206 zwischen Wien und Prerau über Lundenburg) in den Zügen vorgenommen werde, kann ich den HH. Interpellanten versichern, daß sie für das Publikum — soferne sie ihren Zweck erreichen sollte — viel beschwerlicher und unangenehmer wäre, als wenn sie in dem geräumigen Revisionsgebäude in Lundenburg vorgenommen wird.
Ad 3. und 4. Hinsichtlich der zur Ausfuhr als ťMundvorratŤ zulässigen Nahrungsmittel äußerte sich der Herr Minister für Volksernährung wie folgt;
Mit Kundmachung des Ministeriums für Volksernährung v. 24. Mai 1919, Z. 34789. die in der gesamten tschechischen und deutschen Tagespresse veröffentlicht wurde, wurden Vorschriften über die Ausfuhr von Nahrungsmitteln aus der Tschechoslovakischen Republik erlassen. In der Kundmachung heißt es wörtlich: ťAls Ausnahme von diesen Vorschriften ist keine Ausfuhrbewilligung für ganz geringe Mengen von Nahrungsmitteln erforderlich, die von den Reisenden für den eigenen Bedarf auf der Reise mitgenommen werden und die hinsichtlich der Herrichtung und Menge dem Stande des Reisenden und seinem Bedarie mit Rücksicht auf die Dauer der Reise entsprechen. Es kommen somit bloß gekochte oder gebratene und überhaupt zum unmittelbaren Genüsse geeignete Nahrungsmittel in Betracht und ausgeschlossen sind z. B. rohes Fleisch, Mehl, Kartoffeln, rohe Eter u. ähnl. Demnach bleibt es dem freien Ermessen der Zollorgane überlassen, ob die ausgeführten Nahrungsmittel tatsächlich nur der erforderliche Mundvorrat für die Reise sind.
Zwecks Vermeidung von Mißverständnissen und Beschwerden und behufs Erleichterung der Zollkontrolle wird das Ministerium für Volksversorgung im Einvernehmen mit dem Finanzministerium und dem Amte für Auslandshandel die Menge und Gattung der Nahrungsmittel bestimmen, die als notwendiger Mundvorrat ohne Ausfuhrbewilligung ausgeführt werden können, und wird Sorge tragen, daß diese Vorschrift zur weitesten Kenntnis gelange.
Ad 5. Die beschlagnahmten Nahrungsmittel werden in Lundenburg der allgemeinen Approvisation laut Verfügung des Bezirkswirtschaftsrates in Göding, bezw. der Personalküche für unbemittelte Eisenbahnangestellte in Lundenburg gemäß Verfügung des Lundenburger Wirtschaftsrates abgeführt. Seit Verhängung des Standrechtes für die Schleichausfuhr von Nahrungsmitteln ist das Ergebnis der Beschlagnahmungen in den Grenzbezirken sehr gering.
Ad 6. Bisher wurde kein einziger Fall gemeldet, daß tschechoslovakische Finanzwachorgane in österreichisches Gebiet eingedrungen wären und dort Personen festgehalten hätten. Auf solche Fälle eines Eingriffes in einen fremden Wirksamkeits bereich hätte die österreichische Zollverwaltung gewiß reagiert. Diese Vermutung ist wohl bei Personen entstanden, die auf dem der Tschechoslovakischen Republik einverbleibten Gebiete festgehalten wurden, ohne bis dahin von der Grenzverschiebung erfahren zu haben.
Ad 7. Desgleichen ist von einer körperlichen Mißhandlung festgehaltener Personen nichts bekannt.
Ad 8. Sofern glücklicherweise ganz vereinzelte Fälle vorgekommen sind, daß unbedachte oder junge Finanzauf s eher den Verleitungen der Korrumpenten unterlagen, kam es stets zur strengsten Bestrafung (Entlassung oder Beseitigung aus dem Dienste). Ich kann aber im Gegenteil mit Genugtuung feststellen, daß viel häufiger Fälle einer besonderen Widerstandskraft gegen hohe Bestechungen zu verzeichnen sind.
Ad 9. Bei der Grenzfinanzwache ist eine bedeutende Anzahl von Angehörigen deutscher Nationalität beschäftigt. Die Forderung, daß zur Grenzkontrolle in Lundenburg deutsche Beamte und Angestellte beigezogen werden, entspricht offenbar dem Wunsche, daß mit den Reisenden deutscher Nationalität in ihrer Muttersprache amtshandelt werde, welche Forderung mit Rücksicht darauf, daß die Finanzverwaltung gerade für diese Aufgabe der tschechischen und deutschen Sprache mächtige Personen wählt, gegenstandslos erscheint.
Hinsichtlich der Zuziehung von Invaliden zum Grenz und Kontrolldienste ist zu bemerken, daß dieser Dienst feste Gesundheit und volle körperliche Eignung erfordert, die den Invaliden vielfach abgeht. Eine ständige Kanzleibeschäftigung, die den Invaliden am besten zusagt, gibt es bei den Grenzkontrollämtern nicht, weshalb auch die Möglichkeit der Aufnahme von Invaliden in diesen Dienst begrenzt ist. Wo dies tunlich erscheint, unterbringt die Finanzverwaltung bereitwilligst Kriegsbeschädigte, so ist z. B. in der Kanzlei des Hauptzollamtes in Lundenburg Zollpraktikant Richeztzký (ein Deutscher) beschäfttigt, der als Kriegsbeschädigter qualifiziert wurde.
Ad 10. Die Wohnungsnot in Lundenburg ist zweifellos nur eine Komponente der allgemeinen Wohnungsnot und wurden nicht allein von der Finanzverwaltung verursacht, die nach Lundenburg ihre Angestellten entsendete. In erster Reihe muß für ein Zollrevisionsgebäude für die Reisenden gesorgt werden, dessen Errichtung die Überwindung bedeutender Schwierigkeiten erheischte. Hinsichtlich der Unterbringung der Finanzangestellten in eigenen Ubikationen wurden die Verhandlungen bereits eingeleitet.
Prag, den 23. November 1920.
Der Verwalter des Finanzministerium: