Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1017.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ............................................................. 1920,
kterým se vydávají předpisy o poskytování vyživovacího příspěvku rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Rodinám občanů, podléhajících branné povinnosti ve smyslu ustanovení branného zákona ze dne 19. března 1920, čís. 193 Sb. z. a n., kteří v československé branné moci mimo případ mobilisace:
1. konají presenční službu vojenskou nebo vykonávají v době přechodné činnou nebo další činnou službu vojenskou dle § 61 branného zákona;
2. jsou povoláni k výjimečné činné službě vojenské dle § 27 branného zákona;
3. jsou povoláni k vojenskému výcviku dle § 20 a § 62, odst. 2. nebo ke cvičení ve zbrani dle § 22 branného zákona, pokud nenáležejí k vojenskému stavu z povolání, poskytuje se státní vyživovací příspěvek, dle dalších ustanovení tohoto zákona.
§ 2.
Za členy rodiny ve smyslu § 1 pokládají se osoby, které mají podle ustanovení všeobecného občanského zákona proti povolanému nárok na alimenty.
§ 3.
Nárok na vyživovací příspěvek nepřísluší manželce a manželským dětem, byl-li sňatek uzavřen bez úředního povolení potřebného dle § 36. branného zákona, nebo vzdala-li se manželka se souhlasem manželovým nároku tohoto před uzavřením sňatku prohlášením řádně ověřeným.
§ 4.
Nárok na vyživovací příspěvek přísluší členům rodiny k vojenské službě povolaného jen tehdy, byli-li v době, kdy povolaný nastoupil službu vojenskou, tak nemajetní a k výdělku neschopni, že by bez vyživovacího příspěvku připadli na obtíž veřejné péči chudinské, a. byla-li výživa jejich podstatně závislá na pracovním příjmu povolaného.
§ 5.
Ustanovení §§ 3—9 zákona ze dne 23. září 1919, č. 530 Sb. z. a n. a § 40 zákona ze dne 20. června 1920, č. 142 Sb. z. a n. platí obdobné i ve příčině tohoto, příspěvku.
§ 6.
Zákon ze dne 21. července 1908, č. 41 ř. z., o státním vyživovacím příspěvku příslušníkům osob, které byly povolány ke cvičení ve zbrani, pokud se týče k vojenskému výcviku, a ustanovení § 1, čís. 1. zákona ze dne 23. září 1919, č. 530 Sb. z. a n., o státním příspěvku vyživovacím, pokud se jím nepřiznává nárok na vyživovací příspěvek příslušníkům osob, konajících zákonnou službu presenční. se zrušují.
§ 7.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a pozbude jí po uplynutí jednoho roku od tohoto dne.
Provede jej ministr vnitra ve shodě se zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
Státní příspěvek vyživovací poskytuje se dosud dle zákona ze dne 21. července 1908, č. 141 o. z. — v Uhrách nebyl vydán zákon obdobný — příslušníkům osob, které byly povolány ke cvičení ve zbrani, pokud se týče k vojenskému výcviku a dle zákona ze dne 23. září 1919. čís. 530 Sb. z. a n., je-li nařízena mobilisace.
Nový branný zákon ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., zrušiv výhody při výkonu služby vojenské, příslušející dle dřívějších předpisů živitelům rodin, vyhradil v § 39 zákonné úpravě otázku, do jaké míry má býti poskytnut vyživovací příspěvek rodinám, jichž výživa závisela na osobě, která byla povolána k činné službě vojenské.
Otázku tuto řeší připojená osnova. Dlužno k ní hned předem podotknouti, že jest pouze řešením prozatímním. Po vydám nového branného zákona vyzvalo totiž ministerstvo vnitra všechny zemské vyživovací komise, aby na základě zpráv okresních vyživovacích komisi oznámily, jakých zkušeností se nabylo při provádění dosavadních zákonů o státním vyživovacím příspěvku. Podle zkušeností těchto zamýšlí ministerstvo vnitra vypracovati osnovu nového zákona, kterým by bylo upraveno poskytování státního vyživovacího příspěvku jednotně ve všech případech, ve kterých se dle dosavadních předpisů poskytuje, pokud se týče dle připojené osnovy má poskytovati. Poněvadž však vyžádané zprávy dosud nedošly a vypracování osnovy jednotného zákona bude vyžadovati delšího času a pečlivé úvahy, na druhé straně pak věc stala se naléhavou tím, že v prvé polovici října t. r. nastoupili nováčkové do presenční služby dle § 61 branného zákona, nezbylo, než-li spokojiti se na ten čas úpravou prozatímní.
Z této povahy chystaného opatření vyplynul důsledně požadavek, aby předpisy jeho byly co možno přizpůsobeny dosavadním podpisům právním o poskytování vyživovacího příspěvků. Stalo se to tím způsobem, že bylo recipováno ustanovení 1. odst. § 2 zákona ze dne 23. září 1919, čís. 530, o poskytování státního vyživovacího příspěvku v případě mobilisace, pokud se jím přiznává nárok na vyživovací příspěvek osobám, které dle ustanovení všeobecného občanského zákona mají proti po volanému právo na alimenty, a že se nařizuje obdobné použití ustanovení §§ 3—9 tohoto zákona a § 40 zákona ze dne 20. června 1920, č. 142 Sb. z. a n. o požitcích válečných poškozenců.
Zákon ze dne 21. července 1908, č. 141 ř. z. V úvodě zmíněný se zrušuje. Zároveň zrušuje se ustanovení § 1, čís. 1. zákona ze dne 23. září 1919, čís. 530 Sb. z. a n., jehož platnosti se osnova jinak nedotýká, pokud byl jím odepřen nárok na vyživovací příspěvek příslušníkům osob konajících zákonnou službu presenční. Zrušení tohoto ustanovení bylo nutným, poněvadž by bylo anomálií, přiznati téže kategorii osob nárok na vyživovací příspěvek mimo případ mobilisace, v případě mobilisace však, tedy za poměrů hospodářských pravidelně zhoršených, jí nárok takový odepřít.
Uzákonění osnovy bude znamenati nové značné zatížení státních financí. Jest však příkazem sociální spravedlnosti a také v zájmu státu samého, aby stát v každém případě, ve kterém odnímá rodinám živitele. postaral se zároveň o náležité jich zaopatření.
Pokud jde o finanční efekt chystaného opatření, dlužno podotknouti, že lze jej určiti jen zhruba pouhým odhadem, poněvadž není po ruce zkušeností a dat, na základě kterých by mohl býti stanoven přesně. Za základ pro výpočet byl vzat pouze dvojnásobný mírový stav celkem 2 × 150.000 mužů, že kterého odpadá okrouhle 11.000 důstojníků a 12.000 poddůstojník: i z povolání a předpokládá se, že nebude podporováno více než 1/3 rodin k vojenské službě povolaných občanů, že podpora nebude poskytována více než dvěma členům rodiny a že bude činiti průměrně 4 Kč denně. Z těchto dat by vyplýval roční náklad asi 130,000.000 Kč, náklad zajisté maximální, ve kterém bezpečně dojdou úhrady i podpory rodin vojínu ostatních jichž finanční efekt nemůže již padati příliš na váhu.
Ve směru formelním se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána jak v poslanecké sněmovně, tak i po schválení touto sněmovnou v senátě výborům brannému a rozpočtovému k podání zprávy vždy ve lhůtě 5 denní.
V Praze dne 1. prosince 1920.
Ministr vnitra: