Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
984.
Interpelace
poslance Heřmana Tausika a soudruhů
na ministra národní obrany
o nepřijímání válečných invalidů s četnou rodinou do služeb vojenské správy.
Zemské vojenské velitelství v Bratislavě zaslalo dne 25. listopadu 1920 divisnímu soudu v Košicích přípis tohoto znění:
ťZemské vojenské velitelství neschvaluje přijetí válečného invalidy Vladimíra Tondra, jelikož povolání k nastoupení služby stalo se bez vědomí zemského vojenského velitelství.Ť
Upozorňujeme znovu na rozkaz zemského vojenského velitelství v Bratislave č. 25, bod B-7 ze dne 10. dubna 1920. Podle výnosu ministerstva národní obrany č. j. 65.652 pol. práv. 1 odd. ze dne 30. února 1920 jest přijímání kancelářských pomocníků vyhrazeno jenom ministerstvu národní obrany a zemskému vojenskému velitelství.
Přijímání sil s četnou rodinou je z důvodů drahotních přídavků a výpomocí spojeno pro státní správu se značně vyšším nákladem.
Dle tohoto budiž další opatřeno. 25. listopadu 1920.
Za velitele:
v zastoupení náčelníka gener. štábu podpl. Billiotek m. p.
Tímto výnosem neschválilo zemské vojenské velitelství přijetí válečného invalidy, který má 7 dětí, do státní služby a dalo direktivu, aby na příště nebyly do státní služby přijímány síly, jejichž přijetí by vzhledem na jejich četnou rodinu v důsledku drahotních přídavků a výpomocí bylo spojeno pro státní správu se značně vyšším nákladem.
Stanovisko toto je vlastně stanoviskem soukromokapitalistického vyssavače, jest však nemožno, aby totéž stanovisko zastával a v plné praksi prováděl stát, který jinak činí nárok na název moderního demokratického a humánního státu.
Je nesporno, že stát má v prvé řadě povinnost postarat se o existenci válečných invalidů, kteří v boji pro tento stát přišli o část své výdělečné schopnosti.
Je nesporno, že zaměstnáni těchto invalidů ve státní službě jest nejúčelnějším vyřešením této otázky.
Při plnění tohoto sociálního úkolu nelze nehleděti na to, zda tím snad vzejdou státu poněkud vyšší náklady.
Rozhodnutí zemského vojenského velitelství pro Slovensko jest nehumanní a příčí se intencím, ve kterých péče o válečné invalidy byla zřízena.
Není možno, aby tento postup zemského vojenského velitelství pro Slovensko dál se s vědomím pana ministra národní obrany.
Tážeme se tudíž pana ministra národní obrany:
1. Jest panu ministru národní obrany známo, že podřízené mu úřady nepřijímají do státních služeb válečné invalidy s četnou rodinou pouze z toho důvodu, že pro jejich četnou rodinu by vzešly státu zvýšené náklady?
2. Co hodlá pan ministr národní obrany učiniti, aby napravil sociální bezpráví v tomto směru dosud páchané?
3. Co hodlá pan ministr národní obrany podniknouti, aby na příště takovémuto postupu protisociálnímu jemu podřízených úřadu bylo zabráněno?
V Praze dne 4. prosince 1920.
H. Tausik,
Haken, Mikulíček, Teska, Burian, Skaunicová, Malá, Toužil, Blažek, Kunst, Svetlík, Kučera, Houser, Dr. Šmeral, Borovszký, Koutný, Rouček, Darula, Krejčí, Surányi, Merta.