Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
970.
Zpráva
rozpočtového výboru
o vládním návrhu zákona (tisk 710),
jímž se ruší nebo mění některá ustanovení zákona o dani z lihu.
Zemědělské lihovarství v Československé republice liší se četnými zvláštnostmi hospodářskými, technickými a daňovými od rolnického lihovaření v sousedních státech, a též doma valně se odchyluje od nejprostšího pálení zkvašeného ovoce v kotli s přímým topením, jakož i od značně pokročilé velkovýroby lihu v melasových lihovarech a drožďárnách. Zemědělské lihovary poctivě vracejí československé půdě vše, co z ní vytěžily. V žádném jiném průmyslu zemědělském není kolotání půdních živin tak úplné a výnosné jako v hospodářském lihovarství, jež vlastnímu brambořišti nezpronevěří převzatých solí hnojivých a v uzavřeném kruhu regeneruje rodivou schopnost pozemku při tak zvaném mokrém, t. j. výpalkovém obhospodařování hospodářství lihovarských. Z toho důvodu už dlužno připisovati zpracování bramboru na líh význam mimořádný a podporovati hospodářské lihovary v krajinách s chudými, hlavně na pěstování bramboru odkázanými půdami.
V republice Československé jest celkem:
|
994 |
lihovarů hospodářských, z toho 80 družstevních a |
|
38 |
lihovarů průmyslových, |
|
1032 |
lihovarů celkem. |
Rozdělení dle zemí:
|
|
Čechy |
Morava |
Slezsko |
Slovensko a Podk. Rus |
|
hospod. lihov. |
300 |
161 |
101 |
432 |
|
průmysl. lihov. |
18 |
7 |
3 |
10 |
|
úhrnem |
318 |
168 |
104 |
442 |
Z družstevních rolnických lihovarů jest:
|
v Čechách |
40 |
|
na Moravě |
30 |
|
ve Slezsku |
10 |
|
celkem |
80 lihovarů družstevních |
|
Rafinerií jest celkem: |
|
|
47 |
hospodářských (spojených s hospodářskými lihovary) a |
|
52 |
průmyslových |
Rozdělení rafinerií dle zemí:
|
|
Čechy |
Morava |
Slezsko |
Slovensko |
|
hospodářské |
1 |
2 |
2 |
42 |
|
průmyslové |
17 |
12 |
2 |
21 |
|
celkem |
18 |
14 |
4 |
63 |
Výroba lihu v kampani 1919-20 činila:
1. u hospodářských lihovarů:
|
Čech, Moravy, Slezska |
78.000 hl |
|
|
Slovenska |
93.000 hl |
|
|
celkem |
|
171.000 hl |
2. u průmyslových lihovarů:
|
Čech, Moravy, Slezska |
196.000 hl |
|
|
|
Slovenska |
33.000 hl |
|
|
|
celkem |
|
229.000 |
hl |
|
Celková výroba lihu v rep. |
|
400.000 |
hl |
Odbyt lihu v kampani 1919-20 činil:
1. tuzemský:
|
pitný líh |
281.000 hl |
|
|
průmyslový líh |
51.000 hl |
|
|
k pálení líh |
88.000 hl |
420.000 hl |
|
2. vývoz lihu a výrobků z lihu |
215.000 hl |
|
celkový odbyt |
635.000 hl |
Množství 235.000 hl kryto bylo ze zásob předešlé kampaně. — To je stav, který zařaďuje naši republiku co do výroby lihu na evropském kontinentě na místo skoro nejpřednější.
Roční alkoholový kontigent stanoven dle § 3 vládního návrhu pro výrobní období 1920/21 a 1921/22 na 524.000 hl. V býv. Rakousku byl kontingent vždy čas od času poměřován a rovnal se průměrné spotřebě tuzemské, vyšetřené posledně celkovým ročním množstvím 987.000 hl. Alkoholový kontingent v této výši byl zachován až do konce výrobního období 1917/18 a rozdělen mezi lihovary, jak hospodářské, tak průmyslové. Zákonem za dne 1. dubna 1919, čís. 182 Sb. z. a n., byly za současného zrušení výhody dosud průmyslovým lihovarům přídělem kontingentovaného lihu přiznávané, hospodářským lihovarům ponechány dosavadní příděly kontingentní pro výrobní období 1918/19 a 1919/20. Nová úprava ročního alkoholového kontingentu, jehož zpracování má býti i na dále ponecháno výhradně hospodářským lihovarům, odpovídá sice přibližně normální (mírové spotřebě lihu k požívání včetně octa) v tuzemsku, avšak převyšuje značně nynější faktickou — z důvodů vyživovacích obmezenou — spotřebu, která dle všeho také v ročním období 1920/21 se nezvýší. Kdyby byl stanoven kontingent jen ve výši nynější spotřeby, bylo by nutno individuální kontingenty lihovarů, jež bez toho — zejména na Slovensku — proti dosavadní výši budou zredukovány, ještě dále a značně snížiti. Předložený návrh zákona zachovává hospodářským lihovarům výhradnou výrobu tíha stíženého nižší sazbou spotřební dávky pro nejbližší výrobní období.
Rozpočtový výbor vyslovil se vzhledem k neustáleným dosud výrobním poměrům pro časové obmezení úpravy kontingentu na výrobní období 1920/21 a zdůraznil zásadu, že základní surovinou pro výrobu lihu v hospodářských lihovarech mají býti zpravidla brambory, nikoliv řepa cukrovka, při jejíž zpracování nemá býti lihovar zúčastněn daňových výhod z tohoto zákona plynoucích. Proto také vložil do vládní osnovy zákona větu (§ 7.), že "líh vyrobený v lihovarech zpracujících v tom kterém výrobním období byť jen částečné řepu cukrovku smí býti vyklizen pouze při vyšší sazbě dávky spotřební.
V Čechách klidívalo se před válkou byl-li rok příznivý, průměrné 36 mil. q bramborů. Z těchto 36 mil. q spotřebovalo se dle prof. inž. Ant. Nýdrle
|
pro potravu lidskou |
34% = 12.2 mil. q |
|
na výkrm dobytka |
36% = 13 mil. q |
|
na sadbu |
17% = 6.1 mil. q |
|
na zemědělský průmysl |
9% = 3.3 mil. q |
|
manko |
4% = 1.4 mil. q |
Podobné bylo tomu i v ostatních zemích — ba na Slovensku připadalo na průmysl lihovarský procento o mnoho vyšší.
Z těchto cifer vysvítá podíl lihovarské industrie na celkové výrobě bramborové, která jsouc neustále zvelebována, bude v brzku vykazovati nadprodukci. Průmysl lihovarnický je nezbytný a nelze jej tak beze všeho vyřaditi. Dle státního rozpočtu na r. 1921 má vynésti daň z lihu okrouhle 258 milionů Kč.
K ustanovení § 7 vládní osnovy odst. 2. bodu 1 připojen dodatek "po dobrozdání hlavních zemědělských korporací".
Ustanovení v 3. odstavci § 7 vládní osnovy, obsahující minimální výměru, pro členy lihovarských družstev, pokládal rozpočtový výbor za zcela nepřípustné omezování nejchudších vrstev zemědělců a to z těchto důvodu: již u nynějších družstevních lihovarů jest velký počet zemědělců s menší výměrou nežli 2 ha, kteří by následkem toho museli býti z družstev vylučováni, což by přirozeně způsobilo velké rozhořčení v řadách těchto drobných zemědělců; dále se nesmí přehlížeti, že i tito malí zemědělci do 2 ha v krajinách bramborářských jsou s to v normálních poměrech dodávati dosti značné kvantum bramborů. Omezení to vystupuje tím více do popředí, uváží-li se, že dle dosavadní prakse finančních úřadů počítalo se, když jenom jeden manžel vstoupil za člena družstva, toliko polovice celkové výměry společné jejich usedlosti, takže vstoupil-li manžel a manželka do družstva, museli by každý z nich míti 2 ha pozemku, celkem tedy 4 ha. Takováto hospodářství do 4 ha mají v bramborářských oblastech dle získané zkušenosti dosti velkou kapacitu dodávkovou a bylo by nespravedlivé, vylučovati je z výhod poskytovaných členům družstevními lihovary, což přichází tím více v úvahu při současném provádění pozemkové reformy.
Dosavadní prakse trvající u družstevních lihovarů, že když toliko manžel stal se členem družstva a manželka nikoliv, měla v zápětí, že počítalo se z jejich společné usedlosti toliko 1/2 do plochy družstva započítatelné. Prakse tato nebyla správná jelikož manžel v takovýchto případech řídí jako právní zástupce své manželky hospodaření na celé usedlosti, dodává suroviny z celé usedlostí do lihovarů a béře též výpalky pro výkrm všeho dobytka na usedlosti chovaného. Aby tak prakse byla zastavena, bylo do zákona pojato rozpočtovým výborem ustanovení, že v tomto případě, když jest členem jeden manžel spravující polní hospodářství, má se čítati celá plocha usedlostí do rozlohy družstvu započítatelné. U hospodářských lihovarů náležejících jednotlivcům nebere se žádný zřetel na tu okolnost, že jest třeba více spoluvlastníků, počítá se vždy s celým objektem.
Poslední odstavec § 7 dle návrhu rozpočtového výboru by zněl: Ke zřízení nových dosud v činnosti nebyvších hospodářských lihovarů v bramborářských krajinách je třeba povolení ministra financí v dohodě s ministrem zemědělství. Zřizování nových lihovarů, zpracujících jinou surovinu nežli brambory, není dovoleno.
V 61. II. § 31 definujícím pojem konsumních lihovarů vynecháno dle usnesení rozp. výboru obilí jako surovina, již zpracují lihovary konsumní. Za to vřaděna nakonec odstavce toho věta: Vyjímaje drožďárny spojené s lihovary jest použití obilí dovoleno jen při zpracování škrobnatých surovin a pro docílení přiměřeného zákvasu vůbec.
Jako čl. III. zákona navrhuje rozpočtový výbor pojetí tohoto ustanovení: "Ke státní dani z lihu vybírati jest zvláštní přirážku 2 K z každého litru zdanitelného alkoholu ve prospěch zemí, pokud se týče žup. Výnos této přirážky rozdělen bude mezi země, případně župy, způsobem a dle klíče, který bude stanoven zvláštním zákonem."
O stavu financí zemských netřeba podrobného výkladu, poněvadž katastrofální jich stav jest znám. Stát míní zemím postoupiti určité výnosy daní a dávek a předloží také vláda v tom směru osnovy příslušných zákonů Nár. shromáždění. Při navržené přirážce ke státní dani lihové počítá se s minimálním výnosem 60 mil. K.
Článek III. osnovy vládní stává se čl. IV.
V čl. B. čís. 4. návodu pro individuelní rozdělení ročního alkoholového kontingentu provedl rozpočtový výbor změnu v tom směru, že maximum započítatelné plochy pro. člena družstva zvýšil z 30 na 40 ha.
V čl. 5. scházelo ustanovení o tom případu, který v současné době provádění pozemkové reformy může se dosti často přiházeti, totiž jaká úprava nastává v tom případě, když hospodářský lihovar náležející jednotlivci se mění na družstevní lihovar. Nedostatku tomu čeleno větou rozpočt. výborem schválenou: Promění-li se hospodářský lihovar provozovaný jednotlivcem během výrobního období na lihovar družstevní, vyměří se mu kontingent dle zásad platných pro družstevní lihovary.
V prvé větě čl. 6. schválen doplněk. že ministerstvo financí může "po vyjádření hlavní zemědělské korporace a u zabraných statků za souhlasu Pozemkového úřadu" povoliti přeložení hospod, lihovaru atd.
Rozpočtový výbor schválil také připojené dvě resoluce.
Rozpočtový výbor navrhuje:
1. Národní shromáždění nechť usnese se na předloženém zákoně,
2. Národní shromáždění nechť schválí předložené dvě resoluce rozpočtového výboru.
Zákon
ze dne .................................................................. 1920,
jimž se ruší nebo mění některá ustanovení zákona o dani z lihu.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Ustanovení obsažená v § 32 I, v § 34, v posledním odstavci § 35, v § 36 a 85 II. zákona o dani z lihu ze dne 20. června 1888, č. 95 ř. z., změněného II. dílem císařského nařízení ze dne 17. července 1899, č. 120 ř. z., jakož i v § 3 zákona ze dne 1. dubna 1919, č. 182 Sb. z. a n., se zrušují.
Článek II.
Znění §§ů 3, 7, 31, 33, 37, 47, 48 a 93 zákona o dani z lihu ze dne 20. června 1888, č. 95 ř. z., změněného II. dílem cís. nař. ze dne 17. července 1899, č. 120 ř. z. se mění a doplňuje takto:
Výměra a rozdělení ročního alkoholového kontingentu.
§ 3.
Roční alkoholový kontingent, t. j. ono množství alkoholu, které z celkového, v jednom výrobním období, běžícím od 1. září jednoho do 31. srpna nejblíže následujícího roku v konsumních lihovarech vyrobeného množství smí býti při nižší sazbě spotřební dávky vyklízeno, stanoví se pro výrobní období 1920/21 úhrnem 524.000 hektolitry alkoholu.
Roční alkoholový kontingent zůstává vyhrazen hospodářským (zemědělským) lihovarům. Ustanovení o jeho rozdělení pro výrobní období 1920/21, jsou obsažena v připojeném návodu. jenž tvoří podstatnou část tohoto zákona.
Hospodářské (zemědělské) lihovary.
§ 7.
Hospodářskými (zemědělskými) jsou ony konsumní lihovary, při nichž splněny jsou tyto předpoklady:
1. Lihovar musí býti spojen s jedním nebo více polními hospodářstvími, z jejichž sklizně přijímá — pokud nenastala obecné známá neúroda — výhradně nebo aspoň převážně (počítáno dle docíleného alkoholového výtěžku) suroviny ku výrobě lihu a jimž naopak dodává ku zkrmení výpalky, případně řepné řízky, nabyté při výrobě lihu, neb aspoň mrvu, získanou chovem dobytka živeného výpalky, případně řízky, vytěženými lihovařením.
Ve výjimečných případech může býti ministerstvem financí po dobrozdání hlavních hospodářských korporací povolena odchylka v použití výpalků.
Líh vyrobený v lihovarech zpracujících v tom kterém výrobním období byť jen částečně řepu cukrovku, smí býti vyklizen pouze při vyšší sazbě dávky spotřební.
Pozemky hospodářství (t. j. pole, luka a pastviny) s lihovarem hospodářským spojené nesmějí býti od lihovaru vzdáleny více než 10 km.
2. Průměrná denní výroba v lihovaru docílená nesmí v jednom měsíčním ohlašovacím období činiti více než 7.5 hektolitru alkoholu a celková roční výroba může dosahovati nejvýše 1500 hektolitrů alkoholu.
3. Průměrná výroba v jednom pracovním dnu výrobního období docílená nesmí v lihovaru, zpracujícím jiné suroviny, než řepu, činiti více než 3 litry alkoholu, počítáno na každý hektar započítatelné plochy polí, luk a pastvin s lihovarem spojených (na př. má-li hospodářství 120 ha započítatelné plochy, smí lihovar s ním spojený vyrobiti průměrné denně nejvýše 360 litrů alkoholu.
Ministr financí jest zmocněn, aby připustil překročení stanovené průměrné denní výroby, jestliže podnikatel hospodářského lihovaru prokáže, že zvýšení denní výroby nad mez vytčenou v předcházejících bodech 2. a 3. jest nezbytné.
Ustanovení v předchozím uvedená platí stejně pro i lihovary provozované družstvy, jsou-li všichni družstevníci majiteli nebo nájemci pozemku. Je-li členem družstva při společném vlastnictví manželů na zemědělském podniku toliko jeden manžel, který společný podnik spravuje, počítá se plocha celého podniku do plochy družstva započítatelné.
Nárok na vřadění lihovaru mezi hospodářské lihovary nutno písemně uplatniti u finančního úřadu I. stolice, při čemž sluší uchazeči předložiti příslušné doklady podle bližších ustanovení prováděcího nařízení.
Ke zřízení nových dosud v činnosti nebyvších hospodářských lihovarů v bramborářských krajinách je třeba povolení ministra financí v dohodě s ministrem zemědělství. Zřizování nových lihovarů zpracujících jinou surovinu nežli brambory není dovoleno.
Roztřídění lihovarů.
§ 31.
Lihovary, jichž výrobek podléhá výrobní dávce, jsou lihovary produkční, ony lihovary. jichž výrobek jest stižen dávkou spotřební, lihovary konsumní.
I. Ku produkčním lihovarům patří ony lihovary, jež zpracují ovoce, ovocný mošt, víno, vinný mošt, vinné ssedliny, odpadky pivovarské, bobule, kořínky nebo podobné látky.
Použití obilí ku výrobě lihu jest produkčním lihovarům zakázáno.
II. Ke konsumním lihovarům patří lihovary. jež zpracují jiné pod I. uvedené suroviny, na příklad brambory, mrkev, řepu, syrub, melasu či jiné odpadky cukerní výroby, celulosu, topinambur, látky o vyšší cukernatostí a podobné. Vyjímaje drožďárny spojené s lihovary jest použití obilí dovoleno jen při zpracování škrobnatých surovin a pro docílení přiměřeného zákvasu vůbec.
Způsob zdanění lihu v produkčních lihovarech.
§ 33.
Zdanění alkoholu v produkčních lihovarech díti se muže buď
1. paušalováním podle výkonnosti destilačního přístroje za podmínek vytčených v §u 37 a násl. zákona o daní z lihu, pokud není používán destilační přístroj zařízený na topení parou nebo opatřený kotlíkem, jehož denní výkonnost vyšetřená podle §u 38 zák. převyšuje 16 hektolitrů zpracovávané břečky (§ 32 V.)r nebo
2. dle skutečného výrobku, zjištěného buď kontrolním měřidlem, buď nádržkou.
Měřítko při paušalování.
§ 37.
Měřítkem při paušalování podle výkonnosti destilačního přístroje jest
a) denní výkonnost destilačního přístroje vyšetřená podle §u 38,
b) alkoholový výtěžek (§ 40) stanovený pro zpracovávané suroviny a vyjádřeny v litrech alkoholu pro každých 100 litrů brečky a
c) doba destilačního pochodu, jež nesmi býti kratší 24 hodin.
b) Doba podání ohlášky.
§ 47.
Poplatné řízení nutno ohlásiti z pravidla nejpozději 48 hodin před početím; finanční úřad I. stolice jest však oprávněn tuto lhůtu k žádostí podnikatele lihovaru zkrátiti, pokud to připouští včasný výkon úředního dozoru.
Každá ohláška musí zníti aspoň na nepřetržitou dobu 24 hodin.
Vyměření dávkového paušálu.
§ 48.
Paušalovaná dávka budiž příslušným úřadem na podkladě podané ohlášky vyměřena pro každý litr alkoholu zdanitelného množství sazbou výrobní dávky, stanovenou v §u 2 zákona o dani z lihu.
Neoprávněné použití výhody přiznané hospodářským lihovarům.
§ 93.
Těžkého důchodkového přestupku dopouští se, kdo na podkladě nesprávných údajů nebo dokladů vyloudí pro svůj podnik přiznání povahy hospodářského lihovaru nebo vyšší alkoholový kontingent, než mu přísluší.
Podkladem pro výměru trestu jest spotřební dávka o vyšší sazbě, za celé množství alkoholu. jež bylo vyrobeno v době, kdy lihovar neoprávněně používal výhody přiznané hospodářským lihovarům.
Článek III.
Ke státní dani z lihu vybírati jest zvláštní přirážku 2 K z každého litru zdanitelného alkoholu ve prospěch zemi, pokud se týče žup. Výnos této přirážky rozdělen bude mezi země, připadne župy způsobem a dle klíče, který bude stanoven zvláštním zákonem.
Článek IV.
Tento zákon nabývá účinnosti pro celé území Československé republiky dnem jeho vyhlášení. Týmž dnem pozbývají platnosti všecka odlišná ustanovení.
Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr financí.
Návod
pro individuelní rozdělení ročního alkoholového kontingentu.
(Ku §u 3 zákona o dani z lihu.)
Článek 1.
Roční alkoholový kontingent budiž až na částku 3000 hl vyhrazenou pro podělení nově vzniknuvších hospodářských lihovarů, rozdělen mezi hospodářské lihovary, které
1. byly ve výrobních obdobích 1918/19 nebo 1919/20 individuálními alkoholovými kontingenty poděleny, nebo
2. dosud individuálními alkoholovými kontingenty poděleny nebyly, ale zahájily činnost před 1. září 1920.
Článek 2.
Nárok na příděl individuálního lihového kontingentu uplatniti jest písemně u příslušného finančního úřadu I. stolice podle bližších ustanovení prováděcího nařízení.
Článek 3.
Rozdělení ročního alkoholového kontingentu mezi hospodářské lihovary. Jež mají podle předcházejících článku nárok na individuální alkoholový kontingent a týž včas uplatní, provésti jest podle těchto zásad:
1. Hospodářským lihovarům, jichž výměra pozemku (t. j. polí, luk a pastvin), uznaná jako započítatelná pro lihovar, není větší než 300 ha. budiž přidělen individuální alkoholový kontingent 2 hl na každý 1 ha započítatelné plochy, ne však větší než 300 hl a ne menší než 250 hl alkoholu.
2. Pro hospodářské lihovary se započítatelnou výměrou pozemků od 200 do 600 ha, budiž individuální alkoholový kontingent vyměřen 1.5 hl lihu na každý 1 ha započítatelné plochy pozemku, ne však výše než 750 hektolitry alkoholu.
3. Při hospodářských lihovarech vykazujících přes 600 ha započítatelných pozemků, budiž poměřen individuální alkoholový kontingent počtem hektolitrů odpovídajícím počtu hektarů započítatelné plochy pozemků, nejméně však 750 hektolitry, a nejvýše 1000 hektolitry lihu.
4. Při stanovení individuálního alkoholového kontingentu pro družstevní lihovary, budiž při oněch družstevnících, již vykazují započítatelnou plochu vetší než 40 ha pozemků, v počet brána pro dotyčného družstevníka pouze započítatelná plocha o nejvýše 40 ha pozemku.
Družstevním lihovarům, jež zahájily činnost před 1. září 1920 jako lihovary hospodářské, zvětšiti jest individuální alkoholový kontingent podle předcházejících ustanovení poměřený, o 10%, ne však přes 1000 hl.
Přiznaný individuální alkoholový kontingent budiž vždy zaokrouhlen směrem dolů na počet hektolitrů deseti dělitelný (na př. 376 zaokrouhliti jest na 370, 529 na 520 atd.).
Článek 4.
Započítatelnou plochou směrodatnou pro poměření individuálního alkoholového kontingentu rozuměti jest onu výměru pozemků (t. j. polí, luk a pastvin), jež byla pro výrobní období 1919/20 příslušným finančním úřadem I. stolice uznána Jako započítatelná pro přiznání hospodářské povahy dotyčnému lihovaru.
Jestliže započítatelná plocha doznala po 1. září 1919 zmenšení o více než 10%, budiž alkoholový kontingent pro výrobní období 1920/21 poměřen jen podle této zmenšené plochy.
Nebyla-li pro výrobní období 1919/20 započítatelná plocha jednotlivého hospod, lihovaru stanovena, vzíti jest v počet započítatelnou plochu stanovenou pro výrobní období 1920/21.
Článek 5.
Lihovary průmyslové, jež by snad během výrobních období, pro než jest tímto zákonem rozdělení ročního alkoholového kontingentu upraveno, se přetvořily na hospodářské lihovary, nemají nároku na příděl individuálního alkoholového kontingentu.
Promění-li se družstevní lihovar během výrobního období v lihovar provozovaný jednotlivcem, ztratí individuální alkoholový kontingent, jemu jako družstevnímu lihovaru pro dotyčné výrobní období přiznaný. Nový podnikatel lihovaru muže se podle předchozích všeobecných zásad ucházeti o příděl individuálního alkoholového kontingentu pro nejblíže příští výrobní období.
Promění-li se hospodářský lihovar provozovaný jednotlivcem během výrobního období v lihovar družstevní, vyměří se mu kontingent dle zásad platných pro družstevní lihovary.
Hospodářským lihovarům, po 1. září 1920 se svolením ministerstva financí a zemědělství nově zřízeným a v činnost uvedeným, přikáže individuální alkoholový kontingent ministerstvo financí z části ročního alkoholového kontigentu, k tomu účelu ve čl. 1. tohoto návodu vyhrazené.
Článek 6.
Ministerstvo financí může po vyjádření hlavní zemědělské korporace a u zabraných statků za souhlasu pozemkového úřadu povolili přeložení hospodářského lihovaru, poděleného individuálním alkoholovým kontingentem, na jiné stanoviště, jestliže v hospodářském souvisu polních hospodářství s lihovarem spojených nenastanou změny a je-li přeložení lihovaru odůvodněno zájmy hospodářskými.
Zřízení nebo provozování více hospodářských lihovarů v témže komplexu hospodářských budov není přípustno, a to bez ohledu na to, zda oba nebo jen jeden z nich činí nárok na podělení individuálním alkoholovým kontingentem.
Článek 7.
Individuální lihové kontingenty nebo jich části, jichž podělené hospodářské lihovary ve výrobním období nevyužily, stávají se volnými a mohou býti pro totéž výrobní období, v němž byly uvolněny, ministerstvem financí přikázány jiným hospodářským lihovarům.
Článek 8.
Ztratí-li hospodářský lihovar ve výrobním období hospodářskou povahu nebo vzdá-li se jí, ztrácí též individuální alkoholový kontingent, přiznaný pro toto výrobní období.
Článek 9.
Odnětí nebo snížení individuálního alkoholového kontingentu, dosud, třeba na základě zvláštních výsad, některému hospodářskému lihovaru. příslušejícího, nezakládá nijakého nároku na jakékoliv odškodnění.
Resoluce.
1. Vláda se vyzývá, aby zvýšila hospodářským lihovarům bez ohledu, na výměru jich pozemků nejvyšší přípustnou průměrnou denní výrobu na 10 hl alkoholu za současného zachování hospodářské povahy lihovaru, když by nižší výroba měla za následek národohospodářské ztráty na surovinách.
2. Jelikož dosavadní prováděcí nařízení k zákonu o dani z lihu jsou zastaralá a ve značné míře ztěžují činnost hospodářských lihovarů, vyzývá se vláda, aby vydala nová prováděcí nařízení vyhovující praktickým poměrům se zvláštním zřetelem na trvající ještě mimořádné poměry ve výrobě lihovarské.
V Praze 4. prosince 1920.
Předseda:
B. Bradáč, v r.
Zpravodaj: