Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
939.
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci poslance Zierhuta a soudruhů (tisk 343)
týkající se opatření proti ohrožení lesů bekyní mniškou.
Ministerstvo zemědělství uvědomujíc si, že následkem válečných poměrů několik roků trvajících nebyla věnována lesnímu hospodářství žádoucí péče a pozornost, zvláště pokud se týče ochrany lesů proti různým škůdcům, a že rozmnožila se hrozivou měrou již v roce 1916 a zvláště následkem příznivých klimatických poměrů v letech 1917 a 1918 bekyně mniška, vydalo krátce po zřízení svého lesnického oddělení výnos ze dne 2. června 1919, čís. 13364, v němž upozornilo zemské politické správy v Praze, v Brně a v Opavě, jakož i lesní referát ministerstva pro správu Slovenská v Bratislavě na hrozící nebezpečí kalamity mniškové. Nařídilo zároveň, aby veřejnou vyhláškou bylo toto nebezpečí zdůrazněno a uložilo podřízeným lesním inspekcím, aby učiněna byla veškerá ochranná opatření proti mnišce a dozíráno bylo přísně na důkladné provádění nařízených opatření, zdůraznivší, že třeba věnovati celé otázce největší péči a že každé zanedbání potřebných opatření může míti v zápětí hrozivé následky.
Na základě tohoto nařízení sestaveny byly okresními a zemskými lesními inspekcemi přesné seznamy podávající přehled o výskytu mnišky v jednotlivých oblastech a zvláště o ohniscích žíru. Ze seznamů těchto během léta r. 1919 sestavených seznalo se bohužel, že rozšíření a rozmnožení bekyně mnišky jest tak úžasné, že bude velmi těžký boj proti tomuto škůdci, zvláště když nemáme dosud radikálního a za všech okolností působivého prostředku proti náhle a hromadně se rozšířivší mnišce.
Přes to však učiněno bylo vše příslušnými lesními úřady státními, obecními i soukromými, aby další šíření mnišky bylo alespoň omezeno a užity byly veškeré dosud obvyklé prostředky jako obírání vajíček, housenek, chytání a spalování motýlů, lepování stromů, probírání porostů a jiné. Tímto způsobem bylo již v roce 1917 a 1918 a zvláště v roce 1919 zničeno mnoho milionů mnišek, bohužel ukázalo se, že veškeré tyto prostředky nedovedou zameziti explosivní vývoj mnišky.
Ministerstvo zemědělství neztrácejíc však naděje, pokusilo se hledati nové účinnější prostředky a dalo podnět k různým pokusům v tomto směru, jež ochotně byly četnými lesními správami zahájeny. Dne 21. října 1919 konána byla za účastí vynikajících odborníků zvláštní komise v mniškou zamořených polesích na panství křivoklátském a hořovickém, kde na podkladě zjištěných zkušeností stanoveny byly směrnice dalšího boje. Na popud ministerstva zemědělství a za jeho přispění chopili se též práce různí vědečtí pracovníci, studujíce biologii mnišky a objevili již v některých oblastech epidemii mniškovou t. zv. nemoc polyedrickou.
Dne 16. února 1920 svolalo pak ministerstvo zemědělství širokou anketu lesnických odborníků, na níž předneseny byly četné zkušenosti a návrhy, jak mělo by se v boji proti mnišce postupovati. Výslednicí této ankety bylo vypracování určitých směrnic a pokynů, jež byly uveřejněny spolu s důkladnými referáty jednotlivých vynikajících odborníků, kteří měli již v dřívějších letech co činiti s kalamitami mniškovými.
Ministerstvo zemědělství dalo též podnět k tomu, aby podle návrhů prof. dr. Stoklasy konány byly pokusy s otravnými plyny k ničení mnišky, bohužel ani v tomto směru nebylo dosaženo žádoucích výsledků.
Přes veškeré nezdary a těžký boj neskládají však odborné kruhy lesnické zbraně, ač nelze zapírati, že úspěšné dobojování boje proti dnešní kalamitě mniškové záležeti bude na přírodních činitelích, to jsou zvláště poměry klimatické příštího jara, kdy líhnouti se budou z přezimovavších vajíček mladě housenky, a kdy hodlá ministerstvo zemědělství zahájiti účinný boj na podkladě dosavadních pokusů a vědeckých výzkumů umělou infekcí polyedrické nemoci, která jedině je s to učiniti konec kalamitě mniškové. Veškeré dosavadní prostředky jako sbírání a ničení housenek, kukel a motýlů nemá při dnešním hromadném rozmnožení mnišky patrného účinku.
Jelikož hromadné vyskytování a rozmnožení mnišky podporují dnešní převahou čisté porosty smrkové, s nimiž musíme ještě dlouhou řadu let hospodařiti a jež skrývati budou vždy ohniska a stálá nebezpečí nových kalamit mniškových, usiluje ministerstvo zemědělství o to, aby lesní hospodáři upustili konečně od šablonovitého zakládání čistých porostů smrkových a volili při obnově našich lesů ony tvary a způsoby, které se hospodářství přírody nejvíce přibližují.
Tak založíme a vychováme nové porosty, které svým složením budou s to snáze vzdorovati veškerým pohromám a pak také mniška stane se teprve škůdcem méně nebezpečným a snad i hmyzem celkově neškodným.
Pro přítomnou dobu nutno však počítati se stálým nebezpečím mnišky a proto ministerstvo zemědělství věnovalo a věnovati bude i nadále otázce mniškové plnou pozornost.
V Praze dne 25. října 1920.
Ministr zemědělství:
Dr. Brdlík, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
939.
Antwort
des Ministers für Landwirtschaft
auf die Interpellation des Abgeordneten Zierhut und Genossen, (Druck 343)
betreffend Massnahmen gegen die Bedrohung der Wälder durch die Nonne.
Im Bewußtsein, daß infolge der mehrere Jahre hindurch andauernden Kriegsverhältnisse der Forstwirtschaft nicht die gebührende Sorgfalt und Aufmerksamkeit, namentlich bezüglich des Schutzes der Waldbestände gegen verschiedene Schädlinge, zugewendet wurde und daß bereits im J. 1916 und infolge der günstigen klimatischen Verhältnisse besonders in den Jahren 1917 und 1918 die Nonne sich in bedrohlichem Maße vermehrt hat, erließ das Ministerium für Landwirtschaft kurz nach Errichtung seiner Forstwirtschaftsabteilung den Erlaß vom 2. Juni 1919, Z. 13364, in dem die politischen Landesverwaltungen in Prag, Brünn und Troppau, sowie das Forstwirtschaftsreferat des Ministeriums für die Verwaltung der Slovakei in Bratislava auf die drohende Gefahr einer Nonnenkalamität aufmerksam gemacht wurden. Gleichzeitig wurde angeordnet, daß im Wege der öffentlichen Kundmachung diese Gefahr betont und die untergeordneten Forstinspektionen angewiesen werden, sämtliche Schutzmaßnahmen gegen die Nonne zu treffen und streng über der gründlichen Durchführung der angeordneten Maßnahmen zu wachen wobei das Ministerium betonte, daß der ganzen Frage die größte Sorgfalt zu widmen ist und daß jede Verabsäumung der erforderlichen Vorkehrungen bedrohliche Folgen nach sich ziehen müßte.
Auf Grund dieser Weisungen wurden von den Bezirks- und Landes-Forstinspektionen genaue Verzeichnisse über das Vorkommen der Nonne und insbesondere über die Mastherde angelegt. Aus diesen im Laufe des Sommers 1919 angelegten Verzeichnissen ersah man leider, daß die Verbreitung und Vermehrung der Nonne so erstaunlich groß ist, daß die Bekämpfung dieses Waldschädlings sehr schwer sein wird, umsomehr als wir bisher kein radikales und unter allen Umständen wirksames Mittel gegen die plötzlich und massenhaft auftretende Nonne besitzen.
Trotzdem wurde seitens der kompetenten staatlichen, komunalen und privaten Forstorgane alles getan, um die weitere Verbreitung der Nonne wenigstens einzuschränken, und es wurde zu sämtlichen bisher angewandten Mitteln, wie Absammeln der Eier, Einfangen und Verbrennen der Falter, Schmieren der Bäume, Durchforsten der Bestände u. a. gegriffen. Auf diese Weise wurden bereite im J. 1917 und 1918 und namentlich, im J. 1919 viele Millionen Falter vernichtet, leider zeigte sich aber, daß alle diese Mittel nicht imstande sind, die explosive Entwicklung der Nonne hintanzuhalten.
Das Ministerium für Landwirtschaft gab aber die Hoffnung nicht auf, bemühte sich neue wirksamere Mittel zu finden und gab die Anregung zu verschiedenen Versuchen in dieser Richtung die von den zahlreichen Forstverwaltungen bereitwillig in Angriff genommen wurden. Am 21. Oktober 1919 wurde unter Beteiligung hervorragender Fachleute eine besondere Kommission in den nonnenverseuchten Wäldern der Pürglitzer und Hořovicer Herrschaft abgehalten, wo auf Grund der gemachten Erfahrungen Richtlinien für die weitere Bekämpfung aufgestellt wurden. Über Anregung des Ministeriums für Landwirtschaft und mit dessen Unterstützung beteiligten sich auch Vertreter der Wissenschaft an der Aktion, indem sie die Biologie der Nonne und die in manchen Gebieten bereits auftretende Nonnenepidemie, die sog. polyedrische Krankheit, studierten.
Am 16. Feber 1920 berief dann das Ministerium für Landwirtschaft eine breite Enquete der Forstfachleute ein, in der zahlreiche Erfahrungen und Anregungen betr das Vorgehen im Kampfe gegen die Nonne vorgebracht wurden. Das Ergebnis dieser Enquete bildete die Ausarbeitung bestimmter Richtlinien und Weisungen, die zusammen mit den gründlichen Referaten hervorragender Fachleute die sich bereits in früheren Jahren mit der Nonnenkalamität befaßt hatten, veröffentlicht wurden.
Das Ministerium für Landwirtschaft gab Weiters die Anregung dazu daß nach den Vorschlägen des Prof. Dr. Stoklasa Versuche mit Giftgasen gemacht wurden; leider konnten auch in dieser Richtung die gewünschten Erfolge nicht erreicht werden.
Trotz allen Mißerfolgen und dem schweren Kampfe geben jedoch die forstwirtschaftlichen Fachkreise den Kampf nicht auf, wenn auch nicht zu leugnen ist, daß ein erfolgreicher Ausgang der Bekämpfung der heutigen Nonnenkalamität von den natürlichen Faktoren abhängen wird, so vor allem von den klimatischen Verhältnissen im kommenden Frühjahr, wo aus den überwinterten Eiern junge Raupen kriechen werden und wo das Ministerium für Landwirtschaft auf Grund der bisherigen Versuche und wissenschaftlichen Forschungen eine künstliche Infektion der polyedrischen Krankheit herbeiführen will, die einzig imstande ist, der Nonnenkalamität ein Ende zu machen. Alle bisherigen Mittel, wie das Sammeln und Vernichten der Raupen, Puppen und Falter, haben angesichts des heutigen massenhaften Auftretens der Nonne keinen wirksamen Erfolg.
Da das massenhafte Auftreten und die Verbreitung der Nonne durch die gegenwärtigen überwiegend reinen Fichtenbestände begünstigt wird, mit denen wir noch eine lange Reihe von Jahren hindurch wirtschaften müssen und die stets Herde und die ständige Gefahr neuer Nonnenkalamitäten in sich bergen werden, bemüht sich das Ministerium für Landwirtschaft die Forstwirte dazu zu bewegen, daß sie endlich von der schablonenmäßigen Anlegung von reinen Fichtenbeständen ablassen und bei der Erneuerung unserer Wälder jene Formen und Arten wählen, die sich der Naturwirtschaft am meisten nahem.
So werden wir neue Bestände anlegen und aufziehen, die vermöge ihrer Zusammensetzung allen Katastrophen leichter widerstehen werden, und dann wird auch die Nonne ein weniger gefährlicher Schädling und vielleicht gar ein im ganzen ungefährliches Insekt werden.
Für die gegenwärtige Zeit muß jedoch mit der ständigen Gefahr der Nonnenseuche gerechnet werden und aus diesem Grunde hat das Ministerium für Landwirtschaft der Nonnenfrage die vollste Aufmerksamkeit zugewendet und wird ihr dieselbe auch weiterhin widmen.
Prag, am 25. Oktober 1920.
Der Minister für Landwirtschart: