Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
937.
Návrh
poslanců J. Dubického, Molíka, Dra Kubíčka, Mašaty a soudruhů,
na vydání zákona kterým by byla upravena otázka umístňování válečných poškozenců ve službách veřejných a soukromých.
Jednou z nejpalčivějších otázek doby poválečné je sprostředkování práce válečným poškozencům. Právem se předpokládalo, že bude na straně veřejnosti dostatek porozumění pro ulehčení bídy a utrpení těch, kteří nezaviněně přišli ve válce o své zdraví. Holá skutečnost však přesvědčuje nás o pravém opaku. Váleční invalidé nejsou do práce přijímáni, a, jestliže se tak stane, neznamená nové zaměstnání válečných invalidů potřebné stability a prostředí onoho významného morálního podkladu, který je dán při řízení pracovního poměru zaměstnanců zdravých. Invalidé jsou do služeb přijímáni teprve tehdy, když není po ruce dostatek sil zdravých. Tento úkaz jistě zasahuje povážlivým způsobem do našeho národního hospodářství. Poměry na trhu pracovním jsou denně horší a není o tom pochyby, že čím déle bude odkladné s konečným vyřízením tohoto palčivého problému, tím větší škody vzejdou celému státu.
Státní správa vyhovuje jen z nepatrné částí žádostem invalidů o místa. U poštovních i železničních úřadů leží sta nevyřízených žádostí invalidů proto, že na tyto státní příslušníky nebylo vůbec pamatováno. Není ovšem myslitelno, že je možno přijímati invalidy do veřejných služeb za každou cenu, jisto však jest, že při dobré vůli bylo by dobře možno ve veřejných službách a tam, kde náležitá kvalifikace je předpokladem přijetí, zaměstnati 5 až 10% válečných invalidů.
Poněvadž však nebylo by národohospodářským pokrokem zvyšovati počet úřednického a kancelářského proletariátu, bude potřeba, aby při konečné úpravě této otázky bylo přihlíženo ke skutečným znalostem válečných poškozenců, a tu máme za to, že usnadnění návratu k původnímu zaměstnání, bude nejlepším východiskem při tvoření nových existencí.
Máme především na mysli zaměstnání válečných invalidů v průmyslových podnicích a to takových, které zaměstnávají větší počet dělnictva. Takovéto větší závody mohou zaměstnati jistě 10 až 15% válečných poškozenců, kterýžto počet musí býti individuelně stanoven podle fysické zdatnosti a odborné znalosti uchazečů.
Je samozřejmé, že předpokladem konečného vyřízení této otázky je vydání zákona, kterým by byly stanoveny všeobecné zásady sprostředkování práce pro válečné poškozence a povinné přijímání těchto do služeb soukromých a veřejných.
Podepsaní proto navrhují: Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti. Vláda se vyzývá, aby předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona, kterým se upravuje otázka sprostředkování práce pro válečné poškozence a povinné umístňování těchto v soukromých a veřejných institucích. V ohledu formálním budiž tento návrh přikázán sociálně-politickém u výboru.
V Praze dne 29. listopadu 1920.
Dubický, Molík, Dr. Kubíček, Mašata,
Dr. Černý, Staněk, Beran, J. Černý, J. Hálek, Křemen, Tůma, inž. Botto, Dr. Blaho, Nejezchleb-Marcha, Dr. Hodža, Chlebounová, Rychtera, Vraný, Bradáč, Sonntág, Stodola, Vacula, Vahala.