Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
936.
Návrh
poslanců J. Dubického, Dra Kubíčka, Dra Černého, Molíka a soudruhů,
aby při zadávání nádražních restaurací, kantin, prodejen lihových nápojů a prodejen tabákových bylo přihlíženo k potřebám válečných poškozenců.
Problém válečných poškozenců možno vyjádřiti číselně. Celých 10% obyvatelstva Československé republiky je Odkázáno na součinnost všech lidí dobré vůle a na pomoc státu. 10% obyvatelstva náleží do řad válečných poškozenců. Přes to přese všechno, že sociální péče, organisovaná státem, vykonala za uplynulá dvě léta přímo obrovský kus práce a zabezpečila existenci nejpotřebnějším válečným poškozencům, přece jenom zde zůstává obrovský počet těch, kteří nemohli býti dosud ošetřeni a postaveni na zdravou základnu vlastního hospodářského podnikání.
Povaha zranění nebo onemocnění válečných invalidů neznemožňuje namnoze výrobní a výdělečnou činnost, takže nutno pomýšleti na takové existenční zaopatření, které by bylo úměrné s fysickými a duševními vlastnostmi těchto státních příslušníků.
Za starých dob stačil pro invalidy kolovrátek, dnešní doba zajisté vyžaduje daleko pronikavější zaopatření. Státní správa má možnost zabezpečiti velký počet válečných poškozenců a to bez jakékoliv hospodářské úhony ostatního obyvatelstva.
Poukazujeme na příklad na tabákový monopol. Do poslední doby prodejny tabákové byly v držení nám nepřátelských živlů, hlavní sklady a velké prodejny byly namnoze výhradní doménou bohatých a důstojnických kruhů. Lidé finančně velmi dobře situovaní měli pronajaty tabákové prodejny. Prodej tabáku těmto činitelům nebyl dán existenční potřebou, a tu máme za to, že je nezbytně nutno, aby se vším urychlením byla provedena pronikavá revise všech nynějších držitelů prodejen tabákových za tím účelem, aby byla zjištěna existenční závislost na prodeji tabáku. Bude jistě příkazem sociální spravedlnosti, aby zámožným a na prodej neodkázaným trafikantům byly prodejny odejmuty ve prospěch nezámožných a k práci nezpůsobilých poškozenců.
V první řadě budiž upozorněno na nutnou součinnost se zemskými úřady pro péči o válečné poškozence v Praze, v Brně a Bratislavě, jejichž dobrozdání mělo by býti hlavním měřítkem při povolování nových pronájmů. Nestačí ovšem odejmouti pouze takovou prodejnu, je také nutno, aby společně s prodejnou, pokud je to vůbec možné, byla zajištěna prodejní místnost a tato ihned přikázána novému držiteli, poněvadž bez prodejní místnosti není takto zamyšlená nová existence vůbec možná.
Rovněž zadávání kantin, prodejen alkoholu, dále nádražních restaurací budiž prováděno vždy za plného souhlasu ostatních pečovných orgánů za tím účelem, aby zájem válečných poškozenců byl plně ochráněn a jejich hospodářská situace zabezpečena.
Taková existence válečného poškozence znamená zajisté jen vděčnost národa oproti těm, kteří v jeho službách zdraví ztratili, znamená však také prvořadý zájem naší republiky, která bez vlastní viny musí všemi prostředky co nejrychleji vyřešiti problém invalidů, se všemi jeho důsledky.
Podepsaní proto navrhují: Poslanecká sněmovno račiž se usnésti: Vláda se vyzývá aby se vším urychlením předložila předlohu zákona, kterou zabezpečuje se přednost válečným poškozencům při zadávání trafik, nádražních restaurací a lihových prodejen. Návrh budiž přikázán k projednání sociálně-politickému výboru.
V Praze dne 29. listopadu 1920.
Dubický, Dr. Kubíček, Dr. Černý, Molík,
Vahala, Vacula, Rychtera, Vraný, Chlebounová, inž. Botto, Dr. Blaho, Nejezchleb-Marcha, Dr. Hodža, Stodola, Bradáč, Tůma, Křemen, Jar. Hálek, J. Černý. Beran, Sonntág, Staněk.