Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

935.

Návrh

poslance Ladislava Kučery a soudruhů,

na změnu jednotlivých ustanovení nemocenského zákona ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z., kterýmžto návrhem se pozměňuje a doplňuje předložený návrh vládní (tisk 721).

Národní shromáždění republiky Československé račiž usnésti tento:

Zákon

ze dne ..................................................................... 1920,

kterým se mění některá ustanovení zákonů o pojištění dělníků pro případ nemoci.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Zrušují se:

§ 3 n. z. ve znění zákona ze dne 15. května 1919, čís. 268 Sb. z. a n.,

§ 7 a), odst. 3., § 9, čís. 2. a 4., § 9 a) a § 9 c), č. 1. n. z., vesměs ve znění cís. nařízení ze dne 4. ledna 1917. čís. 6. ř. z.,

§ 65, odst. 1., věta 2. původního znění zákona ze dne 30. března 1888, čís. 33. ř. z.

Článek II.

Jako nová ustanovení vkládají se:

do § l n. z. ve znění zákona z 15. května 1919, čís. 286 Sb. z. a n. jakožto nový, 4. odstavec:

Pojistná povinnost vztahuje se i na všecky úředníky, zřízence a služebníky, muže i ženy ustanovené se stálým služným nebo mzdou ve službě, jakož i ve všech podnicích státu, zemi, žup, okresů, obcí a veřejných fondů, pokud jejich roční požitky nepřesahují 20.000 Kč, nepřihlížejíc. k tomu, jsou-li v postavení definitivním, provisorním, smluvním aneb jen dočasně námezdním na výpomoc zaměstnáváni;

na místo zrušeného § 3. toto nové znění:

§ 3.

Vedlejší zaměstnání a příležitostně, vykonávaná práce nebo služby dle § 1, odst. 1. n. z. nezakládají povinnosti pojišťovací jenom tehdy, vykonává-li je osoba, která i jinak bez práce v námezdním nebo služebním poměru je schopna sebe i příslušníky své rodiny vyživovati.

Do § 4 n. z. ve znění zákona ze dne 15. května 3919, čís. 268 Sb. z. a n., tento nový, 3. odstavec:

V případech dle § 1, odst. 2., jest zaměstnavatelem, povinným ku přihlášení dělníka, onen majitel podniku neb živnosti, pro něhož vykonávaná práce jest převážně určena, čímž není dotčeno jeho právo, aby na zaplacené příspěvky od zaměstnavatelů, pro něž současně týž dělník pracuje, žádal poměrnou náhradu.

K § 31 n. z. jako nový, 2. odstavec:

Zaměstnavatelé jsou povinni, vésti mzdové záznamy a předkládati je k nahlédnutí legitimovaným orgánům nemocenských pokladen. Ustanovení § 1. odst. 6. a 7. zákona ze dne 8. února 1909, čís. 29 ř. z. jest užíti obdobně.

Článek III.

Mění se:

§ 6, čís. 2. n. z. ze dne 30. března 1888, čís. 33. ř. z. ve znění zákona z 20. listopadu 1917, čís. 457. ř. z. a zákona z 15. května 1919, čís. 265. Sb. z. a n. takto:

2. Trvá-li nemoc déle tří dnů a je-li nemocný neschopen výdělku, ode dne onemocnění toto denní nemocenské:

Trvá-li nemoc déle 14 dnů, stupňuje se nemocenské v každém následujícím témdni o 1 % ze základní podpory výše než v témdni předchozím mimo podpory v šestinedělí.

Den, kdy se nepracuje, je-li prvním nebo posledním dnem nemoci, nebudiž čítán.

Nemocenské podpory (č. 1. a 2.) buďtež poskytovány, dokud nemoc trvá a, neskončí-li dříve, nejméně po 52 týdny od počátku nemoci, a to nemocenské týdně pozadu.

3. Šestinedělkám buď poskytována peněžitá podpora ve výši nemocenského 6 neděl před slehnutím a až do 6 neděl po slehnutí. Podpory, vyplacené za delší nežli 6nedělní dobu před porodem, zúčtují se po skončeném slehnutí s podporou porodní.

4. Šestinedělkám, které samy kojí své děti — bez ohledu na nemocenské nebo podporu šestinedělek, jíž se jim snad dostává — podpora ve výši polovičního nemocenského v šestinedělí až do uplynuti 26. týdne po slehnutí (prémie na kojení).

5. Zemřel-li pojištěnec dříve, než-li uplynul jeden rok ode dne, kdy vyčerpal nárok na nemocenské, pozůstalým 30násobný obnos průměrného denního výdělku pracovního, ale ne méně nežli 90 Kč a ne více než-li 500 Kč (pohřebné). Není-li tu pozůstalých, budiž použito pohřebného až do výše vzniklých útrat pohřbu k úhradě těchto nákladů.

Do § 6 nem. zák. jako nový, 6. odstavec:

6. Příslušníkům rodiny pojištěncovy, a to manželce neb manželu, dětem do dokonaného 18. roku, rodičům, sourozencům, dědu a bábě, tchánovi a tchyni, kteří bydli s pojištěncem ve společné domácnosti — při čemž nerozhoduje, je-li stálé bydliště rodiny pojištěncovy případně i mimo okres příslušné nemocenské pokladny — a nejsou-li sami podrobeni pojistné povinnosti, dávky uvedené pod čís. 1. a 5., pohřebné však nesmí převyšovati 60 Kč. zemřel-li příslušník rodiny nejvýš dvouletý. 120 Kč při úmrtí příslušníka staršího dvou let, nedokonavšího však 18 let, a 200 Kč, jde-li o úmrtí příslušníka staršího. Z pojištění příslušníků rodiny jsou vyjmuti pojištěnci, jejichž zdanitelný příjem převyšuje 20.000 Kč ročně. Pojištěnci zařadění do prvých dvou mzdových tříd jsou vyloučeni z pojištění příslušníků rodiny.

Každá nemocenská pokladna jest povinna poskytnouti dávky uvedené v odstavci prvním, čís. 1., také členu jiné nemocenské pokladny, jenž v jejím obvodě bydlí, za týchž podmínek, jako členům svým, jest-li poskytnutí dávek těch nezbytně nutno nebo vyžaduje-li toho příslušná nemocenská pokladna. Tato je povinna nahraditi vzešlý tím náklad.

§ 7 n. z. z 30. března 1888, čís. 33. r. z. ve znění císař. nař. ze 4. ledna 1917, čís. 6. ř. z. takto:

Za účelem pojištění zařadí se pojištěnci dle denního pracovního výdělku do jedenácti mzdových tříd/jak následuje:

Týdenní výdělek počítá se sedminásobnou, měsíční třicetinásobnou částkou denního výdělku.

§ 13, čís. 3. n. z. ve znění zákona z 15. května 1919. čís. 268 Sb. z. a n. takto:

3. Osobám, vystoupivším ze zaměstnání pojistně povinného, pokud jsou bez výdělku a zdržují. se v území republiky československé, zachovává se nárok na základní pojistné dávky, uvedené v §§ 6 až 8, třeba neplatily příspěvků, nabyly-li v určité lhůtě po svém vystoupení ze zaměstnání nároku na tu kterou pojistnou dávku.

§ 25, odst. 4. n. z. ve znění cís. nař. ze dne 4. ledna 1917, čís. 6. ř. z. takto:

Celkové příspěvky za jednoho pojištěnce nesmějí býti vyšší než-li 8% průměrné mzdy mzdové třídy, do které pojištěnec je zařaděn (§ 7).

§ 34, odst. 1. n. z. takto:

Ze statutárních příspěvků (§ 25), které jest platiti za členy podrobené pojištění, hradí polovici pojištěnec, polovici pak zaměstnavatel. Za členy, podrobené pojištění, kteří nemají výdělku na penězích, hradí zaměstnavatel celé příspěvky ze svého.

§ 67 n. z. upravený dle čl. VII., odst. 4., cís. nař. ze dne 4. ledna 1917, čís. 6. ř. z. takto:

Kdo nevyhoví vůbec nebo ne včas povinnosti, podle § 31 ohlásiti nebo odhlásiti dělníky, bude mu pokladnou za každý jednotlivý případ předepsána pořáková pokuta 20 Kč. V případe sporu nebo nedobytnosti rozhoduje politický úřad první stolice.

Článek IV.

Právní jednání, jehož jest třeba, aby jmění nemocenské pokladny, jež se rozpustila, přešlo v majetek nemocenské pokladny přejímající, nepodléhá kolkům ani poplatkům.

Článek V.

Na případy onemocnění, vzniklé před účinností tohoto zákona, nevztahují se ustanovení jeho o dávkách pokladničních.

Článek VI.

Ustanovení § 3 zákona ze dne 10. prosince 1918, čís. 63 Sb. z. a n. o výši podpory v nezaměstnanosti nejsou tímto zákonem měněna.

Článek VII.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení se zpětnou platností od 1. listopadu 1920.

Ministru sociální péče se ukládá, aby jej provedl.

Odůvodnění.

Úchylkou od vládního návrhu (tisk 721) navrhujeme v podstatném:

1. mzdové třídy jinak denním potřebám uzpůsobené, ponechávajíce zatím navržený jejich počet,

2. stupnici nemocenských, podpor, zcela na jiném základě vybudovanou,

3. paritní placení nemocenských příspěvků,

4. značnější rozšíření dávek nemocenských, šestinedělkám, jakož i členům rodinným, vázané ovšem na možnost navržené výše příspěvkové až do 48 setin týdenního příspěvku z denního průměrného výdělku, což se rovna 8% z denní mzdy.

5. rozšíření pojistné povinnosti i na úředníky a zaměstnance státní a samosprávné, pokud služné neb mzda nepřesahuje ročně 20.000 Kč.

K těmto zlepšením vládního návrhu přistupují některé podřadnější změny, na př. při § 67. n. z. na ukládání pořádkové pokuty, jež není v podstatě než povinnou úhradou pokladně vzešlých mimořádných výloh vyšetřovacích, a manipulačních.

Rozšíření dávek sub 4, zmiňované je nutno, nemá-li za dnešních poměrů zdravotní stav nemocného nedostatkem ještě více býti ubíjen.

Možnost zvýšiti příspěvek (sub. č. 4) a paritu placení (č. 3) mělo býti dle našich. informací provedeno ministerskými nařízením, a není vůbec důvodu, aby vládní návrh. (tisk 721) stavěl podmínky zhoršené.

Ve směru formálním navrhujeme aby návrh tento byl projednáván v současném jednání o vládním návrhu tisk 721 v sociálně-politickém výboru.

V Praze dne 30. listopadu 1920.

L. Kučera,

Toužil, Skalák, Tausik, Kreibich, Surányi, Krejčí, Kunst, Mikulíček, Skaunicová, Koutný, Malá, Burian, Svetlík, Dr. Šmeral, Houser, Merta, Blažek, Haken, Teska, Borovszký.