Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
899.
Interpelace
poslance Václava Sladkého, Václava Draxla, J. Trnobranského a spol.
ministerskému předsedovi, ministru veřejných prací a ministru spravedlnosti
ve věci majitelů povrchů v revíru Ostravsko-Karvínském.
Horní zákon, dosud platný v Československé republice, jest úctyhodného stáří z roku 1854 a byla již připravena novela ve starém rakouském parlamentě, tím spíše tento horní zákon naprosto nevyhovuje dnešnímu rozmachu báňské těžby v Československé republice. Zejména zastaralým a zpátečnickým horním zákonem trpí velice majitelé povrchu bez rozdílu národnosti a příslušenství politických stran, kteří vydáni jsou takřka na milost a nemilost velkokapitálu a uhelným velkozávodům, které z nejcennějšího drahokamu, uloženého pod pozemky chudého drobného lidu, nesmírně se obohacují a na druhé straně majitele povrchů přímo ožebračují poškozováním povrchů.
Zejména neudržitelné v tom ohledu jsou poměry v nejbohatším uhelném revíru Československé republiky, v revíru Ostravsko-Karvínském. Zde chudobný domkář jest nucen stále trpěti, jako trpěl za starého Rakouska, neboť majitelé hor, zvláště pak severní dráha, svádějí s poškozeným chudým lidem dlouholeté spory, osvojují si na povrchu různá práva, vymáhají hanebné reversy a vydávají takto skrovný majetek v nebezpečí. Skoro v každé, obci celá řada budov jest proměněna v ssutiny a úrodné pozemky v bažiny. Na jedné straně musí odváděti majitelé povrchů veliké daně, na druhé straně zároveň opravovati cizí obrovské škody. Chudobný domkář v uhelném revíru nemůže mluviti v osvobozené vlasti ani o rovnosti, ani o svobodě, neboť jest dosud právě tak otrokem velkokapitálu, jako byl za starého Rakouska.
Nelze již dále trpěti, aby v době, kdy všechny ostatní vrstvy národa dosáhly zákonnité ochrany, ponechávala vláda uhelnými závody a podniky poškozený, po případě již zničený chudobný lid, stále ještě na pospas největšímu nepříteli: cizáckým, německo-židovským nespravedlivým velkozávodům. Velkozávody utlačovaný lid, tvoří na Těšínsku, Hlučínsku a na Ostravsku mohutnou finační složku republiky, jest si plně vědom svých povinností vůči státu a proto nežádá tato silná organisace velkozávody poškozených od státu žádné finanční podpory, nýbrž pouze zákonitou ochranu svého skrovného, namnoze zatíženého majetku před poškozením několika velkokapitalistickými jednotlivci, kteří ohromný zisk vyvážejí za hranice na úkor poškozeného chudého lidu.
Zejména žádají poškození majitelé povrchů revíru Ostravsko-Karvínského brzké uzákonění těchto požadavků:
1. Pro náhradu škod, způsobených uhelnými závody a továrnami budiž platnou doba 30letého promlčení.
2. Budiž hrazena veškerá škoda, způsobená uhelnými závody a továrnami na budovách, pozemcích, vodách, úrodě a stromoví.
3. Důlní mapy buďtež veřejně každého půl roku doplněny, každoročně státem kontrolovány a každá nesprávnost budiž trestána pokutou do 10.000 Kč.
4. Veškeré reversy, kterýmž majitel povrchu se vzdal nároku na náhradu horních škod, aniž by byl za to náležitě odškodněn, buďtež neplatný.
5. Důlní závody nemají práva podávati námitky proti stavbám nebo parcelacím.
6. Majitelé povrchů nebuďtež nuceni konati více práce na stavbách, které slouží k prospěchu uhelných závodů.
7. Poškozený majetek budiž podle přání poškozeného uveden do dřívějšího stavu nebo vyměněn za jiný k spokojenosti poškozeného.
8. Před každým poddolováním povrchu musí uhelný závod učiniti smlouvu s dotyčným majitelem.
9. Stavby v uhelném revíru buďte schvalovány příslušnou obcí a škody na budovách takto již schválených buďte hrazeny závodem, který škodu zavinil.
10. Škody, vzniklé v propůjčeném důlním poli, musí vždy nahraditi závod, leč by prokázal, že jich nezavinil.
11. Majitelům povrchů (spolkům) buďtež hrazeny veškeré útraty, způsobené uhelnými závody a továrnami, které k jednání zavdaly příčinu.
12. Pozemky pro účely závodu nebuďtež trvale vyvlastňovány.
13. Majitelům povrchů (spolkům) budiž v každé době ponecháno právo, přesvědčiti se svými znalci v uhelném dole o správnosti údajů, uhelným závodem tvrzených.
14. Těm, kteří v době války byli donuceni velkozávodům odprodati majetek, budiž tento vrácen za kupní cenu s 5% úrokem.
15. Dosud vedené spory, týkající se horních škod a vedené tři léta, buďtež pro svévolné procesování ukončeny a nové spory netrvejte déle než jeden rok.
16. Náhrada škod, způsobených uhelnými závody a továrnami, nebudiž řešena soudním řízením, nýbrž soudem rozhodčím, za účasti stejného počtu rozhodčích se strany poškozeného (spolků) a rozhodčích se strany velkozávodů. Nespravedliví znalci buďtež z účasti vyloučeni a trestáni.
17. Uhelným závodům, které nechtějí dobrovolně hraditi škody jimi zaviněné, budiž odňato kutací právo.
18. Buďtež hrazeny veškeré škody na majetku, způsobené jízdou nákladních aut a železničních prostředků.
19. Dojde-li k uzákonění návrhu o znárodnění dolů, budiž majitelům dolů odpočítán obnos k náhradě škody majitelům povrchů z té náhrady, které se jim má dostati za vyvlastněné doly.
20. Vláda při propůjčování, důlních měr uhelným závodům, nechť zaručí s tímto propůjčením také plnou ochranu majetku chudobného lidu a to takovou, aby uhelné závody buď nezpůsobovaly majitelům povrchů žádných škod, anebo, když škody způsobí, aby byly povinny je náležitě odstraniti a beze všeho zkrácení majitelů povrchů, jim je nahraditi. Uhelné závody, které nechtějí škody jimi způsobené dobrovolně hraditi, budiž odňato kutací právo.
Tyto požadavky byly tlumočeny representantem majitelů povrchů revíru Ostravsko-karvínského "Obranou", ústředí spolku majitelů povrchů revíru Ostravsko - karvínského v 45 obcích, na několika manifestačních táborech, na přečetných schůzích, a šestkráte příslušným deputacím vládou Čsl. republiky, zvláště pak ministrem spravedlnosti a veřejných prací bylo přislíbeno uzákonění skoro všech za správné uznaných požadavků do června t. r., pak nejpozději do listopadu t. r. a bylo jim slíbeno svolání ankety na 15. září t. r. Avšak marně čekají desetitisíce poškozených, ba zničených drobných lidí revíru ostravsko-karvínského na splněni slibů. Jaký div, že tito zorganisovaní domkáři pozbývají důvěry a pozbývají naděje, zejména když zástupci velkokapitálu prohlašují, že požadavky těchto chudáků nebudou uzákoněny, a když, tedy opět v neprospěch těchto postižených.
Proto v zájmu uklidněni těchto rozechvěných drobných našich lidí a v zájmu spravedlnosti dovolují si dotázati se podepsaní:
1. Jsou vládě známy neutěšené poměry majitelů povrchu revíru Ostravsko-karvínského, jest známo jejích zoufalství a odhodlání k nejkrajnějším prostředkům?
2. Jest vláda ochotna všemi po ruce jsoucími prostředky přinutiti uhlobarony k spravedlivé náhradě všech škod, které dolováním majitelé povrchů utrpěli?
3. Jest vláda ochotna neprodleně sděliti vše, co v této palčivé záležitosti ve prospěch poškozených majitelů povrchů již vykonala?
4. Jest vláda ochotna sděliti, zda-li a kdy bude poškozeným majitelům povrchů poskytnuta úplná zákonitá ochrana?
5. Jest vláda v nejkratší době ochotna předložiti Národnímu shromáždění buď novelisaci dnešního zastaralého horního zákona z roku 1854, nebo úplně nový horní zákon v duchu moderní doby a ve smyslu výše uvedených námětů a přání?
V Praze dne 17. listopadu 1920.
Sladký, Draxl, Trnobranský
Dr. Vrbenský, Laube, Dr. Franke, Stříbrný, Langr, Drobný, Netolický, Zeminová, Landová-Štychová, Dr. Bartošek, Buříval, Špatný, Dr. Uhlíř, Pechmanová, Hrušovský, Sajdl, Tučný, Hrizbyl.