Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
897.
Interpelace
poslance Merty, Svetlíka, Tausika a soudruhů
na ministra pro zásobování lidu
o zvláštních poměrech v Zemském obilním ústavě v Bratislavě.
Časopisy velmi často proběhnou úvahy o tom, že lid na Slovensku hrozivě se chová proti úředníkům Čechům a z toho nepřátelský tisk vyvozuje, že Slovensko jest s republikou Československou nespokojeno a že následkem toho mezi slovenským lidem čím dále, tím více sílí snahy odstředivé. Vše to má podklad pravděpodobně v poměrech, jichž malou ukázku předkládáme panu ministru pro zásobování lidu těmito případy:
Organisace zemského Obilního ústavu v Bratislavě měla býti pro letošní rok provedena na stejných podkladech jako v ostatních zemích republiky. Dle všeho není tomu tak, neboť pak nebylo by možno, aby v župě bratislavské a nitranské bylo letos při tak pěkné úrodě a oproti roku předcházejícímu za doby poměrného klidu vykoupeno o 1000 vagónů obilí méně než loni. Avšak místo, aby vedoucí síly ústavu snažily se najíti prostředky a cesty k zlepšení výkupu častějším užším stykem s komisionáři a jinými vlivnými činiteli na Slovensku, volají již dnes po vojenských rekvisicích, zapomínajíce, že tento způsob výkupů byl by prozatím zbytečným šikanováním a lid na Slovensku byl by jím ještě více pobouřen. Že teprve ve druhé polovici října na vybídnutí z kterési strany zemský obilní úřad komisionářům telegraficky nařídil, aby brambory při dopravě dráhou pokrývali, ukazuje, že ani v tomto případě nestaral se nikdo o užší a častější styk s komisionáři, že tito nejsou včasně informováni a instruováni. Není proto divu, že množství brambor při dopravě do Moravské Ostravy a do Čech pomrzlo a bylo tak odňato zásobování obyvatelstva. V Bratislavě panuje všeobecně názor, že výkupní úředníci ústavu nejsou na svých místech k vykonávání služby pro všeobecnost, nýbrž jen pro vlastní zaopatření a prospěch.
Jaké poměry jsou mezi úřednictvem, vidno z tohoto případu: Do Zemského obilního ústavu v Bratislavě dostavila se deputace dělnictva z oceláren v Praskovci (Spišská župa), stěžujíc si na správce župního obilního úřadu Prokopa v Levoči, že obyvatelstvu nevydává luštěnin. Ze zásobovacího plánu v zemském obilním ústavě je vidno, že v různých skladištích je uloženo přes 300 vagónů luštěnin; ale do Levoče bylo svého času dáno 12 vagónů hrachu. Správce Prokop, místo aby zařídil vydání luštěnin obyvatelstvu, nabízel této deputaci kukuřici místo 80% mouky. Nenalézáme slov k odsouzení tohoto jednání, ale p. ministrovi bude zajisté podivné, poukážeme-li na to, že nikdo neví, odkud správce župního obilního úřadu v Levoči Prokop onu kukuřici obdržel a jak k ní přišel, neboť do Levoče kukuřice vůbec nebyla disponována. Ještě podivnější ráz nabývá tento případ tím, že do zemského obilního ústavu v Bratislavě dostavil se kterýsi výrobce hrachových konserv a důrazně žádal uvolnění 1 1/3 až 2 vagónů hrachu, který prý mu správce Prokop v Levoči bude moci dodati ze svých zásob.
Jsme toho názoru, že k takové demoralisaci vede úředníky příklad ředitele zemského obilního ústavu p. Parthona. V jeho bytě, dvoupokojovém, v jednom pokoji ubytoval úřednici zemského obilního ústavu sl. Kubelkovou. Úřednice tato má v ústavě pod dozorem správu materiálu (tiskopisů, tužek, per atd.), což všude jinde obstarává podřízená síla. Pan Parthon však tuto úřednici jmenoval úřednicí ve služební stupnici přednostů s měsíčním platem Kč 2000. S touto úřednicí, která měla v ústavě spravovati své oddělení, pan řiditel Parthon podnikal společně úřední i neúřední cesty autem po Slovensku a také do Prahy. O tomto všem zvěděl státní obilní ústav v Praze a proto vládní komisař pan ministerský rada Heindl nařídil, aby sl. Kubelková opustila Bratislavu a přesídlila do obilního ústavu v Praze. Úřednice tato se rozkazu tomu vysmála a zůstala dále v Bratislavě. Na to bylo z Prahy nařízeno její propuštění se 6týdenní výpovědí a sl. Kubelková měla po dobu výpovědi vykonávati službu v Praze. sl. Kubelková neodpověděla a zůstala v obilním ústavě v Bratislavě dále. Následkem toho bylo nařízeno z Prahy její okamžité propuštění pro neuposlechnutí rozkazu, ale úřednice opatřila si lékařské vysvědčení a berouc plat z ústavu, jest dále v Bratislavě. A pan ředitel Parthon o případu mlčí.
Jak hospodaří zemský obilní ústav v Bratislavě za ředitelství pana Parthona, dokazují tyto případy:
Všude jinde zemský obilní úřad dle nařízení disponuje krmiva, zejména oves, okresním obilním úřadům, které pak zařídí další rozdělení krmiv. Jen v Bratislavě zemský obilní ústav nařízení toto obchází a rozděluje krmiva přímo rozdělovači, kterým jest německé Družstvo zasilatelů. Zemský obilní ústav přiděluje oves tomuto družstvu za cenu 210 Kč za 100 kg a družstvo prodává jej spotřebitelům za 280 až 290 Kč, tedy se ziskem 70 až 80 Kč na 100 kg. O toto rozdělování ovsa ucházelo se slovenské Družstvo (Gea) a uvádělo, že oves bude spotřebitelům dodávati za 230 Kč, tedy o 50 až 60 Kč levněji. Ale zemský obilní ústav přes to nevešel na tuto nabídku. Proč?
Anebo:
Když letos bylo vyhlášeno státní hospodaření luštěninami, mělo bratislavské Ústredné Družstvo v skladišti 16 vagónů vikve. Poněvadž vikev snadno podléhá zkáze, žádalo ústředně Družstvo, aby zemský obilní ústav v Bratislavě umožnil mu vikev odprodati na Moravu nebo do Čech k zpracování na krmiva. Ač vikev počala se kaziti (chemicky tvoří se v zrnu škodlivé látky), nevyhověla správa zemského obilního ústavu těmto žádostem, a zamítnutí bylo odůvodňováno tím, že vikev musí býti ponechána k zpracování nově se tvořící společnosti k výrobě umělých krmiv na Slovensku, na kteréžto společnosti prý zemský obilní ústav a přední jeho činovníci mají zájem. Poukazujíce na to, že státní instituce nesmi dle dosavadních zvyklostí míti podíl na podobných podnicích, dodáváme, že pro továrnu této společnosti není ještě ani stavební místo zakoupeno, neřku-li budovy postaveny a potřebné stroje opatřeny. Vikev tato měla zůstati na skladě až do postavení nové továrny. V čí zájmu?
Korunu všeho postavilo však ředitelství zemského obilního ústavu v Bratislavě zavedením umělého sušení kukuřice. Ač kukuřice s normálním obsahem až 30% vody vysuší se nejlépe přirozenou cestou, působením vzduchu, nebylo potřebí umělého sušení zejména letos, kdy kukuřice obsahuje jen 18 až 20% vody. Ale ředitelství mělo "šťastný nápad" a proto bývalý správce zemského hospodářského úřadu v Bratislavě, sekční rada Zeman a člen hospodářské rady Borovec (ředitel p. Parthon neměl prý na tomto jednání účastí) jednali s cukrovarem ve velkých Šuranech o převzetí sušení kukuřice. Rozumný člověk by myslel, že státní ústav při takovém podnikání vyzve zájemníky ke konkurenčním nabídkám. To však se zde nestalo. Cukrovar ve Velkých Šuranech obdržel kukuřici k sušení za mzdu 51 Kč za 100 kg a mimo to majetkem cukrovaru zůstanou palice klasové, za něž dnes nabízí se až 20 Kč za 100 kg. Zemský obilní ústav nedbal a nevzal zřetele na nabídky levnější: tak mlýn Eraenenkluf v Bratislavě nabízel sušení za mzdu 32 Kč, mlýn v Nitře za 42 Kč, sladovna Diamant v Trnavě za 38 Kč a všichni mimo to nabízeli, že palice klasové zůstanou majetkem zemského obilního ústavu. Ale nikdo z nich — není nám známo z jakých důvodů — sušení nedostal. Právem se v Bratislavě veřejně vtipkuje, že československé republice může sloužiti jen ten, kdo dovede své ceny pořádně vyšroubovati. Všude jinde obdrží prý dodávku oferent nejlevnější. Cukrovaru ve Velkých Šuranech bylo do 18. října t. r. disponováno a dodáno kolem 800 vagónů kukuřice v klasech a ihned také 100 vagónů usušeno. Proč takový spěch, když sušení mělo a má ještě dosti času? Výsledky sušení byly praubohé.
23 vagóny kukuřice byly v pravém slova smyslu upečeny a upraženy tak, že jest kukuřice k jakémukoli zužitkování nepotřebná. Zrno jest mimo to úplně rozbité (sušení prováděno bylo a jest v železných válcích) a rozlámané, tak že jest z něho 17 až 20% úplné nepotřebného prachu.
Uvedše všechny tyto případy, která jsou jen namátkou vybrány z řady jiných, tážeme se pana ministra pro zásobování lidu:
1. Jsou, tyto případy p. ministrovi známy?
2. V případě, že mu věci tyto známy nejsou, tážeme se: jest pán ministr ochoten co nejrychleji případy tyto dáti vyšetřiti a jest ochoten o výsledku podati co nejrychleji zprávu?
3. Jest pan ministr ochoten za každou cenu provésti pořádek v zemském obilním ústavě v Bratislavě a jest ochoten za ředitele tohoto ústavu dosaditi osobu vhodnou, organisačně schopnou, mravně nedotčenou a poctivou?
4. Je pan ministr ochoten, provésti šetření u všech jedoucích úředníků zemského obilního ústavů v Bratislavě a u všech, správců župních obilních úřadů vzhledem na jejich majetkové poměry před dosazením do jejich úřadu a na jejich poměry dnešní?
5. Jest pan ministr ochoten, nepoctivé a nesvědomité úředníky dáti potrestati okamžitým propuštěním a trestně stíhati?
V Praze dne 26. listopadu 1920.
Merta, Svetlik, Tausik,
Blažek, Skalák, Burian, Houser, Malá, Dr. Šmeral, J. Kříž, Kunst, Mikulíček, Koutný, Darula, Toužil, Borovszký, Haken, Suranyi, Dr. Charvát, Skaunicová, Kučera, Teska, Krejčí.