Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
885.
Interpelace
poslanců Tučného, Brodeckého, Hrizbyla a soudruhů
k ministerskému předsedovi
o stanovisku vlády k dělnickému družstevnictví.
Nejširší veřejnosti je již dávno známo, jaké cíle sledují výrobní a spotřební družstva, že jimi zaměstnanci sledují vývoj od poměru námezdního k poměru spoluvlastnickému a spolupracovnickému. Družstevnictví je účinným prostředkem k urychlení přechodu z výroby kapitalistické do socialistické, a to nejen skutečným účinkem na hospodářské ústroji společenské, ale také výchovným vlivem ve smyslu socialistickém. Touto přeměnou podmíněno jest také veliké dílo hospodářského osvobození námezdních pracovníků a povznesení jejich blahobytu a zdaru.
Vědomí to už celá dlouhá desítiletí prostupuje nejen masy pracujícího lidu, ale i širokou veřejnost a družstevnictví, jakožto svépomocná akce sociálně slabých ve státech kulturně a hospodářsky pokročilých vykazuje výsledky přímo závratné. Poukazujeme jen na Anglii, Belgii a Německo.
U nás důsledky revoluční přeměny politických poměrů zasáhly i základy vývoje hospodářského osvobození pracujícího lidu a jestliže dnes lid značnou část ušetřené energie vynakládá na revoluční přerod sociální cestou družstevnictví, pak tento způsob hospodářské obrany měli by všichni činitelé, odpovědní za vývoj veřejných poměrů v našem státě, nejen vítati, ale všestranně podporovati.
Až dosud uznání takové správa státní nikde neprojevila. O podpoře družstevnictví se sice mluvilo i ve vládních pracovních programech, ale řeči ty zůstaly pouhými hluchými sliby. Také položky v rozpočtech tomuto účelu určené jsou pouhým výsměchem pojmu podpory družstevnictví.
Naproti tomu však členové nynější vlády zaujali v praxi oproti družstevnictví dělnickému stanovisko ne toliko zaujaté, ale výslovně nepřátelské. Uvádíme zde příkladem stanovisko pana ministra železnic Burgera. Družstvo číšníků, složené z invalidních legionářů a vojenských invalidů dožaduje se pronájmu nádražní restaurace v Plzni. Jednání o tom vleče se již přes půl roku a družstvo bylo až dosud stále jen sliby odbýváno. Teprve v těchto dnech pan ministr železnic na intervenci podepsaných odpověděl určitě, a to v tomto smyslu:
Dělnickým družstvům ničeho nezadá, protože k nim nemá důvěru a neuznává je za schopné vedení větších podniků.
Toto stanovisko pana ministra železnic překonáno je již nekonečnou řadou praktických dokladů, jak družstevní podniky dělnické ve vývoji dosahují mezí dříve netušených, jak je zabezpečena jejich prosperita a také obchodní reelnost a solidnost. Takové záruky však žádný soukromý podnikatel poskytnouti nemůže. Proto je právě stanovisko pana ministra železnic nepochopitelné, a poněvadž je uplatňuje i v jiných případech, a jeho příklad mohl by býti následován, vidíme v tom nejen nezasloužené zneuznávání dělnických úspěchů na poli družstevním, ale také brždění jejich vývoje a nebezpečí, že by se takové stanovisko mohlo ustáliti v systém a proto se podepsaní táží:
1. Je panu ministerskému předsedovi stanovisko pana ministra železnic k družstevnictví dělnickému známo?
2. Je ochoten působiti, aby pan ministr železnic tohoto stanoviska opustil?
3. Je ochoten působiti, aby celá vláda a jednotliví členové zvláště oproti družstevnictví dělnickému zaujali stanovisko spravedlivé a prosté dosavadní zaujatostí?
4. Je ochoten působiti, aby se strany vlády byla již skutkem prokázána dobrá vůle po zásluze podporovati dělnické družstevnictví?
V Praze dne 23. listopadu 1920.
Tučný, Brodecký, Hrizbyl,
Draxl, Dr. Bartošek, Hrušovský, Stříbrný, Trnobranský, Netolický, Špatný, Landová-Štychová, Sladký, Buříval, Drobný, Dr. Uhlíř, Pechmanová, Sajdl, Zeminová, Laube, Dr. Franke, Dr. Vrbenský, Langr.