Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
879.
Odpověď
správce ministerstva financí
na interpelaci poslance Dr. Brunara a soudruhů (tisk 272)
k ministru financí a celé vládě o upisování státních půjček.
Již od samého počátku vystříhala se finanční správa při upisování státních půjček používati jakéhokoliv nátlaku na obecenstvo.
Kromě zcela obvyklých publikačních prostředků, jako veřejných vyhlášek, novin a pod. nepoužívala správa finanční jiných agitačních prostředků a zvláště vyhýbala se nanejvýš úzkostlivě všemu, co by jen z daleka upomínalo na agitaci bývalé rakouské vlády pro získávání úpisů na válečné půjčky. Zdrženlivost správy finanční šla v tomto směru tak daleko, že na př. při druhé státní půjčce (4% pokladniční poukázky), bylo jí vytýkáno, že v krajích odlehlejších ani známo nebylo, že státní půjčka byla k veřejnému upisování vyhlášena.
Použili-li státní úřady svých přímých styků s obecenstvem k tomu, aby obecenstvo na státní půjčky upozorňovalo, nelze na tom ještě shledati ničeho závadného, a jestliže snad v jednotlivých případech některý podřízený úřad překročil dovolené meze, jest finanční správa ochotna, budou-li ji konkrétní případy sděleny, sjednati ihned nápravu.
Pokud jde o případ Státního ústavu pro tuky, oleje a mléko, o němž mluví interpelace, dostalo se finanční správě se strany uvedeného ústavu tohoto vysvětlení.
Poněvadž mnohé firmy, jimž Státní ústav zboží přidělil a o hotové zaplacení předem žádal, činily námitky, nedostatku hotových finančních prostředků uvádějíce, že mají tyto vázány ve vládních a státních půjčkách, chtěl Státní ústav o pravdivosti tvrzení těchto se přesvědčiti a správní komise téhož za souhlasu vládního komisaře a zástupce ministerstva financí se usnesla, aby rozeslány byly oběžníky, kolik a kde která firma upsala.
Ježto byla obava, že většina oběžníků zůstala by dlouho, neb vůbec bez odpovědi, uvedl ve zmíněném oběžníku Státní ústav větu, že na žádosti firem o příděly surovin odpoví se až po zodpovědění dotazníků, aby tím docílil pokud možno brzkého vyřízení těchže předpokládaje, že firmy, jež suroviny nutně potřebovaly, žádosti takto stylisované spíše vyhoví. Na příděly však samotné nemělo upisování žádného vlivu, poněvadž tyto neurčoval Státní úřad samostatně, nýbrž dle přesného klíče, určeného jednotlivými odbornými skupinami, po případě stanoveného dle výrobní kapacity podniků. Že vyřízení dotazníků a upsání či neupsání prémiové půjčky nemělo žádného vlivu na příděly, které se děly v určené kvotě nerušeně dále, sloužiž ta skutečnost, že ačkoliv bylo rozesláno as 1000 kusů dotazníků a odpověď došla jen v 270 případech kladná, v 57 případech záporná, tedy asi dvě třetiny dotazníků zůstaly vůbec nevyřízeny, že přece na příděly to nemělo žádného vlivu a ti, kteří na dotazníky vůbec neodpověděli, dostali stejný příděl jako dříve.
V Praze dne 10. listopadu 1920.
Správce ministerstva financí:
Dr. Engliš, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání
Překlad.
879.
Antwort
des Verwalters des Finanzministeriums
auf die Interpellation des Abg. Dr. Brunar und Genossen (Druck 272)
an den Finanzminister und die Gesamtregierung
betreffend die Zeichnung der Staatsanleihen.
Von allem Anfang an hat es die Finanz-Verwaltung vermieden, bei der Zeichnung der Staatsanleihen irgendwelchen Druck auf das Publikum auszuüben.
Mit Ausnahme der ganz üblichen Publikationsmittel, wie öffentliche Kundmachungen, Tagesblätter und ähnl. benutzte die Finanzverwaltung keine anderen Agitationsmittel und vermied namentlich sorgfältigst alles, was auch nur entfernt an die Agitation der ehem. österreichischen Regierung zwecks Gewinnung von Zeichnungen auf die Kriegsanleihen erinnere hätte. Die Zurückhaltung der Finanzverwaltung ging in dieser Richtung so weit, daß ihr z. B. bei der zweiton Staatsanleihe (4% Schatzscheine) vorgehalten wurde, daß in abgelegeneren Gebieten der Bevölkerung nicht einmal zur Kenntnis gelangte, daß eine Staatsanleihe zur öffentlichen Zeichnung aufgelegt worden ist.
Wenn die Staatsbehörden ihre direkten Beziehungen mit dem Publikum dazu benutzten, um dasselbe auf die Staatsanleihen aufmerksam zu machen, so kann hierin nichts zu Beanstandendes erblickt, werden, und wenn etwa in einzelnen Fällen eine untergestellte Behörde die gebotenen Grenzen überschritten haben sollte, so ist die Finanzverwaltung bereit, auf Grund ihr zur Kenntnis gebrachter Konkreter Fälle unverzüglich Abhilfe zu schaffen.
Was den in der Interpellation beregten Fall der Staatsanstalt für Fette, Öle und Milch betrifft, ist der Finanzverwaltung von seiten der angeführten Anstalt folgende Aufklärung zügekommen.
Da viele Firmen, denen die Staatsanstalt Ware zuwies und um Barzahlung im vorhinein ersuchte, den Mangel an verfügbaren Finanzmitteln mit Berufung darauf einwendeten, daß dieselben in Regierungs- und Staatsanleihen gebunden seien, wollte sich die Staatsanstalt von der Richtigkeit dieser Behauptungen überzeugen und die Verwaltungskommission der Anstalt beschloß mit Zustimmung des Regierung-kommissärs und des Vertreters des Finanzministeriums Rundschreiben auszusenden, um festzustellen) welche Beträge und bei welcher Stelle von den Firmen gezeichnet wurden.
Da zu befürchten war, daß die Mehrzahl der Rundschreiben durch lange Zeit. oder überhaupt ohne Antwort bleiben würde, lügte die Staatsanstalt in das erwähnte Rundschreiben die Bemerkung ein, daß die Gesuche der Firmen um Zuweisung von Rohstoffen erst nach Beantwortung der Fragebogen beantwortet würden, um so eine tunlichst baldige Erledigung derselben zu erzielen: wobei sie voraussetzte, daß die Firmen, welche die Rohstoffe dringend benötigten. einem so stilisierten Ansuchen eher entsprechen werden. Auf die Zuteilungen selbst jedoch hatte die Zeichnung keinen Einfluß, da dieselben nicht selbständig von der Staatsanstalt, sondern auf Grund eines genauen, von den einzelnen Fachgruppen, bzw. nach der Produktionskapazität aufgestellten Schlüssels festgesetzt wurden. Daß die Erledigung der Fragebogen und die Zeichnung oder Nichtzeichnung der Prämienanleihe auf die Zuteilungen keinen Einfluß hatte, wird durch die Tatsache bewiesen, daß obwohl ca. 1000 Stück Fragebogen ausgeschickt worden waren und nur in 270 Fällen eine bejahende, in 57 Fällen eine verneinende Antwort einlangte, somit ungefähr zwei Drittel der Fragebogen gänzlich unerledigt blieben, dies auf die Zuteilungen trotzdem keinen Einfluß hatte und jene Firmen, die den Fragebogen überhaupt nicht beantworteten, eine Zuteilung in glaicher Höhe wie vordem erhielten.
Prag, den 10. November 1920.
Der Verwalter des Finanzministeriums:
Dr. Engliš, m. p.