Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
874.
Zpráva
rozpočtového výboru
o vládním návrhu zákona (tisk 711)
o změně zákona ze dne 17. října 1919, čís. 572 Sb. z. a n. o zvláštní dávce z vína v lahvích a zákona ze dne 25. září 1919, čís. 533 Sb. z. a n. o všeobecné dani nápojové.
Z úvodů, uvedených v motivové zprávě obsažené ve vládním návrhu čís. t. 711, kterou rozpočtový výbor schvaluje, týž výbor navrhuje:
Národní shromáždění republiky československé račiž se usnésti na tomto zákoně:
Zákon
ze dne ..................................................... 1920
o změně zákona ze dne 17. října 1919, č. 572 Sb. z. a n. o zvláštní dávce z vína v lahvích a zákona ze dne 25. září 1919, č. 533 Sb. z. a n. o všeobecné dani nápojové.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Ustanovení §§ 1., 5., 6., 7. a 9. zákona o zvláštní dávce z vína v lahvích ze dne 17. října 1919, č. 572 Sb. z. a n., nahrazují se následujícím zněním:
§ 1.
Z vína všeho druhu v lahvích po obchodnicku upravených (adjustovaných) a ze šumivého vína vůbec platí se zvláštní dávka jedné koruny z každých i načatých pěti korun ceny.
Láhve se považují za upravené po obchodnicku,
1. mají-li jakékoli označeni, nebo
2. mají-li tvar, význačný pro víno určitého druhu, původu nebo podniku, nebo
3. jsou-li uzavřeny jinak než obyčejnou obecně užívanou zátkou.
Láhve menší 1 litru považují se za upravené po obchodnicku, i když tu není žádné z náležitostí pod č. 1—3 uvedených, jsou-li uzavřeny zátkou tak, že jich nelze pouhou rukou otevříti.
Pokud se v zákoně mluví o lahvích, míněny jsou pouze láhve, po obchodnicku upravené.
§ 5.
Zaplatiti dávku jest povinen:
1. kdo víno v lahvích odebírá z. ciziny, není-li určeno pro svobodné skladiště (§ 8),
2. kdo víno do lahví stáčí nebo láhve s vínem po obchodnicku upraví;
3. kdo takové víno ze svobodného skladiště (§ 8) vydává;
4. kdo cenu vína lahvového berními známkami (§ 7) již opatřeného zvyšuje.
Dávku dlužno zapraviti:
v případě 1.: před vypravením z úředního celního řízení;
v případě 2.: neprodleně po skončeném stáčení, nebo jakmile byly láhve s vínem po obchodnicku upraveny, a jde-li o víno, které před upotřebením musí býti delší dobu v lahvích, uloženo, aby se stalo k obchodu způsobilým, tenkráte, když uložení toto je skončeno.
v případě 3.: dříve než víno opustí svobodné skladiště;
v případě 4.: doplněním berních známek dříve, než se víno dá do prodeje.
§ 6.
Za podmínek, stanovených ve vykonávacím nařízení, jest osvobozeno od dávky:
1. víno v lahvích, menších než 1/2 litrových, nečiní-li cena za 1 litr více než 5 K;
2. víno vzorkové;
3. víno do ciziny vyvážené;
4. víno léčebné.
§ 7.
Dávka se zapravuje nalepením berních známek, které lze koupiti u úřadů, určených ve vykonávacím nařízení.
Berní známky se nalepují na láhve způsobem, jaký stanoví vykonávací nařízení.
Berní známky musí býti při otevření láhve přetrženy, zbytky známek musí však na láhvi zůstati neporušeny tak dlouho, pokud nebyl spotřebován obsah láhve, a musí býti odstraněny dříve, než se láhve použijí k novému naplnění vínem.
§ 9.
Ministr financí se zmocňuje, aby nařídil všeobecně nebo v jednotlivých případech, že víno, jež se prodává za ceny vyšší, než jaké jsou při obyčejném stolním víně v místě obvyklé, smí býti uváděno do obchodu v malém výhradně v lahvích po obchodnicku upravených.
Článek II.
Ustanovení, obsažená v §§ 1., 4., 12., 18., 19. a 39. zákona o všeobecné dani nápojové ze dne 25. září 1919, č. 533 Sb. z. a n. se doplňují, po případě mění podle následujících ustanovení:
§ 1.
Všeobecná daň nápojová platí se z jednoho litru:
1. vína, moštu a jiných šťáv z hroznů částkou 80 h,
2. vína, moštu a vůbec stav z jiného ovoce částkou 40 h,
3. limonád částkou 12 h,
4. minerálních vod částkou 8 h,
5. sodových vod částkou 8 h.
§ 4., odst. 4.
Za podmínek, stanovených vykonávacírn nařízením, může finanční úřad přiznati osvobození od daně z nápojů zkažených, podrobených dalšímu průmyslovému zpracování.
§ 12., odst. 2
Finanční úřad může za podmínek, stanovených vykonávacím nařízením, povoliti vrácení daně za nápoje zasílateli vrácené nebo přenos zapravené daně na nápoje zasílatelem vyměněné.
§ 18., odst. 4.
Za podmínek, stanovených vykonávacím nařízením, může finanční úřad upustiti od opětného vybrání daně za nápoje již zdaněné, které byly do podniku dopraveny z jiného závodu, nebo které se do podniku vrátily, buď že nenašly odběratele, nebo jím byly vráceny.
§ 19., odst. 2.
Dále jsou tyto osoby povinny vydávati podle ustanovení vykonávacího nařízení jednotlivým odběratelům stvrzenky, že tyto nápoje byly zdaněny.
§ 39.
K vybírání zemské neb obecní přirážky k dani z nápojů uvedených v § 1., č. 1 a č. 2, jest kromě předepsaných náležitostí zapotřebí svolení ministerstva financí po dohodě s ministerstvem vnitra.
Dosavadní přirážky lze až do nového povolení vybírati pouze v částkách dosavadních.
Článek III.
Zákon tento nabývá účinností dnem 1. prosince 1920. Nápoje, uvedené v § 1., č. 1 a č. 2 zákona o všeobecné dani nápojové, nutno podle stavu ze dne 1. prosince 1920 dodaniti podle obdoby ustanovení, obsažených v §§ 35, 36 a 37, zákona o všeobecné dani nápojové.
Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr financí.
Výbor schválil a doporučuje resoluční návrh poslanců Malypetra a soudruhů.
Vláda se vyzývá, aby výklad vykonávacího předpisu k zákonu ze dne 25. září 1919, č. 533 Sb. z. a n., změnila tak, aby bylo zřejmo, že sproštěná dávka z nápojů přírodních v něm stanovená je dané prosta i tehdy, když výroba pro vlastní spotřebu přesahuje stanovené množství.
V Praze 24. listopadu 1920.
Bradáč Boh.,
předseda.
J. Pastyřík,