Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
866.
Návrh
poslanců Fr. Housera, Jos. Hakena a spol.
na změnu zákona o školách obecných.
Říšský zákon o školách obecných ze dne 2. května 1883 se mění tak, že § 21 má toto znění:
Školní povinnost počíná dokonaným šestým rokem věku a trvá do konce školního roku, v němž dítě dokonalo životní rok čtrnáctý.
Avšak žáci mohou teprve tehda vystoupiti ze školy, když si osvojili nejpotřebnější vědomosti že čtení, psaní a počítání obecným školám předepsané.
Po stránce formální navrhujeme, aby návrh byt odkázán kulturnímu výboru.
Odůvodnění:
Podle platného zákona školního se ukládá dětem povinnost osmileté docházky školní jen v zásadě. Od té zásady se připouštějí odchylky, jež povinnost školní snižují.
Na školách obecných se mají dětem na venkově a dětem nemajetných rodičů v městech a městečkách povoliti po skončené šestileté školní docházce na žádost rodičů z důvodů podstatných úlevy ve školní povinnosti. Úlevy mohou záležeti v omezení vyučování na jistou část roku, nebo na vyučování polodenní, nebo na vyučování v jednotlivých dnech týdenních. Úlevy se poskytují také dětem celých obcí školních, je-li za ně požádáno od zastupitelstev veškerých přiškolených obcí.
Poslední výroční zpráva zemské školní rady pro Čechy (za rok 1918) udává, že činil počet dítek, jimž byly jednotlivé úlevy v docházce školní povoleny, 64.103, t. j. 6 procent všeho žactva, a počet dítek, jimž všeobecné úlevy mohly býti povoleny, 6.052, t. j. 0,6 procenta všeho žactva. Úlevami se docházka v 7. a 8. roce zmenšuje tak, že se rovná docházce jednoleté, takže děti, jimž jsou povoleny, chodí do školy celkem jen 7 let. To je pro ně veliká ztráta v rozvoji rozumovém, která je tím značnější, že se školní působení omezuje ve věku pro vzdělání nejpřístupnějším. Učitelé upozorňují také na značné škody mravní, jež úlevy dětem přinášejí.
Během let úlev znenáhla ubývá. To je doklad, že si rodiče lépe uvědomují, jak se úlevami zmenšuje vzdělání jejich dětí a nežádají o ně. Také obecní správy, do nichž byli při posledních volbách povoláni zástupci lidových vrstev, hledí na ně jako brzdu kulturní vyspělosti občanského dorostu, a přimlouvají se za jejich zrušení,
Osmiletou docházku školní snižuje také zákonné ustanovení, že může být povoleno propuštění ze školy na konci školního roku žákům, kteří sice čtrnáctého roku životního ještě nedokonali, avšak dokonají jej v pololetí nejblíže následujícím. Toho povolení se užívá hojně. Naproti tomu lze ukázat na to, že si někteří rodiče zvlášť cení vyučování v nejvyšších třídách a v dětském věku dospělejším. Jistý počet školních dětí dochází do školy dobrovolně i po vypršení školní povinnosti, a dle posledních zpráv zemské školní rady má tendenci vzestupnou.
Zvláštního návrhu o finanční úhradě u této předlohy není potřebí. Při zřizování tříd a učitelských míst se bere za základ počet školních dětí, v němž jsou zahrnuty také ony, jež dostávají úlevu, a také pro školní děti, které po půlčtrnáctém roce věku jsou propouštěny ze školy, nepřibudou nové třídy a učitelé. Nevzejdou jí tudíž nová břemena.
V Praze 15. listopadu 1920.
Houser, Haken,
Merta, Blažek, Koutný, Krejčí, Dr. Šmeral, Skaunicová, Malá, Skalák, Borovszký, Svetlík, Dr. Charvát, Kunst, Kučera, Burian, J. Kříž, Brodecký, Toužil, Teska, Surányi, Tausik.