Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
861.
Vládní návrh,
kterým se předkládá ku schválení Národnímu shromáždění, aby republika československá přistoupila k mezinárodní smlouvě podepsané dne 26. září 1906 v Bernu, na potlačení používání bílého fosforu při výrobě zápalek.
Ratifikační usnesení.
Národní shromáždění republiky československé račiž se usnésti:
1. Schvaluje se, aby republika Československá přistoupila k mezinárodní smlouvě podepsané dne 26. září 1906 v Bernu na potlačení používání bílého fosforu při výrobě zápalek, kterážto smlouva současně rovněž se schvaluje;
2. svoluje se, aby toto přistoupení k mezinárodní smlouvě a tím uzavřená smlouva sama byla presidentem republiky ratifikována jménem státu Československého;
3. vládě se ukládá, aby smlouvu tuto publikovala ve Sbírce zákonů a nařízení státu Československého a
4. ministru věcí zahraničních se ukládá, aby v dohodě se zúčastněnými ministry učinil další opatření, jichž je třeba ku provedení této smlouvy.
Důvodová zpráva.
Mezinárodní konference práce konaná roku 1919 ve Washingtoně se usnesla odporučiti všem členům mezinárodní organisace, aby pokud se tak posud nestalo, přistoupili k mezinárodní smlouvě uzavřené dne 26. září 1909 mezi Dánskem, Francií, Italií, Lucemburskem, Německem, Nizozemskem a Švýcarskem v Bernu o zákazu používati bílého (žlutého) fosforu k výrobě zápalek. Podle čl. 350 mírové smlouvy Saint-Germainské jest každý stát, přináležející ke Spolku národů, povinen předložiti toto usnesení svým zákonodárným činitelům k rozhodnutí Republika československá se kromě toho v mírové smlouvě, uzavřené s celnými mocnostmi, spojenými a přidruženými v čl. 20 zavázala, že k Bernské mezinárodní smlouvě o zákazu fosforu během 12 měsíců přistoupí.
Právní předchůdce našeho státu, Rakousko. chtělo k této smlouvě dodatečně přistoupiti a vydalo za tím účelem zákonem ze dne 13. července 1909, č. 119 ř. z., zákaz používání fosforu k výrobě zápalného zboží, jak to zmíněná smlouva vyžadovala. V Uhrách vydán byl takový zákaz zákonným článkem V. z r. 1911, formální prohlášení o přistoupení k bernské mezinárodní smlouvě však stát Rakousko-Uherský více neučinil. Platnost uvedeného rakouského zákona pro území republiky Československé byla uznána zákonem ze dne 28. října 1918, č. 11 Sb. z. a n. platnost zákonného článku uherského pro Slovensko uznána zákonem ze dne 10. prosince 1918, čís. 64 Sb. z. a n. Jelikož takto požadavku výše zmíněné mezinárodní smlouvy v území našeho státu jest úplně vyhověno a závazek k jejímu uznání byl pravoplatné převzat, jedná se pouze o formální splnění v tom směru, aby prohlášení o přistoupení bylo předepsaným způsobem učiněno a na příslušné místo zasláno.
Na základě toho navrhuje vláda, aby Národní shromáždění schválilo přistoupení k této mezinárodní smlouvě.
Po stránce formální se navrhuje, aby návrh tento byl přikázán nejprve v poslanecké sněmovně a po schválení poslaneckou sněmovnou v senátě výboru sociálně-politickému a zahraničnímu, aby o něm podaly zprávu ve lhůtě 8 dnů.
Smlouva předkládá se ve zvláštním exempláři.
V Praze dne 19. listopadu 1920.
Ministr soc. péče:
Dr. Gruber, v. r.
Ministr zahraničí:
Dr. Beneš, v. r.
Mezinárodní smlouva
o zákazu používati bílého (žlutého) fosforu k výrobě zápalek.
Splnomocnění zástupcové Dánska, Francie, Italie, Lucemburska, Německa, Nizozemska a Švýcarska podepsali dne 26. září 1906 v Bernu tuto smlouvu:
Článek 1.
Vysoké smluvní strany se zavazují, že zakáží ve svém území výrobu, dovoz a prodej, zápalek, obsahujících bílý (žlutý) fosfor.
Článek 2.
Každý smluvní stát jest povinen učiniti potřebná správní opatření, aby bylo zajištěno v jeho. území přesné provádění této smlouvy.
Vlády mají si sděliti cestou diplomatickou zákony a předpisy, vztahující se na předmět této smlouvy, jež jsou platný nebo budou později zavedeny v jejich zemích zároveň s prováděcími předpisy k nim přináležejícími.
Článek 3.
Ustanovení této smlouvy budou prováděna v koloniích, državách nebo protektorátech jen tehdy, když vláda mateřského státu učiní o tam jejich jménem oznámení Spolkové radě švýcarské.
Článek 4.
Tato smlouva bude ratifikována a listiny ratifikační budou nejpozději do 31. prosince 1908 uloženy u Spolkové rady švýcarské.
O tomto uložení bude sepsán zápis, jehož ověřený opis zaslán bude diplomatickou cestou každému ze států smluvních.
Tato smlouva nabude účinnosti po 3 letech od té doby, kdy zápis o jejím uložení byl vyhotoven.
Článek 5.
Státy, které tuto smlouvu, nepodepsaly, mohou prohlásiti svůj přistup prohlášením zaslaným Spolkové radě Švýcarské, která je oznámí všemi ostatním státům smluvním.
Lhůta pro uplatnění této smlouvy, naznačená v čl. IV., prodlužuje se pro státy, které ji nepodepsaly, jakož i pro kolonie, državy nebo protektoráty na 5 let počítaje ode dme přihlášení jejich přistoupení.
Článek 6.
Tuto smlouvu mohou smluvní státy, jakož i státy, kolonie a državy nebo protektoráty, které k ní později přistoupily, vypověděti teprve po uplynutí lhůty 5 let od té doby, kdy byl učiněn zápis o uložení ratifikace. Později může býti vypovězena každého roku na rok.
Výpověď nabude účinnosti teprve tehdy, když to ohlásila zúčastněná vláda, nebo když se jedná o kolonii, državu nebo protektorát, vláda mateřského státu, písemně Spolkové radě švýcarské. Spolková rada sdělí to bez odkladu vládám všech ostatních států smluvních.
Výpověď vztahuje se jen na stát, kolonii, državu nebo protektorát, jehož jménem byla podána.
Mezinárodní smlouva
o zákazu používati bílého (žlutého) fosforu k výrobě zápalek.
Splnomocnění zástupcové Dánska, Francie, Italie, Lucemburska, Německa, Nizozemska a Švýcarska podepsali dne 26. září 1906 v Bernu tuto smlouvu:
Article 1.
Les Hautes Parties Contractantes s'engagent à interdire sur leur territoire la fabrication, l'introduction et la mise en vente des allumettes contenant du phosphore blanc (jaune).
Article 2.
À chacum des États contractants incombé le soin de prendre les mesurés administratives qui seraient nécessaires pour assurer sur son territoire la stricte exécution des dispositions de la présente Convention.
Les Gouvernements se communiqueront par la voie diplomatique les lois et règlements sur la matière de la présente Convention qui sont ou seront en vigueur dans leur pays, ainsi que les rapports concernant l'application de ces lois et règlements.
Article 3.
Les dispositions de la présente Convention ne seront applicables à une colonie, possession pu protectorat que dans le cas où une notification à cet effet serait donnée en son nom au Conseil Fédéral Suisse par le Gouvernement métropolitain.
Article 4.
La présente Convention sera ratifiée et les ratifications en seront déposées le 31 décembre 1908 au plus tard auprès du Conseil Fédéral Suisse.
Il sera dressé de ce dépôt un Procès-Verbal, dont une copie, certifiée conforme, sera remise par la voie diplomatique à chacun des États contractants.
La présente Convention entrera en vigueur trois ans après la clôture du Procès-Verbal de dépôt.
Article 5.
Les États non signataires de la présente Convention sont admis à déclarer leur adhésion par un Acte adressé au Conseil Fédéral Suisse, qui le fera connaître à chacun des autres États contractants.
Le délai prévu par l'Article 4 pour la mise en vigueur de la présente Convention est porté à cinq ans pour les États non signataires, ainsi que pour les colonies, possessions ou protectorats, à compter de la notification de leur adhésion.
Article 6.
La présente Convention ne pourra pas être dénoncée soit par les États signataires, soit par les États, colonies, possessions ou protectorats qui adhéreraient ultérieurement, avant l'expiration d'un délai de cinq ans à partir de la clôture du Procès-Verbal de dépôt des ratifications. Elle pourra ensuite ètre dénoncée d'année en année.
La dénonciation n'aura d'effet qu'un an après qu'elle aura été adressée par écrit au Conseil Fédéral Suisse par le Gouvernement intéressé, ou, s'il s'agit d'une colonie, possession ou protectorat, par le Gouvernement métropolitain. Le Conseil fédéral la communiquera immédiatement au Gouvernement de chacun des autres États contractants.
La dénonciation n'aura d'effet qu'à l'égard de l'État, colonie, possesion ou protectorat au nom de qui elle aura été adressée.