Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
826.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Dr. Fr. Noska, Václava Koška a soudr. (tisk 358)
o hrozící nezaměstnanosti textilního dělnictva.
V době, kdy podána byla zmíněná interpelace, prodělával textilní průmysl našeho státu těžkou výrobní a odbytovou krisi. Krise tato byla světová a postihla nejvíce náš textilní průmysl, jenž v tak velké míře jednak odkázán jest na dovoz surovin a naopak pro svoji existenční schopnost nezbytně potřebuje vývozu svých výrobku.
Zejména náš bavlnářský průmysl postižen byl z toho důvodu, že nakoupeny byly suroviny za špatného kursu naší měny, tak že nebyl schopen vývozu při vzestupné tendenci naší měny, jež v té době se dostavila. Ale i tuzemský konsum zdržoval se nákupu v naději, že dojde ke značnému poklesu cen textilií. Továrny pracovaly na sklad až do vyčerpání svých pohotových peněžních prostředků a úvěru.
Aby zajištěno bylo našim bavlnářským závodům zaměstnání, bylo nutno svého času nákup bavlny organisovati. Nákup dál se za garancie syndikátu bank a se zárukou vlády.
Nařízením vlády republiky Československé ze dne 12. října 1920, čís. 566 sb. zák. a nař. upravena jest konečná likvidace zásob bavlny zakoupených na úvěr se zárukou státu. Úprava tato ukázala se nutnou z toho důvodu, aby stát neutrpěl ztráty, pro kterou není úhrady.
Jestli došlo k propouštění dělnictva se strany textilních závodů, tedy k obmezování aneb vůbec k zastavování provozu textilních závodů, stalo se tak jedině z toho důvodu, že průmysl nemohl vzhledem k výrobní a odbytové krisi dále vyráběti na sklad. Jen bavlnářský průmysl odkázán jest z 80% na vývoz a ostatní textilní průmysl musí přes 50% svých výrobků vyvážeti, chce-li využíti celou svoji kapacitu výrobní.
V přítomné době patrný jest opět obrat k lepšímu, ježto krise, která ostatně jest v letních měsících každoročním úkazem, ovšem ne v takové míře jako letošní, pozvolna pomíjí. Továrny zahajují opětně ve větší míře svojí výrobu, a dá se očekávati, že v zimních měsících bude zajištěn pravidelný chod továren, pokud ovšem bude dosti surovin.
Podotýká se, že krise textilního dělnictva bylá předmětem jednání v živnostenském výboru poslanecké sněmovny dne 9. července 1920, jež konala se za účasti průmyslníků a dělnictva.
Pokud se týče veřejné péče o dělnictvo textilního průmyslu, trpící nezaviněnou nezaměstnaností, byla jí věnována zvláštní pozornost. Podpory v nezaměstnanosti zákonem ze dne 10. prosince 1918 č. 63 Sb. z. a n. zavedené byly v jiných odvětvích postupně zastavovány, v textilnictví však beze všeho přerušení ponechány. Výplata dala se prostřednictvím zaměstnavatelů, při čemž k tomu působeno, aby poměr pracovní nebyl přerušen a byl poskytován od zaměstnavatele přídavek.
Když drahota stoupala, bylo v červnu 1920 přiznáno 40% zvýšení podpor až do výše 14 K denně. Na to přikročeno k tomu, aby tato úprava byla postavena na jiný podklad, jmenovitě když se ukazovalo, že následkem nadvýroby počet nezaměstnaných opět stoupne. Následkem toho bylo opatřením Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 1. října 1920 č. 519 Sb. z. a nař. připuštěno, že plná podpora dříve jen na hlavu domácnosti poskytovaná, muže býti vyplácena ještě dvěma členům domácnosti, kteří byli dříve v průmyslu výdělečně činní. Podpora přiznaná členům rodiny dříve výdělečně činným nezapočítává se do celkové podpory hlavy domácnosti, která i nadále nesmí přesahovati 10 K denně.
Z uvedeného jest patrno, že bylo přihlíženo k požadavkům důvěrníků odborových skupin československého křest dělnictva textilního shromážděných na sjezdu v Hradci Králové dne 20. června t. r. a že jim bylo v zásadě vyhověno, a sice nejen v rámci platných předpisů nýbrž i že zákonitý podklad pro udělování podpor v nezaměstnanosti byl právě se zřetelem na dělnictvo textilní značně rozšířen.
V Praze dne 8. listopadu 1920.
Předseda vlády a ministr vnitra:
Dr. Černý, v. r.
Ministr sociální péče:
Gruber, v. r.
Ministr obchodu: