Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
806.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců Dra Brunara a soudruhů (tisk 338)
o právu k volnému stěhování vysokoškolských posluchačů Československé republiky a Německé říše.
Dotaz předpokládá, že Československá republika neuznala smluv mezí Rakousko-Uherskem a Německou říší o oboustranné úpravě vysokoškolských studií vzhledem k volnému stěhování vysokoškolských posluchačů starého mocnářství a Německé říše, uznání akademického titulu a s tím uznání zkoušek složených ve starém Rakousku z oborů technických, lékařství, theologie, filosofie, farmacie a první částí právnického studia.
Neuznáním těchto starých smluv jest prý ťodepřeno vysokoškolským studentům českého státu, aby rozšířili svoje vědomosti v Německé říši a vydati se za hranice za svým povolánímŤ.
Avšak není mi známo, že by byly takové formální státní smlouvy o oboustranné úpravě vysokoškolských studií zřetelem k volnému stěhování vysokoškolských posluchačů mezi bývalým Rakousko-Uherskem a Německem vůbec existovaly, nýbrž mohu pouze potvrditi, že v poměru k Německu bylo v těchto věcech postupováno podle obecných norem, platných v poměru k Jiným státům Nečinilo se tudíž rozdílů mezi Německem a jinou cizinou, šlo-li o nostrifikaci vysvědčení dospělosti v cizině získaných, o uznání semestrů v cizině navštěvovaných, o uznání odborných zkoušek nebo o nostrifikaci akademických stupňů v cizině získaných.
Z uvedeného výpočtu je patrno, že tu jde o dvě skupiny otázek, jednak o podmínky a postup studií vysokoškolských a o jednotlivé stupně akademické, jednak o zkoušky kvalifikující pro veřejnou službu v nejširším slova smyslu.
První skupina otázek spadá v prvé řadě do kompetence autonomních vysokých škol a byly by tyto školy v prvé řadě k tomu povolány, aby na mezinárodních sjezdech zjistily, pokud by to bylo možno docíliti jisté uniformity. Pokusy o to se děly, tak na sjezdu konaném loňského roku v Ženevě, nevedly však k cíli. Druhá skupina je v prvé řadě věcí státu a tu je dáno již rozdílností sociální struktury a právních řádů jednotlivých států, že by tu k jednotě toho času bylo možno dojíti jen v nejmenším počtu případů.
Je zřejmo, že dosavadní stav volného uvážení a individuelního řešení těchto otázek poměrům dnešním nejlépe odpovídá a doba naprosto není zralá k tomu, aby i jen s Německem byla uzavřena smlouva, jak ji má dotaz na mysli.
Naprosto však nelze tvrditi, že by tento stav znemožňoval volné stěhování vysokoškolského posluchačstva, jak je patrno z toho, že již dnes i při obtížných poměrech valutních celá řada mladých seriosních pracovníků z řad studentstva hledá poučení a zdokonalení na cizích vysokých školách.
V Praze dne 20. října 1920.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Šusta, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
805.
Antwort
des Ministers für Schulwesen und Volkskultur
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Brunar und Genossen (Druck 338)
betreffend die Freizügigkeit der Hochschüller der Čechoslovakischen Republik und des Deutschen Reiches.
Die Anfrage setzt voraus, daß die Čechoslovakische Republik die zwischen Österreich-Ungarn und dem Deutschen Reiche über die beiderseitige Regelung der Hochschulstudien hinsichtlich Freizügigkeit der Hochschüler der alten Monarchie und des Deutschen Reiches, die Anerkennung der akademischen Titel und damit die Anerkennung der im alten Österreich abgelegten Prüfungen aus den technischen Fächern, der Medizin, Theologie, Philosophie, Pharmazie und der ersten juristischen Studienabteilung nicht anerkannt hat.
Durch die Nichtanerkennung dieser alten Verträge sei es ťden Hochschülern in čechischen Staate benommen, ihr Wissen im Deutschen Reiche zu erweitem und mit ihrem Beruf über die Staatsgrenzen hinauszugehenŤ.
Es ist mir jedoch nicht bekannt, daß derartige formelle Staatsverträge über die beiderseitige Regelung der Hochschulstudien hinsichtlich Freizügigkeit der Hochschüler zwischen dem ehemaligen. Österreich-Ungarn und Deutschland überhaupt existierten, sondern ich kann bloß bestätigen, daß in diesen Angelegenheiten im Verhältnisse zu Deutschland nach dem allgemeinen, auch im Verhältnisse zu den anderen Staaten geltenden Normen vorgegangen wurde Es wurde kein Unterschied zwischen Deutschland und dem anderen Auslande gemacht, wenn es sich um die Nostrifizierung von im Auslande erworbenen Maturitätszeugnissen, um die Anerkennung der im Auslande besuchten Semester, um die Anerkennung der Fachprüfungen oder um die Nostrifizierung von im Auslande erlangten akademischen Grade handelte.
Aus der angeführten Aufzahlung ist ersichtlich, daß es sich hier um zwei Gruppen von Fragen handelt, einmal um die Bedingungen und den Fortgang der Hochschulstudien und um die einzelnen akademischen Grade, anderseits um die Prüfungen, welche zum öffentlichen Dienst im weitesten Sinne des Wortes qualifizienen.
Der erste Fragenkomplex fällt in erster Linie in die Kompetenz der autonomen Hochschulen und es wären diese Schulen in erster Reihe dazu berufen, auf den internationalen Kongressen festzustellen, inwieweit eine gewisse Uniformität möglich wäre. Solche Versuche wurden gemacht, wie z. B. auf dem vorjährigen Kongresse in Genf, führten aber zu keinem Ziele.
Die zweite Gruppe ist in erster Linie Sache des Staates und hier kann infolge der Verschiedenheit der sozialen Struktur und der Rechtsordnungen der einzelnen Staaten nur in der geringsten Zahl der Fälle derzeit zu einer Einheitlichkeit gelangt werden.
Es ist offensichtlich, daß der bisherige Stand des freiem Ermessens und der individuellen Lösung dieser Fragen den heutigen Verhältnissen am besten entspricht und daß die Zeit noch nicht reif ist, um auch nur mit Deutschland einen Vertrag, wie ihn die Interpellation im Auge hat, ab-zuschliessen.
Dagegen kann nicht behauptet werden, daß diese Sachlage die Freizügigkeit der Hochschulhörer unmöglich macht, was schon daraus hervorgeht, daß schon heute bei den schwierigen valutarischen Verhältnissen eine ganze Reihe junger seriöser Arbeiter aus den Reihen der Studentenschaft Belehrung und Vervollkommnung an fremden Hochschulen sucht.
Prag, am 20. Oktober 1920.
Minister für Schulwesen und Vollefraufklärung: