Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
777.
Interpelace
poslance Koutného, Dr. Hahna a soudruhů
na ministra vnitra
ohledně persekuce nekompromisního socialismu na Ostravsku.
Persekuce socialistických tendencí, které se staví na stanovisko třídně nekompromisní, prováděna je nyní také na Ostravsku a v obvodech Slezska. Dokladem persekuční prakse, kterou vládní úřady jako na výsměch myšlení republikánskému provádějí, jest, následující výnos:
"Pohraniční policejní komisařství v Bohumíně. čís. 2059. V Bohumíně nádr., dne 14. října 1920. Pan Jiří Bujok, dělník v Bohumíně nádr., kolonie vysokých pecí č. 261. Jelikož je svědky dokázáno, že rozšiřujete mezi zdejším obyvatelstvem komunistický časopis "Swit", vyhošťujete se na základě § 2 odst. 5 zák. ze dne 27./7. 1871, z. z. č. 88, z republiky Československé, poněvadž pobyt váš v tomto státě z ohledu na veřejný pořádek není přípustný a vyzýváte se, abyste do 1. listopadu t. r. hranice čsl. státu bezpodmínečně opustil. Nevyhovíte-li tomuto nařízení, v době výše uvedené, budete na Vaše útraty nuceně dopraven přes hranice československého státu. Současně se Vám zakazuje, bez výslovného povolení ministerstva vnitra čsl. Republiky, se kdy do československého státu navrátit. Úřední razítko. Správce úřadu: Podpis nečitelný."
K tomuto výnosu uvádíme, že polský časopis "Swit" od polovice r. 1919, kdy v Polsku zavládl bílý teror, tištěn je ve Vídni. časopis tento propaguje idee směru komunistického. Nikdy však v něm nebylo ani řádky, která by směřovala proti integritě území československé Republiky. Naopak, celá jeho tendence potírající směry sociálně-šovinistické, polských nacionálních listu, v měřítku mezinárodním, jest přímým protikladem iredentistické propagandy. časopis tento vychází ve Vídni zcela legálně. Má právo přístupu a poštovní dopravy do všech evropských státu, ani státy monarchistické nevyjímaje, s jedinou výjimkou bílého Polska, Horthyovského Maďarska. Také u nás není nám známo, že by mu byla odňata poštovní doprava, a byl zcela veřejně prodáván v trafikách. Podobně jako Bujok, bylo ze stejného důvodu vypovězeno více dělníků. Tito dělníci nebyli přistěhovalci, nýbrž bydlí a pracují léta na Ostravsku, nebo v západním Slezsku, mají pouze domovskou příslušnost v té části Slezska, která byla rozhodnutím Dohody postoupena Polákům, a o tuto okolnost se opírá vypovídací rozkaz. Než i toto "odůvodnění" je neudržitelné, poněvadž ti, kdož bydleli před rozhodnutím v území, o němž měl býti proveden plebiscit, mají do roka právo opční, volně se rozhodnouti pro státní občanství Československé nebo, polské. Kdyby vypovězení mělo býti skutečně provedeno, byli by vypovězení dělníci nejen uvrženi do nezaměstnanosti a hrozné bídy, nýbrž po vydání bílým Polákům mohli by se státi obětí barbarského násilí. Také na všechno dělnictvo tamních obvodů působil by bezohledný čin vládních orgánů způsobem rozčilujícím.
Vzhledem k tomu činí podepsaní na pana ministra dotaz:
1. Srovnává se vypovídání dělníků pro kolportáž časopisu se základními body o republikánské svobodě?
2. Chcete zatížiti se zodpovědností za osud vypovězených dělníků, který je může stihnouti, když na Váš rozkaz budou vydáni bílým Polákům?
3. A když ne, jste ochoten zaříditi, aby všechny případy vypovězení pro pouhé kolportování listů byly přezkoumány a vzhledem k nebezpečí v prodlení ihned telegraficky naříditi, aby výkon vypovězení byl odsunut?
V Praze dne 13. listopadu 1920.
Koutný, Dr. Hahn,
Toužil, Brožík, Borovszky, Teska, Skalák, Merta, Mikulíček, Kreibich, Kučera, Surányi, Houser, Svetlik, Kunst, Ertl, Tausik, Krejčí, Dr. Šmeral, Skaunicová, Malá.