Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
776.
Interpelace
poslanců Tučného, Dra Uhlíře a spol.
k ministru obchodu
o povolování dovozu textilních polotovarů do naší republiky.
V textilním průmyslu vůbec trvá veliká nezaměstnanost následkem chabého odbytu výrobků a není v dohledné době vyhlídek na zlepšení konjunktury, naopak, zdá se, že nezaměstnanost poroste. Jutařský průmysl je zaměstnán sotva z 50% podle stavu předválečného a oněch 50% nezaměstnaného dělnictva odkázáno jest na státní podpory. Za takové situace jistě je každému samozřejmým, že pro textilní průmysl musí býti také se strany státních orgánů činěno vše, co by nezaměstnanost umenšovalo, zvláště ale musí byt zamezeno každým takovým počinům, které náš průmysl na zaměstnání zkracují.
K tomu směřuje zejména u dělnictva všechno snažení a nezapíráme, že stejný zájem projevují i někteří průmyslníci. Ale na ty působí jako sžíravá ironie počiny úředníků ministerstva obchodu, kterým vylíčené snahy nejsou ničím, jak svědčí následující frappantní doklad:
Firma Moric Morawetz, přádelna juty v Úpici, dodávala jutovou přízi hlavně Weigsdorfské továrně vedle jiných, umožňujíc a udržujíc tak zaměstnání 300 textilních dělníků. V těchto dnech však Weigsdorfská továrna dostala z ministerstva obchodu povolení k dovozu 1400 q jutové příze z Německa. To znamená pro 300 dělníků továrny Morawtzovy zaměstnání na 56 dnů. Weigsdorfská továrna se na cenu domácí příze ani netázala, zažádala si o povolení k dovozu z Německa a ministerstvo obchodu bez ohledu na to, že dělnictvo Morawtzovy továrny již přes týden nepracuje pro nedostatek zakázek, dovoz povolilo, ač je mu přece známo, že německá vláda, naopak dovoz naší příze do Německa nepovolí.
Náš průmysl jutařský byl zbaven největších zákazníků, které měl v době předválečné i za války ještě v Uhrách, Haliči a nynějším Rakousku. Zůstaly mu pouze továrny na koberce v libereckém kraji. A jestliže ministerstvo obchodu povoluje jedné továrně dovoz příze z Německa, mají možnost i ostatní továrny téhož povolení se domáhat a naše přádelny mohou zůstat úplně bez zakázek, dělnictvo úplně bez zaměstnání.
Zdržujíce se spravedlivého ocenění takového nerozvážného počínání úředníků ministerstva obchodu, tážeme se:
Jest panu ministrovi obchodu vylíčený případ znám?
Jest ochoten vyšetřiti, kdo povolení k dovozu příze z Německa dal?
Jest ochoten vinníky poučiti o národohospodářských zásadách, které musí býti za všech okolností šetřeny?
Jest ochoten pro dobu krise v textilním průmyslu každý další podobný případ poškozování průmyslu, dělnictva a nepřímo i státu zameziti?
V Praze dne 9. listopadu 1920.
Tučný, Dr. Uhlíř,
Dr. Vrbenský, Dr. Bartošek, Landová-Štychová, Zeminová, Dr. Franke, Langr, Špatný, Pechmanová, Draxl, Laube, Hrizbyl, Stříbrný, Buříval, Netolický, Sladký, Trnobranský, Sajdl, Drobný, Hrušovský.