Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
774.
Interpelace
poslance Emila Špatného, Jindřicha Trnobranského a spol.
na ministerského předsedu jakožto ministra vnitra
o protičeských násilnostech v Tachově.
V neděli dne 17. října t. r. přijel do Tachova k otevření české školy inspektor menšinových škol v Plzni p. Folprecht s učiteli pp. Růžkem a Malým.
Na nádraží přivítáni byli davem sešívaného německého lidu za pokřiku: Zastřelte je, zabte je, nieder mit den Čechen!" V předu jmenovaní Češi, vidouce co se děje, nechtěli z vlaku vystoupiti, byli však násilně z vozu vystrčeni. Starosta města Tachova prohlásil inspektoru Folprechtovi, že Tachov české školy si nepřeje, vyzval jej, aby týmž vlakem ihned odejel, a varoval před úmyslem do města vejíti, ježto v tom případě neručí za bezpečnost života. Důvěrníci českých rodičů evidenční poručík Beránek a krejčí Pochmann byli davem německým z města za nadávek a házení kamením hnáni z města na nádraží. Četnictvo pod vedením německého podporučíka Wohlratha chovalo se pasivně a v nejkritičtějším okamžiku, kdy bylo třeba rázného zakročení na rozkaz zmíněného Wohlratha sejmulo s pušek bodla. Všech pět jmenovaných Čechů bylo Němci surově insultováno, poslední dva ztýráni a za inspektorem Folprechtem vhozeni do vlaku s výhrůžkami, aby se neopovážili do Tachova se vrátit.
Události tyto byly již delší dobu připravovány v místním německém listě štvavými články, které nebyly konfiskovány, štvaním na různých schůzích, proti němuž úřady nezakročily a štvavými plakáty, jichž vylepení okresní politická správa s trestuhodnou netečností strpěla.
Že události tuto líčené sběhly se tak a nejinak, potvrzují zprávy německých listů, jež si libují, že navrhovatelé české školy byli do vagonů vpraveni a k opuštění města donuceni.
Očitý svědek píše: "Z povzdálí jsem pozoroval, jak na svahu od nádraží hloučky s holemi pronásledovaly jednotlivce. Připadalo mi to jako pronásledování prvních křesťanů, nebo jako honba na zajíce, tak běhali po polích za svými obětmi".
Okresní politický úřad dobře věděl, co se chystá, neboť téhož dne dopoledne důvěrníkem českým byl varován, neučinil však k ochraně české menšiny, k ochraně školního inspektora nijakých rázných opatření a nepostaral se nikterak o to, aby nařízením nadřízených úřadů, jimiž byla škola zřízena, bylo vyhověno.
Vzhledem k těmto událostem ohrožujícím nejen život české menšiny tachovské, ale i autoritu státních úřadů a prestýž celého státu, tážeme se:
Jsou panu ministrovi události tachovské ze dne 17. října t. r. známy?
Jest pan ministr ochoten učiniti všecka potřebná opatření, aby Češi tachovští mohli svých, zákonem zaručených práv skutečně použíti, aniž by tím byli vydáváni násilí německému v šanc a v nebezpečí úplného zničení?
Jest pan ministr ochoten zakročiti se vší přísností proti všem vinníkům a hlavně odstraniti z Tachova ony úředníky, kteří svoji netečností událostí tyto zavinili a nahraditi je takovými, kteří by respektovali platné zákony a nařízení a dovedli jim zjednati platnost pro Čechy v Tachově?
Jest pan ministr ochoten zabezpečiti plnou ochranu českým menšinám všude tam, kde se podobné případy staly a kde se opakují, aby české menšiny měly vědomí plné zákonné ochrany svých státoobčanských práv a svého příslušenství k Československé republice?
V Praze dne 13. listopadu 1920.
Špatný, Trnobranský,
Tučný, Sladký, Drobný, Dr. Uhlíř, Zeminová, Dr. Bartošek, Hrušovský, Landová-Štychová, Sajdl, Dr. Franke, Hrizbyl, Buříval, Draxl, Netolický, Dr. Vrbenský, Langr, Laube, Stříbrný, Pelikán.