Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
765.
Interpelace
poslance Surányiho a soudruhů
na ministerského předsedu
o nepřístojnostech občanských a vojenských úřadů v Podkarpatské Rusi, o protidělnickém jejich stanovisku, o iredentické působnosti, o protizákonném uvěznění legionáře Nicsaje, o zadržení invalidních a sirotčích podpor, o objektivní příčině iredentismu a o nelidském vydávání a podloudném předávání příslušníků Československé republiky Horthyovcům.
Podkarpatská Rus jest nejzanedbanější, nejnekulturnější a nejtemnější území Československé republiky. Příslovečná vláda maďarských služných ponejvíce zde prováděla své orgie, zde jest nejvíce analfabetů, zde jest nejhroznější židovská lichva a největší bída.
Obyvatelstvo Podkarpatské Rusi trpělo mnoho a doufalo, že v rámci nové republiky zmizí za nedlouho zrůdnosti nadvlády maďarské gentry, a že poctivá, lidská, zákonu si vážící a svoji povinnost znající správa, spočívající na morálních základech, vynahradí v nejkratší době to, co po desetiletí bylo opomíjeno. Nutno konstatovati, že naděje kladené v osvobození od nadvlády maďarské gentry nebyly splněny. Obyvatelstvo Podkarpatské Rusi cítí, že si vyměnilo pouze kabát, že se dostalo z bláta do louže a že jeho situace jest zoufalejší a beznadějnější, než kdy jindy.
Nová česká správa — čest výjimkám — liší se od staré maďarské služnovské nadvlády jen tím, že noví páni — tak cítí rusínský sedlák — jsou ještě lakotnější a hladovější, že stojí ještě více ve službách soukromých zájmů, než dřívější, a že v rozporu s intencemi vlády a vyšších kruhů jsou pánovitější a že stojí ještě více nad zákony, než jak bylo kdy jen myslitelno.
Při poslední okružní cestě zjistil ministerský předseda Černý, že největším nepřítelem iredentismu na území Podkarpatské Rusi jest socialistické dělnictvo. Přes to mnozí správní úředníci, požívající přízně vládnoucích kruhů a lovící ve vodách iredentismu, pronásledují dělnické organisace, hlavní to oporu republiky, znepokojují a pronásledují dělnictvo a staví překážky jeho organisaci a svým chováním pronásledují dělníky a slouží tím bezprostředně zájmům iredenty, nemluvě ani o případech, kdy vysocí správní úředníci provozují dokázaně maďarskou iredentistickou propagandu.
Jako důkaz našeho tvrzení dovolujeme si uvésti několik konkrétních případů a ve spojení s tím vyzýváme vládu, aby učinila rychlou a radikální nápravu příkoří na dělnictvu páchaných.
Aknaslatina jest jediný důl na sůl v Československé republice. V území republiky jest veliká nouze o sůl, takže k úhradě potřeby jest nutný dovoz soli. Dosavadní těžba v Aknaslatině byla 20 vagonů. K zakročení vůdců dělnictva podařilo se těžbu zvýšiti na 40 vagonů. Provedena byla i opatření ku zvýšení produkce, a jest naděje, že bude uhražena nejen vnitrozemská spotřeba, ale že těžba soli zajistí i její vývoz.
Za těchto okolností lze protizákonné jednání marmarošského župana Bžeszovszkého nazvati přímo protistátním činem, když tento bez zvláštního důvodu konfiskoval a zavřel dělnický "Domov" horníků s tím, že socialistická banda místností nepotřebuje. Jednání župana Bžeszovszkého vysvětluje okolnost, že před nějakým časem mluvil k dělníkům, aby jej žádali za ředitele dolů a aby proto zahájili stávku a donutili tím vládu, aby akceptovala osobu Bžeszovszkého jako ředitele dolů, tím spíše — jak praví Bžeszovszký — že jest pravým komunistou, bolševikem, který přeložil Bucharinovu komunistickou ABC. Dělnictvo nesedlo na lep novopečenému apoštolu bolševismu a župan chce se mstíti zavřením dělnického domu.
Libovůle, panamy a obchody Bžeszovszkého udržují dělnictvo nejen v župě Marmarošské, ale v celé Podkarpatské Rusi v neustálém napětí, neboť není pro autoritu státní moci a pro zvýšení úcty k zákonům příznivo, když státní úředník v postavení župana uvaluje obyvatelstvu zvláštní výpalné, o jehož cíli ani použití není nikdo informován a které dělnictvo plným právem považuje za vyděračství pro soukromé cíle. Jest pobuřujícím, když vyšší státní úředník ve vlastním prospěchu začachruje nábytek ze zámku někdejšího Rudolfa Habsburga v Erdésvölď, nyní státní majetek, že spojuje se s proslulými lichváři a podloudníky židovskými, aby se mohl zabývati podloudným obchodem kukuřicí a jinými věcmi a aby se mimo toto výnosné obchodování věnoval výhradně znepokojování dělnictva.
Musíme klásti důraz na to, že shora uvedené nepřístojnosti tisk v Podkarpatské Rusi již vícekráte odhalil a provětrával, aniž by v této věci správa nebo někdo jiný něco byl podnikl.
Dělnictvo Podkarpatské Rusi protestuje, že vyšší politická místa nejsou obsazována československými příslušníky nýbrž cizinci, kteří provozují neodpovědnou politiku a kteří slouží nikoliv zájmům republiky, nýbrž zájmům vlastním. Právě v oné době, když vojenské a policejní úřady pořádaly honbu na maďarské emigranty, kteří uprchli před terorem Horthyovým, jednali tehdy vyšší političtí funkcionáři pod ochranou svého cizího státního občanství samovolně. Tak na př. sám guvernér Žatkovič jest americkým státním občanem, ba i sám největší činitel vojenské diktatury generál Paris jest francouzským státním občanem.
Dr. Pavloh, vrchní služný v Mezökasoň, jest též cizím státním občanem, ukrajinským poddaným. Proti notáři v Mezökasoň byl vydán zatýkací rozkaz následkem jeho živých styků s maďarskými důstojníky Horthyovými a následkem jeho iredentistické činnosti. Notář uprchl za pomoci ukrajinského státního občana dra Pavloha do Maďarska. Když se po uplynutí několika měsíců vrátil, potrestal jej dr. Pavloh pokutou 100 Kč pro neoprávněné přestoupení hranic a nyní prochází se s ním pod paždím a udržuje intimní přátelství s tímto služebníkem Horthyovým právě v téže době, kdy dělnictvo pracující a nezabývající se politikou se zatýká a pronásleduje.
V celém území Podkarpatské Rusi bují iridentistické spiknutí. Dělnictvo uvědomuje o tom v každém případě úřady, ale opatření proti iredentismu se žádná nečiní. Vrchní služný v Alsoverecke a Dlouhé jsou ukrajinští státní občané. Jako takoví zprostředkují spojení mezi reakční vládou maďarskou a polskou přes území Československé republiky. Vrchní služný v Dlouhé dal uzavříti dělnickou "Domovinu" beze všech důvodů.
V téže době, kdy se v Podkarpatské Rusi nesmí sejíti více než 6 dělníků, kdy vojenská moc a všecky její prostředky pronásledují dělnictvo, chránící územní integritu Československého státu, podporuje se za úřední pomoci iredentistická křesťanskosociální strana a samotny úřady přeplňují se iredentistickým úřednictvem.
V Alsóverecke byl jmenován vrchním služným jistý Gribovszký, který však za krátko musil býti zatčen, neboť dával iredentistické city veřejně najevo a prohlašoval se za stoupence Horthyho.
Starosta města Munkačeva, vládní komisař dr. Toronszky, projevil iredentistické smýšlení při kostelních bohoslužbách v den maďarského národního svátku sv. Štěpána.
Dudinszki byl zatčen pro vyzvědačství a velezrádu a ačkoliv vyšetřování proti němu nebylo zastaveno, byl na vyšší protekci přímo z vězení dosazen do slúženského úřadu v Hustu. Ku chvále župana dra Lichta budiž řečeno, že tohoto agenta Horthyova nepustil do území svého a proto jej jeho vysocí protektoři dosadili do slúženského úřadu v Hustě.
Velmi urážlivým pro dělnictvo Podkarpatské Rusi jest tento případ, který vyžaduje rychlé nápravy. Dne 28. října 1919 poskytla republika politickým provinilcům amnestii. Toho času bylo ve věznici v Beregsázu 12 dělníků bývalé rudé armády. Všichni jsou českoslovenští příslušníci. Amnestie vztahuje se nepochybně i na ně. Místostarosta Beregsázu Hunyady, jehož styky s maďarskými bílými jsou všeobecně známy, dal těchto 12 československých příslušníků dopraviti přes maďarské hranice, odkud odvezeni byli do věznice v Novém Městě pod Šiatorom. Dva z těchto byli popraveni a ostatní na smrt ztrýzněni a uvrženi do vězení. Proti Hunyadymu a spol. učinili oznámení dělníci i příbuzní odvlečených, ale dosud nestalo se opatření ani vyšetření.
Zde poznamenáváme, že v maďarských žalářích úpí nejen bývalí vojáci rudé armády, ale i aktivní členové československé armády. Tak nadporučík Václav Vlček, poručík Rudolf Horáček, důstojníci 7 letecké divise, kteří při letu následkem poruchy motoru byli nuceni přistáti. Oba dva, hrozně ztrýzněni, jsou v Miškovské trestnici v cele čís. 41, 42.
Mezi tím co dobrodruzi a političtí agenti s černou minulostí se projíždí státními auty (Puza a Havas), byl zatčen Nicsaj, z Prahy vyslaný legionář, který bojoval a krvácel pro vybudování Československé republiky, ačkoliv vyslán jako vyslanec československé vlády do Podkarpatské Rusi, poněvadž několikráte poukázal na nepřístojnosti reakčních a obchodnických úřadů a dodnes jest držán ve vězení. Obyvatelstvo právě proto, že legionář Nicsaji pozvedl svého slova v zájmu poctivé veřejné správy lze jen s největší námahou zdržeti, aby násilím neosvobodilo neprávem zatčeného, jelikož veškeré zakročení zůstalo mamo.
Při nemohoucnosti československých správních úřadů a při jejich nespolehlivosti a výše uvedené korupci má iredentistické hnutí i objektivní příčiny a bez jejich odstranění nebude možno konsolidovati Podkarpatskou Rus.
Nutno konstatovati, že mezi tím, co na jiných místech republiky invalidé, nezaměstnaní a váleční sirotci požívají státní podpory, není o tom v Podkarpatské Rusi ani stopy.
Násilnictví vojenských úřadů a jejich bezdůvodné tyranství jest pro dělnictvo přímo nesnesitelné. Dnes jednají vojenské úřady bez vědomí, dotázání a schválení civilních úřadů i o takových věcech, které spadají výhradně do působnosti civilních úřadů. (Tak posledně zatkli a odvlékli v Solyvě dělnictvo, přes protest občanských úřadů).
Stav, kterým se dělí občané republiky dle svého zaměstnání na státní občany I., II. a III. třídy, nutno zrušiti a zajistiti dělnictvu, bez ohledu na jeho národnost stejné jednání na celé čáře a ostři výjimečných opatření nebudiž mířeno proti dělnictvu, nýbrž proti úřednictvu, které stojí ve službách iredenty.
Podepsaní táží se pana ministerského předsedy, jak přednesené stížnosti dal co nejdříve vyšetřiti a napraviti?
V Praze dne 9. listopadu 1920.
Surányi L.,
Sychravová, Krejčí, Tausik, Geršl, Hvizdák, Kunst, Borovszký, Čundrlík, Svetlík, Toužil, Teska, Malá, Skaunicová, Houser, Dr. Hahn, Hummelhans, Wittich, Chalupa Albín, Koutný, Kučera, Haken, Aster.