Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
753.
Návrh
poslance Václava Draxla, Dra Boh. Vrbenského a spol.
na novelisaci zákona č. 91 ze dne 19. prosince 1918 o osmihodinové době pracovní pro horníky.
Podepsaní doporučují Národnímu shromáždění ke schválení tuto osnovu zákona
Zákon
ze dne ................................. 1920,
kterým se mění některá ustanovení zákona ze dne 19. prosince 1918 o osmihodinové době pracovní pro horníky.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I
Odstavec III. v § 1 zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n. zní takto:
Pro hornické podniky, doly, koksovny, pražírny, vysoké pece, práce podzemní i na povrchu činí doba pracovní úhrnem 46 hodin v týdnu, vjezd i výjezd v to počítaje.
Při pracích podzemních, za vyšší teploty, nebo ohně, kouře, plynu a vody ustanovuje se tato nejdelší doba pracovní směny při teplotě
od 18 do 24 stup. C 7 hodin,
od 24 do 28 stup. C 6 hodin,
od 28 do 30 stup. C 5 hodin,
od 30 do 35 stup. C 4 hodiny,
Při pracích za nedostatečného větrání, kde nacházejí se plyny, jako kyselina uhličitá, dusík, uhlovodík, syrovodík, kysličník uhelnatý, platí ustanovení jako při vyšší teplotě. Zakázáno jest pracovati v místech s kysličníkem uhelnatým, sírovodíkem a uhlovodíkem lehkým (methanem), kde nebyla učiněna všechna bezpečnostní opatření k ochraně zdraví a života dělníků. V práci, kde stojí dělníci ve vodě nebo voda stéká se stropu a prší, neposkytne-li zaměstnavatel ochranných plášťů a bot, není dovoleno pracovati déle než 4 hodiny za směnu. Všecky takto zákonitě zkrácené směny jest honorovati stejnou mzdou jako normální celou směnu. Každé další zkrácení neb každé prodloužení doby pracovní lze provésti jen po předcházející dohodě se zástupci zaměstnanců.
K § 11 téhož zákona budiž připojeno:
Dělníci od 14 do 16 let mohou býti při hornictví zaměstnání pouze na povrchu dolu s pracovní směnou 5 hodin denně, aby měli možnost řádné návštěvy pokračovací hornické školy. Pro návštěvu školy nesmí býti mladiství dělníci poškození na mzdě, ani době pracovní.
Mladiství dělníci do 18 let mají povinnost návštěvy hornické pokračovací školy. Kopáčem může býti jmenován, kdo dosáhne 20 roků věku svého a navštěvoval nejméně po 2 roky pokračovací školu. Dodatek k § 14 téhož zákona:
Ustanovením tohoto zákona zrušuje se platnost.. ustanovení zákona ze dne 21. června 1884, č. 115 ř. z. a dále zákon ze dne 27. června 1901, č. 81 ř. z.
Čl. II.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem svého vyhlášení. Provésti jej ukládá se ministrům sociální péče a veřejných prací.
Důvodová zpráva.
Zákonem ze dne 19. prosince 1918, č. 91 ř. z. byla pracovní doba všeobecně upravena pro všechno dělnictvo. Avšak týmž zákonem čl. I. odst. 3 se pracovní doba horníků oproti dělnictvu jiných oborů prodlužuje nejméně o půl hodiny, odečítaje vjezd a výjezd od osmihodinnové doby pracovní, čímž je hornictvo oproti dřívějším poměrům poškozováno. Jest známo, že, horníci ve všech uhelných revírech pracují v sobotu pouze 6 hodin. Nyní byly hornické organisace žádány, aby pracovní doba byla upravena podle stávajících místních potřeb. Hornictvo při své nebezpečné práci požívalo již více jak 20 let osmihodinové doby pracovní a proto jen s ohledem na stát a jeho situaci snášelo nyní proň zhoršený stav a vzdor tomu v nesčetných případech pracovalo o 2 hodiny déle za směnu, obětujíc často i svůj nedělní klid. Naproti tomu žádají, aby zákonem byla upravena přísnější hranice pracovní doby v dolech.
Novelisací zákona má býti pracovní doba horníků upravena tak, aby horníku byla dána zákonitá jistota o jeho právu a povinnosti. Mimo to uvádíme, že zkrácení doby pracovní na 46 hodin týdně zavedeno fest v Anglii, kde hornictvu bylo slíbeno, že v roce 1921 bude pracovní doba snížena na 36 hodin v týdnu. V Americe pracuje se 34, nejvýše 42 hodiny týdně.
Dále jest nutno upraviti dobu pracovní pro vysokou temperaturu, mimořádný stav práce v dolech a mnoho jiných okolností velmi obtížných a nebezpečných, neboť od vydání zákona nebylo nic v tomto směru podniknuto od báňských úřadů.
V dolech jsou podmínky práce různé. V jedné části pracují horníci za teploty 10, 18, 25, 28, 30, 35 až 44 stupňů C. (mnohdy i více). Dýchají vzduch prosycený prachem uhelným a plyny. Tím se přímo ničí zdraví a život horníka, neboť si nemůže během směny oddechnouti na zdravém vzduchu, jako v továrně, jsa připoután ke svému dílu.
V Německu byla již před světovou válkou učiněna opatření, že počínaje teplotou 28 stup. C. zkracována jest automaticky podle potřeby doba pracovní.
V Rakousku vydal revírní báňský úřad v Lubně nařízení dne 15. září 1900, č. 1970 (tedy přeď 20 lety), kde v § 12 se praví:
ťPři podzemním dolování, ve strojovnách atd., nesmí doba pracovní při 30 stup. tepla C. přesahovati 6 hodin denně. Další zaměstnání v takových případech není dovoleno ani v chladnějších pracovních místech. Práce za vysoké teploty, ohně, prachu, plynu a vody přímo vraždí horníky a vzdor tomu od ustavení republiky Československé nebylo v tomto směru ničeho dosud učiněno a hornictvo denně je vydáváno nebezpečí sporům. Není směrnic pro správu dolů ani pro horníky.
Jeví se tudíž návrh zákona nejvýše nutným a odůvodněným.
Důležité jest ustanovení zaměstnání mladistvých horníků. Stará ustanovení zákona nejsou dostatečná. Dělníci jsou do práce příjímání a propouštěni bez ohledu na své schopnosti. Přes důležitost i nebezpečí zaměstnání horníkova stát ani společnost neposkytují mu dosud možnost náležitého vzdělání. Proto navrhují se určitá zákonná opatření, aby mladistvým dělníkům dána byla jak ochrana v práci, tak také možnost návštěvy školy a současně, aby podle předcházející doby záučné, praxe a stáří přidělen byl k důležité úloze kopáče, dřeviče a jiným úkonům v dolech.
Hornické pokračovací školy po většině byly zřízeny a dále se zřizují, proto je důležito, aby návštěva a zřízení těchto škol. stala se povinností a majitelé dolů nečinili zde překážek, aby provedena byla tato opatření, jichž žádá zřejmě prospěch celé společnosti.
S provedením tohoto zákona nejsou spojeny žádné zvláštní náklady pro stát, není proto třeba ve smyslu § 41 úst. listiny zvláštního úhradového návrhu.
Osnova tato budiž k projednání přikázána výboru sociálně-politickému.
V Praze dne 11. listopadu 1920.
Draxl, Dr. Vrbenský,
Landová-Štychová, Špatný, Hrizbyl, Stříbrný, Dr. Franke, Trnobranský, Buříval, Pechmanová, Sladký, Sajdl, Netolický, Laube, Zeminová, Pelikán, Langr, Dr. Uhlíř, Dr. Bartošek, Tučný, Drobný.