Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
748.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Schuberta a soudruhů (tisk 412)
o placení vojenské taxy vojenskými osobami, které konaly válečnou službu, aniž činně sloužily.
K interpelaci posl. Schuberta a soudr. o placení vojenské taxy vojenskými osobami, které konaly válečnou službu, aniž by činně sloužily, dovoluji si odpověděti takto:
Pro otázku placení voj. taxy jsou rozhodna ustanovení zákona o voj. taxe ze dne 10. února 1907, ř. z. č. 30, který je dosud platný s tou modifikaci, že záležitosti týkající se voj. taxy náležejí nyní dle zákona ze dne 31. března 1920, č. 218 Sb. z. a n. do působnosti ministerstva vnitra.
Vojenská taxa jest dávkou veřejnou.
Podkladem k ní je všeobecná branná povinnost. Ukládá se osobám brannou povinností stiženým proto, že buď pro neschopnost nekonají voj. službu nebo byly z této předčasně pro později konstatovanou vadu tělesnou neb duševní propuštěny.
Které osoby jsou povinny voj. taxu platiti, je taxativně vypočteno v § 1. cit. zákona.
Během války byly však tyto osoby v míru k vojenské službě neschopné podrobeny novým přehlídkám a dle domobraneckýoh předpisů tříděny. Schopné osoby povolány k službě válečné. Tak počet taxou povinných následkem opětovných domobraneckých přehlídek stále klesal, ježto tito domobranci byli dle ustanovení § 4 cit. zákona od placení taxy vojenské osvobozeni za ta léta, ve kterých konali službu válečnou. Po svém propuštění ze služby válečné vrací se do svého dřívějšího poměru jen malá část těchto osob. Jestliže totiž důvodem k propuštění byla vada přivoděná činnou službou vojenskou, nejsou takové osoby povinny platiti voj. taxu; rovněž neplatí vojenskou taxu ti, kteří dle poslední klasifikace jsou k vojenské službě se zbraní schopni, ježto pokládají se ve smyslu § 62. nového branného zákona za odvedené. Zbývající nepatrné části nastává samozřejmě povinnost, jsou-li zde ostatní předpoklady zákona o vojenské taxe, platiti opět vojenskou taxu, ježto odpadl zmíněný důvod osvobození.
Vzhledem k těmto zákonným ustanovením jakož i k vládnímu nařízení ze dne 3. září 1920, č. 305 Sb. z. a n., kterým se stanoví, že osvobozeni jsou od taxovní povinnosti jen ti, jichž příjem roční nepřevyšuje 4.800 Kč, nelze na základě dosud platných ustanovení výše citovaných žádané osvobození od vojenské taxy naříditi.
Při této příležitosti dovoluji si podotknouti, že vojenská taxa bude v brzké době znova zákonně upravena, aby tak bylo provedeno ustanovení § 4. nového branného zákona.
Konečně dovoluji si upozorniti, že interpelace jest sice řízena na ministra národní obrany, že však na ni odpovídá ministr vnitra, poněvadž záležitosti týkající se voj. taxy po vzniku, republiky Československé byly přeneseny na ministerstvo vnitra a tento stav zákonem ze dne 31. března 1920, č. 218 Sb. z. a n. potvrzen.
V Praze dne 22. října 1920.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
748.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten Schubert und Genossen (Druck 412),
betreffend die Entrichtung der Militärtaxe durch Militärpersonen, die ohne aktiv gedient zu haben, Kriegsdienste geleistet haben.
Auf die Interpellation des Abg. Schubert u. Gen. betr. die Entrichtung der Militärtaxe durch Militärpersonen, die, ohne aktiv gedient zu haben, Kriegsdienste geleistet haben, beehre ich mich folgendes zu erwidern:
Für die Frage der Entrichtung der Militärtaxe sind die Bestimmungen des bisher in Kraft stehenden Gesetzes über die Militärtaxe vom 10. Feber 1907, R. G. Bl. Nr. 30, mit der Modifikation maßgebend, daß die die Militärtaxe betreffenden Angelegenheiten nunmehr laut Gesetz v. 31. März 1920, Nr. 218 S. d. G. u. V., in den Wirksamkeitsbereich des Ministeriums des Innern fallen.
Die Militärtaxe ist eine, öffentliche Abgabe.
Ihre Grundlage bildet die allgemeine Wehrpflicht. Sie wird wehrpflichtigen. Personen aus dem Grunde auferlegt, weil sie teils wegen Untauglichkeit keinen Militärdienst leisten oder aus demselben wegen später konstatierter körperlicher oder geistiger Gebrechen vorzeitig entlassen wurden.
Welche Personen zur Entrichtung der Militärtaxe verpflichtet sind, ist im § 1 des zit. Gesetzes taxativ aufgezählt.
Während des Krieges wurden jedoch diese in Friedenszeiten zum Militärdienst untauglichen Personen neuerlichen Musterungen unterzogen und nach den Landsturmvorschriften gemustert. Die tauglichen Personen wurden zum Kriegsdienst einberufen. So ist die Zahl der Militärtaxpflichtigen infolge der wiederholten Landsturmmusterungen ständig gesunken, da diese Landsturmpflichtigen gemäß Bestimmung des § 4 des zit. Ges. von der Entrichtung der Militärtaxe für die Jahre, in denen sie Kriegsdienste leisteten, befreit waren. Nach ihrer Entlassung aus dem Kriegsdienste kehrt nur ein geringer Teil dieser Personen in ihr früheres Verhältnis zurück. War nämlich Ursache der Entlassung ein durch den aktiven Militärdienst herbeigeführtes Gebrechen, so sind solche Personen zur Entrichtung der Militärtaxe nicht verpflichtet; desgleichen wird die Militärtaxe von denjenigen nicht gezahlt, die auf Grund der letzten Klassifikation zum Militärdienst mit der Waffe tauglich sind, da sie im Sinne des § 62 des neuen Wehrgesetzes als assentiert angesehen werden. Dem verbleibenden geringfügigen Rest erwächst naturgemäß, sofern die übrigen Voraussetzungen des Gesetzes über die Militärtaxe gegeben erscheinen, die Pflicht zur neuerlichen Entrichtung der Militärtaxe, da der erwähnte Befreiungsgrund in Wegfall gekommen ist.
Im Hinblick auf diese gesetzlichen Bestimmungen sowie auf die Regierungsverordnung vom 3. September 1920, Nr. 305 d. Samml. d. Ges. u. Vdg., durch welche bestimmt wird, daß von der Taxe nur jene Personen befreit sind, deren Jahreseinkommen 4800 Kč nicht übersteigt, kann auf Grund der obzitierten bisher geltenden Bestimmungen die Befreiung von der Militärtaxe nicht angeordnet werden.
Bei dieser Gelegenheit gestatte ich mir) zu bemerken, daß die Militärtaxe in nächster Zeit eine gesetzliche Neuregelung im Sinne der Durchführung des Bestimmung. des § 4 des neuen Wehrgesetzes erfahren wird.
Schließlich gestatte ich mir zu bemerken, daß die Interpellation zwar an den Minister für nationale Verteidigung gerichtet ist, jedoch vom Minister des Innern beantwortet wird, da die die Militärtaxe betreffenden Angelegenheiten nach der Errichtung der Tschechoslowakischen Republik auf das Ministerium des Innern übertragen wurden und dieser Stand durch das Gesetz vorn 31. März 1920, Nr. 218 d. Samml. d. Ges. u. Vdg., bestätigt wurde.
Prag, den 22. Oktober 1920.
Der Minister des Innern:
Černý, m. p.