Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
745.
Dringliche Interpelation
der Abgeordneten Dr. Lehnert, Bobek, Windirsch, Kostka und Genossen
an den Ministerpräsidenten und den Minister des Innern
über die anlässlich der Versammlung der Legionäre am 28. Oktober 1920 in Reichenberg verübten Gewalttätigkeiten.
Die Ortsgruppe des Verbandes der čechoslovakischen Legionäre in Reichenberg und Umgebung hat am 13. Oktober l. J. angezeigt, daß sie am Altstädter Platze in Reichenberg um 11 Uhr vorm, eine Volksversammlung abhält und daß vom ťNárodní důmŤ aus ein Aufzug auf den Marktplatz veranstaltet wird. Der Stadtrat von Reichenberg lehnte es aus Sicherheits- und Verkehrsrücksichten ab, den Altstädter Platz zur Verfügung zu stellen. Bei der Stimmung der deutschen Bevölkerung Reichenbergs war die Befürchtung, daß es zu Zusammenstößen kommen würde, nur zu sehr begründet. Dazu kommt, daß knapp vor dem Rathause zwei Linien der Straßenbahn kreuzen und bei Abhaltung einer Versammlung an dieser Stelle der Straßenbahnbetrieb stillgelegt wird. Sowohl der städtische Polizeivorstand als auch der Polizeirat bemühten sich, die Einberufer, welche, ohne eine Erledigung abzuwarten gleichzeitig mit der Überreichung ihrer Eingabe an den Straßenecken Plakate über die Versammlung am Altstädter Platze anschlagen ließen, zur Wahl eines anderen Platzes zu veranlassen; die Bemühungen waren aber erfolglos. Ein Verbot der Versammlung wurde von niemandem ausgesprochen. Um jeden Anlaß zu einem Zusammenstoße zu vermeiden, wurde an die Bevölkerung die Aufforderung erlassen, am Versammlungstage Ruhe und Ordnung zu bewahren und in der Zeit von 11 bis 12 Uhr vorm, auf den Gassen, durch welche sich der Aufzug bewegen sollte, sowie auf dem Altstädter Platze, wo die Ortsgruppe unter allen Umständen die Versammlung abzuhalten gewillt war, und den in den Platz einmündenden Gassen jeden Verkehr einzustellen. Der Verband der čechischen Legionäre in Prag, welcher als Verein überhaupt noch nacht zu Recht besteht, hat bei der pol. Landes Verwaltung mit dem Bemerken Beschwerde erhoben, daß der Magistrat die Versammlung verboten hat. Ohne Erhebungen zu pflegen, hat die pol. Landesverwaltung das überhaupt nicht erlassene Verbot behöben und die Veranstaltung des Volkstages bewilligt.
Die Versammlung hat am 28. Oktober 1920 vor dem Rathause stattgefunden. Ihr gingen aber unerhörte Gewalttaten voraus, ebensolche folgten ihr. Es drangen nämlich unvermutet und unangemeldet in das Amtszimmer des Bürgermeisters etwa 30 Legionäre, umringten ihm und verlangten von ihm, daß er mit ihnen čechisch spreche und forderten den Schlüssel zum Balkone des Rathauses, damit die Redner von dort aus sprechen könnten. Der Bürgermeister lehnte dieses Ansuchen mit dem Hinweis darauf ab, daß bei solchen Anlässen niemals vom Balkone gesprochen worden sei und daß die Redner von der Rampe aus sprechen könnten. Die Legionäre bestanden aber darauf, vom Balkon zu sprechen und forderten, der Bürgermeister müsse sofort die Schlüssel zur Zugangstüre hergeben. Einer von den Legionären riet, daß sie sich den Schlüssel sonst selber holen werden, ein anderer sprach: ťWas werden wir viel reden mit ihm, wenn er den Schlüssel nicht gutwillig gibt, wird er eine Leiche.Ť Während dem erschien der Stadtrat Andreas Hajek, offenbar einer der Mitveranstalter des Volkstages, und sagte zum Bürgermeister, daß die Situation kritisch sei, er solle nur die Forderung bewilligen. Unter dieser Drohung, deren Ernst von dem genannten Stadtrate bestätigt wurde, ließ der Bürgermeister die Türe öffnen. Die Legionäre kamen sofort zurück und forderten von dem Bürgermeister, die Fahne herauszustecken. Der Bürgermeister erklärte, keine Fahne zu besitzen, das Rathaus sei ein städtisches Gebäude und bemerkte hiezu: ťWas würde man in Prag tun, wenn die Deutschen dort ähnliches verlangten.Ť Darauf erhoben die Legionäre ein unverständliches Geschrei, ihre Haltung wurde immer bedrohlicher, sodaß der Bürgermeister, der dann erfuhr, daß. noch aus der Zeit der Besetzung der Stadt eine vom Bezirkshauptmann Dr. Polak angeschaffte Fahne vorhanden sei, den Auftrag gab, die Fahne auszufolgen. Diese Fahne und zwei von den Legionären mitgebrachte Fahnen wurden von diesen am Balkone befestigt. Erst dann wurde die Versammlung abgehalten, zu deren Schlusse ein Redner die Aufforderung erließ, eine Wache zu stellen, damit die Fahnen nicht wieder beseitigt werden. Tatsächlich nahmen fünf Legionäre das Vorzimmer des Magistratssitzungssaales, das gleichzeitig den Zugang zum Balkone vermittelt, in Besitz, und hielten bis abends Wache, sodaß der Stadtrat, der an jedem Montag und Donnerstag seine Sitzungen abhält, verhindert war, diesen Sitzungssaal zu benützen.
Wir erheben feierlich Einspruch gegen dieses unerhörte Treiben einer gar nicht zu Recht bestehenden Gesellschaft ungebildeter und gewalttätiger fanatischer Legionäre, welche der persönlichen Sicherheit und der Sicherheit des ungestörten Besitzes höchst gefährlich ist und welche jede Autorität der Staatsgewalt untergräbt. Wir erwarten, daß Maßnahmen getroffen werden, welche die Ordnung und Sicherheit und die Achtung der Persönlichkeit auch der deutschen Bevölkerung gewährleisten, damit diese nicht noch weiter in der Überzeugung bestärkt wird, daß sie hier vogelfrei und auf die Selbsthilfe angewiesen ist.
Wir fragen den Ministerpräsidenten und den Minister des Innern, was. er zu tun gedenkt, um den Legionären ein für allemal die Meinung zu benehmen, als ob dieser Staat nur als Betätigungsfeld ihrer Herrennatur geschaffen und Gesetz und Ordnung für sie nicht geltend wären? Welche Genugtuung wird die Regierung dem Reichenberger Bürgermeister und der Stadt geben?
Prag am 4. November 1920.
Dr. Lehnert, Bobek, Windirsch, Kostka,
Böhr, Simm, Wenzel, Ing. Kallina, Dr. E. Feyerfeil, Dr. W. Feierfeil, Tobler, Budig, Böllmann, Dr. Schollich, Dr. Keibl, Matzner, Dr. Lodgman, Knirsch, Schubert, Dr. Spina, Pittinger, Kaiser, Zierhut, Mark, Scharnagl, Patzel, Dr. Kafka, Dr. Hanreich, Szentiványi, Dr. Brunar, Schälzky, Leibl.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
745.
Naléhavá interpelace
poslanců Dr. Lehnerta, Bobka, Windirsche, Kostky a soudruhů
k ministerskému předsedovi a ministru vnitra
o násilnostech spáchaných při schůzi legionářů dne 28. října 1920 v Liberci.
Místní skupina svazu československých legionářů v Liberci a okolí oznámila dne 13. října b. r., že koná na Staroměstském náměstí v Liberci o 11. hod. dopol. tábor lidu a že bude uspořádán průvod z "Národního domu" na náměstí. Městská rada liberecká odmítla z důvodů bezpečnostních a dopravních dáti k disposici Staroměstské náměstí. Dle nálady německého obyvatelstva v Liberci byla až příliš odůvodněna obava před srážkami. Mimo to těsně před radnicí zřizují se dvě trati pouliční dráhy a kdyby konala se schůze na tomto místě, zastaví se doprava na pouliční dráze. Jak přednosta městské policie tak i policejní rada usilovali o to, aby svolavatele, kteří nevyčkávajíce vyřízení již současně se svým podáním vylepili na rozích plakáty o konání schůze na Staroměstském náměstí, pohnuli k volbě jiného místa pro tábor, ale úsilí toto bylo marné. Zákaz táboru vůbec nebyl vydán. Aby se zamezil každý podnět srážky bylo obyvatelstvo vyzváno, v den, kdy se bude tábor konati, zachovati klid a pořádek, a zastaviti dopravu v době od 11 do 12 hodin dopoledne v ulicích, jimiž měl jíti průvod, jakož i na Staroměstském náměstí, kde místní skupina chtěla za všech okolností konati schůzi a ve všech ulicích, ústících na náměstí. Svaz československých legionářů, který jako spolek po právu ještě neexistuje, podal stížnost u zemské správy politické s podotknutím, že magistrát zakázal schůzi. Aniž provedla šetření, zrušila zemská správa politická zákaz, jenž vůbec nebyl vydán a povolila, aby se tábor konal.
Tábor konal se 28. října 1920 před radnicí: Před ním došlo však k neslýchaným násilnostem a rovněž i po něm. Asi 30 legionářů vniklo totiž neočekávaně a bez ohlášení do úřadovny starostovy a žádali na něm, aby s nimi mluvil česky a vydal jim klíč k balkonu radnice, aby řečníci odtud mohli mluviti. Starosta odmítl tuto žádost s poukazem, že nikdy nebylo při táborech mluveno s balkonu a že by řečníci mohli mluviti s rampy. Legionáři trvali však na tom, že se bude mluviti s balkonu, jakož i na tom, aby starosta ihned vydal klíč k balkonu. Jeden legionář volal, že si sami opatří klíč, jiný pravil: Co s ním budeme dlouho mluviti, nevydá-li klíče, bude mrtvola. Zatím přišel městský rada Ondřej Hájek, zjevně jeden z osnovatelů táboru a pravil starostovi, že situace jest kritická, aby jenom vyhověl požadavku. Po této hrozbě, jejíž vážnost potvrdil zmíněný městský rada, nechal starosta otevříti dvéře. Legionáři se ihned vrátili a vyzvali starostu, aby vyvěsil prapor. Starosta prohlásil, že nemá praporu, že radnice jest městskou budovou a poznamenal: "Co by se stalo v Praze, kdyby tam Němci žádali něco podobného." Na to legionáři začali nesrozumitelně křičeti, jejich chování bylo stále výhružnější, takže starosta, když se pak dověděl, že jest ještě z doby obsazení po ruce prapor, opatřený okresním hejtmanem Dr. Polákem, dal rozkaz, aby prapor byl vydán. Tento prapor jakož i dva prapory, které si legionáři přinesli sebou upevnili legionáři na balkoně. Teprve pak konal se tábor a ke konci vyzval jakýsi řečník postaviti stráž, by prapory nebyly opět odstraněny. Skutečně také pět legionářů zabralo předpokoj magistrátní zasedací síně, kterým se zároveň vchází na balkon konali tam stráž až do večera, takže městské radě, jež koná své schůze každé pondělí a čtvrtek, nebylo možno použiti této zasedací síně.
Vznášíme odpor proti tomuto neslýchanému řádění po právu vůbec neexistující společnosti nevzdělaných a násilnických fanatických legionářů, která jest nanejvýš nebezpečna bezpečnosti osobní a nerušené držby a podkopává veškeru váhu státní moci. Očekáváme, že učiní se opatření, zaručující pořádek a bezpečnost, jakož i osobní nedotknutelnost také pro německé obyvatelstvo, aby toto nebylo ještě více posilováno v přesvědčení, že jest zde psancem a odkázáno na svépomoc.
Tážeme se ministerského předsedy a ministra vnitra, co hodlají učiniti, aby jednou pro vždy legionáři zhostili se názoru, že tento stát byl utvořen jenom jakožto působiště jejich panovačné povahy, a že zákon a pořádek pro ně neplatí? Jaké zadostiučinění dá vláda libereckému starostovi a městu Liberci.
V Praze 4. listopadu 1920.
Dr. Lehnert, Bobek, Windirsch, Kostka,
Böhr, Simm, Wenzel, Ing. Kallina, Dr. E. Feyerfeil, Dr. W. Feierfeil, Tobler, Budig, Böllmann, Dr. Schollich, Dr. Keibl, Matzner, Dr. Lodgman, Knirsch, Schubert, Dr. Spina, Pittinger, Kaiser, Zierhut, Mark, Scharnagl, Patzel, Dr. Kafka, Dr. Hanreich, Szentiványi, Dr. Brunar, Schälzky, Leibl.