Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
731.
Antrag
der Abgeordneten Křepek, Dr. Lodgman, Böhr, Dr. Kafka, Dr. Keibl und Genossen,
betreffend die Anrechnung der Dienstzeit, welche die Beamten, Unterbeamten und Diener der Staatsverwaltung im Militärdienste oder sonstigen Hilfsdienste vollstreckt haben, in ihre Zeit und Gehaltsvorrückung
Die Nationalversammlung der Eechoslovakischen Republik beschliesst folgendes Gesetz:
Artikel 1.
§ 4 des Gesetzes vom 9. April 1920 Sig. 222 über die Anrechnung der Dienstzeit der Staatsangestellten wird aufgehoben und hat zu lauten:
§ 4. Denjenigen Beamten, Unterbeamten und Dienern aller Zweige der Staatsverwaltung, welche aus dem Reihen der Unteroffiziere hervorgegangen sind, wird ihre gesamte Dienstzeit, welche sie im Militärdienste oder sonstigen Hilfsdienste bei staatlichen Ämtern zugebracht haben, sowohl in die Zeit, wie auch in die Gehaltvorrückung eingerechnet.
Inwieweit die, in einen anderen als den Staats- (Pragmatikal) Dienste verbrachten jahre eingerechnet werden, wird im Verordnungswege bestimmt.
Artikel 2.
§ 6 des Gesetzes vom 9. April 1920 Sig. 222 über die Anrechnung der Dienstzeit der Staatsangestellten wird aufgehoben und hat zu lauten:
§ 6. Dieses Gesetz tritt mit dem Tage der Kundmachung in Wirksamkeit und hat rückwirkende Kraft beginnend vom 1. Jänner 1920.
Der Vorteile dieses Gesetzes werden auch alle Staatsangestellte (Angestellte der staatlichen Unternehmungen und der vom Staate verwalteten Fonde) teilhaftig welche nach dem 28. Oktober 1918 in den Ruhestand getreten sind, sowie deren Witwen und Weisen.
Diese haben das Recht, die aus diesen Gesetze fliessenden Rechte des verst. Staatsangestellten geltend zu machen.
Dieser Antrag ist dem Staatsangesteiltenausschuss zuzuweisen.
Das finanzielle Erfordernis, welche durch diese Gesetzesänderung ensteht, ist aus dem Ertrage der 4. Staatsanleihe zu decken.
Begründung.
Zu Artikel 1.
Die Nationalversammlung hat das Gesetz vom 28. Feber 1919 Nr. 89 der Sammlung der Gesetze und Verordnungen genehmigt, mit welchem von der gesetzegebenden Versammlung den Offizianten grundsätzlich das Recht auf Einrechnung sämtlicher Dienstjahre für die Vorrückung in die Beamten-, Rangsund Gehaltklassen zuerkannt wurde.
Mit diesem Gesetze wurden sämtliche Bestimmungen, geltend für die bisherigen Beamten nach der Dienstpragmatig §§ 51 und 57 lit. "E" umgeworfen.
Die Folgen dieser neuen, von der Nationalversammlung genehmigten Grungsätze zeigen sich in so bedeutenden Unregelmässigen zwischen den gegenwärtigen Beamten, die Unteroffiziere waren und zwischen Beamten, welche Offizianten gewesen sind, dass der Offiziant im Alter von 25 Jahren nach 7jährigen Staatsdienste die XI. Rangsklasse, wogegen den Beamte, hervorgegangen aus den Reihen der anspruchberechtigten Unteroffiziere, diese Rangklassen erst nach 16—20 Dienstjahren erreicht und zumeist das 40. Lebensjahr überschritten hat, hingegen in seinem Alter der Beamtenoffiziant bereits in die IX. Rangsklasse tritt.
Der zumeist 40jährige, aus den Reihen der anspruchsberechtigten Unteroffiziere stammenden Beamte beginnt seine Laufbahn mit der XI. Rangsklasse obgleich er bereits dem Staate für ein geringes Entgeld durch 20 Jahre einen anstrengenden und verantwortungsvollen Dienst geleistet hat, meistens verheiratet und Vater mehrerer unversorgter Kinder ist:
Es ist nicht einzusehen, warum die aus dem Unteroffiziersstande hervorgegangenen Beamten schlechter gestellt sein sollten, wie die Offizianten und erscheint die Forderung nach Gleichberechtigung mit ihnen gewiss gerechtfertigt, zumal sie mit Rücksicht auf ihr durchschnittliches Alter und die vorgeschriebene Wartezeit die Vorteile des Gesetzes vom 7. Oktober 1919, Nr. 541 Sgl. nicht erlangen können, wenn ihnen nicht ihre Militärdienstzeit voll angerechnet wird. Durch das Gesetz vom 27. Oktober 1919 Nr. 372 Sgl. wurde den Dienern und Unterbeamten, welche die vorgeschriebenen Prüfungen der Beamtenstellen abgeiegt hatten, die gesamte frühere Dienstzeit eingerechnet. Sobald die Regierung den Grundsatz für die Durchrechnung der Gesamtdienstzeit den Lehrern, der Finanzwache, den Offizianten und anderen genehmigt hat, darf sie auch das gleiche Recht den ehemaligen Unteroffizieren nicht vorenthalten, sonst ladet sie den berechtigten Vorwurf auf sie, einen hochverdienten Teil der Beamtenschaft absichtlich zurückzuversetzen und zu verletzten.
Zu Artikel 2.
Der § 6 des Gesetzes vom 9. April 1920 Sig. Nr. 222 besagt, dass das Gesetz über die Anrechnung der Dienstzeit der Staatsangestellten an jenem Tage in Wirksamkeit tritt, an welchem das im Artikel 9 des Gesetzes vom 7. Oktober 1919 Sig. 541 festgesetzte Ausmass der Teuerungszulagen herabgesetzt wird, spätestens am 1. Jänner 1921.
Es bedarf unter den gegenwärtigen Verhältnissen keiner weiteren Begründung, dass bis zum 1. Jänner 1921 die bestehende Teuerung sich nicht vermindern wird und dass somit es als ausgeschlossen anzusehen ist, dass bis dahin die Teuerungszulagen herabgesetz werden können; es ist im Gegenteil vorauszusehen, dass die Teuerung zunimmt und dass der wirtschaftlich arg bedrängten Staatsbeamtenschaft neuerlich Hilfe geleistet werden muss.
Das Datum 1. Jänner 1921 ist auch vollständig willkürlich gewählt und findet durch nicht seine Begründung.
Hat dagegen das Gesetz, wie beantragt, rückwirkende Kraft vom 1. Jänner 1920, so bringt es gleichzeitig der Beamtenschaft eine kleine materielle Hilfe.
Der zweite Absatz des zit. § 6 bestimmt, dass die Vorteile der Anrechnung auch jene Staatsangestellten erhalten, welche nach dem 31. August 1919 in den Ruhestand versetzt wurden.
Es ist ganz unerfindlich, warum auf diese Weise künstlich 2 Kategorien von Ruheständler geschaffen werden, warum insbesondere gerade die älteren, welche vor dem 31. August 1919 aus dem Dienste zu treten gezwungen waren, schlechter gestellt sein sollen als die jüngeren. Es ist ein Gebot der Gerechtigkeit, dass alle gleich behandelt werden. Es muss auch auf deren Witwen und Weisen Rücksicht genommen werden. Wenn demnach ein Stichtag angebracht ist, so kann dies nur der Gründungstag der Republik sein.
Der mit diesem Gesetzesantrag verbundene Mehraufwand von ca. 15 Millionen Kč jährlich kann nicht all zu bedeutend sein und wird leicht seine Bedeckung in dem gewiss namhaften Ergebnis der neuen Staatsanleihe finden.
Prag am 17. September 1920.
Křepek, Dr. Lodgman, Böhr, Dr. Kafka, Dr. Keibl,
Matzner, Dr. Baeran, Mark, Dr. W. Feierfeil, Dr. Brunar, Kostka, Bobek, Pittinger, Scharnagl, Windirsch, Ing. Kallina, Böllmann, Dr. Schollich Dr. Edw. Feyerfeil, J. Mayer, Dr. Lehnert, Schälzky.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
731.
Návrh
poslance Křepka, Dr. Lodgmana, Dr. Kafky, Dr. Keibla a soudr.
ve věci započtení služební doby, kterou úředníci, podúředníci a sluhové státní správy ztrávili ve službě vojenské nebo jiné pomocné službě, do jich služebních let a postupu platového.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek 1.
§ 4 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 222 Sb. zák. a nař. o započtení služebních let státních zaměstnanců se zrušuje a má zníti:
§ 4. Oněm úředníkům, podúředníkům a sluhům všech odvětví státní správy, kteří vyšli z řad poddůstojníků, započte se celá doba služební, kterou ztrávili ve službě vojenské nebo jiné pomocné službě u státních úřadů, jak do časového, tak do platového postupu.
Cestou nařizovací bude stanoveno, jak dalece budou započtena léta ztrávená v jiné než státní (pragmatikální) službě.
Článek 2.
§ 6 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 222 Sb. zák. a nař. o započtení služebních let státních zaměstnanců se zrušuje a má zníti:
§ 6. Tento zákon vstupuje v účinnost dnem vyhlášení a má zpětnou platnost ode dne 1. ledna 1920.
Výhod z tohoto zákona plynoucích budou účastni také všichni státní zaměstnanci (zaměstnanci státních podniků a státem spravovaných fondů), kteří po 28. říjnu 1918 odešli do výslužby, stejně pak jejich vdovy a sirotci.
Tito mají právo uplatňovati nároky zemřelého zaměstnance plynoucí z tohoto zákona.
Návrh tento budiž přikázán státně-zaměstnaneckému výboru.
Finanční náklad vzniklý touto změnou zákona budiž kryt z výtěžku 4. státní půjčky.
Odůvodnění:
K článku 1.
Národní shromáždění schválilo zákon ze dne 28. února 1919, č. 89 Sb. zák. a nař., kterým bylo zásadně zákonodárným shromážděním přiznáno oficiantům právo na započtení všech služebních let pro postup do tříd úřednických, hodnostních a platových.
Tímto zákonem byla zvrácena veškerá ustanovení platná pro dosavadní úředníky podle služební pragmatiky 51 a 57 lit. E.
Důsledky těchto nových, Národním shromážděním schválených zásad objevují se v tak značných nesrovnalostech mezi nynějšími úředníky, kteří byli poddůstojníky, a mezi úředníky, kteří byli oficianty, že oficiant starý 25 let dostane se po sedmileté státní službě do XI. třídy hodnostní, kdežto úředník vyšedší z řad oprávněných poddůstojníků přijde do této třídy teprve po 16 až 20 služebních létech, kdy většinou již překročil 40. rok věku, naproti tomu však úřednický oficiant vstupuje již do IX. třídy hodnostní.
Úředník vyšedší z řad oprávněných poddůstojníků, většinou již čtyřicetiletý, počíná svou úřednickou dráhu s XI. třídou hodn., ač již pro stát konal za malý plat po 20 let namáhavou a zodpovědnou službu, jest po většině již ženat a otcem několika nezaopatřených dítek.
Nelze uznati, proč by měli úředníci vyšedší ze stavu poddůstojníků býti hůře postaveni než oficianti, a jeví se požadavek po rovnoprávnosti s nimi zajisté spravedlivým, zvláště když s ohledem na své průměrné stáří a na předepsanou dobu čekací nemohou děsící výhod zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. zák. a nař., nebude-li jim plně započtena jejich doba služební. Zákonem ze dne 27. října 1919, č. 372 Sb. zák. a nař. byla započtena sluhům a podúředníkům vykonavším předepsané zkoušky úřednické veškerá jich předcházející služební léta. Když vláda přijala zásadu propočítání celé doby služební u učitelů, finanční stráže, oficiantů a jiných, nemůže odepírati také stejné právo bývalým poddůstojníkům, jinak vystavuje se oprávněné výtce, M ze úmyslně odstrkuje a poškozuje velmi zasloužilou část úřednictva.
K článku 2.
§ 6 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 222 Sb. zák. a nař. stanoví, že zákon o započtení služebních let státním zaměstnancům vstupuje v účinnost oním dnem, kdy výměr drahotních přídavků stanovených v článku 9 zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. bude snížen, nejpozději dne 1. ledna 1921.
Za dnešních poměrů není třeba šíře dokazovati, že do 1. ledna 1921 se dosavadní drahota nezmenší a že tudíž dlužno pokládati za vyloučeno, aby do té doby mohly býti drahotní přídavky sníženy; naopak jest předpokládati, že drahota stoupne a že bude nutno znovu poskytnouti pomoc státnímu úřednictvu, jež ocitá se v těžké hospodářské tísni.
Datum 1. ledna 1921 jest také zcela libovolně stanoveno a nelze nalézti pro ně žádného odůvodnění.
Bude-li naopak zákon, jak se navrhuje, míti zpětnou působnost od 1. ledna 1920, přinese zároveň úřednictvu skrovnou hmotnou pomoc.
Druhý odstavec citovaného § 6 stanoví, že dosáhnou výhody započtení let také oni státní zaměstnanci, kteří byli po 31. srpnu 1919 dáni na odpočinek.
Jest zcela nepochopitelné, proč tímto způsobem mají býti utvořeny dvě kategorie pensistů, proč zvláště právě ti starší, kteří byli před 31. srpnem 1919 nuceni ze služby vystoupiti, měli by býti hůře postaveni, než oni mladší. Je to příkazem spravedlnosti, aby se zacházelo se všemi stejně. Také musí se vzíti zřetel na vdovy a sirotky po nich. Jestliže pak má být stanoven časový mezník, pak může Jím býti pouze den, kdy založena byla republika.
Vyšší náklad vzniklý tímto návrhem zákona ve výši asi ročních 15 milionů korun nebude as příliš značný a snadno najde se proň úhrada v jistě značném výtěžku nové státní půjčky.
V Praze dne 17. září 1920.
Křepek, Dr. Lodgman, Böhr, Dr. Kafka, Dr. Keibl,
Matzner, Dr. Baeran, Mark, Dr. W. Feierfeil, Dr. Brunar, Kostka, Bobek, Pittinger, Scharnagl, Windirsch, Ing. Kallina, Böllmann, Dr. Schollich, Dr. Edw. Feyerfeil, J. Mayer, Dr. Lehnert, Schälzky.