Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
722.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ........................................................................ 1920
o převzetí soukromých železnic do správy státní.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Ministerstvo, železnic má právo z důvodů státních zájmů kdykoliv se ujmouti správy soukromé železnice, sloužící veřejné dopravě, a vésti ji státní správou železniční na účet koncesionářův.
§ 2.
K vydáním která mají trvale zatěžovati stavební účet železnice, jest i po jejím převzetí do správy státní třeba souhlasu koncesionářova.
Neprojeví-li koncesionář ve lhůtě jemu ministerstvem železnic stanovené souhlasu, může státní správa železniční učiniti na účet koncesionářův taková opatření, jichž jest podle rozhodnutí ministerstva železnic zapotřebí pro udržení bezpečnosti, pravidelnosti a pořadím v provozu této železnice, a provésti na vlastní účet taková opatření, jichž je podle rozhodnuti téhož ministerstva jinak zapotřebí v zájmu veřejném.
§ 3.
Státní správa železniční má právo účelným vedením, po případě sloučením služby a prostředků provozních trati státních a tratí soukromých, které spravuje podle tohoto zákona zabezpečiti výkon železniční služby tak, aby odpovídal zájmům veřejným.
§ 4.
Převzetím správy železnice přecházejí na státní správu železniční veškerá práva ze smluv služebních vůči veškerým zaměstnancům této železnice s tím, že tito po stránce disciplinární podléhají předpisům československých státních drah.
S výhradou nabytých práv zaměstnanců z dosavadních smluv služebních má ministerstvo železnic právo rozšířiti na tyto zaměstnance také ostatní předpisy služebních a pracovních řádů československých státních drah.
Státní správa železniční má právo dle volného uvážení používati zaměstnanců té které železnice, jejíž správa podle tohoto zákona byla převzata, na jiných tratích státem provozovaných a naopak zaměstnanců těchto tratí na tratích takové železnice soukromé.
§ 5.
Podrobnosti správy tratí převzatých do správy státní upraví se dle zásad tohoto zákona smlouvou provozní, kterou státní správa železniční s koncesionářem sjedná. Nedojde-li ve lhůtě stanovené ministerstvem železnic k dohodě, rozhodne ministerstvo železnic.
Koncesionář jest však povinen, nehledě k jednání o tuto smlouvu provozní, odevzdati železnicí v den, který urči ministerstvo železnic, do správy státní podle tohoto zákona.
§ 6.
Zákona tohoto lze použíti i na ty soukromé železnice, které jsou již ve správě státní.
§ 7.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provésti jej ukládá se ministr železnic.
Důvodová zpráva.
Dnešní síť československých železnic netvoří dosud jednotného hospodářského celku, jak by toho všeobecné hospodářské zájmy státní vyžadovaly. Do rozsáhlé sítě československých státních železnic vklíněny jsou trati drah soukromých, jsoucí nejenom ve vlastnictví, nýbrž i v provozu soukromém. Tato různorodost složení sítě železniční jest celkovým státním zájmům tím nebezpečnější, že tyto soukromé sítě železniční jsou v těleso drah státních vklíněny právě v těch oblastech, jichž hospodářské ovládání jest pro státní hospodářství důležitostí životní.
Tak ovládán jest celý východ naší republiky; jeho spojení se západem, celé přičlenění Slovenska a Podkarpatské Rusi, dále důležitá pánev horno-slezská a ostravská soukromou železnicí Košicko-Bohumínskou, jsoucí v provozu soukromé společnosti.
Rovněž tak severozápadní česká důležitá oblast hnědouhelná poukázána jest dosud z valné části na železniční provoz soukromý, obstarávaný společnostmi Ústecko-Teplické a Buštěhradské železnice.
Nepříznivé toto uspořádání poměru provozních v naší síti železniční má za následek, že státní správa nemá dosud v rukou jednotného vedení železniční politiky dopravní ve státě, že naše dopravnictví dosud ve značné míre řízeno jest zájmy nikoli všestátními, nýbrž i zájmy podnikání soukromého, s tendencemi hospodářství všenárodního ne vždy slučitelnými.
Účinky této organisace našeho železnictví jeví se měrou dalekosáhlou nejen v neprospěch hospodářství železničního samotného, nýbrž i v neprospěch státního hospodářství vůbec. Rozdělení správy železniční mezi státní a soukromou nedovoluje hospodářského využití provozních prostředků, zejména vozidel, strojů, jak by toho dnešní světová krise vozidlová vyžadovala. V úseku oblasti jednotlivých okrsků drah soukromých trpí oběh vozidel a to zejména v oblastech nejdůležitějších, uhelných, kde by rychlý oběh vozů prospěl v první řadě těžbě uhelné a tím státnímu hospodářství vůbec. S druhé strany soukromé železnice, vedeny jsouce principy hospodářství soukromopodnikatelského, nerady odhodlávají se ke zvýšeným nákladům investičním, jak co do zařízení železničních, tak co do rozmnožení vozidel, jaké by stoupající provoz železniční vyžadoval, a brzdí tak rozvoj dopravy železniční na škodu celostátní.
Momenty tyto byly pro vládu závazným podnětem, aby uvažovala o tom, jak by bylo možno upraviti naše železnictví tak, aby vyhovovalo bez ohledu, na vlastnické poměry jednotlivých sítí potřebám státním.
Jest jasno, že nejúčinnějším prostředkem odkliditi zmíněné závady bylo by převedení soukromých železnic do vlastnictví státního a přičlenění sítě jejich k síti drah státních. Vláda jest si plně vědoma povinností v ohledu tom jí příslušejících a neopomene ve vhodném okamžiku s konkrétními návrhy sestátňovacími předstoupiti před Národní shromáždění. Avšak kromě této akce sestátňovací nemá vláda dle dnešního stavu zákonodárství prostředků, jež by ji před provedením sestátnění vlastního ještě za dnešní soustavy smíšené poskytovaly možnost vykonávati intensivní vliv na hospodářství a provoz soukromých železnic v takové míře, jak by toho veřejné zájmy vyžadovaly. Ani železniční řád provozní ze dne 16. listopadu 1851, č. 2 ř. z. z roku 1852, ani železniční zákon koncesní ze dne 14. září 1854, č. 238 ř. z., ani konečně koncesní listiny jednotlivých železnic soukromých nepodávají správě státní těchto prostředků. Akce sestátňovací sama vyžaduje kromě toho, jakožto opatření hluboko zasahující do finančního hospodářství státního náležité úvahy a tudíž delší přípravy. Naproti tomu nemůže však státní správa až do té doby, kdy jednání sestátňovací by byla skončena, býti zbavena možnosti, aby hlouběji zasáhla do vnitřní správy jednotlivých soukromých železnic.
Proto odhodlala se vláda k zákonnému opatření, které ji poskytuje tuto možnost, a předkládá osnovu příslušného zákona.
Vláda pokládá se k opatření tomuto, jež šetří soukromých práv vlastnických jednotlivých železnic, pokud s důležitými zájmy státními jsou slučitelná, za zavázánu nejen v zajmu vlastního hospodářství národního a jiných ohledů státních, nýbrž i v zájmu hospodářství mezinárodního. Tvořit právě hospodářství uhelné a s ním spjaté hospodářství železniční jeden ze stěžejních pilířů dnešního hospodářského řádu mezinárodního. K těmto potřebám mezinárodního styku hospodářského musí stát náš tím více přihlížeti ježto svou geografickou polohou jakožto stát průvozní jest v první řadě vázán dbáti potřeb mezinárodního oběhu statků.
K jednotlivým ustanovením osnovy podotýká se toto:
Účelem zákona tohoto jest vybaviti správu soukromých železnic státem převzatou pravomocí jdoucí nad rozsah obyčejné správy tak, jak toho veřejné zájmy vyžadují.
Pravomoc tato týká se především v ohledu investičním práva státní správy železniční prováděti případně bez souhlasu koncesionářova na jeho účet takové investice, jichž pravidelnost, bezpečnost a pořádek dopravy na této železnici vyžadují. Kromě toho jest koncesionář povinen trpěti jiné investice, jež státní správa železniční na jeho tratích do státní správy převzatých na svůj náklad z důvodů veřejných podnikne (§ 2).
V ohledu provozním zaručuje zákon státní správě plnou dopravní volnost disposiční nad zařízením železničním převzaté dráhy a zejména také nad jejími prostředky provozními (§ 3).
Nad zaměstnanci převzatých tratí poskytnouti má zákon státní správě plnou služební svrchovanost v tom rozsahu, jak dosavadnímu zaměstnavateli příslušela. Státní správa bude moci personálem volně disponovati a to nejen na tratích, jimž byl personál ten dosud přidělen, nýbrž i na jiných tratích ve státním provozu. Z důvodu toho říditi se má disciplinární moc státní správy železniční vůči personálu převzatému předpisy jednotnými, a to předpisy, platnými pro zaměstnance státní správy železniční. Jiné předpisy služebního práva zřízenců státních drah má právo ministerstvo železnic na převzatý personál přenésti s výhradou práv, jež převzatý personál nabyl z dosavadních svých smluv služebních (§ 4).
Podrobné provedení zásad zákona vyhrazeno smlouvě provozní. Jednání o smlouvu tuto nemá však býti na závadu, aby státní správa nemohla se v den ustanovený ujmouti správy té které železnice (§ 5).
Ve formálním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána v poslanecké sněmovně výboru dopravnímu a pro veřejné práce, a po přijetí jejím poslaneckou sněmovnou v senátě výboru technicko-dopravnímu k podání zprávy vždy ve lhůtě 14denní.
V Praze dne 8. listopadu 1920.
Ministr železnic: