Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

721.

Vládní návrh

Zákon

ze dne ........................................................ 1920,

kterým se mění některá ustanovení zákonů o pojištění dělníků pro případ nemoci.

Národní Shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Jednotlivá ustanovení zákonův o pojištění dělníků pro případ nemoci (zákon z 30. března 1888, č. 33 ř. z. ve znění zákona z 15. května 1919, č. 268 sb. z. a n.) se mění a budou nadále zníti takto.

§ 3.

Pojistná povinnost, stanovená v § 1., nevztahuje se ke zřízencům, kteří jsou ustanovení se stálým služným ve službě státu, země, župy, okresu, obce nebo veřejného fondu, pokud zřízenci ti mají v případě onemocnění proti svému zaměstnavateli nárok na služné aspoň po dobu 39 týdnů.

§ 6.

Předmětem pojištění označeného v § 1. jest poskytování nemocenských podpor, podpor šestinedělek a pohřebného. Na pojišťovacích dávkách budiž poskytováno aspoň:

1. Od počátku nemoci zdarma lékařská pomoc, čítajíc v to pomoc při porodu, přispění báby, jakož i nutná léčiva a jinaké therapeutické pomůcky.

2. Trvá-li nemoc déle 3 dnů a je-li nemocný neschopen výdělku, ode dne onemocnění toto denní nemocenské:

Den, kdy se nepracuje, je-li prvním nebo posledním dnem nemoci, nebudiž čítán.

Nemocenské podpory (č. 1. a 2.) buďtež poskytovány, dokud nemoc trvá a, neskončí-li dříve, po 39 týdnů od počátku nemoci, a to nemocenské týdne pozadu.

3. Šestinedělkám buď poskytována peněžitá podpora ve výši nemocenského 6 neděl před slehnutím a až do 6ti neděl po slehnutí, pokud nekonají v té době námezdní práce.

4. Šestinedělkám, které samy kojí své děti — bez ohledu na nemocenské nebo podporu šestinedělek, jíž se jim snad dostává — podpora ve výši polovičního nemocenského až do uplynutí 12. týdne po slehnutí (prémie na kojení).

5. Zemřel-li pojištěnec dříve, než-li uplynulo 6 měsíců ode dne, kdy vyčerpal nárok na nemocenské, pozůstalým 30tinásobný obnos průměrného denního výdělku pracovního, ale ne méně nežli 90 K a ne více nežli 500 K (pohřebné). Není-li tu pozůstalých, budiž použito pohřebného až do výše vzniklých útrat pohřbu k úhradě těchto nákladů.

6. Příslušníkům rodiny pojištěncovy, a to manželce nebo manželu, dětem do dokonaného 16. roku, rodičům, sourozencům, dědu a bábě, tchánovi a tchýní, kteří bydli s pojištěncem ve společné domácnosti a nejsou sami podrobeni pojistné povinnosti, dávky uvedené pod č. 1. a 5., pohřebné však nesmí převyšovati 60 K, zemřel-li příslušník rodiny nejvýš dvouletý, 120 K při úmrtí příslušníka staršího dvou let. nedokonavšího však 14 let, a 200 K, jde-li o úmrtí příslušníka staršího Z pojištění příslušníků rodiny jsou vyjmutí pojištěnci, jejichž zdanitelný příjem převyšuje 20.000 K ročně. Pojištěnci zařadění do prvních dvou mzdových tříd jsou vyloučeni z pojištění příslušníků rodiny.

Každá okresní nemocenská pokladna jest povinna poskytnouti dávky uvedené v odstavci prvním č. 1. také členu jiné okresní nemocenské pokladny, jenž v jejím obvodě bydlí, jest-li poskytnutí dávek těch nezbytně nutno nebo vyžaduje-li toho příslušná nemocenská pokladna. Tato jest povinna nahraditi náklad.

§ 7.

Za účelem pojištění zařadí se pojištěnci podle pracovního výdělku ve mzdové třídy podle této stupnice:

Týdenní výdělek počítá se šestinásobnou, měsíční třicetinásobnou částkou denního výdělku.

§ 9. č. 1

Denní nemocenské může býti zvýšeno v první mzdové třídě až na 2 K 25 h, v ostatních mzdových třídách až do 90% nižší hranice denního výdělku mzdové třídy, pohřebné až na 45násobný průměrný denní výdělek pracovní.

§ 25. Nový odstavec 5.

Ukáže-li se toho potřeba, může ministerstvo sociální péče, vyslyševši Svaz nemocenských pokladen, povoliti, aby celkové příspěvky za pojištěnce mohly býti zvýšeny až nejvýše na 8% průměrné mzdy mzdové třídy, do níž pojištěnec je zařaděn, pokud je to nutno k úhradě zákonných dávek (§ 6).

§ 31 Nový odstavec 2.

Je-li zaměstnavatel povinen vésti mzdové záznamy podle zákona ze dne 8. února 1909, čís. 29 ř. z., nebo podle jiných předpisův, jest povinen předkládati je k nahlédnutí legitimovaným orgánům nemocenských pokladen. Ustanovení § 1, odst. 6. a 7. zákona ze dne 8. února 1909, č. 39 r. z. jest užíti obdobně.

Článek II.

Zrušují se ustanovení § 7 a), odst. 3., § 9, č. 2. a 4., § 9 a), § 9 c), č. 1., § 65, odst. 1. věta druha zákona nemocenského.

Článek III.

Právní jednání, jehož jest třeba, aby jmění nemocenské pokladny, jež se rozpustila, přešlo v majetek nemocenské pokladny přejímající, nepodléhá kolkům ani poplatkům,

Článek IV.

Na případy onemocnění, vzniklé před účinností tohoto nařízení, nevztahují se ustanovení jeho o dodávkách pokladničních.

Článek V.

Ustanovení § 3 zákona ze dne 10. prosince 1918, č. 63 Sb. z. a n., o výši podpory v nezaměstnanosti nejsou tímto zákonem měněna.

Článek VI.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením rozšířila působnost tohoto zákona, zákona ze dne 30. března 1888, 6. 33 ř. z. a pozdějších zákonů jej doplňujících nebo měnících, nebo jednotlivých jejich částí na Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Článek VII.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení se zpětnou platností ode dne 1. listopadu 1920.

Ministru sociální péče se ukládá, aby jej provedl.

Odůvodnění.

Zákon ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z. ustanovoval v § 6., že nemocenské činí 60% obvyklé denní mzdy obyčejného dělníka podrobeného pojištění v soudním okrese. Nařízení ze dne 4. ledna 1917, č. 6 ř. z., které bylo později proměněno v zákon ze dne 20. listopadu 1917, č. 457 ř. z., zvýšilo nemocenské v 11. třídě mzdové na 5 K. denně a ve fakultativní 12. třída na 6 K. (§ 6. a 9. č. 2 cit. zák.) Toto nemocenské odpovídalo denní mzdě převyšující 7,50 K, pokud se týče 9 K (§ 7. a 9, č. 2). Již v době, kdy zákon posléze citovaný nabyl účinnosti, nevyhovoval v tomto ustanovení skutečným poměrům, poněvadž již tenkráte průměrné mzdy byly mnohem vyšší. Nemocenské pokladny zavedly skoro naveskrz 12. třídu mzdovou, aniž se jim podařilo, přiblížiti se tím skutečným poměrům a nahraditi onemocnělému dělníka aspoň z daleka část ztráty způsobené nemocí.

Dělnictvo proto již delší dobu plným právem volá po změně mzdových tříd, zejména po zvýšení mezd, tvořících základ pro vyměření nemocenského i příspěvků pojistných. V republice rakouské byla provedena částečná náprava zákonem z 30. července 1919, č. 398 ř. z., který k dosavadním mzdovým třídám připojil 4 další s maximem výdělkovým 18 K denně.

Sociálně-politický výbor předešlého Národního shromáždění jednaje o návrzích členů Johanise, Laubeho a soudr. (č. t. 2), L. K. Viškovského Staňka a soudr. (č. t. 122) a Jakubka, Skurského a Pavlána (č. t. 248), z nichž vzešel potom zákon z 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n., zabýval se také otázkou, má-li zvýšiti počet mzdových tříd; upustil však od toho v úvaze, že zákon tehdy projektovaný měl za úkol provésti nezbytnou organisační reformu a že ministr sociální péče oznámil, že se pracuje v ministerstvu na nové úpravě celkové; mimo to rozmnožení tříd mzdových jest — jak z této předlohy je patrno — spojeno s řadou jiných otázek, jichž řešení tenkráte nebylo možno, neměla-li organisační reforma býti dále odkládána.

Ministerstvu sociální péče nepodařilo se však vypracovati nový zákon nemocenský ve lhůtě, s níž počítalo. I jest nuceno předložiti již nyní opět osnovu částečné reformy, která je nejnaléhavější.

Nemocenské pokladny mají podle § 25. zákonem. právo, vybírati za pojištěnce na pojistném příspěvku týdenním nejvýše čtyři desetiny průměrného denního pracovního výdělku příslušné mzdové třídy, což se rovná 6.6% mzdy. Je sice správné, že od doby, kdy ustanovení toto bylo uzákoněno, zvýšila se značně vydání nemocenských pokladen; nemocenské pokladny byly nuceny zvýšiti platy svým zřízencům, mnohdy velmi špatně placeným, zdražily se tiskopisy i potřeby kancelářské, zdražen byl honorář lékařský (podle smlouvy českých svazů nemocenských pokladen s Ústřední jednotou českých lékařů byl zvýšen honorář o více než 100%), zdraženy byly léky (nařízení z 31./X. 1919, č. 602, 26./IV. 1920, č. 334 a z 26./IV. 1920, č. 335 Sb. z. a n.). částečná úhrada zvýšení těchto vydání nemocenských pokladen je automaticky obsažena již ve zvýšení denního pracovního výdělku. Neboť podle dnešních poměrů mzdových zajisté většina dělnictva zařaděna bude do nejvyšších tříd mzdových tak jak stanoveny jsou v § 7. osnovy. Podle zprávy pojistně-technického oddělení ministerstva sociální péče lze projeviti náhled, že nemocenské pokladny nejen vystačí s příspěvkem 6.6% mzdy při navrhovaném zvýšení mzdových tříd, ale že budou moci náležitě dotovati záložní fondy a větší pokladny po případě sanovati ztráty na cenných papírech a jiné.

Pro ten případ, že by přes to, že zvýšeny byly mzdové třídy, některá nemocenská pokladna nemohla s dosavadními 6.6% ze mzdy vystačiti a nemohla hraditi zákonných dávek podle § 6 osnovy, je učiněno novým odstavcem § 25 (5) opatření, aby ministerstvo sociální péče, kde se toho ukáže potřeba, mohlo povoliti zvýšení celkových příspěvků až na 8% průměrné mzdy.

Pokud jde o odstavec 6. § 6, je nutno v odstavci tom připomenouti, že vlastně ustanovením tímto je nahrazeno splnomocnění ministra sociální péče, obsažené dříve v § 9a) odst. 5 zákona nemocenského, aby pojištění příslušníků rodiny prohlásil za povinnou dávku pokladniční. Vzhledem k tomu, že všeobecně naléhá se aby pojištění rodinných příslušníků stalo se povinným, bylo toto pojištění pojato do § 6 jako dávka povinná.

Rovněž tak v důsledku konference práce konané ve Washingtoně a usnesení tam učiněných vláda musila prohlásit dosavad fakultativní poskytování podpory šestinedělkám (§ 9, odst. 4. a 5.) za dávky povinné a zejména u podpory šestinedělek rozšířiti povinnou dávku na 6 týdnů. před porodem a 6 týdnů po porodu.

Ostatní ustanovení osnovy nevyžadují zvláštního odůvodnění. Po stránce formální navrhuje vláda, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána jak poslanecké sněmovně tak později v senátě vždy výboru sociálně-politickému k podání zprávy.

V Praze dne 10. listopadu 1920.

Ministr sociální péče:

Gruber, v. r.