Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
718.
Odpověď
předsedy vlády, ministra vnitra a ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Čuříka a soudruhů (tisk č. 48)
o násilném přepadení dělníků v kloboučnické, továrně Hücklově v Novém Jičíně na Moravě.
V listopadu minulého roku bylo dělnictvo, organisované ve ťVšeodborovém sdružení křest. sociálního dělnictva československého českým a německým dělnictvem sociálně-demokratickým vyzváno, aby vstoupilo do odborové organisace soc. demokratické. Na stížnost křesťansko-sociálního dělnictva zahájila okresní správa politická v Novém Jičíně jednání se zástupci organisací obou stran. které však nevedlo k cíli, tak že otázka vstupu do soc. demokratické organisace zůstala až do událostí, v interpelací zmíněných, nerozhodnuta.
Dne 1. června 1920 vystoupilo kolem 2. hod. odpolední ve všech odděleních kloboučnické továrny bratří Hückelových organisované dělnictvo sociálně-demokratické proti křesťansko-sociálnímu dělnictvu v továrně zaměstnanému s požadavkem, aby vstoupilo do odborové organisace sociálně-demokratické. Křesťansko-sociální dělnictvo vstup odmítlo s poukazem na to, že jest právě tak, jako sociálně-demokratické dělnictvo, odborově organisováno. Odmítavá tato odpověď popudila soc.-dem. dělnictvo tou měrou, že došlo v továrně k politováníhodným výbuchům nevole, ba i násilnostem se strany dělnictva sociálnědemokratického.
Pokud se týče jednotlivých případů, bylo zjištěno toto:
Důvěrník A. Jurgl z Bludovic byl od stroje násilně odtržen a bylo jím smýkáno. Šlapáno po něm nebylo, Veronika Pavelková z Nového Jičína, chtějíc uniknouti z továrny postranním vchodem, přelézala zeď, byla při tom uchopena, vytrhla se však a přepadla na druhou stranu zdi za továrnu. Druhý den stěžovala si v sekretariátě lidové strany na bolesti v hlavě a kříži, pozdravila se však.
Dělnice Kuláková (nikoliv Luláková), vidouc násilnosti páchané na spoludělnicích, dostala křeče a záchvat padoucnice, tělesně jí ublíženo však nebylo.
Důvěrníkem Honzíkem, který chtěl přispěti důvěrníku Jurglovi, bylo strkáno a smýkáno, až padl na zem, a bylo po něm šlapáno.
Člence Marií Horzinkové byla Eckersbergrem st. roztržena halenka a rozdrásána ňadra nehty do krve, načež byla násilně vyvedena jakýmsi Schäffrem z oddělení
Tajemník křesťansko-sociální organisace Stanislav Šimíček byl vyvlečen z tovární kanceláře a do krve zbit holemi, konvemi a pěstěmi od jakéhosi Poláčka ze Šenova a Felixe Böhma z Nového Jičína.
Ostatní křesťansko-sociální dělnictvo v továrně setrvalo v domnění, že se přes to podaří zavésti jednání a otázku vstupu do soc. demokratické organisace projednati; když však bylo svědkem ztýrání svého tajemníka Šimíčka a snažilo se mu poskytnouti ochranu, bylo vytlačeno soc. dem. dělnictvem z dílen ven.
Výtržnosti se skončily kolem 5. hodiny odpolední.
Na konec podepsali důvěrníci a důvěrnice křesťansko-sociální na výzvu tajemníka stran české a německé sociální demokracie, byvše donucení pohrůžkou, že jinak se neručí za jich osobní bezpečnost, prohlášení, že přistupují k organisací soc. demokratické.
Vylíčené událostí sběhly se tak rychle, že nebylo možno okresní správě politické úspěšně zakročiti. Téhož dne však byla zajištěna nutná vojenská asistence.
Druhého dne (12. června) v prvých hodinách dopoledních začaly se opakovati výjevy z předešlého dne, protože důvěrníci křesť.-sociální, podepsavší přístup do organisace soc. demokratické, prohlásili, že k tomu byli násilně donuceni a že přístup jest tudíž neplatný; zakročením četnictva a vojenské asistence byl však v krátké době asi kolem 10. hod. ranní zjednán klid. Firma sama dala na to křesťansko-sociálnímu dělnictvu dovolenou po. dobu, až se spor projedná. Ze strachu o osobní bezpečnost však nenastoupilo 40 dělníků a dělnic práci.
Téhož dne ihned po výtržnosti byli jako pachatelé na rozkaz okresní správy politické zjištění František Zinkler, Pavelka ze Žiliny, Kaidoš z Hodslavic, Volf z Nov. Jičína, Zelenka ze Žiliny, Palácký Augustin, kteří Jurglovou smýkali a strkali: dále Josef Švihel, F. Vogt, Riedl Ignác, Fochtler (nikoliv Tochtler) Karel z Nov. Jičína. pak Bielka Karel, Josef Schäffer z Nov. Jičína, Jan Novosad z Loučky a Holubová. Trestní řízení proti pachatelům u krajského soudu v Nov. Jičíně zavedené není dosud skončeno, pročež ministerstvo spravedlnosti posud o podrobnostech a výsledcích konaných šetření vysloviti se nemůže. V továrně Böhmově byla pouze dělnice Marie Tovaryšova vybídnuta, aby vstoupla do odborové organisace soc. dem. a vedlo zamítavé její chování k hlučným výstupům. Nebylo však dokázáno, že by proti ní bylo spácháno nějaké násilí.
Při tomto stavu věci bylo trestní oznámení dle §u 90 tr. ř. odloženo.
Nárokem o náhradu škody dělníků z práce u firmy Bratří Hücklové vypuzených zabýval se okresní soud v Novém Jičíně jako rozhodčí soud ve smyslu vlád nařízení ze dne 19, prosince 1919, čís. 662 Sb. z. a n. dne 9, července t. r. Před tím, než se soud sestavil, bylo ujednáno mezi oběma stranami věc skončiti dohodou, jejíž hlavním obsahem bylo, že skupina všeodborového sdružení křesťansko-sociálního dělnictva v Novém Jičíně vstoupí jako člen do soc. demokratického mezinárodního svazu kloboučníků se sídlem v Praze, při čemž si zachová samostatnost organisace v ohledu politickém.
Ujednání toto Ústřední sdružení křesťansko-soc. dělnictva v Brně neschválilo, takže spor zůstal nevyřízen. V posledních dnech července bylo u smírčího soudu v jednání pokračováno a uzavřen mezi oběma stranami prozatímní smír, jehož provedení závisí ovšem na výsledku trestního řízení, které se dosud, jak shora řečeno, vede. U firmy Bratří Hücklové nebylo dosud převzato do práce 21 dělníků křesť.-soc. dělnického sdružení, protože — jak jmenovaná firma udává — na její výzvu nenastoupili do lhůty jun firmou určené práci.
Mezi oběma stranami panuje toho času shoda a klid.
Preventivní opatření v podobných případech, které povstávati zpravidla bez předchozích známek náhle, nejsou obyčejně možná, zejména přihodí-li se v dílnách, takže úřad bezpečnostní musí se obmeziti jen na činnost represivní, jak se též v tomto případě stalo.
Vláda jest odhodlána chrániti osobní svobodu a bezpečnost svých občanů všemi prostředky a lituje, že část dělnictva dala se v tomto případě strhnouti k činům nezákonným.
K posledním dvěma bodům dotazu se podotýká, že k rozhodování o náhradě škody povolány jsou rozhodčí soudy dělnické zřízené dle nařízení vlády Československé republiky ze dne 19. prosince 1919, č. 662 Sb. z. a n.
Ohledně působení těchto rozhodčích soudů nemůže ministerstvo spravedlnosti dosud vysloviti konečný svůj úsudek, jelikož instance tato jest teprve příliš krátkého trvání. Ministerstvo spravedlnosti jest však každé chvíle ochotno, konkrétní návrhy na opravu tohoto nařízení — budou-li mu z kterékoliv strany předloženy — v úvahu vzíti.
V Praze dne 3. listopadu 1920.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Popelka, v. r.
Předseda vlády a ministr vnitra: