Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
711.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne .......................................... 1920
o změně zákona ze dne 17. října 1919, č. 572 Sb. z. a n. o zvláštní dávce z vína v lahvích a zákona ze dne 25. září 1919, č. 533 Sb. z. a n. o všeobecné dani nápojové.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Ustanovení §§ 1., 5., 6., 7. a 9. zákona o zvláštní dávce z vína v lahvích ze dne 17. října 1919, č. 572 Sb. z. a n., nahrazují se následujícím zněním:
§ 1.
Z vína všeho druhu v lahvích po obchodnicku upravených (adjustovaných) a ze šumivého vína vůbec platí se zvláštní dávka jedné koruny z každých i načatých pěti korun ceny.
Láhve se považují za upravené po obchodnicku,
1. mají-li jakékoli označení, nebo
2. mají-li tvar, význačný pro víno určitého druhu, původu nebo podniku, nebo
3. jsou-li uzavřeny jinak než obyčejnou obecně užívanou zátkou.
Láhve menší 1 litru považují se za upravené po obchodnicky, i když tu není žádné z náležitostí pod č. 1-3 uvedených, jsou-li uzavřeny zátkou tak, že jich nelze pouhou rukou otevříti.
Pokud se v zákoně mluví o lahvích, míněny jsou pouze láhve, po obchodnicku upravené.
§ 5.
Zaplatiti dávku jest povinen:
1. kdo víno v lahvích odebírá z ciziny, není-li určeno pro svobodné skladiště (§ 8);
2. kdo víno do lahví stáčí nebo láhve s vínem po obchodnicku upraví;
3. kdo takové víno ze svobodného skladiště (§ 8) vydává;
4. kdo cenu vína lahvového berními známkami (§ 7) již opatřeného zvyšuje.
Dávku dlužno zapraviti:
v případě 1.: před vypravením z úředního celního řízení;
v případě 2.: neprodleně po skončeném stáčení, nebo jakmile byly láhve s vínem po obchodnicku upraveny, a jde-li o víno, které před upotřebením musí býti delší dobu v lahvích uložena, aby se stalo k obchodu způsobilým, tenkráte, když uložení toto je skončeno.
v případě 3.: dříve než víno opustí svobodné skladiště;
v případe 4.: doplněním berních známek dříve, než se víno dá do prodeje.
§ 6.
Za podmínek, stanovených ve vykonávacím nařízení, jest osvobozeno od dávky:
1. víno v lahvích menších než 1/2 litrových, nečiní-li cena za 1 litr více než 5 K;
2. víno vzorkové;
3. víno do ciziny vyvážené;
4. víno léčebné.
§ 7.
Dávka se zapravuje nalepením berních známek, které lze koupiti u úřadů, určených ve vykonávacím nařízení.
Berní známky se nalepují na láhve způsobem, jaký stanoví vykonávací nařízení.
Berní známky musí býti při otevření láhve přetrženy, zbytky známek musí však na láhvi zůstati neporušeny tak dlouho pokud nebyl spotřebován obsah láhve, a musí býti odstraněny dříve, než se láhve použije k novému naplnění vínem.
§ 9.
Ministr financí se zmocňuje, aby nařídil všeobecné nebo v jednotlivých případech, že víno, jež se prodává za ceny vyšší, než jaké jsou při obyčejném stolním víně v místě obvyklé, smí býti uváděno do obchodu v malém výhradně v lahvích po obchodnicku upravených.
Článek II.
Ustanovení, obsažená v §§ 1., 4., 12., 18., 19. a 39. zákona o všeobecné dani nápojové ze dne 25. září 1919, č. 533 Sb. z. a n. se doplňují, po případě mění podle následujících ustanovení:
§ 1.
Všeobecná daň nápojová platí se z jednoho litru:
1. vína, moštu a jiných šťáv z hroznů částkou 80 h,
2. vína, moštu a vůbec šťáv z jiného ovoce částkou 40 h,
3. limonád částkou 12 h,
4. minerálních vod částkou 8 h,
5. sodových vod částkou 8 h.
§ 4., odst. 4.
Za podmínek, stanovených vykonávacím nařízením, může finanční úřad přiznati osvobození od daně z nápojů zkažených, podrobených dalšímu průmyslovému zpracování.
§ 12., odst. 2.
Finanční úřad může za podmínek, stanovených vykonávacím nařízením, povoliti vrácení daně za nápoje zasílateli vrácené nebo přenos zapravené daně na nápoje zasílatelem vyměněné.
§ 18., odst. 4.
Za podmínek, stanovených vykonávacím nařízením, může finanční úřad upustiti od opětného vybrání daně za nápoje již zdaněné, které byly do podniku dopraveny z jiného závodu, nebo které se do podniku vrátily, buď že nenašly odběratele, nebo jím byly vráceny.
§ 19., odst. 2.
Dále jsou tyto osoby povinny vydávati podle ustanovení vykonávacího nařízení jednotlivým odběratelům stvrzenky, že tyto nápoje byly zdaněny.
§ 39.
K vybírání zemské neb obecní přirážky k dani z nápojův, uvedených v § 1., č. 1 a č. 2, jest kromě předepsaných náležitostí zapotřebí svolení ministerstva financí po dohodě s ministerstvem vnitra.
Dosavadní přirážky lze až do nového povolení vybírati pouze v částkách dosavadních.
Článek III.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1920. Nápoje, uvedené v § 1., č. 1 a č. 2 zákona o všeobecné dani nápojové, nutno podle stavu ze dne 1. prosince 1920 dodaniti podle obdoby ustanovení, obsažených v §§ 35, 36 a 37, zákona o všeobecné dani nápojové.
Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr financí.
Důvodová zpráva.
Dle dosavadního znění zákona o zvláštní dávce z vína v lahvích podléhá dávce veškeré víno v lahvích, jehož cena za 0.7 litrů činí více než 10 K (t. j. 14.28 K za 1 litr). Dalším ustanovením zákona bylo dovoleno čepování vína v otevřených lahvích, nejvýše 1/4 litrových bez dávky (t. zv. vyčep vína na čtvrtky). Poněvadž však zvláště v živnostech s menším odbytem vína bylo nutno stáčeti víno ze sudů do lahví, aby se nezkazilo, a poněvadž cena i obyčejného stolního vína průběhem času přestoupila hranici, od které víno v lahvích podléhá zvláštní dávce, bylo dávce této podrobeno takřka veškeré víno přicházející do konsumu.
Pro první dobu platnosti zákona o zvláštní dávce z vína v lahvích připustila finanční správa k stáčení vína ze sudu t. zv. láhve manipulační ve velikosti 1 1/2 litru, pocházející od minerálních vod, nepovažujíc tyto láhve za láhve ve smyslu § 4 zákona o zvláštní dávce a chtějíc tím umožniti drobným živnostníkům od dávky osvobozený výčep vína na čtvrtky na tak dlouho, než si opatří k stáčení vína jiné vhodné nádoby, jež by nespadaly pod pojem lahví.
Trvale nebylo možno toto zařízení ponechati v platnosti jednak proto, že nebylo zákonem odůvodněno, a jednak také proto, že podporovalo obcházení zákona; po zrušení nařízení se však ukázalo, že si hostinští a jiní živnostníci, odkázaní na prodej a výčep vína v malém, nemohli opatřiti jiných vhodných nádob ku stáčení, a že by trváním na požadavku by veškeré, do lahví stáčené víno, i když jde o obyčejné stolní víno, bylo podrobeno dávce, ztěžován byl konsum vína vůbec.
Na četná přání, projevená z kruhů obchodníků vínem a hostinských, a v dohodě s nimi byla připravena změna dosavadních zákonných ustanovení v tom směru, by uvolněna byla manipulace s obyčejným stolním vínem, současně však aby zvýšením všeobecné daně nápojové z vína sjednána byla náhrada za ztrátu, která vznikne tím, že zvláštní dávka bude obmezena na skutečná vína lahvová.
Při souvisejících změnách zákonů o zvláštní dávce z vína v lahvích a všeobecné dani nápojové byly provedeny některé další doplňky zákonů těchto, aby mohlo býti vyhověno některým důležitým potřebám zúčastněných živností.
Poznámky k změnám zákona o zvláštní dávce.
K článku I. (zvláštní dávka z vína v lahvích).
Ku § 1.
Dle nového znění bude podléhati dávce pouze skutečné víno lahvové, t. j. víno školené, nebo víno za takové vydávané, a to bez ohledu na cenu, za kterou se prodává; sazba dávky zůstává nezměněna. Obyčejné stolní víno, stočené do lahví běžného tvaru nejméně 1 l bude od dávky osvobozeno, a tím odpadnou veškeré stesky, pronášené do zákazu dalšího používání shora zmíněných manipulačních lahví.
Na obchodní úpravu kladeny pochopitelně požadavky jen nejskrovnější, poněvadž by jinak nastalo nebezpečí, že by převážná část vína skutečně lahvového zúmyslným vynecháním některého dosud obvyklého znaku byla vyňata z působnosti zvláštní dávky na úkor solidních závodů, zabývajících se pěstěním a prodejem lahvového vína; další obmezení ohledně vína, prodávaného v lahvích velikosti menší než 1 l, bylo pojato do osnovy na podnět velkoobchodníků a pěstitelů lahvových vín a směřuje k tomu, aby nebylo vylučováno ze zvláštní dávky skutečné víno lahvové, prodávané dle všeobecné zvyklosti v lahvích celých (0.7 litru) a polovičních (0.35 litru).
Šumivé víno se dávce podrobuje bez ohledu na způsob plnění, aby nebyl při tomto vysloveně luxusním víně umožněn jakýkoli způsob obcházení zákona.
Ku § 5.
Dosavadní ustanovení, kdo jest povinen dávku zaplatiti a kdy tuto dlužno zapraviti, nutno doplniti vzhledem k změněné stylisaci § 1. zákona tím, že dávku zaplatiti jest povinen také ten, kdo láhve s vínem po obchodnicku upraví, a dávku že dlužno zapraviti, jakmile byly láhve po obchodnicku upraveny.
Ku § 6.
Dosavadní ustanovení bodu 1., že jest osvobozeno od dávky vino, které se podává v otevřených lahvích, obsahují-li tyto láhve nejvýše 1/4 litru a nejsou-li opatřeny žádným označením, poukazujícím na původ, druh a cenu vína, stává se bezpředmětným vzhledem k změněné stylisaci § 1, poněvadž napříště nebude podléhati dávce víno v lahvích takových prodávané bez obmezení ceny a množství. Na místě tohoto ustanovení vsunuje se ustanovení nové, že víno v lahvích, menších než 1/2 litru, nečiní-li cena za 1 litr v obchodě v malém více než 5 K, jest osvobozeno od dávky; toto osvobození se stanoví k výslovnému přání obchodníků vínem za tím účelem, aby tenkráte, až by víno kleslo na tuto cenu, zamezena byla křiklavá nestejnoměrnost, že by se platila stejná dávka za množství jednoho litru, jako za množství menši, při čemž toto ovšem muselo býti obmezeno na množství pod 1/2 l, aby bylo znesnadněno případné obcházení zákona.
Ku § 7.
Částečně nová úprava tohoto paragrafu směřuje jediné k lepší stylisaci dosavadního ustanovení, neměníc jinak jeho obsah.
Ku § 9.
Nová úprava tohoto paragrafu jest nutnou vzhledem k zásadní změně §u 1., sledujíc jinak dosavadní účel, aby podnikatelé, prodávající ve svých živnostech víno dražších druhů nebo víno obyčejné, ale za ceny vyšší než obvyklé, mohli býti přinuceni k tomu, aby víno prodávali v lahvích obchodně upravených, aby tudíž se nevymykali z povinnosti platiti zvláštní dávku; sem patří zvláště podniky vysloveně luxusní, (ku přikladu kavárny, kabarety, a pak specielní podniky, obchodující s víny drahými (s malaga, sherry atd.).
K článku II. (všeobecná daň nápojová).
Ku § 1.
Dosavadní sazba všeobecné daně nápojové z vína, moštu a jiných šťáv z hroznů se zdvojnásobuje. Hlavním důvodem je potřeba, by nahrazena byla újma, která vzejde státní pokladně z toho, že ze zvláštní dávky vymkne se takřka veškeré obyčejné víno; že na dosavadním výnosu zvláštní dávky (pro rok 1920 lze dle dosavadních výsledků počítati s 30 mil. K), mělo podstatnou účast víno obyčejné, stolní, jehož cena v posledních měsících přesahovala nejnižší hranici (10 K za 0.7 l) rozhodující pro zvláštní dávku, lze poznati z toho, že výnos všeobecné daně nápojové z vína za I. pololetí 1920 obnáší pouze 14 mil. K a že z celkového výnosu zvláštní dávky připadá hlavní podíl na prodej berních známek 3—4 korunových potřebných ponejvíce pro vína obyčejná. Dalším důvodem jest okolnost, že dosavadní sazba daně nápojové jest poměrně nízkou proti daním z piva a lihu, a konečně že jest zapotřebí jistého zaokrouhlení, by novou sazbu bylo možno lehce přesunouti a děliti na míry, v jakých se víno prodává v drobném, aby tak dle možnosti bylo vyloučeno nebezpečí, že se daň přesune na spotřebitele v částkách vyšších, než jaké by byly odváděny státní pokladně, avšak i po provedení navrhovaného zvýšení zůstane daň z vína v poměru k jiným daním spotřebním velice nízkou, což arciť se z části vyrovnává tím, že cennější dluhy vína jsou podrobeny zvláštní dávce z vina v lahvích. Současně v stejném poměru navržené zvýšení sazby na víno atd. z jiného ovoce vysvětluje se vnitřní souvislostí obou druhu nápojů.
Všechny další navrhované změny v zákoně o všeobecné dani nápojové znamenají velice cenné úlevy pro platitele daně oproti dosavadním ustanovením, a mají platitele daně odškodniti za zvýšení daňové sazby, a sice:
Ku § 4.
Nově navržená výhoda směřuje k tomu by průmyslové zpracování nápojů zkažených nebylo zatíženo všeobecnou daní nápojovou, když se nápojů těchto nemůže použíti k účelům, jež by měly býti touto daní postiženy; výhoda tato byla dosud postrádána hlavně při výrobě octa ze zkaženého vína nebo moštu a zdá se býti nutnou již vzhledem k navrženému zvýšení sazby daňové.
K § 12.
Ustanovení toto odpovídá často pociťované potřebě obchodu a umožní vrácení daně, zaplavené buď zasílatelem za zákazníka, který zásilku nepřijal nebo ji vrátil, nebo zákazníkem, který zásilku jemu se nehodící vrátil; místo vrácené daně může býti proveden též přenos daně na novou zásilka.
Ku § 18., odst. 4.
Často se stává, že podnikatel neodbude celou zásilku limonád, sodových a minerálních vod, kterou po zdanění ze závodu vypravil, neb že některý odběratel zboží z různých důvodů vrátí; dal-li podnikatel tyto vlastní a již zdaněné výrobky opět do svého podniku, měl je dle dosavadního zákonného stavu při opětném výdeji znovu zdaniti. Vzácněji, ale přece se vyskytují také případy, že podnikatel, nemoha z různých důvodů sám výrobu po přechodnou dobu provozovati, odebírá cizí výrobky již zdaněné, a je buď ve vlastním závodě dále prodává, neb je z vlastního závodu svým stálým odběratelům rozesílá; v tomto případě musil dosud z výrobků těchto, již výrobcem zdaněných, při jich výdeji z vlastního závodu opět daň platiti, jako z výrobkův vlastních. Navrženým dodatkem k zákonu má býti opětnému zdanění zabráněno.
Ku § 19. odst. 2.
Dle dosavadního ustanovení jsou výrobci limonád, minerálních a sodových vod (a též kdož je dopravují z ciziny) povinni, každému jednotlivému odběrateli množství většího než 10 litrů vydati podle způsobu, stanoveného ve vykonávacím nařízení, stvrzením, že tyto nápoje jsou zdaněny.
Ustanovení toto sledovalo ten účel, aby u odběratele mohlo býti zjišťováno, zdali dodavatel nápojů dostál své povinnosti zapraviti daň; poněvadž se však ukázalo, že v četných případech se dodávají uvedené nápoje odběratelům, provozujícím další jich prodej po živnostensku, v množstvích menších než 10 litrů, bylo zmíněného účelu tohoto ustanovení jen neúplně dosaženo.
Navrhovanou změnou bude nedostatku tomuto odpomoženo, současně však bude § 31. vykonav nařízení k tomuto ustanovení k přání opětovně projevenému z kruhů výrobců sodovek a limonád nově upraven tak, aby vystavování stvrzenek mohlo býti obmezeno na 2 stejnopisy (místo dosavadních třech), které beztak, všichni výrobci a vůbec obchodníci při dodávce zmíněných nápojů odběratelům svým — až na drobný prodej — podle všeobecně platné obchodní zvyklosti vystavují.
Ku § 39.
V Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou zavedeny zemské a v četných obcích též obecní přirážky k dani z nápojů, jmenovaných v § 1, č. 1 a 2, ve výši 25%ní státní daně, tedy v částkách po 10, příp. 6 h za 1 litr.
Nově navrhované znění má za účel, by tyto dosavadní přirážky nestihly automaticky i zvýšenou sazbu daně v stejné percentuelní výši, nýbrž by zůstaly až do nového povolení obmezeny na dosavadní efektivní výši, a aby. též každé pozdější povolení bylo vázáno na souhlas finanční správy a ministerstva vnitra; ustanovením tímto bude zabráněno, by nápoje, podléhající všeobecné dani nápojové, nebyly zatíženy autonomními přirážkami nad nejnutnější míru.
Návrh budiž Národním shromážděním projednán a schválen a za tím účelem přikázán jak v poslanecké sněmovně, tak po schválení touto sněmovnou v senátě výboru rozpočtovému k podání zprávy vždy ve lhůtě 5 dnů.
V Praze dne 31. října 1920.
Správce ministerstva financí:
Dr. Engliš, v. r.