Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
710.
Vládní návrh
ze dne ................................................................... 1920,
jímž se ruší nebo mění některá ustanovení zákona o dani z lihu.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně.
Článek I.
Ustanovení obsažená v § 32 I, v § 34, v posledním odstavci § 35, v § 36 a 85 II. zákona o dani z lihu ze dne 20. června 1888, č. 95 ř. z., změněného II. dílem císařského nařízení ze dne 17. července 1899, č. 120 ř. z., jakož i v § 3 zákona ze dne 1. dubna 1919, č. 182 Sb. z. a n. se zrušují.
Článek II.
Znění §§ů 3, 7, 31, 33, 37, 47, 48 a 93 zákona o dani z lihu ze dne 20. června 1888, č. 95 ř. z., změněného II. dílem cís. nař. ze dne 17. července 1899, č. 120 ř. z. se mění a doplňuje takto:
Výměra a rozdělení ročního alkoholového kontingentu.
§ 3.
Roční alkoholový kontingent, t. j. ono množství alkoholu, které z celkového, v jednom výrobním období, běžícím od 1. září jednoho do 31. srpna nejblíže následujícího roku v konsumních lihovarech vyrobeného množství smí býti při nižší sazbě spotřební dávky vyklizeno, stanoví se pro výrobní období 1920/21 a 1921/22 úhrnem 524.000 hektolitry alkoholu.
Roční alkoholový kontingent zůstává vyhrazen hospodářským (zemědělským) lihovarům Ustanovení o jeho rozdělení pro výrobní období 1920/21, případně 1920/22 jsou obsažena v připojeném návodu, jenž tvoří podstatnou část tohoto zákona.
Hospodářské (zemědělské) lihovary.
Hospodářskými (zemědělskými), jsou ony konsumní lihovary, při nichž splněny Jsou tyto předpoklady:
1. Lihovar musí býti spojen s jedním nebo více polními hospodářstvími, z jejichž sklizně přijímá pokud nenastala obecné známá neúroda výhradně nebo aspoň převážně (počítáno dle docíleného alkoholového výtěžku) suroviny ku výrobě lihu a jimž naopak dodává ku zkrmení výpalky, případně řepné řízky, nabyté při výrobě lihu, neb aspoň mrvu, získanou chovem dobytka živeného výpalky, případně řízky, vytěženými lihovařením.
Ve výjimečných případech může býti ministerstvem financí povolena odchylka v použití výpalků.
Pozemky hospodářství (t j. pole, luka a pastviny) s lihovarem hospodářským spojené nesmějí býti od lihovaru vzdáleny více než 10 km.
2. Průměrná denní výroba v lihovaru docílená nesmí v jednom měsíčním ohlašovacím období činiti více než 7.5 hektolitru alkoholu a celková roční výroba může dosahovati nejvýše 1500 hektolitrů alkoholu.
3. Průměrná výroba v jednom pracovním dnu výrobního období docílená nesmí v lihovaru, zpracujícím jiné suroviny, než řepu, činiti více než 3 litry alkoholu, počítáno na každý hektar započítatelné plochy polí, luk a pastvin s lihovarem spojených (na př. má-li hospodářství 120 ha započítatelné plochy, smí lihovar s ním spojený vyrobiti průměrně denně nejvýše 360 litrů alkoholu.
Ministr financí jest zmocněn, aby připustil překročení stanovené průměrné denní výroby, jestliže podnikatel hospodářského lihovaru prokáže, že zvýšení denní výroby nad mez vytčenou v předcházejících bodech 2. a 3. jest nezbytné.
Ustanovení v předchozím uvedená platí stejně pro lihovary provozované družstvy, jsou-li všichni družstevníci majiteli nebo nájemci pozemků, jichž výměra musí u každého člena družstva činiti nejméně 2 ha pozemků pro dotyčný lihovar započítatelných.
Nárok na vřadění lihovaru mezi hospodářské lihovary nutno písemně uplatniti u finančního úřadu I. stolice, při čemž sluší uchazeči předložiti příslušné doklady podle bližších ustanovení prováděcího nařízení.
Ke zřízení nových dosud v činnosti nebyvších hospodářských lihovarů je třeba povolení ministra financí v dohodě s ministrem zemědělství.
Roztřídění lihovarů.
§ 31.
Lihovary, jichž výrobek podléhá výrobní dávce, jsou lihovary produkční, ony lihovary, jichž výrobek jest stižen dávkou spotřební, lihovary konsumní.
I. Ku produkčním lihovarům patří ony lihovary, jež zpracují ovoce, ovocný mošt, víno, vinný mošt, vinné ssedliny, odpadky pivovarské, bobule, kořínky nebo podobné látky.
Použití obilí ku výrobe lihu jest produkčním lihovarům zakázáno.
II. Ke konsumním lihovarům patří lihovary, jež zpracují jiné pod I. uvedené suroviny, na příklad obilí, brambory, mrkev, řepu, svrub, melasu či jiné odpadky cukerní výroby, celulosu, topinambur, látky o vyšší cukernatosti a podobné.
Způsob zdanění lihu v produkčních lihovarech.
§ 33.
Zdanění alkoholu v produkčních lihovarech díti se může buď
1. paušalováním podle výkonnosti destilačního přístroje za podmínek vytčených v §u 37 a násl. zákona o dani z lihu, pokud není používán destilační přístroj zařízený na topení parou nebo opatřený kotlíkem, jehož denní výkonnost vyšetřená podle §u 38 zák. převyšuje 16 hektolitr zpracovávané břečky (§ 32 V.), nebo
2. dle skutečného výrobku, zjištěného buď kontrolním měřidlem, buď nádržkou.
Měřítko při paušalování.
§ 37.
Měřítkem při paušalování podle výkonnosti destilačního přístroje jest
a) denní výkonnost destilačního přístroje vyšetřená podle §u 38,
b) alkoholový výtěžek (§ 40) stanovený pro zpracovávané suroviny a vyjádřený v litrech alkoholu pro každých 100 litrů břečky a
c) doba destilačního pochodu, jež nesmí býti kratší 24 hodin.
b) Doba podání ohlášky.
§ 47.
Poplatné řízení nutno ohlásiti zpravidla nejpozději 48 hodin před početím; finanční úřad I. stolice jest však oprávněn tuto lhůtu k žádostí podnikatele lihovaru zkrátiti, pokud to připouští včasný výkon úředního dozoru.
Každá ohláška musí zníti aspoň na nepřetržitou dobu 24 hodin.
Vyměření dávkového paušálu.
§ 48.
Paušalovaná dávka budiž příslušným úřadem na podkladě podané ohlášky vyměřena pro každý litr alkoholu zdanitelného množství sazbou výrobní dávky, stanovenou v §u 2. zákona o dani z lihu.
Neoprávněné použití výhody přiznané hospodářským lihovarům.
§ 93.
Těžkého důchodkového přestupku dopouští se, kdo na podkladě nesprávných údajů nebo dokladů vyloudí pro svůj podnik přiznání povahy hospodářského lihovaru nebo vyšší alkoholový kontingent, než mu přísluší.
Podkladem pro výměru trestu jest spotřební dávka o vyšší sazbě, za celé množství alkoholu, jež bylo vyrobeno v době, kdy lihovar neoprávněně používal výhody přiznané hospodářským lihovarům.
Článek III.
Tento zákon nabývá účinnosti pro celé uzemí Československé republiky dnem jeho vyhlášení. Týmž dnem pozbývají platnosti všecka odlišná ustanovení.
Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr financí.
Návod
pro individuelní rozdělení ročního alkoholového kontingentu.
(Ku §u 3 zákona o dani z lihu.)
Článek I.
Roční alkoholový kontingent budiž až na částku 3000 hl vyhrazenou pro podělení nově vzniknuvších hospodářských lihovarů, rozdělen mezi hospodářské lihovary, které
1. byly ve výrobních obdobích 1918/19 nebo 1919/20 individuálními alkoholovými kontingenty poděleny, nebo
2. dosud individuálními alkoholovými kontingenty poděleny nebyly, ale zahájily činnost před 1. září 1920.
Článek 2.
Nárok na příděl individuálního lihového kontingentu uplatniti jest písemně u příslušného finančního úřadu I. stolice podle bližších ustanovení prováděcího nařízení.
Článek 3.
Rozdělení ročního alkoholového kontingentu mezi hospodářské lihovary, jež mají podle předcházejících článků nárok na individuální alkoholový kontingent a týž včas uplatní, provésti jest podle těchto zásad:
1. Hospodářským lihovarům, jichž výměra pozemků (t. j. polí, luk a pastvin), uznaná jako započítatelná pro lihovar, není větší než 200 ha, budiž přidělen individuální alkoholový kontingent 2 hl na každý 1 ha započítatelné plochy, ne však větši než 300 hl a ne menší než 250 hl alkoholu.
2. Pro hospodářské lihovary se započítatelnou výměrou pozemků od 200 do 600 ha, budiž individuální alkoholový kontingent vyměřen 1-5 hl lihu na každý 1 ha započítatelné plochy pozemků, ne však výše než 750 hektolitry alkoholu.
3. Při hospodářských lihovarech vykazujících přes 600 ha započítatelných pozemků, budiž poměřen individuální alkoholový kontingent počtem hektolitrů odpovídajícím počtu hektarů započítatelné plochy pozemků, nejméně však 750 hektolitry, a nejvýše 1000 hektolitry lihu.
4. Při stanovení individuálního alkoholového kontingentu pro družstevní lihovary, budiž při oněch družstevnících, již vykazují. započítatelnou plochu větší než 30 ha pozemků, v počet brána pro dotyčného družstevníka pouze započítatelná plocha o nejvýše 30 ha pozemků.
Družstevním lihovarům, jež zahájily činnost před 1. září 1920 jako lihovary hospodářské. zvětšiti jest individuální alkoholový kontingent podle předcházejících ustanovení poměřený, o 10%, ne však přes 1000 hl.
Přiznaný individuální alkoholový kontingent budiž vždy zaokrouhlen směrem dolů na počet hektolitrů deseti dělitelný (na př. 376 zaokrouhliti jest na 370, 529 na 520 atd.).
Článek 4.
Započítatelnou plochou směrodatnou pro poměření individuálního alkoholového kontingentu rozuměti jest onu výměru pozemku (t. 3. polí, luk a pastvin), jež byla pro výrobní období 1919/20 příslušným finančním úřadem I. stolice uznána jako započítatelná pro přiznání hospodářské povahy dotyčnému lihovaru.
Jestliže započítatelná plocha doznala po 1. září 1919 zmenšení o více než 10%, budiž alkoholový kontingent počínaje výrobním obdobím 1920/21 poměřen jen podle této zmenšené plochy.
Nebyla-li pro výrobní období 1919/20 započítatelná plocha jednotlivého hospod. lihovaru stanovena, vzíti jest v počet započítatelnou plochu sta, novenou pro výrobní období 1920/21.
Článek 5.
Lihovary průmyslové, jež by snad během výrobních období, pro něž jest tímto zákonem rozdělení ročního alkoholového kontingentu upraveno, se přetvořily na hospodářské lihovary, nemají nároku na příděl individuálního alkoholového kontingentu.
Promění-li se družstevní lihovar během výrobního období v lihovar provozovaný jednotlivcem, ztratí individuální alkoholový kontingent, jemu jako družstevnímu lihovaru pro dotyčné výrobní období přiznaný. Nový podnikatel lihovaru muže se podle předchozích všeobecných zásad ucházeti o příděl individuálního alkoholového kontingentu pro nejblíže příští výrobní období.
Hospodářským lihovarům, po 1. září 1920 se svolením ministerstva financí a zemědělství nove zřízeným a v činnost uvedeným, přikáže individuální alkoholový kontingent ministerstvo financí z části ročního alkoholového kontigentu, k tomu účelu ve čl. 1. tohoto návodu vyhrazené.
Článek 6.
Ministerstvo financí může povoliti přeložení hospodářského lihovaru, poděleného individuálním alkoholovým kontingentem, na jiné stanoviště, jestliže v hospodářském souvisu polních hospodářství s lihovarem spojených nenastanou změny a je-li přeložení lihovaru odůvodněno zájmy hospodářskými.
Zřízení nebo, provozování více hospodářských lihovarů v témže komplexu hospodářských budov není připustilo, a to bez ohledu na to, zda oba nebo jen jeden z nich činí nárok na podělení individuálním alkoholovým kontingentem.
Článek 7.
Individuální lihové kontingenty nebo jich části, jichž podělené hospodářské lihovary ve výrobním období nevyužily, stávají se volnými a mohou býti pro totéž výrobní období, v němž byly uvolněny, ministerstvem financí přikázány jiným hospodářským lihovarům.
Článek 8.
Ztratí-li hospodářský lihovar ve výrobním období hospodářskou povahu nebo vzdá-li se jí, ztrácí též individuální alkoholový kontingent, přiznaný mu pro toto výrobní období.
Článek 9.
Odnětí nebo snížení individuálního alkoholového kontingentu, dosud, třeba na základě zvláštních výsad, některému hospodářskému lihovaru příslušejícího, nezakládá nijakého nároku na jakékoliv odškodnění.
Odůvodnění.
Dle zákona ze dne 2. prosince 1919, č. 643 Sb. z. a n., jsou pro spotřební dávku z lihu stanoveny dvě sazby a to 12 K a 12 K 20 h.
Již od počátku platnosti nynějšího zákona o dani z lihu jest stanoveno, že při nižší sazbě spotřební dávky smí bytí ročně vyrobeno jen určité, číselně přesné vymezené množství alkoholu, jež zoveme alkoholovým kontingentem. Tento kontingent byl vždy čas od času poměřován a rovnal se v byv. Rakousku průměrné spotřebě tuzemské, vyšetřené posledně celkovým ročním množstvím 987,000 hl. Alkoholový kontingent v této výši byl zachován až do konce výrobního období 1917/18 a rozdělen mezi lihovary, jak hospodářské, tak průmyslové.
Zákonem ze dne 1. dubna 1919. č. 182 Sb. z. a n., byly za současného zrušení výhody dosud průmyslovým lihovarům přídělem kontinsentovaného lihu přiznávané, hospodářským lihovarům ponechány dosavadní příděly kontingentní pro výrobní období 1918/19 a 1919/20. Stanovení ročního kontingentu pro nové státní území republiky Československé nebylo pro krátkost času proveditelné, ježto muselo býti založeno na zevrubných propočtech a nově vytvořených, dosud neznámých poměrech výrobních a hospodářských.
Dnes ovšem nastává neodkladná nutnost, aby tato otázka byla rozřešena a aspoň pro nejbližší dobu zásadně upravena.
Základní myšlenkou při stanovení dvojí sazby spotřební dávky bylo, aby ku pitným účelům, počítaje v to i spotřebu lihu ku výrobě octa, byl uvolněn líh menší dávkou zatížený. Toto daňové ulehčení nevyniká dnes ovšem při značné zvýšené dávce spotřební do té míry, jak tomu bylo před tím, avšak jeho význam nemůže býti podceňován ani za nynějších poměru, ježto by ztrátu dosud přiznávané výhody těžce nesly kruhy spotřebitelské, hlavně ale lihovary hospodářské.
Hospodářské lihovary, jimž zákonem ze dne 1. dubna 1919, 182 Sb. z. a n., vyhrazena jest výroba lihu při nižší sazbě dávky spotřební, nemohou aspoň pro nejbližší dobu zbaveny býti výhody jim dosud přiznávané. Jest nesporné, že hospodářské lihovary toho potřebují, aby byly poněkud chráněny před konkurencí lihovarů průmyslových, jež pracují za poměrné příznivějších podmínek výrobních. Vedle toho nutno poukázati k tomu, že udržení výroby lihovarské při polním hospodářství je nutné v zájmu všeobecného hospodaření, ježto docílí se tím lepší zhodnocení plodin na místě, zajistí se výroba cenného krmiva, zabezpečuje se vetší chov dobytka a tím zase zvýšené množství hnojiva potřebného pro obdělávání polností.
Uznávajíc v předchozím líčené důvody, zajistila dřívější vláda rakouská hospodářským lihovarům výhodnější podmínky existenční tím, že jednak poskytla jim bonifikaci za vyrobený líh, jednak umožnila jim účast na výrobě lihu podrobeného nižší sazbě dávky spotřební. Poněvadž zmíněné důvody pro přiznám úlev lihovarům hospodářským i za dnešních poměrů nepozbyly platnosti, nelze zatím pro nejbližší dobu pomýšleti na to, aby hospodářským lihovarům byly odňaty obě, jim dosud poskytované výhody a lze nejvýše zrušiti výrobní bonifikaci, která jednak při své nízké výměře značí nepatrnou újmu, jednak je úplně vyvážena značně vyššími cenami, za něž přejímán jest líh vyrobený v hospodářských lihovarech.
Připojený vládní návrh zachovává tudíž hospodářským lihovarům výhradnou výrobu lihu stíženého nižší sazbou spotřební dávky pro nejbližší dvě výrobní období, jež dostačí, aby získán byl pevný názor, zda a pokud hospodářské lihovary výhody jim dosud poskytované nutné k uhájení své existence potřebují.
Stanovení ročního alkoholového kontingentu, jehož zpracování má býti i na dále výhradně ponecháno hospodářským lihovarům, není možno provésti na základně, na níž se dělo posud, totiž na základě celkové pro předcházející období přesně zjištěné roční spotřeby lihu, kteráž v době předválečné činila přibližně 3.8 litru na osobu a rok. Během války a v létech poválečných sklesla spotřeba pitné kořalky tak daleko, že dnes nelze na tomto podkladě vyměřiti alkoholový kontingent, jenž by pochopitelně sklesl na tak nepatrnou míru, že by účel téhož byl takřka zmařen Bylo tudíž nezbytno, ohlédnouti se po jiné základně.
Po zevrubných úradách a propočtech nabyto bylo přesvědčení, že nejlépe odpovídá povaze alkoholového kontingentu vyhrazeného lihovarům hospodářským, bude-li týž poměřen a rozdělen dle započítatelné výměry pozemků, spojených se zemědělskými lihovary, ježto jediné tato výměra jest směrodatnou jednak pro rozsah, ve kterém se může díti výroba lihu z vlastních surovin, na něž jest hospodářský lihovar dle svého určení odkázán, jednak pro užití a odpovídající zhodnocení výpalků, příp. řepných řízků, získaných při výrobě lihu.
Na tomto podkladě bylo zevrubnými propočty zjištěno, že dnešním poměrům vyhovoval by roční kontingent alkoholový 524000 hl (oproti dosavadnímu 585.750 hl o 61.750 hl menší).
Ač výměra tato značně přesahuje celkovou, ovšem za dnešních poměrů nad míru obmezenou spotřebu lihovou (tato obnášela při zdaněném pitném lihu ve výrobním období 1919/20 okrouhle 300.000 hl, čítaje v to i líh použitý ku výrobě octa), nebude přece možno zachovati hlavně lihovarům na Slovensku individuální kontingenty v dosavadní výši. Než toto snížení jednotlivých nepoměrně vysokých individuálních kontingentů jest spravedlivé a vyrovná neoprávněné rozdíly mezi jednotlivými lihovary.
Individuální rozdělení celkového kontingentu provedeno bude dle připojeného návodu na témž podkladu, na němž byl vyšetřen roční alkoholový kontingent.
Stanovení ročního kontingentu státi se má pouze pro dvě výrobní období, ježto při stabilisování poměrů bude nezbytno přikročiti ku celkové úpravě lihové výroby, při které otázka kontingentování vyrobeného lihu nebude moci býti vyňata z projednávaného souboru.
*
Zákonná ustanovení o hospodářských lihovarech byla dle dlouholetých zkušeností v jednotlivostech změněna. Tu třeba nejprve zmíniti se o tom, že výrobní bonifikace hospodářským lihovarům dosud poskytovaná, byla z důvodu dříve již uvedených zrušena. Dále byla přípustná nejvyšší roční výroba z dosavadních 1680 hl lihu snížena na 1500 hl, ve spojitosti s tím však dovolená denní výroba zvýšena ze 7 hl na 7,5 hl. Změny tyto odůvodněny jsou seznáním, že hospodářské lihovary dosud maximální výroby 1680 hl nedostoupily a že nejsou vůbec 8 měsíců v činnosti, jichž by ku výrobě 1680 hl při dovolené maximální denní výrobě 7 hl potřebovaly. Skutečným poměrům výrobním odpovídá plně celkové nejvyšší výrobní množství 1500 hl a 7měsíční výrobní období, při kterýchž jest zaručeno účelné použití výpalků, odpadajících při lihovarem. V důsledku toho zvýšena jest ve vládním návrhu maximální denní výroba na 7,5 hl lihu, což jistě bude hospodářskými lihovary s povděkem přijato.
V navržené osnově přiznány jsou hospodářským lihovarům ve mnohém směru cenné výhody. Tak poměřen jest individuální alkoholový kontingent i pro lihovary se započítatelnou plochou menší než 125 hektarů, 250 hektolitry alkoholu, kteréžto množství zajišťuje prosperitu jak hospodářství s lihovarem spojeného, tak lihovaru samého. Další výhodu značí připuštěné překročení maximální průměrné denní výroby pro případ, že by včasné zpracování pohotových surovin bylo ohroženo. S výhodou pro mnohé podniky jest, že z omezujících ustanovení o nejvyšší denní výrobě vyjmuty jsou lihovary zpracující řepu, při kterých jest dána možnost, aby i při uspíšené výrobě lihové účelně použily získaných řízků.
Konečně nutno poukázati k tomu, že zřizování nových hospodářských lihovarů vázáno jest povolením ministerstva financí a zemědělství, čímž dosavadní hospodářské lihovary jsou chráněny proti hospodářsky neodůvodněné neb škodlivé soutěži.
Bude-li provedeno vypuštění výrobní bonifikace, dosud hospodářským lihovarům přiznávané, jest důsledně třeba přizpůsobiti tomu příslušné trestní ustanovení, obsažené v § 93 zákona o dani z lihu, jak v návrhu ku témuž paragrafu jest provedeno.
V navržených §§ 31, 33 a 37 obsažená ustanovení podávají obsahem totéž co bylo v dosavadních předpisech vyřčeno a liší se jen úpravou projednávané látky.
Zmínky zasluhuje zrušení odd. I., §§ 32, 34 a 36 zákona o dani z lihu vyslovené ve článku I. navrženého zákona. Ustanovení právě uvedená jednají o zapravování výrobní dávky vyrovnáním, kterážto forma zdanění v území československé republiky nebyla používána a pro budoucno neodpovídá změnám provedeným zákonem ze dne 2. prosince 1919, č. 643 Sb. z. a n.
Z § 35 byla vypuštěna 15% sleva dávky výrobní, dosud produkčním lihovarům přiznávaná. Pro podržení této slevy není při současném zrušení výrobní bonifikace hospodářských lihovarů žádného důvodu, zvláště když jemná ovocná kořalka dociluje nebývalé příznivé prodejní ceny.
§ 36 byl vypuštěn, ježto obsah jeho je pojat do § 33.
Dosavadní § 37 zákona o dani z lihu vykazoval mezeru, jež vyplněna bude navrženou novou stylisací.
Znění §§ 47 a 48 přizpůsobeno bylo provedeným změnám a uvedeno v souhlas se zákonem ze dne 2. prosince 1919, č. 643 Sb. z. a n.
Uzákonění a vyhlášení předkládaného vládního návrhu, nejdéle do 1. ledna 1920, jest nezbytným, ježto jinak vzešly by veliké obtíže při vyskladnění lihu vyrobeného v hospodářských lihovarech, jež z části již pracují a v nejbližších týdnech budou vesměs uvedeny v plnou činnost.
Návrh budiž Národním shromážděním projednán a schválen a za tím účelem přikázán jak v poslanecké sněmovně tak po schválení touto sněmovnou v senátě výboru rozpočtovému k podání zprávy vždy ve lhůtě 7 dnů.
V Praze dne 29. října 1920.
Správce ministerstva financí:
Dr. Engliš, v. r.