Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

707.

Návrh

poslanců K. Brožíka, R. Tayerle, A. Němce a soudruhů

o provozování a rozdělování uhelné těžby.

Zákon

ze dne ...................................................................... 1920

o provozování a rozdělování uhelné těžby v republice československé.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomuto zákoně:

§ 1.

Všechny podniky na dobývání uhlí, na území republiky Československé se nalézající a to i s vedlejšíma závody, které uhlí zpracovávají, jako koksovny, briketárny nebo závody pro získávání vedlejších výrobků z koksu, přecházejí do vlastnictví státu, který je bude provozovat zvláště podle tohoto zákona zřízeným Státním báňským společenstvem. Stejně přecházejí ve vlastnictví státu, všechny důlní propůjčky a míry, ať nalézají se v provozu nebo dosud jsou nepoužity.

§ 2.

Převedení podniků, důlních měr a propůjček v § 1 uvedených provedeno bude řízením vyvlastňovacím, jehož způsob a základní pravidla budou stanovena zvláštním zákonem, při čemž za právo dolovací a kutací, jakož i za investice, pokud jsou umořeny již výtěžkem podniku, neplatí se žádné náhrady.

§ 3.

"Státní báňské společenstvo" má výhradní právo kutací, jakož i výhradní právo na všeliké zpracování uhlí a vedlejších výrobků z jeho zpracovávání pocházejících; vede a řídi veškeré uhelné provozování a hospodářství v oblastí celého státu.

§ 4.

"Státní báňské společenstvo" je výhradním orgánem pro obchod a rozdělování uhelné těžby, jakož i vedlejších výrobků ze zpracování uhlí pocházejících. Rozhoduje o dovozu a vývozu uhlí se zřetelem na dovozní a vývozní nařízení státu.

Dále stanoví ceny uhlí a ostatních výrobků, pocházejících z jeho zpracování, a to tím způsobem, že je vypočítá a navrhne vládě. Neučiní-li vláda ve lhůtě jednoho měsíce žádné námitky, nabývají ceny platnosti.

Rozdělování a obchod s uhelnou těžbou může Státní báňské společenstvo provádět svými samostatnými orgány, nebo svěřit je veřejnoprávním korporacím či družstevním organisacím, jež nejsou založeny jako výdělečné společnosti.

§ 5.

"Státní báňské společenstvo" je samostatnou právní osobností. Své hospodářství a majetkové věci řídí samostatně, podléhá však dozoru státnímu. Vláda je povinna předložiti Národnímu shromáždění jeho účetní závěrku, rozvahu a účel ztráty a zisku.

§ 6.

Přebytky, které vyplynou z uhelného hospodaření, pokud by jich za souhlasu vlády nebylo použito k podpore výroby a uběhlého hospodaření, připadají státní pokladně.

§ 7.

Orgány "Státního báňského společenstva" jsou:

1. Uhelná rada.

2. Uhelné ředitelství.

§ 8.

1. Uhelná rada složena je takto:

a) 15 členů vysílají volbami zaměstnanci závodů Státního báňského společenstva a to 12 ze skupiny dělnické a 3 ze skupiny zřízenecké. Pro volby stanoven bude zvláštní řád;

b) 15 členů ústřední korporace spotřebitelů a to z průmyslu zemědělství a spotřeby v domácnostech. Na zástupce z průmyslu připadají 3 zástupci, zemědělství 2 a na třetí skupinu 10 zástupců, z nichž aspoň 6 musí být dělníky a 2 úředníky;

c) 15 členů vysílá Národní shromáždění a to 10 členů sněmovna poslanecká a 5 členů senát.

2. Ministerstvo veřejných prací jmenuje 10 členů z kruhů odborných znalců, při čemž přihlíží ke všem skupinám výrobním, z nichž nejméně polovina musí býti ze stavu zaměstnaneckého.

3. Jako členové uhelné rady působí dále dva zástupci ministerstva veřejných prací a po jednom jmenovaní zástupci ministerstev sociální péče, obchodu a financí.

4. Ke schůzím uhelné rady povoláni jsou také generální ředitelé jednotlivých uhelných obvodů s hlasem poradním.

§ 9.

Schůze uhelné rady konají se nejméně jednou za čtvrt léta.

§ 10.

Uhelná rada má právo k podpoře své činnosti zřídit znalecké odbory a to:

1. Technicko-hospodářský.

2. Obchodní.

3. Sociálně-politický.

§ 11.

Členství v uhelné radě, mimo zástupce vlády v odst. 3, § 6 jmenované, trvá po 4 léta s tím ustanovením, že každé dva roky polovina členů vystupuje. Vystouplí členové mohou být znovu voleni nebo jmenováni. Kdo poprvé vystupuje, určí se losem.

§ 12.

Uhelná rada stanoví si sama jednací řad.

§ 13.

Výkonným orgánem uhelné rady je uhelné ředitelství, které volí uhelná rada a které složeno je z 9 osob a zástupce ministerstva veřejných prací. Jedna třetina členů ředitelství nemusí být členy uhelné rady. Kazda skupina, uvedená v § 8. odst. 1. vysílá do ředitelství jednu třetinu členů. Členové ředitelství volená jsou vždy na 5 let, ale uhelná rada má právo i dříve je odvolat. Předseda a jeho náměstek musí být potvrzeni vládou. Členové uhelného ředitelství mají pevné platy.

§ 14.

Uhelná rada vypracuje jednací řád uhelného ředitelství, jímž bude stanovena jeho pravomoc.

§ 15.

Uhelné ředitelstvo vede záležitosti a hospodářství "Státního báňského společenstva" na základe jednacího řádu a díle hospodářského plánu uhelnou radou každoročně schváleného.

Do jeho pravomoci spadá po slyšení názorů revírních rad jmenování generálního ředitele pro každý uhelný okres. Ředitelé pro závody jednotlivé jmenují se po dobrozdání generálních ředitelů a po slyšení závodních rad.

§ 16.

Vykonávati dozor nad činností a hospodářstvím uhelného ředitelství náleží Uhelné radě. Jejímu schválení musí uhelné ředitelství především předkládati:

a) návrhy na stanovení cen za uhlí a vedlejších výrobků,

b) ujednání o dovozu a vývozu uhlí,

c) zřizování nových podniků nebo rušení podniku dosavadních,

d) určení jednotlivých okrsků uhelných,

e) zprávy o kolektivních smlouvách se zaměstnanci.

§ 17.

Generální ředitelé ustanoveni jsou uhelným ředitelství a podléhají jeho pravomoci. Jsou smluvními úředníky. Jsou členy uhelné rady s hlasem poradním.

§ 18.

Generální ředitelé v zastoupení uhelné rady a uhelného ředitelství zastupují a provádějí závazky plynoucí pro podnikatele ze zákona o závodních a revírních radách (zákon ze dne 25. února 1920, čís. 144 Sb. z. a n.).

§ 19.

Do té doby, než vedení a řízení báňských podniků bude "Státním báňským společenstvem" úplně převzato, převezme Uhelná rada veškerý obchod uhlím a vedlejšími výrobky z něho pocházejícími.

§ 20.

Uhelná rada zřídí pro uhelný obchod zvláštní oddělení k tomuto účelu vybudované. Organisační statut uhelného obchodu podléhá schválení vlády.

Agenda dosavadního uhelného oddělení ministerstva veřejných prací, jakož i agenda uhelných inspektorátů přechází na Uhelnou radu.

§ 21.

Uhelná rada může z důvodů účelnosti prodej uhlí přenechati i veřejnoprávním nebo družstevním korporacím, přihlížejíc k tomu, aby zbytečný meziobchod byl vyloučen. V tomto případě má právo stanoviti nejvýše přípustný zisk a je jí vyhrazeno právo kontroly.

§ 22.

Veškeré, v území republiky československé vytěžené uhlí i s vedlejšími výrobky z něho zpracovanými, jakož i uhlí a vedlejší výrobky z ciziny dovezené, musí být odevzdáno Uhelné radě. Rovněž odevzdávají se jí zásoby uhlí a vedlejších výrobků v jednotlivých podnicích se nalézající. Disponovati uhlím a palivy bez poukazu příslušných orgánů Uhelné rady je zakázáno.

Podnik vyrábějící uhlí nebo vedlejší výrobky z něho má právo upotřebiti z něho jen množství zvláštním poukazem uhelné rády mu povolené, pak uhlí pro vlastní potřebu zaměstnancům podniku a hornickými provisionistům. V těchto případech musí být předpokládány výkazy o takto použitém uhlí, aby kontrola spotřeby uhlí byla umožněna.

§ 23.

Uhelná rada stanoví za souhlasu s ministerstvem veřejných prací, financi a obchodu přejímací ceny uhlí a paliv. Tyto ceny musí býti veřejně vyhlášeny a mimo to v každém závodě vyhláškou oznámeny.

§ 24.

Uhelná rada navrhne na základě soustavného rozpočtu pro jednotlivé druhy uhlí a paliva všeobecně pro spotřebu určeného nejvyšší ceny. Tyto návrhy předloží vládě; když tato ve lhůtě jednoho měsíce nepodá námitek, nabývají ceny platnosti. Státní i obecní orgány jsou povinny bdít nad dodržováním nejvyšších prodejních cen a jsou povinny napomáhat kontrolním orgánům Uhelné rady.

§ 25.

Uhelné radě dále náleží:

1. Stanoviti všeobecné zásady o spotřebě uhlí a vedlejších výrobků jak k potřebám výroby a průmyslu, tak uhlí stopného a bdíti nad jejich dodržováním.

2. Navrhovati výši těžby pro jednotlivé podniky a uhelné okrsky a určovati jejich nejvýhodnější odbytiště.

3. Stanoviti podmínky a množství uhlí určeného pro vývoz a prováděti rozdílení uhlí z ciziny dovezeného.

4. Navrhovati úpravu a zlepšení provozu v jednotlivých závodech a okrscích.

§ 26.

Podnikatelé, kteří by zadržovali dodávání uhlí a vedlejších výrobků na poukaz Uhelné rady, nebo vzpírali se dodati potřebných výkazů o použití uhlí pro vlastní potřebu a deputát, nebo výkazy tyto neúplně a nesprávně předkládali, dopouštějí se není-li v jednání jich jiného činu trestního, přečinu, který se tresce trestem na penězích od K 1000.— do K 100.000.— anebo vězením od jednoho týdne do šesti měsíců. Rovněž může býti vysloveno na oba tresty.

§ 27.

Proti podnikatelům, kteří by se v době přechodné vzpečovali provésti nutná opatření a zařízení pro zvýšení provozu, bude použito donucovacích prostředků, případně jim odňato právo dolovací a převzato ihned "Státním báňským společenstvem".

§ 28.

Z prostředků státních povolena bude uhelné radě zápůjčka ku převzetí a vybudování organisaci uhelného obchodu nutná. Její výše stanovena bude dohodou mezi Uhelnou radou a vládou.

§ 29.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr veřejných prací. Převzetí obchodu uhelného počíná od 1. března 1921.

Převzetí uhelné těžby do správy "Státního báňského společenstva" vyhlášeno bude po provedeném řízení vyvlastňovacím ministerstvem veřejných prací.

Zákon tento nabývá účinnosti 1. ledna 1921.

Týž den přestává platnost zákona ze dne 9. dubna 1920 o úpravě uhelného hospodářství (čís. 60 Sb. z. a n.), vyjímaje ustanovení o uhelné dávce. (Část II., §§ 32-50 citov. zákona).

Odůvodnění.

V prohlášeních vlád jimiž od převratu byly naznačovány politické i hospodářské směrnice státní správy, byla socialisace dolů a těžkého průmyslu uváděna jako jeden z hlavních úkolů, jichž řešení v zájmu zdravého hospodářského života je nezbytným. A jisté docela oprávněně. Zruinovaný hospodářský život, který válka zanechala, a rozhárané poměry výrobní mohou být ozdravěny jen za činorodé spoluúčinnosti všech vrstev obyvatelstva. Nezbytným předpokladem této činnosti je přesvědčení, že výsledky činnosti pracovní neslouží především ku dobru a zisku úzkému kruhu majitelů průmyslových závodů, nýbrž všeobecnosti.

Je proto nezbytným důsledkem změněných poměrů, do nichž po skončení války jsme se dostali, aby také v hospodářském a výrobním systému našem byly provedeny reformy, nesoucí se v duchu demokracie. Vyloučení neobmezeného absolutismu podnikatele v hospodářském a výrobním procesu, připuštění dělnictva ku vlivu na správě podniku, připuštění kontroly veřejnosti při procesu výrobním, při stanovení cen, to vše jsou kategorické požadavky doby a zejména dělnické třídy. To je onen těžký problém socialisace výrobních prostředků, před jehož řešením stojíme. Samozřejmě, že pro socialisaci výroby musí býti dány také podmínky hospodářské i vědecké.

Její provádění musí být předsevzato především u těch odvětví průmyslových u nichž podmínky pro nový tento systém hospodářský nesporně jsou dány.

A tu samozřejmě v prvé řadě přichází v úvahu báňský průmysl. Nerostné poklady ukryté v zemi jsou majetkem všeobecnosti a tvoří bohatství státu. Na jejich racionelním dobývání a zužitkování záleží, aby poslouženo bylo potřebám průmyslu a obyvatelstva, v jejich zájmu je, aby bohatstvím tímto nebylo plýtváno a mrháno. To týká se především uhelné těžby, jejíž význam pro hospodářský život netřeba zvláště rozváděti.

Stát již v době války zasáhl do báňské těžby a do jisté míry obmezil volnost podnikatele. Ještě dnes trvá obmezení toto leč dosavadní výsledky ukazují, že opatření tato daleko nestačí a že je nutno sáhnouti ku nápravě od základu. To je účelem předložené osnovy zákona.

Již po převratu bylo zřejmo, že vyvlastnění dolů z rukou dosavadních držitelů je jedním z hlavních úkolů vlády. Anketa hornická konaná v květnu 1919 vyslovila se rovněž v tom směru, že v bánské těžbě musí stát se pronikavé reformy odpovídající době. Odborové organisace horníků předložily dne 4. června 1919 následovní zásady socialisační:

"Všechny soukromé a státní doly buďtež přetvořeny v jednotné hospodářské těleso, které všechny tyto doly a všechny vedlejší závody, jako briketárny, koksovny a závody k dosažení vedlejších výrobků z koksu, zaujímá, pokud tyto § 3 všeob. hor. zákonu podrobeny jsou. Toto hospodářské těleso (Uhelné Společenstvo), které mělo by výjimečné a samojediné právo kutací, stane se právním majitelem všech uhelných dolů s vedlejšími závody, tvoří oproti soukromo-hospodářsky pracujícím podnikům jiných průmyslových odvětví, vůči konsumu, státu a ostatním nositelům veřejného práva samostatnou juristickou (právnickou) osobnost, vede a řídí správu veškerého uhelného hospodářství.

Úvěr tohoto Uhelného Společenstva budiž oddělen od úvěru státu, jeho rozpočet je úplně autonomním a jen konečné číslice rozpočtu společenstva mohou v rozpočet státu býti pojaty. Jen v otázkách cenové politiky a při trvalém zatížení majetku, zejména při zástavách, byl by nutným souhlas státu. Uhelné Společenstvo rozhoduje o všech technických a hospodářských otázkách uhelné těžby, má uvnitř i na venek pravomoc akciové společnosti ve vlastním jménu jest mu však vzata každá možnost vykořisťování dělníků a konsumentů.

Vyvlastnění a odškodnění.

Úplné vyvlastnění všech soukromých, státních a v majetku veřejno-právních korporací se nalézajících uhelných závodů i s pobočními závody ve prospěch Uhelného Společenstva stane se zákonem. Organisace hornické stojí zásadně na stanovisku, že vyvlastnění má se státi bez náhrady, uznávají však, že jednostranné vyvlastnění majetku horního bez odškodnění, bez současného vyvlastnění všech ostatních majetků jest nemožné. Provede-li se odškodnění vydáním zúročitelných bonů, nebo vydáním pevně zúročitelných smluvních obligací Uhelného Společenstva, bude-li zvláště zřízený úvěrní ústav tím pověřen v jakém rozsahu rentovní požitky vy vlastněných budou každoročnímu stoupajícímu zdannění podrobeny, o tom budiž rozhodnuto dle směrodatného dobrozdání finančníků. Suma odškodnění musí stanovena býti soudními komisemi s přibráním znalců. Jako základ odškodnění budiž vzat průměrný čistý výnos desetileté předválečné periody, při čemž vezme se zřetel na pokleslou cenu peněz a na investice, pokud tyto odpisy již nebyly kryty a na výlohy provozovací. Nemůže však plný čistý zisk, nýbrž jen výnos investovaného kapitálu s připočtením normálního zúročení býti vzat za základ k vypočtení odškodného.

Organisace uhelného společenství

obstarávána bude Uhelnou Hospodářskou Radou (U. H. R.) sestávající z 85 členů, z nichž volí 25 dělníci a 10 úředníci v hornictví zaměstnaní, 25 konsumenti a 25 určeno bude státem. Bude-li 25 zástupců státu voleno zákonodárným sborem něho budou-li vládou jmenováni, o tom hornické organisace nečiní návrhů, přejí si jen, aby zástupci státu nejvýš do jedné třetiny vzati byli z úředníků. Uhelná Hospodářská Rada bdí nad vší uhelnou, těžbou, rozhoduje o její výši a methodách (zastavení a opuštění závodů), určuje zásady pro výměru mzdy a rozdělování uhlí. Stanovami U. H. R. mohou těžba a prodej kamenného a hnědého uhlí býti vedeny odděleně.

U. H. R. koná nejméně čtyřikrát do roka schůzi a zvolí na dobu pěti let Uhelný Hospodářský výbor (U. H. V.), sestávající z 5-8 členů, kteří nemusí bezpodmínečně býti členy U. H. R. Předseda musí býti potvrzen vládou. Výbor obstarává všechny obchody Uhelného Společenstva na základe rozpočtu každoročně U. H. R. předkládaného. Stanovami bude výboru vyhrazena co největší volnost a pravomoc, mohou však členové jeho rozhodnutím U.H.R. kdykoliv býti odvoláni. U. H. R. rozdělí těžařské závody na sedm až deset místné i hospodářsky souvisejících okresů čili revírů. V popředí každého okresu postaven bude generální ředitel, který rozhodnutím U. H. R. může býti odvolán. Také ředitele uhelných závodů budou U. H. R. ustanoveni. Ustanovení generálních ředitelů a ředitelů provede se soukromou úmluvou, při čemž se vyhrazuje Revírním Radám právo navrhovací.

Organisace odbytu.

Veškerý uhelný obchod budiž bez obmezení přenesen Uhelnému Společenstvu. Zda toto použije stávajících rozděloven a velkoobchodu, nebo zda zřídí rozdělovny vlastní, zůstává vyhrazeno rozhodnutí U. H. R. Rovněž zůstává této radě vyhrazeno, ustanoviti obce za rozdělovny pro uhlí do domácnosti. Export a import uhlí je rovněž od U. H. R. odvislým."

Následující odstavce podání odborových organisací hornických týkají se demokratisace závodů jednotlivých, závodních a revírních rad a byly vyřízeny zákonem o závodních a revírních radách schváleném v Národním shromáždění dne 25. února 1920.

Také majitelé dolů předložili svoje zásady, na nichž považují účelno reformovati poměry v báňském průmyslu. Dne 24. května 1919 předložil generální ředitel Günther zástupcům odborových organisací hornických následovní zásady:

1. Na každém podniku zřídí se závodní rada, vycházející z volné volby dle poměrného zastoupení. Volitelní jsou také zástupci odborových organisací. Zřízenci a dělníci volí odděleně.

Závodní rada má následovní úkoly:

a) Spoluúčast ve mzdové a úkolové otázce.

b) Spoluúčast při správě všech dobročinných zařízení.

c) Nahlédati do mzdového zúčtování a mzdové statistiky.

d) Právo navrhovati v záležitostech zlepšení provozu a při všech otázkách týkajících se sociálního blaha zřízenců a dělníků.

e) Nahlédati do obchodních uzávěrek, bilance a účetnictví.

2. Zřízenci a dělníci volí a to svými závodními radami po jednom zástupci do správní rady nebo u těžařstev do tělesa dosazeného ku provádění nejvyšší správy. Tito zástupci mají plné hlasovací právo.

3. Z čistého zisku použije se jistý díl k účelu blahodárných zatížení pro dělníky. Při jeho použití a správě jsou dělníci úplně autonomní. Z čistého zisku má býti dříve jen obnos určený pro reservní fond a pro obnovení nákladů provozovacích odečten. Bylo by na uváženou, zda vzhledem na různost zisků u společnosti, neměla by polovina obnosu zřízencům a dělníkům jako podíl na zisku jim připadající, být předávána vyrovnávacímu fondu který by všechny závody uhelné obejímal a jehož správa a použití bylo by horníkům předáno.

Uhelná těžba v českoslov. republice.

Ku posouzení vývoje báňské těžby v našem státě (vyjímaje Slovenska, z něhož data chybí) vyjímáme z důvodové zprávy vládního návrhu o úpravě uhelného hospodářství podaného Národ. shrom. dne 27. března 1920 tyto údaje:

"Uhlí hnědé r. 1913 vykazuje těžbu proti r. 1890 o 107,200.000 metr. centů, tedy o 87% vyšší, kdežto uhlí kamenného se vytěžilo v r. 1915 o 61,000.000 metr. centů tedy o 74.6% více než v roku 1890.

Vývoj těžby v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Kamenné uhlí.

Hnědé uhlí.

Průměrný vzestup těžby uhlí vůbec V našem státě v roce 1915 oproti roku 1890 činí (205,692.151 metr. centů v r. 1890, 325,851.947 metr. centů v roce 1915) okrouhle, 120.2 milionu metr, centů čili 58.4%. V prvním roce naší státní samostatnosti t. j. v r. 1919 činila těžba uhlí kamenného v našem státě 103,807.677 metr. centu, uhlí hnědého mimo Slovensko 169,620.183 metr. centů, na Slovensku pak 1,468.689 metr. centů, tedy dohromady uhlí hnědého 171,088.872 metr. centů, všeho uhlí pak 274,896.549 metr. centů, při čemž bylo zaměstnáno na dolech 116.252 dělníků.

Vlastní spotřeba uhelných závodů, mimo Slovensko činila v tomto roce 38,120.830 metr. centů, tedy 13.9% celkové výroby. Kamenouhelné doly spotřebovaly 18%, hnědouhelné doly 11% těžby pro vlastní spotřebu.

Vypočteme-li přibližně vlastní spotřebu dolů na Slovensku (as jako u kamenouhelen), zbývá prodejného uhlí 236,555.720 metr. centů. Podle toho by připadalo na hlavu obyvatelstva československého státu as 17.7 metr. centů uhlí na rok. (Obyvatelstvo čítá 13.5 milionů. Od toho třeba odečísti dělníky a zřízence, zaměstnané při uhelném dolování v počtu as 120.000, kromě toho by bylo snad správno odpočítati i jejich, ve společných domácnostech s nimi žijící příslušníky.)

Poměr tento ovšem se pošine, vezme-li se v úvahu vývoz za hranice. O vývozu tomto scházejí dosavad přesná data. Podle statistiky za rok 1913 vyvezlo se hnědého uhlí ze severočeského revíru do zemí bývalého Rakouska as 13.3 milionů metr. centu, do Německa pak 71,993.280 metr. centu. Vývoz z revíru mor.-ostravského byl z největší části do Uher a byl úplně kompensován uhlím, přiváženým z dolů Vítkovického kamenouhelného těžařstva v Petřkovicích (Pruské Slezsko).

Hornoslezského uhlí se dovezlo do zemí českých v roku 1913 as 46.4 milionů metr. centů, takže přebytek vývozu proti dovozu uhlí byl as 40 milionů metr. centů.

V roce 1919 vyvezlo se do Německa poměrně velmi málo, za to vyváželo se do Rakouska nejvíce, méně pak do Polska a Jugoslávie.

Béřeme-li za podklad data vývozní z měsíce říjná 1919, shledáváme, že pro nejnutnější naší spotřebu se nám nedostává ročně as 14 milionů metr. centů uhlí. Toto číslo ovšem bylo by velmi zvýšiti, kdyby průmysl náš měl pracovati podle své skutečné potence.

Roční spotřeba uhlí na obyvatele činila v r. 1913:

Jest tedy dokázáno, že nejsme dosud, co se týče výroby uhlí, soběstačni. Zvýšiti těžbu uhlí v našem státě jest zajisté možno, ovšem otázkou velmi těžce zodpověditelnou jest, můžeme-li se vůbec obejíti bez vývozu a přívozu tohoto statku tvořícího nové statky.

Není třeba blíže dokazovati, že stát jest povinen, aby toto nerostné bohatství co nejintensivněji chránil před rozmrháním a staral se o to, aby je co nejúplněji a nejúčelněji využil pro potřeby celostátní.

V roce 1919 dle zprávy uveřejněné v Úředním věstníku ministerstva veřejných prací, dne 15. května 1920, jeví se stav báňské těžby následovně:

V roce 1919 bylo dolováno uhlí na 366 samostatných závodech. Z těch bylo v provozu

v Čechách 306

na Moravě 23

ve Slezsku 33

na Slovensku 4.

Dle ročního průměru, bylo na těchto dolech zaměstnáno celkem 110.237 dělníků, z nichž bylo zaměstnáno

na dolech kamenouhelných 66.557 dělníků,

na dolech hnědouhelných 43.680 dělníků.

Těžba uhlí v jednotlivých čtvrtletích a počet zaměstnaných jeví se následovně: