Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
694.
Návrh
poslanců Landové-Štychové, MUDr. Boh. Vrbenského, Dr. Bartoška a společníků
na novelisaci ustanovení XVI. hlavy I. dílu všeob. trest. zákona ze dne 27. května 1852 o vyhnání plodu ze života.
Zákon
ze dne .................................................................... 1920
o novelisaci ustanovení XVI. hlavy I. dílu všeob. trest. zákona ze dne 27. května 1852 o vyhnání plodu ze života.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Kdo proti vůli nebo bez vědomí ženy těhotné, vyjímaje případy naléhavě nutného zasáhnutí lékařského, předsevezme cokoliv, aby způsobil vyhnání plodu, předčasný porod, nebo porod dítěte mrtvého, dopouští se zločinu a budiž potrestán žalářem od 6 měsíců do 1 roku. Bylo-li však vyhnání plodu skutečně způsobeno nebo měl-li čin za následek porod předčasný nebo porod mrtvého dítěte, potrestán budiž pachatel žalářem od 1—5 let.
Byla-li však zločinem tím i matka uvedena v nebezpečí života, nebo bylo-li jí ublíženo těžce na zdraví, potrestán budiž pachatel těžkým žalářem od 1—5 let.
§ 2.
Kdo, nemaje oprávnění lékařského, odstraní nebo odstraniti se pokouší cizí plod, i když děje se tak za souhlasu těhotné ženy, jest vinen přečinem a potrestán buď: nemělo-li jeho zasažení žádných následků zdraví ženinu škodlivých, vězením od 14 dnů do 3 měsíců, jinak tuhým vězením od 1 měsíce do 1 roku. Spadá-li čin pod ustanovení jiného přísnějšího zákona, budiž příslušného přísnějšího ustanovení použito.
§ 3.
K témuž trestu, avšak zostřenému, budiž odsouzen otec odstraňovaného aneb odstraněného plodu, je-li podle všeobecných zásad spoluvinen na tomto trestném činu.
§ 4.
Vyjímaje případy v §§ 1—3 uvedené, není vyhnání plodu ať vlastního neb cizího (do tří měsíců těhotenství) předmětem trestního stíhání.
§ 5.
Ustanovení hlavy XVI. dílu I. všeobecného trest. zákona ze dne 27. května 1852 § 144—148 se zrušují.
§ 6.
Zákon tento stává se účinným dnem svého vyhlášení a provedou jej ministři spravedlnosti, zdravotnictví a vnitra.
Odůvodnění:
Je v zájmu státu, aby zdraví občanstva jako nejcennější statek národní bylo chráněno. Této ochrany je v prvé řadě zapotřebí matkám, aby mohly svým povinnostem oproti žijícím svým dětem plně vyhovět. Proto je nutno, aby ty ženy, které ze zdravotních nebo hospodářských důvodů nemohou akt mateřský dokončiti, byly chráněny před pokoutními zločinnými manipulacemi a aby jim bylo umožněno včas odbornou poradu event. pomoc vyhledati.
Obava, že změna dosavadního trestního ustanovení oproti matkám bude míti za následek snížení počtu porodů, z čehož by státu hrozilo pro budoucnost početní seslabení, je naprosto bezpodstatná a sice z důvodů následujících:
Ženy zámožné a dobře živené, které by mohly dáti život většímu počtu dítek, nečiní tak, jejich prostředky usnadňují jím vyhnouti se mateřství nevítanému a omeziti libovolně počet svých dítek. Trestní ustanovení míjí se tudíž účinkem právě v těch vrstvách, kde by snad mohlo jedině míti své mravní odůvodnění.
Ženy nezámožné jsou vlivem stoupající drahoty nuceny omeziti počet svých dítek a to nejen v zájmu svého zdraví, neboť většina jich trpí podvýživou (plicními chorobami, viz statistiky Masarykovy ligy proti tuberkulose), ale i v zájmu svých žijících dětí. Je nutno uvážiti, že bytová krise, nedostatek mléka a nepoměrná drahota živin, které pro tělesný vývoj dětí jsou nevyhnutelnou podmínkou (vejce, máslo, krupice atd.) přímo brání svědomité matce, aby dala život novému dítěti, když nemůže řádně vyživit a vychovat děti, které tu už jsou. Každé nové dítě znamená zhoršení hospodářské situace beztak zoufalé a není tudíž divu, že ženy ve své bezradnosti uchylují se k pokoutním manipulacím, jimiž se mrzačí a tak jsou zbaveny možnosti mateřství i pro případ zlepšení hospodářské situace.
Tento bolestný problém lásky k dětem, touhy po mateřství a rozpor s danými poměry nelze řešiti u žen trestním ustanovením a žalářem. Je to také nedůstojno moderního humánního státu, což dle zpráv ze zahraničí bylo uznáno i ve státech jiných (viz Anglie, Amerika, Německo), kde otázka mateřství je řešená zvýšenou péčí o dětí žijící, ochranou matek, jich pojištěním a pensionováním a zrušením trestnosti odstranění plodu do 3 měsíců těhotenství.
Jsouce zde jako zástupkyně žen, jichž povšechné poměry známe z dlouholeté zkušenosti, považujeme za svou povinnost v zájmu republiky, který se z našeho stanoviska vzato úplně kryje se zájmy matek a dětí, podávati soustavně takové návrhy, jichž provedení by u nás odstranilo nadměrné utrpení matek a úmrtnost dětí. Provedením návrhu na povinné pojištění mateřské, který současně podáváme, jakož i návrhu tohoto doufáme docíliti také zvýšení mravní i zdravotní úrovně nejširších vrstev ženských. Je nepochybno, že přímý zákonný styk žen s odbornými silami v nejchoulostivějších případech přispěje k zvýšenému vědomí zodpovědnosti velké části žen. Lékař a zejména lékařka dovedou působiti vhodnou domluvou, včasným upozorněním a náležitým poučením v takových případech, kde toho bude třeba. Za dosavadních poměrů je něco podobného vyloučeno. Mateřství je jednou z nejposvátnějších funkcí v životě, vyžaduje velikých obětí a sebezapření a přes to je touha po mateřství vrozena téměř každé ženě. Je tudíž každý zákon, donucující k mateřství bez ohledu na její zdravotní a hospodářské poměry jednak urážkou ženy, neboť jí degraduje jako člověka a za druhé zhoršuje situaci na místě, aby ji zlepšil, neboť vrhá ženy v záhubu ať tak, či onak. Žel, nemáme vypracované statistiky, kolik matek je zmrzačeno nebo kolik jich hyne následkem samovolných prostředků nebo pokoutních pomocí. Ale stačí tu nahlédnouti do seznamu ženských klinik všeobecné nemocníce v Praze a sečísti počet obětí vlastní nevědomosti a nesvědomitosti ostatních. Považujeme za velmi nutné, aby případná prováděcí nařízení byla sestavena na těch zásadách, podle kterých návrh tento je podán.
Po stránce formální navrhujeme, aby návrh tento byl přikázán k projednání výboru zdravotnímu a právnímu. Zákon nedotýká se vůbec nijak státních financí a není proto ani zapotřebí podle § 41 ústavní listiny zvláštního úhradového návrhu.
V Praze dne 26. října 1920.
Landová-Štychová, Dr. Vrbenský, Dr. Bartošek,
Hrušovský, Netolický, Draxl, Dr. Franke, Zeminová, Sladký, Hrizbyl, Buříval, Pechmanová, Laube, Drobný, Langr, Stříbrný, Sajdl, Slavíček, Trnobranský, Špatný, Tučný, Dr. Uhlíř.