Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
692.
Návrh
poslanců Landové-Štychové, Laube Rud. a soudruhů
týkající se stavební povinnosti bank a peněžních společností v republice Československé.
Národní shromáždění račiž se usnésti na této resoluci:
Ministerstva veřejných prací, sociální péče a financí vypracujtež zákon o stavební povinnosti bank, peněžních společností vídeňských a maďarských bank v republice Československé dle těchto zásad:
1. Každá banka nechť podá do 6 neděl přesná udání o:
a) počtu úřednictva, které zaměstnává,
b) dobu trvání banky,
c) akciový kapitál,
d) reservní fondy,
e) čistý zisk za poslední léta a jeho percentuelní rozdělení,
f) výše vkladů a zápůjček — i možnost dalšího rozvoje.
2. Udání tato nechť jsou státními úřady přezkoumána a dle šetření buďtež banky, peněžní společnosti i vídeňské a maďarské banky v republice Československé povinny přikročiti bezodkladně k stavbám činžovních domů nebo rodinných domků pro všechen svůj personál úřednický i zřízenecký.
3. V případě, že úřednictvo nebo zřízenectvo zřídí si své bytové družstvo, nechť je banka nebo společnost povinna zapůjčiti potřebný zbytek na provedení stavby na bezúročný, nevypověditelný úvěr.
4. Banky nebo společnosti nechť jsou povinny věnovati každoročně část svých zisků k umoření dluhů, aby bankovní zaměstnanci nenesli celou tíhu stavebního podniku samí.
5. Ty banky a společnosti, jichž zaměstnanci bytová družstva netvoří, nebo kde podnikání bytového družstva omezuje se jen na menší počet podílníků, nechť jsou povinny vystavět pro ostatní zaměstnance činžovní domy nebo rodinné domky všude, kde mají banky a jích filiálky svá sídla.
Odůvodnění.
Stavební ruch znemožňován je dosud otázkou financování. Váleční milionáři nechtějí investovati svůj kapitál do podniku, jenž nese malá zúrokování, stát a obec, jež sotva seženou na výplatu svých zaměstnanců, stavěti nemohou. A tak, kdo by jedině mohl stavěti, jsou naše peněžní ústavy, hlavně pak banky. Zásluhou těch, kteří své hotovosti uschovávají pod podlahou, místo aby je uložili u spořitelen, zápasí také naše banky s nedostatkem peněz. Ale toto napětí peněžní jest rázu takového, že hlavně dobrou vůlí může býti v podzimní sezoně překonáno.
Jest sice pochopitelno, že naše banky nechtěly stavěti, ale nelze toho omluviti. Bylo by proto záhodno, aby banky byly zákonem přinuceny, vystavěti pro veškeré zaměstnance své obytná stavení v Praze a ve městech, kde mají filiálky. Byty, které by nebyly obsazeny úřednictvem, jež by snad nechtělo se přestěhovati, daly by se k disposici státu nebo obci.
Tento problém mohl by se zjednodušiti tím, že by se sáhlo k formě družstevní. Úředníci, obývající družstevní domy, přispívali by svými činžovními příspěvky k umoření dluhu. Rovněž banka by byla nucena každoročně věnovati část svých zisků tomuto účelu, aby snad bankovní zaměstnanci nenesli celou tíhu stavebního podniku v nepříznivé době sami.
Jeden z důvodů, proč banky nestaví, je důvod konkurenční. Nákladná stavba domu značně omezuje pohyblivost banky a značí handicap oproti těm bankám, které by nestavěly. Ale stavební povinností, kterou by banky byly rovnoměrně zatíženy, odpadl by hlavní tento důvod konkurenční. Při provádění zákona ohledně povinné stavby úřednických domků musilo by se ovšem nestranně uvážiti u každé banky zvláště, počet úřednictva, doba trvání banky, akciový kapitál, reservní fondy, čistý zisk za poslední léta a jeho percentuelní rozdělení, výše vkladů a zápůjček i možnost dalšího rozvoje.
Pro stavbu úřednických domků mluví jednak ta okolnost, že se uvolní byty po bank, personálu pro ostatní občanstvo, dále pak, že banky právě ve vlastních domech ukrývají většinu svých zisků. Živnobanka vlastní na př. 30 bankovních paláců v Praze, ve Vídní, v Terstu a jinde, v bilanci však odhaduje se tento majetek částkou 5 mil, korun čsl. Tím se mohlo státi, že tato banka vykazuje loňský zisk v částce pouhých 20 milionů, ačkoliv v bursovních kruzích se tvrdí, že skutečný zisk je 60 mil. korun. Bylo by proto spravedlivé, aby nucenou stavbou úřednických domků byl bankám zdaněn zisk, ukrytý podle zákona o amortisování ve vlastních domech.
Kromě bank bylo by ovšem nutno zatížiti touto povinností i státní peněžní společnosti a hlavně pak filiálky vídeňských a maďarských bank, které mají desateronásobné zisky jako centrály ve Vídni a Budapešti.
Jediné podniky, které u nás prosperují, jsou banky. Válečné půjčky mají již odepsány, rovněž dřívější ztráty i z let předválečných jsou vyrovnány. Proto by banky lehce unesly stavební povinnost, aniž by to na dividendu mělo podstatný vliv. V širokých kruzích lidu roste proti bankám nenávist, bylo by proto nutné, aby banky zmírnily bytovou krisi. Proto je nezbytno vydati zákon o povinné stavbě a záhy přikročiti ke stavbám.
Po stránce formální navrhujeme, aby návrh tento byl přikázán k projednání výboru pro dopravu a veřejné práce a sociálně-politickému.
Návrh zákona nedotýká se vůbec nijak státních financí a není proto zapotřebí podle § 41 ústavní listiny zvláštního úhradového návrhu.
V Praze dne 5. listopadu 1920.
Landová-Štychová, Laube,
Dr. Bartošek, Zeminová, Špatný, Langr, Sajdl, Trnobranský, Tučný, Dr. Uhlíř, Hrizbyl, Hrušovský, Drobný, Sladký, Dr. Franke, Buříval, Draxl, Slavíček, Pechmanová, Stříbrný, Dr. Vrbenský.