Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
687.
Odpověď
správce ministerstva financí
na interpelaci poslanců Dra Hahna, J. Schweichharta, K. Čermaka a soudruhů (tisk 403)
o bezměrných přehmatech pohraničních kontrolních orgánů ve Znojmě.
U hlavního celního úřadu ve Znojmě jest veškeré zboží k výstupu za hranice určené projednáváno ihned po předání dotyčných. nákladních a průvodních listin dráhou, což jest nutno již vzhledem na stísněnost nádraží.
Pořadem obdržených listin jsou vozidla, resp. zásilky revidovány a dle možnosti odbavovány na tratí, v případech však, že pro nedostatek prostoru ve vozidle revise na trati není možna, jest toto přistavováno k překládací rampě, kdež se náklad podle potřeby vyloží. Na zásilky nutné, tedy též na stěhovací svršky, jest brán zvláštní zřetel.
Fysické práce spojené s celní manipulací vykonávají dělníci dopravního úřadu, avšak vždy za přítomnosti celních, resp. finančních úředníků neb zřízenců.
Celní manipulaci se stěhovacími svršky četnického inspektora V. Soukupa řídil a zásilku odbavil komisař pohraniční finanční stráže, který byl onoho dne celní inspekční službou při vývozu pověřen.
K tomuto úředníku se dostavil Soukup v neděli koncem května 1920 as v 10 hodin ráno s dotazem, kdy bude revidován, načež byl správně poučen, aby se obrátil na dráhu a tam si opatřil nákladní a případné celní listiny, bez nichž nelze k celnímu odbavování přikročiti.
Jakmile byly listiny dráhou předloženy, což se stalo o 11. hodině, bylo započato s ohledáváním zásilky na tratí. Pro naprosté přeplnění vozidla muselo býti však od prohlídky na trati upuštěno a vůz určen k přistavení na rampu
V rozčilení pokoušel se Soukup část nákladu za pomoci železničních zřízenců na trati vyložiti a žádal jmenovaného úředníka znovu, aby zásilku takto prohlédl.
Tento projevil ihned úplnou ochotu, avšak za souhlasu Soukupa samého shledal, že není možno ve voze se o obsahu skříni, beden atd. přesvědčiti. S dalšího pokusu vyložiti nábytek na trati sešlo pro nastalou polední přestávku, a to tím spíše, že se Soukup zdráhal hraditi dělníkům tuto mimořádnou práci.
Přes to, že Soukup nepřestával ujišťovati o bezvadnosti svršků, nemohl celní úřad od prohlídky již vzhledem na opětující se případy nedovoleného vývozu potravin a jiných věcí při stěhování upustiti.
Tím rozčilen vyhrožoval četnický inspektor Soukup uveřejněním případu a různými výroky dával průchod své nevoli.
Se strany finančních zřízenců nebylo na jeho řeči vůbec reagováno přes to, že jim bylo snášeti bez viny Soukupovo spílání.
Rovněž ohledně chování se legionářů železniční stanici ve Znojmě přidělených se zmíněny komisař finanční stráže na nic závadného nepamatuje.
V prohlídce bylo pokračováno druhý den (v pondělí) na rampě a zadrženy potraviny, resp. věci v interpelaci uvedené, kromě čehož byly však Soukupovi ponechány zásoby ke stravování rodiny na několik dní vystačující.
Jelikož se vývoz pozastavených věcí, poschovávaných po různých částkách mezi svršky, dál bez povolení, propadly vzhledem k ustanovení zákona ze dne 18. března 1920, č. 188 Sb. z. a n. k dobru státu.
Zatčení četnického inspektora Soukupa zpráva celního úřadu nepotvrzuje.
Ohledně pytlů byla strana upozorněna, že je může po vyprázdnění obdržeti od celního úřadu zpět, čehož tato však dosud nezařídila.
Veškeré potraviny a předměty denní potřeby, zkáze podléhající, celním úřadem pozastavené, jsou odváděny k účelům místní aprovisace, což se stalo také v případě Soukupově. Zabavené náboje do revolveru jsou dosud v uschování celního úřadu; dříví a uhlí odvedeno bylo provoznímu úřadu ve Znojmě a mince bernímu úřadu.
Poněvadž zabavení věci v interpelaci uvedených odpovídá platným zákonným ustanovením, nemůže býti jich hodnota straně nahrazena.
Částky peněžní za potraviny obci předané nebo za jiné zabavené věci složené účtuje a odvádí celní úřad jako důchodkové pokuty.
Z vylíčeného případu jest patrno a ministerstvu financí i z případů jiných dobře známo, že si personál celního úřadu ve Znojmě počíná při prohlídkách stěhovacích svršků nanejvýše korrektně a opatrně. K důkladnosti těchto prohlídek přispívá okolnost, že jest stěhování z uzemí republiky Čsl. ve velmi četných případech zneužíváno k podloudnému vývozu potravin.
V Praze dne 21. října 1920.
Správce ministerstva financí:
Dr. Engliš, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
687.
Antwort
des Leiters des Finanzministeriums
auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. Hahn, J. Schweichhart, K. Čermak und Genossen (Druck 403)
betreffend maßlose Übergriffe der Grenzrevisionsorgane in Znaim.
Beim Hauptzollamte in Znaim werden alle zum Austritt über die Grenze bestimmten Waren nach Übergabe der betreffenden Fracht- und Begleitpapiere durch die Bahn sofort behandelt, was schon mit Rücksicht auf die Enge des Bahnhofes notwendig ist.
In der Reihenfolge der erhaltenen Dokumente werden die Waggons bzw. Sendungen revidiert und nach Möglichkeit auf der Strecke abgefertigt, in den Fällen aber, wenn wegen Raummangel im Waggon die Revision auf der Strecke nicht möglich ist, wird dieser auf die Umladerampe verschoben, wo die Ladung nach Bedarf ausgeladen wird. Auf dringende Sendungen, also auch auf Übersiedlungseffekten, wird besonders Rücksicht genommen.
Die mit der Zollmanipulation verbundenen physischen Arbeiten verrichten die Arbeiter des Betriebsamtes, allerdings stets in Gegenwart der Zoll- bzw. Finanzbeamten oder Angestellten.
Die Zollmanipulation mit den Übersiedlungseffekten des Gendarmerieinspektors V. Soukup leitete der Grenzfinanzwachkommissär, welcher an jedem Tage mit dem Zollinspektionsdienst bei der Ausfuhr betraut war und fertigte die Sendung ab. Zu diesem Beamten begab sich Soukup am Sonntage Ende Mai 1920 etwa um 10 Uhr morgens mit der Frage, wann revidiert werden wird, worauf er richtigerweise belehrt wurde, er möge sich an die Bahn wenden und sich dort die Fracht- und ev. die Zolldokumente beschaffen, ohne welche an die Zollabfertigung nicht geschritten werden könne.
Sobald die Dokumente von der Bahn vorgelegt worden waren, was um 11 Uhr geschah, wurde mit der Besichtigung der Sendung auf der Strecke begonnen. Wegen vollständiger Überfüllung des Waggons mußte aber von der Besichtigung auf der Strecke Abstand genommen und der Wagen zur Verschiebung auf die Rampe bestimmt werden.
In der Aufregung versuchte Soukup einen Teil der Ladung mit Hilfe der Eisenbahnbediensteten auf der Strecke auszuladen und ersuchte den genannten Beamten neuerlich. die Sendung auf diese Weise zu besichtigen.
Dieser erklärte sofort seine volle Bereitwilligkeit, aber unter Zustimmung Soukups selbst fand er, daß es nicht möglich sei. im Waggon sich vom Inhalte der Schränke, Kisten usw. zu überzeugen. Vom weiteren Versuche, die Möbel auf die Strecke abzuladen, wurde wegen der eingetretenen Mittagspause abgesehen und zwar umsomehr, als Soukup sich weigerte, die Arbeiter für diese außerordentliche Arbeit zu entschädigen.
Trotzdem Soukup unaufhörlich versicherte, daß die Effekten unbedenklich seien, konnte das Zollamt schon im Hinblick auf die sich wiederholenden Fälle, daß bei Übersiedlungen Lebensmittel und andere. Sachen unerlaubterweise ausgeführt wurden, von der Besichtigung nicht Abstand nehmen.
Dadurch erregt, drohte der Gendarmerieinspektor Soukup mit der Veröffentlichung des Falles und gab durch verschiedene Ausdrücke seinem Unwillen freien Lauf.
Von Seite der Finanzorgane wurde auf seine Reden überhaupt nicht reagiert, trotzdem sie die Scheltworte des Soukup ohne Verschulden über sich ergehen lassen mußten. Auch hinsichtlich des Verhallens der der Eisenbahnstation in Znaim zugeteilten Legionäre erinnert sich der erwähnte Finanzwachkommissär an nichts Anstößiges.
In der Besichtigung wurde am nächsten Tage (Montag) auf der Rampe fortgesetzt und die Lebensmittel, bezw. die in der Interpellation angeführten Sachen zurückbehalten, außerdem wurden Soukup aber die zur Verpflegung seiner Familie auf einige Tage ausreichenden Vorräte belassen.
Weil die Ausfuhr der beanständeten Sachen, die in verschiedenen Partien unter den Effekten verborgen waren, ohne Bewilligung erfolgte, verfielen sie im Hinblick auf die Bestimmungen des Gesetzes vom 18. März 1920, Nr. 188 Slg. d. G. u. V. zu Gunsten des Staates.
Die Verhaftung des Gendarmerieinspektors Soukup bestätigt die Verwaltung des Zollamtes nicht.
Bezüglich der Säcke wurde die Partei darauf aufmerksam gemacht, daß sie sie nach Entleerung vom Zollamte zurückerbalten kann, was sie aber bis jetzt nicht veranlaßt hat.
Sämtliche Lebensmittel und dem Verderben unterliegenden Gegenstände des täglichen Gebrauches, die vom Zollamte beschlagnahmt werden, werden zu Gunsten der lokalen Approvisionierung abgeführt, was auch im Falle Soukup geschah. Die beschlagnahmten Revolvergeschosse sind bis jetzt noch in Verwahrung des Zollamtes, das Holz und die Kohlen wurden dem Betriebsamte in Znaim und die Münzen dem Steueramte abgeführt.
Weil die Beschlagnahme der in der Interpellation angeführten Sachen den geltenden gesetzlichen Bestimmungen entspricht, kann ihr Wert der Partei nicht ersetzt werden.
Die für die der Gemeinde übergebenen Lebensmittel oder für die anderen beschlagnahmten Sachen erlegten Geldbeträge führt das Zollamt, als Gefällsstrafen ab.
Aus dem geschilderten Falle ist ersichtlich und dem Finanzministerium auch aus anderen Fällen gut bekannt, daß sich das Personal des Zollamtes in Znaim bei der Besichtigung der Übersiedlungseffekten außerst korrekt und vorsichtig benimmt. Zur Gründlichkeit dieser Besichtigungen trägt der Umstand bei, daß die Übersiedlungen aus. dem Gebiete der Čechoslowakischen Republik in sehr vielen Fällen zur Schleichausfuhr von Lebensmittelns mißbraucht werden.
Prag am 21. Oktober 1920.
Der Leiter des Finanzministeriums:
Dr. Engliš, m. p.