Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
679.
Návrh
poslance Dra Matouška, Bergmana, Dra Lukavského, G. Navrátila a soudruhů
na úpravu požitků úředníků velkostatků na odpočinku a jejich pozůstalých.
Zákon
ze dne ............................................................................ 1920,
kterým se upravují odpočinkové platy staropensistů velkostatků v Československé republice, vstoupivších do výslužby před 1. lednem 1921 a zaopatřovacích požitků pozůstalých po těchto zaměstnancích.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Pensionovanému úřednictvu a zřízenectvu velkostatků před 1. lednem 1921 do výslužby danému, pokud se týče jeho vdovám a sirotkům, poskytuje se jednorázový drahotní přídavek k jejich odpočinkovým platům, pokud nepřesahují celkové výše ročních 10.000 Kč za léta válečná, to jest roku 1915, 1916, 1917, 1918, 1919 obnosem nepřesahujícím padesát pět milionů korun.
§ 2.
Částka tato bude přikázána zmíněnému účeli z válečných a konjunkturních zisků zemědělských a zemědělsko-průmyslových podniků v Československé republice zabraných státem ve formě dávky.
§ 3.
Rozdělení tohoto nouzového drahotního přídavku bude upraveno zvláštním nařízením vlády.
§ 4.
Pokud potrvají mimořádné drahotní poměry, doplňují se 1. lednem 1921 počínaje, až do odvolání, odpočinkové platy § 1. jmenovaných pensionovaných úředníků, zřízenců event. jejich vdov a sirotků před 1. lednem 1921 do výslužby vstoupivším, nechť jsou vyplaceny kteroukoli pokladnou velkostatku neb kterýmkoliv náhradním pensijním ústavem, počítaje v to i pensijní ústav cukerního průmyslu, každoročním sto procentním drahotním přídavkem k jejich původním nezvýšeným pensím, pokud tyto nepřesahují 8000 Kč, bez rozdílu stavu a kategorie pense.
Při pensijním příjmu nad 8000 Kč nesmí přesahovati drahotní přídavek i s původní pensí drahotní dohromady více než 14000 Kč. Naturalie, byt atd. se započítávají svou peněžitou hodnotou, zvýšenou o 50% předválečných cen.
Touto úpravou existenčních poměrů staropensistů velkostatků odpadají pak všecky dobrovolné příspěvky a dary se strany jejich dřívějších zaměstnavatelů.
§ 5.
Vláda se zmocňuje, aby k úhradě shora zmíněného drahotního přídavku opatřila nutné prostředky do 45,6% celkové částky veřejnou dávkou na velkém majetku pozemkovém, rozvrženou podle plošné výměry zabrané půdy, jak v Čechách, tak na Moravě i ve Slezsku po vyloučení plochy někdejších císařských a rodinných statků, jejichž pensisty uspokojil již stát přímo; dále pak přispěje k tomuto nutnému shora naznačenému cíli rovným dílem 45,6% stát; 6,5% potřeby nechť poskytne cukerní průmysl za pensisty u jeho pensijního spolku pojištěné a konečně 2,3% částky potřeby nechť poskytnou závody zemědělského průmyslu pivovarského a lihovarského.
§ 6.
Výplata těchto mimořádných drahotních přídavků v § 4. uvedených bude se díti týmiž pokladnami, jež vyplácejí původní pense oprávněných osob, 100% příspěvek tohoto zákona nahrazován bude těmto pokladnám státem.
§ 7.
Ve smyslu zákona ze dne 11. června 1919 č. 330 z. a n. vkládá se vybudování a vedení této akce do kompetence pozemkového úřadu.
§ 8.
Ministr financí se zmocňuje, aby částka potřebnou k výplatě jednorázového drahotního přídavku podle § 1. tohoto zákona hned pozemkovému úřadu přikázal, a aby i včasnou výplatu příspěvků podle § 4. zajistil event. zálohami.
§ 9.
Účinnost tohoto zákona nastává dnem prohlášení.
Jeho prohlášením jsou pověřeni ministři vnitra, financí a pozemkový úřad.
Formálně budiž tento návrh přikázán sociálně-politickému výboru.
Důvodová zpráva.
Pensionované úřednictvo a zřízenci velkostatků v Českosl. republice, hledajíc ochranu svých hmotných a stavovských zájmů, poškozených co nejtížeji dlouhotrvající válkou a v ní vzrůstající nesnesitelnou drahotou všech životních potřeb, založivši svaz pensistů a zřízenců velkostatků a podniků zemědělského průmyslu se sídlem v Praze požádalo v důsledku manifestační schůze svého členstva dne 22. března 1919 v plodinové burse v Praze konané, vládu, Národní shromáždění a jednotlivé poslanecké kluby zvláštními peticemi a memorandy, během roku podanými i ve veřejných listech vytisknutými, aby byla úřednictvu tomu, zřízencům, případně vdovám a sirotkům po nich, před 1. lednem 1921 do poměrů výslužby vstoupivším, poskytnuta vzhledem na jejich nízké pense a postupující drahotu přiměřená materiélní pomoc ve způsobě drahotních přídavků k stávajícím již pensím, kterými nebylo lze za nynějších poměrů opatřiti nutné životni potřeby jejich rodin, takže byli nuceni jednak o tyto nevyhnutelné životní potřeby buď strádati, aneb, pokud to možno bylo, dosazovati na jejich opatření skromných úspor svých i pomáhati si zastavením cennějších předmětů.
Vláda i jednotlivé politické kluby Národního shromáždění se těmito žádostmi bedlivě zabývaly, neb byly přesvědčeny, že nepatrné, mnohdy jen několika stové pense za dávno minulých dob při levných cenách obilí a mouky a všeho ostatního, stanovené, někdy docela jen jako pouhé dary z milosti a odvolatelně poskytované, nemohly nikterak postačovati k uhájení života těchto kruhů, za neustálých rapidně stoupajících cen válečného období.
Avšak vláda měla sama tak obrovských úkolů, s opatřováním normálního chodu státního hospodářství, že jí nebylo lze se s novými otázkami tohoto druhu, vyžadujícími rovněž značných nákladů, zabývati, ač si byla dobře vědoma úkolu a programu státu pečovati o blaho všech svých občanů; leč vláda vycházela v daném případě i z toho náhledu, že jí tu jde o poměr pensijní vyšlý ze soukromoprávního poměru služebního, který by měl býti řešen především mezi stranami samými, tedy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, to je velkostatkáři a jejich pensisty. Proto vláda opírajíc se o toto stanovisko doporučovala veřejnými vyzváními velkostatkářům, aby hleděli bídu svých někdejších zaměstnanců, jejich vdov a sirotků zmírniti poskytnutím přiměřených drahotních přídavků.
V ojedinělých případech neminul se appel výsledkem. Ovšem docíleno výsledku tak skrovného, že skytal postiženým pomoci vlastně jen nominelní, nikterak materiélní, ve valné části případů zůstal však appel vlády neslyšen a bezvýsledným. Proto vláda řeší nyní tuto záležitost mocí zákona.
Avšak aktivování zákonů o záboru velkého majetku pozemkového a zřízením pozemkového úřadu, musí se vláda, chtěj nechtěj, zabývati všemi důsledky pozemkové reformy půdy, nemůže vybírati z nich jen složky aktivní a ponechati složky pasivní nevyřízeny.
Nahlíží, že dnešní pensisté velkostatkářstí, někdejší to aktivní úředníci a zřízenci trpí vskutku nouzí nezaslouženě a bez vlastní viny; jsou to spoluobčané naší republiky, kteří si svou neúmornou cíle vědomou a láskyplnou prací získali nepopíratelných zásluh o zvelebení a vzrůst národního hospodářství československého národa a rozmnožení jeho nemovitého jmění; vláda dále nepřihlíží, že napiatý poměr, který se v důsledku záborového zákona mezi majiteli velkých zabraných statků a správou československé republiky vyvinul není toho rázu, aby mohl působiti na dobrovolné upravení nečasových a znehodnocených pensí v cestě shody příznivě a pensisté konečně ve svém utrpení zase právem namítají, že za škody a vlivy vyšší moci — války se všemi jejími důsledky — oni se svými rodinami nemohou trpěti bez konce, dovolávajíce se pomoci státu; i na to poukazují, ne neprávem, že všecky své skrovné příjmy, museli obětovati výhradně jen za zdražené potraviny do zemědělských podniku, kde se hromadily v celá jmění, která dnes zabírá stát. Hlásí se tudíž za refundaci toho, co byli nuceni proti práva do tohoto pokladu odváděti jak daň své bídy. Není dále bez podstaty jejich námitka, že nahodilými, dobrovolnými, sporadickými přídavky drahotními o 10, 20 neb docela ani 50% k jakési nepostačitelné základna jim spomoženo býti nemůže, když dnes existenční minimum čtyřčlenné rodiny v Praze při nejskrovnějších nárocích, činí 12.000 Kč ročně a ceny potravin sledují stále ještě vzestupný směr.
Návrh na úhradu.
Podle analogie určitého případu na jednom velkostatku v Čechách, majícím výměry 9.563 ha polovice půdy lesní, polovina hospodářské, činila roku 1897—8 pense vyplácená pens. fondem K 54.500.—
a mimo to pense z milosti 11.783.—
celkem K 66.283.—
připadá tudíž na 1 ha plochy břemena pensijního K 6.93
neb na 1 míru K 1.33
čili staré měny rakouské krejcarů 67.
Nutno ovšem doložiti, že jest to velkostatek s bohatou industrii, která pojišťuje své zaměstnance, z velké části v pensijním spolku cukrovarního průmyslu. Jest přenesena část břemene půdy do prostředí jiného. Bylo by tedy o něco větší, ale nutno připomenouti, že ani pense poskytnuté tímto ústavem nejsou postačitelné, protože jsou rovněž založeny na předválečných cenách životních potřeb. Nositelé těchto odpočinkových platů rekrutují se vesměs z řad soukromého úřednictva a ze soukromoprávního poměru, domáhají se dnes energicky zlepšení svého neudržitelného postavení.
Veškerá plocha velkostatkářské půdy nad 200 ha, která má býti vyvlastněna, činí (mimo Slovensko):
V Čechách 1,767.310 ha
na Moravě 730.174 ha
ve Slezsku 213.303 ha
úhrnem 2,710.787 ha.
Z této plochy přijde k vyloučení plocha někdejších císařských a rodinných statků, per 80.000 ha, protože pensijní požitky jejich pensistů upraveny zvláště, zbývá tudíž celé plochy 2,630.787 ha.
Čítáme-li okrouhle 7 K jako břemeno pensijní s půdou velkostatkářskou souvislé, vypadla by roční potřeba pense na 2,630.787 ha à K 7 ročně částkou Kč 18,415.509.—.
Pro vybavení staropensistů z dluhů ve smyslu § 1. a 2. zákona ze dne ........................... č. .................. za léta 1915—1919 bylo by třeba nejméně trojnásobné částky t. j. asi 55 milionů Kč.
Pokud se týče stálého drahotního přídavku 100%, ve smyslu § 4. téhož zákona nutno připočísti k roční potřebě per Kč 18,415.509 100% drahotní přídavky pensistům zemědělského průmyslu v pensijním ústavě cukerního průmyslu soustředěné obnosem asi Kč 2,500.000.— a na režii Kč 2,130.787.— t. j. celkem Kč 23,046.296.—.
Úhrada této částky, aby nepřetížila příliš finační etát státu, a aby byla tím současně náležitě akcentována spojitost zájmů resp. junkce, která nesporně stává mezi znehodnocenými pensemi a zvýšenými příjmy půdy a průmyslu mohla se státi tím způsobem, že by odváděly tyto podniky na zákonnou úpravu pensí svých někdejších zaměstnavatelů, veřejnou dávkou rozvrženou na plochu půdy a průmysl poměrný koeficient do pozemkového úřadu a to:
a) velkostatky ze 2,630.787 ha à K 4.— Kč 10,523.148.—
b) stejný příspěvek státu Kč 10,523.148.—
c) příspěvek cukerního průmyslu Kč 1,500.000.—
d) ostatní zemědělský průmysl (pivovarský a lihovarnický) Kč 500.000.—
úhrnem Kč 23,046.296.—.
Tento fond by spravoval pozemkový úřad na základě principu autonomie prostřednictvím 12 členného sboru sestávajícího ze 3 zástupců vlády, to jest súčastněných ministerstev 3 členů zaměstnavatelů (cukerního průmyslu, 2 velkostatkářů a 6 pensistů, mimo presidenta pozemkového neb jeho náměstka jakožto předsedy a dirimujícího při rovnosti hlasů. Všichni členové by byli delegováni svými odborovými ústředími. Rozhodovali by nadpoloviční většinou hlasů. Zaměstnavatelé a pensisté jmenovali by současně polovinu svých členů náhradníky.
Tento správní výbor scházel by se jednou za čtvrt roku k vyzvání předsedově. Zvolil by svůj užší akční komitét, který by se scházel měsíčně. Nejhlavnější agendu obstarali by si pensisté. Platnost tohoto opatření započala by 1. lednem 1920.
Potřebné místnosti poukázal by pozemkový úřad.
Pozemkový úřad zařídil by sběr peněz a poukazoval by příslušné 100% částky na pense připadající ve čtvrtletních dekursivních lhůtách, na výplatní listiny vyplácejících pokladen politickými správami I. instance vidimovanými pokladnám důchodenským neb pensijním, které by drahotní přídavky i s původními pensemi direktně doručovali.
V Praze dne 3. listopadu 1920.
Dr. Matoušek, Bergman, Dr. Lukavský, G. Navrátil,
ing. Bečka, V. Dyk, Dr. Hajn, Dr. Kramář, Mašek, Purkyňová, Petrovický, Dr. Rašín, Dr. Stránský, Špaček, Veverka, Votruba, Zavřel, Hudec, Modráček, Stejskal, Šamalík, Kopřiva, F. Navrátil, Janalík, Rýpar.