Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
677.
Antrag
des Abgeordneten Hans Knirsch, Křepek, Dr. Baeran, Böhr, Dr. Kafka und Genossen
betreffend die Abänderung des § 6 des Gesetzes vom 7. Jänner 1920, Nr. 31 Slg. d. G. V. und des Art. IV. der Regierungverordnung vom 24. Jänner 1920 Nr. 53 Slg. G. V. betreffend die Dienstverleihungsgebühr bei Dienstverträgen.
Das Gesetz vom 7. Jänner 1920 betreffend die Vorschriften über die Gebührenpflicht enthält im § 6 folgende Bestimmung:
ťBei Dienstverträgen, bei denen das gesamte jährliche Entgelt für Arbeiten mindestens Kr. 6000 beträgt, tritt die Gebührenpflicht ohne Rücksicht auf eine urkundliche Bescheinigung einŤ.
Die Durchführungsverordnung zu diesem Gesetze besagt: ťBei Dienstverträgen, bei denen es sich um einen Jahresbezug von mehr als Kr. 6000.— handelt, sind die Parteien verpflichtet, auch mündliche Verträge dem Steuer- (Gebührenbemessungs) Amte nach Abschluß des Vertrages anzuzeigen und gleichzeitig, alle für die Gebührenbe messung maßgebende Umstände anzuführenŤ.
Diese Bestimmungen werden von einzelnen Finanzbehörden angewendet und bei Arbeitsleistungen höherer Art, gemäß T. R. 40 a nach Skala III. das ist mit 2% und so weit es sich um die Besorgung anderer Arbeitsleistungen als der von Taglöhner, Dienstboten, Gewerbegehilten aus der Klasse der Gesellen und dergleichen handelt, gemäß T.-R. 40 d nach Skala II. mit 1% des dreifachen Betrages der jährlichen Leistung (§ 16 lit. A.) des Gebührengesetzes bewertet.
Eine Entscheidung des Finanzministeriums mit Erlaß vom 25. August 1920 Z. 76.309/4331 bestimmt, daß bei stattgefundenen Gehaltserhöhungen z. B. von 6500 Kr. auf 7500 Kr. der ganze Betrag zu vergebühren ist, wenn der bisherige Gehalt von Kr. 6500 noch nicht vergebührt war. Nur wenn der bisherige Gehalt schon vergebührt worden ist, unterliegt bloß die Differenz von Kr. 1000 den neuen Gebühren.
Auf diese Weise wird jedem Angestellten, der den unzulänglichen Gehalt von Kr. 600 monatlich mündlich oder schriftlich vereinbarte, eine Last zugemutet, die der Angestellte unter gar keinen Umständen zu tragen im Stande ist. Das erhellt aus folgenden Beispielen:
Ein Korrespondent hat seit 1. Juli lt. Kollektivvertrag Anspruch auf ein Jahresgehalt von Kr. 12.400. Derselbe erhielt am 21. Oktober 1920 durch die Steuerbehörde einen Zahlungsauftrag über Kr. 750 als Gehaltstaxe.
Ein Buchhalter war bis zum 1. April 1920 bei der Fa. A in Diensten mit einem jährlichen Gehalte von Kr. 8000. Er war mit schriftlichem Vertrage angestellt und der Vertrag wurde vergebührt. Die vorgeschriebene Gebühr betrug von Kr. 8000 mal 3 (unbestimmte Zeit) d. i. 24.000. Nach Skala III. beträgt die Abgabe Kr. 240. Am 1. April 1920 tritt er in die Dienste der Firma B. mit einem Jahresgehalt von Kr. 15.000. Die Anstellung erfolgte mündlich auf unbestimmte Dauer, daher von Kr. 15.000 mal 3 d. i. Kr. 45.000 ein Steuersatz von 2% d. i. Kr. 900. Die frühere Vergebührung bei der Fa. A. kann nicht berücksichtigt werden, da es sich um einen anderen Dienstgeber handelt. Wäre die zweite Anstellung mit schriftl. Vertrage auf 6 Jahre abgeschlossen worden mit dem Beisatze, ťwenn nach Ablauf dieser Zeit von keiner Suite eine Kündigung erfolgt, läuft das Vertragsverhältnis weiterŤ — dann bildet die Bemessungsgrundlage 6 mal 15.000 d. i. Kr. 90.000 und dreimal Kr. 15.000 (unbestimmte Zeit) d. i. Kr. 45.000. Summe Kr. 136.000 somit eine Steuerabgabe von Kr. 2700.
Eine solche Abgabe kommt einer beispielslosen Beschlagnahme gleich, wenn die Angestellten nach jeder mühsam erkämpften Gehaltserhöhung die Differenz oder sogar den völligen neuen Jahresgehalt vergebühren müssen, falls der vorherige nicht vergebührt war. Das ist ein Unrecht ohnegleichen und eine große Gefährdung der Existenzsicherheit der Angestellten, weil sich von nun an die Unternehmer weigern werden, langsichtige Verträge einzugehen. Die Abgabe muß der Angestellte in den neuen Gehalt selbst mit einrechnen, er selbst kann sie nicht zahlen, weil er gar keine Gewähr hat, daß er den zur Vergebührung gelangenden Jahresgehalt auch tatsächlich bezieht Der Privatangeslellte ist kein Festbesoldeter, er kann viermal oder gar 12mal im Jahre gekündigt werden. Wie kommt der Angestellte allein zu dieser Steuer, indessen die als Arbeiter beschäftigten Kräfte von dieser Steuer gerechterweise befreit bleiben. Sie gönnen der Arbeiterschaft diese Befreiung von dieser Steuer, müssen aber die gleiche Behandlung für sich in Anspruch nehmen, weil die Angestellten, als die wirtschaftlich schwächsten, auf gar keinen Fall diese neuerliche sehr. empfindliche Kürzung ihrer Gehälter ertragen können.
Die Antragsteller stellen an die Regierung daher folgenden Antrag:
Aus dem Gesetze über die Dienstverleihungsgebühr vom 7. Jänner 1920 Nr. 31 d. Gslg. u. V. sind alle Personen, die unter das Handlungsgehüfengesetz fallen, auszuscheiden.
Die Steuerämter sind sofort anzuweisen, daß Gebührenvorschreibungen aus dem Titel dieses Gesetzes an obgenannte Personen zu unterbleiben haben.
Die Bedeckung des Ausfalls an staatlichen Einnahmen hat aus dem Ertrag der vierten Staatsanleihe zu erfolgen.
Prag, am 26. Oktober 1920.
Knirsch, Křepek, Dr. Baeran, Böhr, Dr. Kafka,
Ing. Kallina, Zierhut, Schälzky, Dr. W. Feierfeil, Mark, Schubert, Röttel, Böllmann Windirsch, Dr. Keibl, Patzel, Kaiser, Ing. Jung, Simm, Wenzel, Dr. Luschka, Kostka, Dr. E. Feyerfeil, Pittinger.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
677.
Návrh
poslanců J. Knirsche, Křepka, Dr. Baerana, Böhra, Dr. Kafky a soudruhů
na změnu § 6. zákona ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb. z. a n. a odst. IV. vládního nařízení ze 24. ledna 1920, č. 53 Sb. z. a n. o poplatku z propůjčení služeb při služebních smlouvách.
Zákon ze dne 7. ledna 1920 o předpisech, o povinnosti poplatkové obsahuje v § 6. toto ustanovení: "Při smlouvách služebních, při kterých celková roční úplata za práci činí nejméně Kč. 6000, nastává povinnost poplatková nehledíc na osvědčení listinné."
Prováděcí nařízení k tomuto zákonu stanoví: "Při smlouvách služebních, při nichž jde o roční příjem nad Kč. 6000.—, jsou strany povinny i ústní smlouvy oznámiti bernímu úřadu (úřadu pro vyměřování poplatku) po uzavření smlouvy a uvésti zároveň veškeré okolnosti důležité pro vyměření poplatku."
Některé finanční úřady používají těchto ustanovení a vyměřují poplatek při pracovních výkonech vyššího druhu podle pol. 40. lit. a) sazby podle stupnice III., t. j. 2%ty, a pokud jde o vykonávání jiných prací než dělnických, služebnických, živnostenských pomocníků z třídy tovaryšů a pod. na základě pol. 40, lit. d) podle stupnice II. 1%em z trojnásobného ročního příjmu. (§ 16. lit. A. popl. zák.)
Rozhodnutí ministerstva financí výnosem ze dne 25. srpna 1920, č. 76.309/4.331 stanoví, že při zvýšení služného, na př. z 6.500 K na 7.500.— K jest vyměřiti poplatek z celé částky, nebyl-li z dosavadního příjmu K 6.500.— ještě poplatek vyměřen. Jen bylo-li již dosavadní služné poplatku podrobeno, jest vyměřiti nový poplatek pouze z difference K 1.000.—.
Tím ukládá se každému zaměstnanci, který sjednal ústně neb písemně nedostačující plat K 600.— měsíčně, břemeno, jež zaměstnanec nikterak nemůže nésti. To vysvítá z těchto příkladů:
Korrespondent má od 1. června podle kollektivní smlouvy nárok na roční služné K 12.400.—. Dne 21. října 1920 obdržel od berní správy platební rozkaz na zaplacení K 750.— jako dávky ze služného.
Účetní byl až do 1. dubna 1920 zaměstnán u fy. A s ročním služným K 8.000.—. Byl přijat na základě písemné smlouvy a z této smlouvy byl vyměřen poplatek. Předepsaný poplatek z K 8.000.— krát 3 (neurčitá doba), t. j. z K 24.000.— činil podle stupnice III. K 240.—. Dne 1. dubna 1920 nastupuje do služby u fy. B se služným K 15.000.— ročně. Přijat byl na základě ústní smlouvy na neurčitou dobu, tudíž činí poplatek z K 15.000.— krát 3, t. j. K 45.000.— daňová náhrada 2%, t. j. K 900.—. Na to, že dříve u fy. A byl již poplatek vyměřen, nelze vzíti ohled, ježto jde tu o jiného zaměstnavatele. Kdyby druhá služba byla ujednána písemnou smlouvou na 6 let s dodatkem "jestliže po uplynutí této doby žádnou stranou nebude dána výpověď, běží poměr smluvní dále" — pak činí vyměřovací základ 6krát 15.000.— K, t. j. 90.000.— K a 3krát K 15.000 — (neurčitá doba), t. j. 45.000.—. K sumu K 135.000.— a tedy poplatek daňový K 2.700.—.
Takováto dávka rovná se bezpříkladnému zabavení, když zaměstnanci musí po každém pracně vybojovaném zvýšení platů z difference nebo dokonce z celého nového ročního příjmu, nebyla-li z předešlého dávka vyměřena, zaplatiti poplatky. To jest bezpráví, jemuž není rovno, a veliké ohrožení existenční bezpečnosti zaměstnanců, neboť od nynějška budou se podnikatelé zdráhati uzavírati dlouhodobé smlouvy. Dávku musí si zaměstnanec započítati do svého nového služného, nemůže ji sám platiti, ježto nemá naprosto žádné záruky, že roční plat, ze kterého poplatek jest vyměřen, skutečně také obdrží. Zaměstnanec soukromý není zaměstnancem s pevným platem, může dostati čtyřikrát neb dokonce dvanáctkrát do roka výpověď. Proč tento zaměstnanec samojediný má platiti tuto dávku, kdežto síly zaměstnané jako dělníci podle práva jí zůstávají sproštěny? Přejeme dělnictvu toto osvobození od této daně, musíme však pro ně požadovati stejné nakládání, ježto zaměstnanci ti, jakožto živel hospodářsky nejslabší, nemohou nikterak snésti toto nové, velmi citelné zkrácení svých příjmů.
Proto podávají navrhovatelé vládě tento návrh:
"Z působnosti zákona o poplatku z propůjčení služby ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb. z. a n. buďtež vyjmuty všechny osoby podléhající zákonu o obchodních pomocnících.
Úřady berniční buďtež ihned poukázány, že nemají na dále býti svrchu uvedeným osobám předpisovány poplatky z titulu tohoto zákona.
Úhrada schodku ve státních příjmech budiž hrazena z výtěžku čtvrté státní půjčky."
V Praze dne 26. října 1920.
Knirsch, Křepek, Dr. Baeran, Böhr, Dr. Kafka,
Inž. Kallina, Zierhut, Schälzky, Dr. W. Feierfeil, Mark, Schubert, Röttel, Böllmann, Windirsch, Dr. Keibl, Patzel, Kaiser, Inž. Jung, Simm, Wenzel, Dr. Luschka, Kostka, Dr. E. Feyerfeil, Pittinger.