Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
664.
Interpelace
poslance Dra Lukavského a soudruhů
k ministerskému předsedovi
o dnešních poměrech ve zněmčeném území.
Němci zahájili v poslední době bezohledný boj proti zřizování českých škol podle zákona ze dne 3. dubna 1919 ve zněmčeném území. V Německých Hořovicích (polit. okres Podbořany) zmařili násilím úřední jednání školské komise zahnali ji z obce a prohlásili, že zřízení české školy v obci nepřipustí.
V Černčicích (týž okres) dalo se umístění české školy v nové místnosti za urážející demonstrace německého davu vedeného starostou obce J. Hackrem, nápis ťČeská školaŤ zamazán kolomazí a pod nápis namalovány nemravné obrázky.
Kaplí, v níž mely býti slouženy bohoslužby při zahájení vyučování v nové budově, zavřeli, odepřeli vydati klíč a četnický strážmistr, když byl vyžádán o pomoc při hledání klíče, odvětil školnímu inspektoru, že chce-li aby to vykonal, musí s ním mluviti německy. V Žíhli (týž okres), odepřela obecní správa na rozkaz politického úřadu propůjčiti školní místnost, jíž užívala česká škola již loni a prohlásila, že rozkazu toho neuposlechne. Když pak se tam 5. října dostavila znovu komise za účastí úředníka, vyslaného od zemské správy politické a přednosty okresního úřadu politického, dala obec na poplach zvoniti na všechny zvony a troubiti signály, aby se obyvatelstvo shromáždilo k demonstraci. Za zpěvu ťWacht am RheinŤ, musila komise odejíti s nepořízenou, jak s radostí konstatuje ťWestböhmischer GränzboteŤ ze dne 26. října t. r. V Řeži (týž okres) strhla okresní správní komise z Jesenic pečetě na dveřích místností, kde usilují Němci zříditi soukromou školu, ač ta pečeť byla dána okresní správou politickou, a školu otevřela. V Libyni (týž okres) Němci odepřeli uposlechnouti výzvy okresní správy politické, aby propůjčili místnost pro českou školu a pro byt českého učitele, strhali české vyhlášky o zápisu do české školy a ohrozili českého učitele tak, že musil utéci. V Jesenicích (týž okres) zahájen vyhlazovací hospodářský boj proti Čechům, následkem akce za českou školu. Ježto bylo známo, že se připravuje při jednání komise vzpoura, dostavila se četa vojáků. Ač tu nešlo o získání místnosti v německé škole, nýbrž v soukromé budově, nepřipustili Němci jednání, až se vojáci vzdálí. V Bukovci (okres Horní Týn) přinutili českého učitele, jenž byl poslán na začátku školního roku, aby vykonal přípravy pro vyučování, že musil utéci a srocený dav vynutil na místním faráři Jačkovi, jehož Němci pokládají za původce české školy, slib, že co nejdříve se vzdálí z obce. To se stalo v obci, kde je četnická stanice. V téže obci pohrozeno těm českým rodičům, kteří by se odvážili děti dáti do české školy, že se jim nedostane poukázek na příděly z aprovisace. Řiditel německé školy J. Tarnowský provedl agitaci mezi českými rodiči, aby podali prohlášení, že si nepřejí české školy. Správce české školy ve Stvolném (pol. okres Kralovice) jest tělesně ohrožován německými výrostky, házeno po něm kamením a pod. Farář Wagner, v Nahořečicích, okres Žlutice, zakázal faráři Budkovi v Libíně, aby konal pro české děti školy v Drahonicích české bohoslužby. Sám se k tomuto činu hrdě hlásí v zaslánu uveřejněném v ťLuditzer ZeitunguŤ. Ve Všerubech (polit. okres Domažlice) 11. října t. r., když se tam dostavil školní inspektor, aby shlédl místnost pro českou školu, shromáždil se demonstrující dav Němců, za vedení bývalého starosty J. Kellnera, hulákali, vyhrožovali, a když účastnící této komise odjížděli, postavili se s německou mládeží školní do řady a vystrkovali sprostě zadní část těla, 17. října mělo se konati otevření české školy v Tachově. Již před tím byl uveřejněn agitační článek proti české škole v časopise ťWestböhmischer GränzboteŤ, byly vylepeny letáky, vyzývající obyvatelstvo k demonstraci, uspořádány tajné schůze, na nichž učiněny přípravy pro přijetí školního inspektora a učitele. Při příjezdu vlaku do stanice očekával tyto na nádraží zástup lidí, kteří s křikem a nadávkami se vrhli na vůz. v němž komise přijela. Inspektor A. Follprecht, uchopen, násilím vyrván z vozu a stržen se schůdků vozu. Učitel vyražen za ním. Němci za pustého hvízdání a pokřikování ťNieder mit den ČechenŤ sápali se kamením a holemi na členy komise. Četnictvo uvítáno urážejícími výkřiky. Němci žádali, aby se četnictvo ihned rozešlo a přinutili je, že musilo sundati bodla z oušek. Dav hnal Čecha J. Lochmana středem silnice na nádraží, a udeřil jej kamenem do hlavy. Komise byla nucena vrátiti se do železničního vozu, kamž se též museli uchýliti Češi J. Beránek a J. Lochman, aby zachránili životy. Dav pronásledoval vlak a ještě na zastávce ťTachovŤ snažil se násilím vniknouti do železničního vozu, kde svrchu zmínění byli. Ve schůzí obecního zastupitelstva tachovského 14. října sdělen přípis okresní školní rady o zřízení české školy, a v referátu o tom píše ťWestböhmischer GränzboteŤ ze dne 16. října: ťMěstská rada zaujala nejostřejší ohražení proti úmyslům dra Metelky. Rovněž městské zastupitelstvo postavilo se energicky proti zřízení české školy. Bude se pracovati všemi prostředky, aby se věc zmařila.Ť Týž časopis prohlašuje, že jsou to němečtí (!) rodičové (přes 30), kteří se hlásí o českou školu, a že ostatní obyvatelstvo musí jejich jména znáti, aby se podle toho k nim chovalo! ťMarienbader-Tepler BezirksblattŤ, píše charakteristicky o tom 24. října t. r. takto: ťV neděli 17. října t. r. bylo otevření české školy v Tachově provázeno neúspěchem. Lidé, kteří již 20 roků v Tachově bydlí a jimž již často obyvatelé našeho ryze (!) německého města pomohli, chtějí se zasloužiti o město zřízením české školy. Na prvém místě to je krejčovský mistr Lochman, na druhém vojen. evid. úředník Fiala, kteří již po 20 let jsou v Tachově usedlí. Štěstí jím nepřálo, Krejčíček Lochman dostal při té příležitostí ještě hodně ran. Páni, kteří přijeli z Plzně, museli zůstati v železničním voze a byli pak ihned vystrčeni do Plzně. Četnictvo musilo míti pušku při noze, neboť by jinak došlo k násilnostem. Český krejčí Lochman by se měl též poslati do Plzně! Město mělo obraz vzpoury.Ť
Jakým směrem se děje vyučování v německých školách, vidno z tohoto případu:
Kněz Jiří Steckman z Bečova při vyučování náboženství ve 3. tř. měšťanské školy v Bečově pravil: ťJsou lidé, kteří nemají žádného náboženství. A to může přijíti deset Masaryků neb Klofáčů, tak nám naše náboženství nevezmou. Česká řeč je řeč povidlová. Ta povidla nemusíte uměti, já to také neumím. Českou řeč když posloucháte je to jako v čarodějném kotli.Ť Při následující hodině náboženství prohlásil týž kněz, že kdyby věděl, že ve třídě jsou Češi, by tak nemluvil. České děti v této škole musejí zakusiti pro svou národnost mnoho ústrků, pobyt jejich ve škole tamní jest utrpením. Případ byl oznámen okresní správě politické v Teplé.
K uvedeným případům německého jednání vůči Čechům ve zněmčeném území, uvádíme ještě případ mistra krejčovského V. Šebesty v Toužimi, pol. okres Teplá. Za nepřítomností mužovy podepsala jeho žena, věcí neznalá, úřední výpověď z bytu na 3 měsíce a ačkoli dáno bylo bytovou komisí v Toužimi ujištění, že se opatří jiný byt rodině Šebestově, byla z rozkazu obce na druhý měsíc vyházena na ulici. To bylo z jara roku letošního. Ministerstvo sociální péče, kam se V. Šebesta uchýlil o ochranu, odkázalo jej na místní bytovou komisi, ta zase na starostu obce, jenž však prohlásil, že nábytek bude poslán na jeho domovskou obec. Aby opatřil rodině Šebestově byt, to že ani president republiky mu neporučí. Nábytek, jenž ležel přes týden na ulici, byl dopraven za nepřítomnosti Šebestovy na nádraží a poslán do Nové Vsi u Kralup n. Vl. Tato obec však poslala nábytek zpět. Zatím byl V. Šebesta 4krát na okresním hejtmanství v Teplé, kde mu sice bylo přislíbeno, že bude poslán do Toužimě úředník, aby to vyšetřil — ale nestalo se tak. Opětná intervence V. Šebesty u ministerstva soc. péče byla bezvýsledná a obec Nová Ves žádala na svém příslušníku K 500 za přepravu nábytku tam a zpět do Toužimě. Po půl roce rozbili neustálým překládáním V. Šebestovi nábytek a konečně na nádražním skladišti Toužimi vykradli. V. Šebesta stal se žebrákem, žena jeho se 4 dětmi a starou matkou musila se uchýliti do Bochova a V. Šebesta přijat z milosrdenství do železničních kasáren v Bečově.
To jsou některé ukázky naprosté anarchie, naprostého bezpráví, v němž dnes čeští lidé ve zněmčeném území žijí.
Tážeme se Vás, pane ministerský předsedo:
1. Jste ochoten dáti všechny uvedené případy co nejpřísněji vyšetřiti a vinníky pohnati k zodpovědností?
2. Jste ochoten učiniti u polit. úřadů četnictva atd. takové opatření, aby český lid nalezl u těchto orgánů náležitou ochranu?
3. Jste ochoten s příslušnými ministerstvy působiti k tomu, aby tomuto neslýchanému bezprávnímu stavu byla učiněna přítrž?
V Praze dne 27. října 1920.
Dr. Lukavský,
Inž. Bečka, Bergman, V. Dyk, Dr. Hajn, Dr. Kramář, F. Mašek, Dr. Matoušek, G. Navrátil, E. Purkyňová, Petrovický, Dr. Al. Rašín, Dr. Stránský, Jaromír Špaček, Veverka, Votruba, Zavřel, Hudec, Modráček, Stejskal, Šamalík.