Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
652.
Dringliche Interpellation
des Abgeordneten Ing. Othmar Kallina und Genossen
an das Gesamtministerium
betreffend die Vorfälle in Eger anlässlich der Einrückung der Rekruten am 12.,13. und 14. Oktober 1920.
Bekanntlich ist es anläßlich der Einrückung der Rekruten zu blutigen Zwischenfällen gekommen. Infolge des vollständigen Versagens der militärischen Stellen in Eger oder wie dortselbst vielfach behauptet wurde infolge der im letzten Augenblicke abgeänderten Befehle von oben waren für die 2700 eingerückten deutschen Rekruten fast gar keine Vorbereitungen für eine entsprechende Unterkunft (die meisten Räume waren hiezu überhaupt nicht geeignet) und für die Verpflegung militärischerseits überhaupt keine Vorbereitungen getroffen worden. Die Offiziere erklärten noch am 3. Tage, daß wegen Mangel an Kochkesseln überhaupt nicht abgekocht werden könne und mit der Verköstigung einer so großen Anzahl von Rekruten nicht gerechnet wurde.
Den Rekruten wurde infolgedessen versprochen, daß sie statt der Menage ein Taggeld von Kr. 6.— erhalten werden um sich für diesen Betrag in der Kantine ein Mittagsessen kaufen zu können. Die Abgeordneten Kallina, Mark und Sen. Friedrich haben im Beisein des Obersten Marsan und der Offiziere des Stations- und Ergänzungsbezirkskommandos festgestellt, daß am Abend des 3, Tages noch nicht ein einziger Rekrut diesen Betrag ausgezahlt erhalten hatte und daß die Rekruten während der ersten drei Tage mit Ausnahme eines Stück Brotes überhaupt nichts zu essen bekommen haben Diesen unerhörten Zuständen ist es zuzuschreiben gewesen, daß ein großer Teil der Rekruten vom Hunger gepeinigt wieder in die Heimat zurückgekehrt ist. Da die Rekruten nach ihrer freiwilligen Rückkehr dieselben Mißstände vorfanden war ein Teil derselben wieder gezwungen heimzukehren, Hiebei muß außerdem berücksichtigt werden, daß ein Großteil der Rekruten aus Hungerbezirken stammt und seit Monaten als Arbeitslose ihr Leben fristen mußten.
Diese von einem sträflichen Leichtsinn zeugenden Zustände in Verbindung mit der rohen Behandlung der hungernden Rekruten seitens der Wachmannschaft hat selbstverständlich in den Reihen der deutschen Rekruten eine ungeheuere Erbitterung erzeugt. Als die Bevölkerung von diesen Zuständen Nachricht erhielt, bemächtigte sich ihrer ebenfalls eine mächtige Erregung und sie forderte die Abgeordneten auf, die Rekruten aus ihrer qualvollen Lage zu befreien.
Mittlerweile hatten die Rekruten versucht ihre Forderungen beziiglich Abstellung der unhaltbaren Verhältnisse beim Stationskommando vorzubringen, wurden aber mit Bajonetten und Kolbenschlägen gehindert dies durchzuführen. Erst dem Eingreifen der erschienenen Abgeordneten war es gelungen die Forderungen der Rekruten weiterzuleiten die in dem Verlangen gipfelten:
1. daß ihnen endlich am dritten Tage ein Mittagsessen verabreicht werde,
2. daß mit Rücksicht auf die rohe Behandlung seitens der čechischen Wachmannschaft sie dem Kommando deutscher Offiziere in deutschen Garnisonen unterstellt werden.
Mittlerweile wurde seitens eines Offiziers und einzelner Patrouillen ohne jeden Grund in die versammelten Volksmassen am Egerer Marktplatz geschossen und dadurch die Erbitterung auf das Höchste gesteigert. Nur dem energischen Eingreifen der Abgeordneten, die die sofortige Zurückziehung aller Militärpersonen von den öffentlichen Straßen und Plätzen seitens des Militärkommandos erreichten, war es zu verdanken, daß es nicht zu weiterem unverantwortlichen Blutvergießen gekommen ist. Infolge der grundlosen Schießereien am Marktplatze hatte bekanntlich auch die Arbeiterschaft am 14. Oktober um drei Uhr nachmittags den Generalstreik erklärt.
Die Forderung der Abgeordneten mit Rücksicht auf das Fehlen jeglicher Vorbereitungen für die Verköstigung der Rekruten dieselben auf 8 bis 10 Tage zu beurlauben und dieselben erst dann wieder einzuberufen bis die notwendigen Vorkehrungen für deren Unterbringung und Verpflegung getroffen sind, wurden seitens des Stationskommandos an das Divisionskommando in Pilsen und das Landesverteidigungsministerium weitergeleitet — blieben aber unbeantwortet.
Um 8 Uhr abends erschien Oberst Marsan mittels Panzerautomobil aus Pilsen und es muß anerkannt werden, daß er sich bemühte in die seit dem ersten Einrückungstage herrschende Unordnung und Kopflosigkeit, soweit es möglich war, Ordnung zu bringen. Bemerkenswert ist, daß die Behauptung der Offiziere, die Fleischversorgung der Garnison hätte infolge des Fleischerstreiks in Eger versagt, nicht stichhältig war, da bei der Leitung der landwirtschaftlichen Genossenschaft, die mit der Fleischbelieferung betraut war, erhoben wurde, daß die volle angesprochene Fleischmenge angeliefert wurde, und daß dieselbe in der Lage war, auch weit größere Fleischmengen zu liefern.
Erst am vierten Tage erhielten die Rekruten ein sehr spärliches Mittagsessen aus der Kantine (Preis 4.50 K) und nach Abzug des Brotrelutums für die vergangenen Tage das obengenannte Taggeld nachgezahlt.
Aus all dem Gesagten geht hervor, daß die Vorfälle in Eger an den genannten Tagen nur der beispiellosen Nachlässigkeit oder Unfähigkeit der dortigen militärischen Stellen zuzuschreiben ist, die für die Unterbringung der 2700 Rekruten ungenügende und für die Verpflegung überhaupt. keine Vorbereitungen getroffen haben. Die Unterzeichneten fordern daher von der Regierung:
1. die Bekanntgabe des Ergebnisses der durch den nach Eger entsandten Oberst Husserle gepflogenen Erhebungen,
2 strengste Bestrafung aller jener Organe, die die Schuld an den Egerer Ereignissen tragen und insbesondere jener Militärpersonen, die grundlos von der Schußwaffe gegen die Bevölkerung Gebrauch gemacht haben,
3. vollständige Straflösigkeit für alle Rekruten, die infolge der oben geschilderten Zustände entweder die Kaserne verlassen oder erst in einem späteren Zeitpunkte wieder eingerückt sind,
4. Bekanntgabe der Garnisonsorte der deutschen Rekruten mit zahlenmäßigen Angaben, da es verlautet, daß mehr wie 70% derselben in slovakische oder tschechische Garnisonsorte eingeteilt worden sein sollen.
Prag, am 26. Oktober 1920.
Ing. Kallina,
Dr. Lehnert, Matzner, Bobek, Böhr, Budig, Dr. Petersilka, Mark, Scharnagl, Schälzky, Dr. Keibl, Dr. Feyerfeil E., Dr. Brunar, Dr. Radda, Mayer J. Zierhut, Křepek, Kaiser, Böllmann, Röttel, Schubert, Windirsch.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
652.
Naléhavá interpelace
poslance Ing. Otomara Kalliny a soudruhů
na veškeré ministerstvo
o událostech v Chebu při narukování branců ve dnech 12., 13. a 14. října 1920.
Jak známo, došlo při narukování branců ke krvavým příhodám. Ježto vojenské úřady v Chebu úplně selhaly nebo, jak se s mnoha stran tam tvrdí, ježto v posledním okamžiku byly s vyšších míst rozkazy změněny, nebyly pro 2700 narukovaných německých branců učiněny vojenskými úřady téměř žádné přípravy pro přiměřené ubytování jich (většinou místnosti byly k tomu naprosto nezpůsobilé) a vůbec nebylo postaráno o vojenské jich stravování. Důstojníci vyslovili se ještě třetího dne, že pro nedostatek kotlů není vůbec možno vařiti a že nebylo počítáno se stravováním tak velikého počtu branců.
Proto bylo brancům slíbeno, že dostanou místo stravování denně K 6.—, aby si za tuto částku mohli koupiti oběd v kantině.
Poslanci Kallina, Mark a sen. Friedrich zjistili v přítomnosti plukovníka Marsana a důstojníků staničního a okresního doplňovacího velitelství, že do večera třetího dne ještě ani jeden branec nedostal tento peníz vyplacen a že branci za tyto prvé tři dny nedostali kromě kusu chleba vůbec ničeho k jídlu. Těmto neslýchaným poměrům nutno přičísti, že velká část branců trápena hladem vrátila se zpět domů. Když pak branci nalezli po svém dobrovolném návratu stejně neurovnané poměry, byla část jich nucena opět vrátiti se domů. Krom toho nutno při tom uvážiti, že většina branců pochází z vyhladovělých okresů a že po celé měsíce jakožto nezaměstnaní musili strádati.
Tyto poměry svědčící o trestuhodné lehkomyslností spolu s hrubým zacházením s hladovými branci se sírany strážního mužstva, způsobily pochopitelně nesmírné rozhořčení v. řadách německých branců. Když se dovědělo občanstvo o těchto poměrech, bylo rovněž velmi vzrušeno a vyzvalo poslance, aby osvobodili brance z jejich mučivého postavení.
Mezitím pokusili se branci přednésti u staničního velitelství svou žádost, aby těmto neudržitelným poměrům byla učiněna přítrž, v tom jim však bylo bodly a ranami pažbami zabráněno. Teprve když zakročili dostavivší se poslanci, podařilo se na vyšší místa přednésti požadavky branců, které vrcholily v žádosti:
1. aby se jim konečně třetího dne dostalo oběda,
2. aby byli vzhledem k hrubému zacházení se strany českého strážního mužstva podřízeni velení německých důstojníků v německých posádkách.
Zatím bylo jedním důstojníkem a několika hlídkami bez jakékoli příčiny na chebském tržišti stříleno do shromážděného zástupu lidu a tím vystupňováno rozhořčení do nejvyšší míry. Jedině energickému zakročení poslanců, kteří vymohli, že vojenským velitelstvím byly ihned všechny vojenské osoby z veřejných ulic a náměstí odvolány, jest co děkovati, že nedošlo k dalšímu nezodpovědnému prolévání krve, V důsledku bezdůvodné střelby na tržišti vyhlásilo jak známo také dělnictvo dne 14. října o 3. hod. odpol. všeobecnou stávku.
Požadavky poslanců, aby brancům byla dána osmi až desítidenní dovolená se zřetelem na to, že nebyla učiněna nejmenší opatření pro stravování jích, a aby branci bylí znovu povolání teprve, až budou učiněna nutná opatření k jích ubytování a stravování, byly postoupeny staničním velitelstvím divisijnímu velitelství v Plzni a ministerstvu národní obrany, nedostalo se jim však na ně odpovědi.
V osm hodin večer přijel v pancéřovém automobilu z Plzně plukovník Marsan a nutno uznati, že se vynasnažil pokud možno zavésti pořádek v bezhlavém nepořádku vládnoucím od prvého dne narukování. Dlužno připomenouti, že tvrzení důstojníků, jako by zásobování posádky masem bylo selhalo vinou stávky řezníků v Chebu bylo nepravdivé, neboť bylo zjištěno u správy hospodářského družstva, jež bylo pověřeno dodávkou masa, že celé objednané množství masa bylo dodáno a že družstvo mohlo dodati ještě daleko větší množství masa.
Teprve čtvrtého dne dostali branci velmi skrovný oběd z kantiny (cena K 4.50) a dodatečně vyplacen jim svrchu zmíněný denní peníz za uplynulé dny po srážce částky za chleba.
Z toho všeho, co zde řečeno, že nutno chebské události z oněch dnů přičísti na vrub pouze bezpříkladné nedbalostí nebo neschopnosti tamních vojenských úřadů, které neučinily dostatečných opatření k ubytování a vůbec žádných k stravování oněch 2700 branců. Podepsaní žádají tudíž vládu:
1. aby oznámen byl výsledek šetření provedeného plukovníkem Husserlem vyslaným do Chebu;
2. aby co nejpřísněji potrestání byli všichni oni činitelé, kteří nesou vínu na událostech chebských a zvláště ony osoby vojenské, které bez příčiny použily střelné zbraně proti lidu;
3. by zaručena byla úplná beztrestnost všem brancům, kteří následkem svrchu vylíčených poměrů buď opustili kasárny nebo teprve později opět narukovali;
4. aby oznámena byla města posádek německých branců s číselnými údaji, neboť se proslýchá, že více než 70% jich má býti přiděleno do slovenských neb českých posádek.
V Praze dne 26. října 1920.
Ing. Kallina,
Dr. Lehnert, Matzner, Bobek, Böhr, Budig, Dr. Petersilka, Mark, Scharnagl, Schälzky, Dr. Keibl, Dr. Feyerfeil E., Dr. Brunar, Dr. Radda, Mayer J., Zierhut, Křepek, Kaiser, Böllmann, Röttel, Schubert, Windirsch.