Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
640.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ................................................ 1920
o nouzové výpomoci civilním a vojenským státním zaměstnancům, jakož i zaměstnancům v podnicích a fondech státem spravovaných.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákonu:
§ 1.
Státním úředníkům a státním učitelům do hodnostních tříd zařaděným a všem. ostatními státním zaměstnancům a dělníkům, jakož i zaměstnancům v podnicích a fondech státem spravovaných v činné službě budou se na dobu od 1. listopadu 1920 do 31. prosince 1921 vypláceti dle zásad platných pro mimořádné měsíční (dříve čtvrtletní) výpomoci (zákon ze dne 9. dubna 1920, č. 214 a ze dne 15. července 1920, č. 446 Sb. z. a n.) měsíční nouzové výpomoci v částkách stanovených píro mimořádné výpomoci § 1 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 214 Sb. z. a n., s úchylkou,
1. že nouzové výpomoci ty vyměřují se
a) pro státní úředníky, státní učitele a úředníky státních podniků zařaděné do hodnostních tříd, při ročním služném od 2808 Kč až výlučně 3708 Kč těmito částkami:
I. tř. 240 Kč
II. tř. 310 Kč
III. tř. 400 Kč
IV. tř. 490 Kč
V. tř. 580 Kč
b) pro ostatní zaměstnance do hodnostních tříd nezařaděné, jakož i pro dělníky těmito částkami:
I. tř. 240 Kč
II. tř. 290 Kč
III. tř. 340 Kč
IV. tř. 390 Kč
V. tř. 440 Kč
2. že nouzové výpomoci náleží sazbou dle dosavadního nejvyššího stupně služného (16.308 Kč až včetně 20.508 Kč) také k požitkům přesahujícím hranici služného (20.508 Kč) pro nárok na výpomoci dosavadní.
§ 2.
Státním zaměstnancům ve výslužbě a jejich pozůstalým náleží po dobu od 1. listopadu 1920 do 31. prosince 1921 nouzové výpomoci ve výši a dle pravidel, stanovených pro mimořádné měsíční (dříve čtvrtletní) výpomoci (§ 2 zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 3 Sb. z. a n. na rok 1920 a § 2 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 214 Sb. z. a n.) s úchylkou, že nouzové výpomoci náleží sazbou příslušného nejvyššího stupně také k zaopatřovacím požitkům, přesahujícím hranice vymezené pro nárok na výpomoci dosavadní.
§ 3.
Ustanovení §§ 1 a 2 tohoto zákona platí také pro vojenské gážisty, důstojnické čekatele, gážisty mimo hodnostní třídy a poddůstojníky z povolání v činné službě a ve výslužbě, jakož i pro jejich pozůstalé. Zejména platí také pro vojenské gážisty v činné službě s ročním služným od 16.308 Kč výše sazba nouzových výpomocí pro civilní státní úředníky v činné službě se stejným služným.
Invalidům ze stavu mužstva a jejich pozůstalým — vyjímajíc poddůstojníky z povolání neb jejich pozůstalé, a válečné poškozence neb jejich pozůstalé, ježto pro tyto posléze uvedené osoby platí zákon ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. — pak patentálním invalidům a osobám, požívajícím pouze darů z milosti vypláceti se budou na dobu od 1. listopadu 1920 do 31. prosince 1921 nouzové výpomoci ve výši měsíčních příplatků stanovených § 2 zákona ze dne 1.5. července 1920, čís. 448 Sb. z. a n.
§ 4.
Čl. II. a IV. a § 35 zákona ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n., o paritním postavení učitelstva na veřejných školách obecných a občanských (měšťanských) platí ohledně nouzových výpomocí tímto zákonem povolených s úchylkou, že učitelům v činné službě se služným od 4608 Kč výše budou se vypláceti nouzové výpomoci podle sazby stanovené pro stupeň služného od 3708 Kč až výlučně 4608 Kč.
§ 5.
Pro pohledávky, které vzniknou státu neb rozdělujícímu orgánu státní akce ošacovací tím, že některému z uvedených zaměstnanců poskytnuty budou ošacovací potřeby pro něho a členy rodiny na úvěr, přísluší státu, případně rozdělovacímu orgánu zákonné výsadní a neobmezené zástavní právo na nouzové výpomoci tímto zákonem povolené.
Jinak platí o této výpomoci ustanovení § 3, odst. 1. a 2. zák. z: 15. dubna 1920, č. 314 Sb. z. a n.
§ 6.
Platnost zákona ze dne 15. července 1920, č. 446. Sb. K. a n., jímž prodloužena byla měsíční výplata mimoř. výpomocí na dobu od 1. září 1920 do konce prosince 1920, prodlužuje se do konce prosince 1921.
§ 7.
Provedením tohoto zákona, jenž nabývá účinnosti dinem vyhlášení, pověřují se všechna ministerstva.
Důvodová zpráva.
Od té doby, kdy byly posléze upravovány drahotní přídavky státním zaměstnancům tak, že poskytování čtvrtletních přídavků měsíčně bylo prodlouženo do konce roku 1920, nastaly v cenách životní míry některé podstatné posuny. Máme-li na zřeteli trojí hlavní vydej v domácností na byt, oděv a stravu, dotkla se změna hlavně otopování a osvětlování bytu a stravy. Naproti tomu nelze říci, že by od té doby byly ceny textilií stouply, ovšem ceny nikterak nepovolily.
Otop a osvětlení bytu stouply v ceně následkem zdražení uhlí, kteréžto zdražení plyne na jedné straně z klesající produkce a zdražené režie výrobní a na druhé straně a vysoké uhelné dávky. Zdražení uhlí trvá arciť již delší dobu, avšak na státní zaměstnance doléhá teprve nyní na podzim, kdy si mají opatřiti zásobu topiva na zimu.
Současně právě nyní na podzim bylo uskutečněno zdražení skoro všech druhů potravin, zejména masa, mouky, cukru atd. Mění zde místa vykládati nutnost tohoto procesu, který uvedl ceny zmíněných potravin do určitého poměru předválečných cen průměrné na desateronásobnou výši mírovou. Po sklizni se ukazují totiž teprve kalkulační výsledky mzdových cenových zápasů, které předcházely zemědělské výrobě a tvoří v ní výrobní náklad. Byť tento proces byl sebevíce odůvodněným, pro státní zaměstnance jest tvrdou skutečností.
Pokud běží o ošacení, tu i když ceny oděvních prostředků v posledním čvrtletí podstatně nestouply, zůstávají přece na takové výši, která je pro státního zaměstnance a jeho rodinu nedostižnou, přihlédneme-li zejména k tomu, že jeho zásoby byly během války vyčerpány. Státní ošacovací akce začíná se velmi slibná rozvíjeti a vláda jest ochotna věnovati na akci tu dále až 300,000.000 Kč jakožto bezúroční oběžní kapitál, který by umožnil státním zaměstnancům prostřednictvím oděvny zaopatřiti si oděvní prostředky co nejlevněji s vyloučením překupnického zisku, tedy přímo od výrobců a to oděvní prostředky slušné. Všechny pověsti o drahotě a kvalitě látek oděvny jsou bezpodstatné, poněvadž oděvna ještě nepočala s výdejem látek vůbec. Stane se tak v nejbližší době a litovati jest, že už dávno a rychleji nebyla akce provedena. Než arci i tato oděvní, akce při velikém poctu státních zaměstnanců, který přesahuje čtvrt milionu, nečítaje do toho rodiny, může se přirozeně už z technických důvodů dokonávati jen postupně.
Za těchto okolností předstupují všichni státní zaměstnanci požadavkem nové úpravy jich drahotních přídavků, dále s požadavkem přídavků vybavovacích a jinými. Státní správa nepopírá, že státní zaměstnanci, jichž poměry nejsou upravovány pružné volnou smlouvou jako u dělníků a zaměstnanců soukromých podniků, nýbrž normou právní a následkem toho, že vývoj platů státních zaměstnanců zůstává stále hluboko za obdobným vývojem zaměstnanců soukromých. Přihlížejíc dále ke stupňování hladiny cenové, která dospěla tak daleko, že celková cena životní míry jest dnes nejméně 12násobná oproti ceně životní míry před válkou nemůže státní správa tvrditi, že by požadavky státních zaměstnanců byly s jejich stanoviska přemrštěné. Ale nemůže žádná společenská třída žádati, aby její peněžní důchody se zdvihly ve stejném poměru, v jakém stoupla cena životní míry, t. j. předpokládáme-li stoupnutí i této životní míry na 12násobnou výši, nemůže žádná společenská třída žádati 12násobných důchodů oproti míru. Neboť kdyby peněžní důchody všech společenských tříd stouply v tom poměru jako ceny, pak bychom všichni žili jako v míru, ale to prostě není proto možno a potud možno, poněvadž a pokud nevyrábíme jako v míru. Podkladem blahobytu celého národa a všech jeho společenských tříd jest pouze jedině jeho výroba. Je-li výroba zmenšená, jak tomu je dnes u nás a všude oproti míru, pak musíme všichni trpěti více méně újmu oproti svému způsobu života před válkou, t. j. v celku a v průměru za dané situace nemohou stoupnouti důchody na výši, na kterou stoupla hladina cenová a musí mezi hladinou důchodovou a hladinou cenovou zůstati nutný odstup. Veškeré úsilí jednotlivých společenských tříd, pokud směřuje k tomu, aby zlepšily své postavení nikoliv rozmnoženou výrobou a prací, nýbrž zvýšením peněžních důchodů, zůstává marným, poněvadž najde ihned protiváhu u jiných společenských tříd, na jejichž úkor by mohla ta která společenská třída zlepšiti své postavení, peněžní důchody stoupnou všeobecně a při zmenšené výroba jest toho neúprosný důsledek, že zůstanou ceny životní míry ve svém odstupu a dále se zdvihnou.
Rozdíl mezi státními zaměstnanci a zaměstnanci soukromých podniků jeví se i v možnosti postupné úpravy platové a mzdové, poněvadž soukromé podniky mají možnost zakalkulovati zvýšení mezd do výrobních nákladů a hledati ve zvýšených cenách jich úhradu. Ne tak stát, který jest svými příjmy právě tak odkázán na právní normu, jako jsou státní zaměstnanci na ni odkázáni při úpravě svých platů. Zákonodárce pak musí se ohlížeti při zvyšování berního systému na nosnost obyvatelstva, poněvadž plnění veřejných úkolů tlačí na soukromý konsum a zmenšuje jej. Lze mimo to státním zaměstnancům pomoci jedině na úkor ostatních společenských tříd, t. j. tím, že. novými státními příjmy stlačí se konsum celého národa ve prospěch státních zaměstnanců. Nelze státní zaměstnance živiti na dluh, poněvadž by se vedle neztenčené kupní sily soukromé postavila nová umělá kupní síla, která by vyvolala pouze všeobecně nové stlačení.
Proto i když jsou požadavky státních zaměstnanců s jich stanoviska domácnostních výdajů vzhledem ku stoupnutí cen životní míry potud plně odůvodněny, pokud nežijí jako v míru, tedy se železnou nutností mohou býti uspokojeny jen v tom rámci a dosahu, jak jest vzhledem k celému stavu našeho národního hospodářství a z něho plynoucího stavu veřejných financí možno a proveditelno.
Státní správa odhodlává se tudíž, přihlížejíc ke všem shora zmíněným okolnostem, povoliti státním zaměstnancům zvýšení požitků v následujícím rozsahu.
1. Platnost zákona ze dne 15. července 1920, č. 446 Sb. z. a n. o měsíčním vyplácení mimořádných výpomocí prodlužuje se na rok 1921.
2. Vedle těchto mimořádných výpomocí poskytují se s účinností od 1. listopadu 1920 do 31. prosince 1921 nouzové výpomoci ve výši dosavadních mimořádných výpomocí; v nejnižší hodnostní třídě (XI) a u nižších kategorií zvyšují se ještě sazby o 20 K měsíčně. Na druhé straně zrušuje se maximální hranice služného a zaopatřovacích požitků, která platí pro poskytnutí měsíčních (dříve čtvrtletních) výpomocí, pro nouzové výpomoci, aby těchto nouzových výpomocí dostalo se po spravedlností i vyšším úředníkům, pensistům a jich pozůstalým.
3. Hmotné poměry učitelstva v činné službě zejména ve vyšších třídách služného, nejsou vzhledem k tomu, že dostalo se učitelstvu učitelským zákonem č. 274 Sb. z. a n. z r. 1919 oproti dřívějšímu stavu poměrně vyššího zlepšení služebních požitků než zaměstnancům státním, nyní tak kritické jako hmotné poměry zaměstnanců státních. Nelze také autonomním svazkům, jimž jest již tak nésti nesmírný náklad na učitelstvo, ukládati nové značné břemeno, jehož by při svém nynějším již přetížení naprosto již nemohly unésti; pokladna státní pak, která by konec konců musela i zde zaskočiti, nesnesla by také dalšího tak značného zatížení. Proto byla účinnost paritního zákona učitelského (č. 274 Sb. z. a n. z r. 1919) omezena v tom smyslu, že učitelům v činné službě se služném od 4.608 Kč výše vypláceti se budou nouzové vypomoci jen dle sazeb pro služné od 3708 Kč až výlučně 4608 Kč.
Má-li se zabezpečiti splacení na úvěr poskytnutých předmětů akce ošacovací, jest vzhledem k zákonu ze dne 15. dubna 1920, č. 314 Sb. z. a n. nutno výslovně pro tento účel podrobiti vypomoci exekučnímu zásahu.
Náklad na nouzové vypomoci činí okrouhle bez učitelů 1.200 mil. korun ročně, pro učitelstvo dle této osnovy 200 mil. Kč, pro něž jest hledati úhrady. Jestli, že dosažení rovnováhy ve státním rozpočtu bylo bezpodmínečně nutno, poněvadž nelze hospodářství státu činiti dále závislým na možnosti úvěru, vzniká novými výdaji, na které nebylo v rozpočtu pamatováno, nutnost opatřiti prostředky nové.
Úhradu pro zlepšení postavení státních zaměstnanců míní nalézti vláda jednak v dalších úsporách předloženého rozpočtu částkou při největší úspornosti počítanou na 250 mil. Kč, dále uvolněním reserv v oněch položkách příjmových, které byly v rozpočtu počítány až příliš opatrně, obnosem 430 mil. Kč a to očekávaným zvýšeným příjmem z cukru o 220 mil. Kč, u lihu o 50 mil. Kč a u tabáku o 160 mil. Kč. Dalších 150 milionů má býti opatřeno daní dědickou a daní z vodních sil, o nichž budou předloženy zvláštní osnovy.
Zbytek má, býti uhrazen zvýšením valutové přirážky ke clu, z čehož by, počítá-li se, že i při dnešní přirážce jest výnos cel preliminován velmi opatrně a nízko, vzešel nepreliminovaný příjem ve výši 370 mil. Kč, takže by byla zachována rovnováha ve státním rozpočtu i po navržené úpravě platů státních zaměstnanců.
Má-li se však dostati nějakého drahotního přídavku i učitelům, není možno učiniti tak, aniž se opatří zemím, které jsou dnes nositeli povinnosti platů učitelských přiměřené úhrady. Již z loňského zákona o úpravě platu učitelů, kterýmžto zákonem byli na roven postavení státním zaměstnancům skupiny B a C, vzešel zemím neuhrazený schodek 600 mil. K, který se neobjevuje ani v rozpočtu zemí, poněvadž ho de facto zálohou zatím platil stát, a ani v rozpočtu státním, poněvadž stát dle zákona není Zaměstnavatelem a že nebyla státu uložena povinnost zvýšení platů učitelských nésti. Nelze dále zvyšovati učitelských platů, aniž jest uhrazen schodek, který vzešel z loňského zvýšení bez veškeré starosti o úhradu, poněvadž by to znamenalo katastrofu zemských financí urychliti. Země i jinak, podobně jako okresy a obce, se nalézají v nejvýš tísnivé finanční situaci. Státní správa zamýšlí předložiti ještě v tomto podzimním zasedání Národnímu shromáždění osnovy zákonů, směřujících k upravení autonomních financí, avšak všecky prostředky, které mají vyvésti samosprávné svazky z dnešní krise, nejsou naprosto s to, aby shladily schodek 600 mil. K plynoucí z učitelských platů.
Kdyby byli učitelé dnes účastni paritně se státními zaměstnanci nového drahotního přídavku, znamenalo by to zvýšení dosavadního schodku o 300 mil. K. Zvýšení, jehož se jim dostává dle vládní osnovy, činí asi 200 mil. Kč.
Takových obnosů nelze pro země opatřiti žádnými malými prostředky, a nezbývá tudíž, než-li přikročiti ku, zvýšení daně z převodu statků a pracovních výkonů, poněvadž takové zvýšení jest administrativně nejjednodušší.
Finanční správa nepřehlíží arci, že zvýšena této daně může a pravděpodobné bude provázeno nepatrným zvýšením cen. Loňské zvýšení cen, které nastoupilo počátkem roku, bylo mylně připisováno dani z obratu, poněvadž mělo svůj důvod v hlubokém poklesu naší valuty, což zejména se zračilo v tom, že vzestup cen nastal vlastně teprve jarem. Podstatný vliv na zvýšení cen má arci daň přepychová, nikoliv však daň všeobecná z převodu statků a pracovních výkonů, která činila dosud 1%.
Daň tato začíná se povlovně vžívati, splynula nepozorovatelně s cenami, jest konsumenty nejméně pociťována a může býti jedinou základnou pro sanaci autonomních financí.
Také v cizině, seznavše její povahu dle zkušeností, přikročili k jejímu vybudování, tak v Německu a jinde. Bude na místě, abychom zvýšili u některých druhů luxusní spotřeby sazby i nad dosavadní výši a finanční správa si vyhrazuje předložiti ještě v tomto zasedání Národnímu shromáždění osnovu zákona o změnách daně z převodu statků a pracovních výkonů, pokud běží o způsob placení, výběr statků přepychových, jich ocenění, rozšíření okruhu osvobozených subjektů a pod.
Z takto zvýšené daně má býti věnováno 30% autonomním svazkům, což by činilo nejméně 600 mil. Kč. Z největší části arci by na tom participovaly země, poněvadž úděly obcím byly by vázány na kontrolu a vybírání daně obcemi a tudíž prakticky na obce největší. Zdražujícímu vlivu na zvýšení daně z převodu statků míní státní správa čeliti současným snížením daně z uhlí o celou třetinu, tedy dle státního rozpočtu asi o 400 mil. Kč.
Snížení daně z uhlí jest neobyčejně žádoucno a bude míti v zápětí netoliko snížení nákladu domácnosti na uhlí, ale i postupně zlevnění jiných průmyslových výrobků; ve svých důsledcích bude však míti pronikavý velíce příznivý účinek na hospodářství zemí a obcí, které ve svém hospodářství v různých ústavech (nemocnicích a pod.) i podnicích (elektrárnách, plynárnách atd.) i konečně i ve školách, úřadovnách atd. patří k největším konsumentům uhlí.
Finanční správa nebude tudíž ze zvýšení daně z obratu míti žádného prospěchu, poněvadž zvýšení připadne autonomním svazkům anebo bude věnováno snížení dávky uhelné. Další snížení uhelné dávky a ovšem i ceny uhlí závisí na produkci uhlí. Kdyby těžba uhlí stoupla, klesly by náklady, avšak i stát bez rozpočtové ztráty mohl by přivoliti k dalšímu snížení i uhelné dávky.
Má-li všeobecnému požadavku o snížení uhelné dávky a požadavku učitelstva za nový drahotní přídavek býti vyhověno a tísni autonomních svazků odpomoženo, není jiné cesty než-li té, kterou navrhuje finanční správa. Finanční správa činí tudíž provedení tohoto zákona závislým na přijetí zákona o změně sazeb daně z převodu statků a pracovních výkonu.
Jelikož však se tímto opatřením zjedná celkem rovnováha i do financí autonomních svazků, jest to poslední náraz, který činí finanční správa velikým daňovým opatřením.
Návrh budiž Národním shromážděním projednán a schválen, a sice vzhledem k mimořádné naléhavosti své v řízení zkráceném podle § 55 jedn. řádů. sněm. a budiž přikázán v poslanecké sněmovně výboru státně-zřízeneckému a rozpočtovému a po schválení touto sněmovnou v senátě výboru sociálně-politickému a rozpočtovému k současnému projednání (§ 34 jedn. řádů sněm. al. 1) a podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
V Praze dne 30. října 1920.
Správce ministerstva financí:
Dr. Engliš, v. r.