Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
639.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ........................................................ 1920
o vytvoření reservy cizozemských platidel v Bankovním úřadě ministerstva financí za účelem upevnění kursu Kč v cizině.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Veškerá cizozemská platidla získaná z vývozu cukru, pokud bude přesahovati 257,500 tun, buďtež odevzdána Bankovnímu úřadu ministerstva financí, a to až do výše přeplatků čerpaných z tohoto vývozu bez náhrady a nad to za československé koruny podle bursovní hodnoty.
§ 2.
Reservy cizozemských platidel takto vytvořené jest upotřebiti k upevňování kursu naší měnové jednotky v cizině.
Bankovní úřad jest povinen tuto reservu stále udržovati a v případě zmenšení doplňovati.
§ 3.
Provedení tohoto zákona, jenž počne působiti dnem vyhlášení, ukládá se ministru financí.
Důvodová zpráva.
Při převratu 28. října 1918 byla ještě mezi územím Československé republiky a ostatním územím Rakousko-Uherska měnová jednota. Důsledek byl příliv papírových peněz do zemí našich a odplývání statků do zemí chudších, pokud mu nemohlo býti na hranicích dostatečně čeleno.
Prvním měnovým aktem byla odluka měny, která byla pro technické potíže provedena teprve ke dni 26. února 1919 okolkováním bankovek Rakousko-uherské banky. Současně byly převzaty filiálky Rakousko-uherské banky do správy republiky a zřízen při ministerstvu financí Bankovní úřad, který má veškeré funkce státní cedulové banky. Republika převzala do správy žírové účty a pokladniční poukázky býv. Rakousko-uherské banky zde u filiálek na našem území vydané nebo vedené a z nich hotově vyplatila stranám polovicí. Při kolkování peněz byla soukromníkům zadržena polovice a proměněna v 1% státní dluhopisy. Později byly menší obnosy soukromníkům vráceny, avšak nikoliv ze zadržených, nýbrž z peněz budžetních. Zadržené bankovky reservují se ve státním tresoru, aby byly odevzdány při likvidaci Rakousko-uherské banky.
Vyjma Podkarpatskou Rus, kde vzhledem k tehdejší okupaci cizími vojsky, provede se měnové opatření tyto dny, bylo tenkráte v oběhu na území republiky 7 miliard 434 miliony K. V tom jsou bankovky korunové a dvoukorunové, kterých bylo za 299,951.000 K; tyto nebyly kolkovány z technických důvodů, ale později pro úsporu místa vyměněny za bankovky větší u Rakousko-uherské banky.
Při okolkování byly zadrženy okrouhle 2 miliardy. Žírových účtů a pokladničních poukázek Rakousko-uherské banky bylo vzato do správy 2 miliardy 85 milionů, z čehož patřilo státním pokladnám 790 milionů a zbytek stranám, kterým vyplacena byla polovice.
Zadržení bankovek stalo se proto, poněvadž bylo v území zjevně daleko více bankovek, než jich oběh nutně potřeboval. To se zračilo ve velikých kasových hotovostech peněžních ústavů při 1% úrokovém vkladu ba i nižším a ve veliké thesauraci peněz, která se při okolkování potvrdila. Tento přebytek byl nebezpečným, poněvadž mohl snadno umožniti rozpětí mezd, důchodů a cen. Zda toto opatření bylo dostatečné, bude vyloženo později. Současně, jak řečeno, byl zřízen Bankovní úřad, který dostal do správy okolkované bankovky v oběhu zůstavší částkou asi 5.3 miliard, kterážto částka podle zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n., nesmí býti rozmnožena nekrytě, poněvadž každý další výdej státovek Bankovním úřadem smí se díti pouze na směnečný úvěr nebo lombard.
Po okolkování bankovek a zmenšení oběhu počala se zvolna návratem podnikání projevovati peněžní tíseň a rozmnožovalo se oběživo směnkami a lombardem, takže Bankovní úřad ovládá stále větši část oběživa svým diskontem, čímž se přibližuje zvolna normální správě peněz, která záleží v tom, že většinu oběživa ovládá cedulový ústav svým diskontem a tím, že udržuje stále napětí na peněžním trhu, obstarává jeho pružnost.
Poslední výkaz Bankovního úřadu z 15. října 1920 vykazuje:
celkový oběh státovek 10.331,848.838·66 Kč,
z toho bankovně uhrazeno:
eskontované směnky 1.453,315.672·55 Kč
zápůjčky na cenné papíry 2.283,729.800·— Kč
cizí valuty koupené 121,066.758·35 Kč
valuty nakoupené pro státní valutový poklad 135,598.843·48 Kč
pohledávky v cizině 267,086.384·37 Kč
nákup drahých kovů 3,531.558·88 Kč
odkoupená státní valutová půjčka 250,000,000·— Kč
celkem tedy bankovně uhrazeno 4.514,329.017·63 Kč
V mezích zákona (§ 10 zák. ze dne 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n.) obíhá zbytek neuhrazený 5.817,519,821·03 Kč
Poněvadž zákonem
přípustný oběh činí 11.251,958.305·88 Kč
jest skutečný oběh menší o 920,109.467·22 Kč.
Samozřejmě ponechány byly bankovky s nalepenými kolky v oběhu jen krátce do té doby, než je bylo možno vyměniti z technických důvodů za nově tištěné státovky Československé republiky znějící na československé koruny. Při té příležitosti odstraněny byly též 1- a 2korunové bankovky Rakousko-uherské banky a vyměněny byly za 1- a 5tikorunové státovky republiky.
Dne 20. června t. r. odstraněny byly poslední staré bankovky s kolky (posléze 10ti- a 20tikorunové), takže je oběh nyní technicky celkem dokonalý (nař. z 31. května 1920, č. 367 Sb. z. a n.).
Dosavadní opatření nejsou ještě ani provisorním rozřešením měnové otázky, poněvadž
a) stále ještě máme více oběživa, než ho k uskutečnění oběhu nutně potřebujeme. Je zřejmo, že při vysokých důchodech, mzdách a cenách je třeba více oběživa, nežli bylo v míru. V červenci 1914 bylo v Rakousko-Uhersku v oběhu 2 miliardy 300 milionů korun bankovek. Počítáme-li na naše území celou třetinu vzhledem k četným městům, průmyslu a peněžnímu hospodářství, bylo by to asi 800 milionů korun. Otázkou jest, v jakém poměru lze určiti potřebu oběživa dnešního. To jest sporno proto, poněvadž generální hladina cenová stoupla průměrně a v celku o více, nežli stouply průměrně peněžní důchody. Peněžní důchody stouply průměrně asi 7- až 8krát a hladina cenová, vyjádřená cenou životní míry 10- až 12krát. To jest pochopitelné, poněvadž klesla výroba a národ nemůže v průměru žít jako v míru, pokud nevyrábí jako v míru. Hladina cenová a hladina důchodová se potká teprve návratem výroby do normálního stavu. Nemůže míti národ tolikrát peněžní důchod větší, kolikrát stouply ceny, poněvadž by žil jako v míru, a to nemůže, poněvadž klesla výroba. Nebylo by správným tvrditi, že potřeba oběživa stoupla s hladinou cenovou, poněvadž se sice kupuje dráže, ale kupuje se méně.
Potřeba oběživa stoupla s průměrem důchodovým, tedy asi 8—10kráte, což by činilo asi 7 miliard korun. Arci dlužno uznati, že hospodaření úvěrové bylo hodně zatlačeno hospodářstvím za hotové a že teprve povlovně se zakořeňuje placení šekové a jiné náhradní, takže vzhledem k těmto momentům bylo by lze potřebu oběživa nutného, odhadnouti na 8 miliard.
Jak z hořejšího výkazu Bankovního úřadu jest patrno jest oběh větší, t. j. 10,3 miliardy, a jest také jisto, že máme stále ještě velkou thesaurací zvláště na venkově, kamž plynou peníze za potraviny i přes nyní zvýšenou úrokovou míru vkladů na 4—4 1/2%, ačkoliv toto zvýšení je provázeno zřejmým přílivem vkladů.
b) Poměr státovek obchodně krytých a státovek nekrytých není stále ještě takový, aby bylo lze říci, že Bankovní úřad jakožto ústav emisní ovládá opravdu svým diskontem celkový stav oběživa a přizpůsobuje ho pružně proměnlivé potřebě.
Jest nutno, abychom za poměrů dnešních za nedostatku výrobních prostředků a sil a za možnosti spekulačních zisků měli na peněžním trhu napětí úvěrové, Bylo by omylno žádati, aby stát usnadňoval podnikání umělým zlevňováním úvěru a výdejem státovek. Úvěr jest zápas o výrobní prostředky a, je-li těchto nedostatek, musí býti i napjetí úvěrové. Kdyby stát uměle výdejem státovek zlevnil úvěr, přesunul by zápas o obmezené výrobní prostředky s úroků na ceny, jež by stouply ke škodě měny. Jest třeba, aby Bankovní úřad ovládal větší část oběživa než doposud svým diskontem, čilí jinými slovy, jest třeba ještě dále zmenšiti stav nekrytých státovek.
c) Z dosavadních opatření vznikly státu nové valutami dluhy a to především
1. státovkový dluh odpovídající nezadrženým okolkovaným bankovkám 5.817,519.821·03 Kč.
2. dluh ze vkladních listů 1%, jež vydány, byly stranám za bankovky okolkované 2.134,149.414·96 Kč.
3. dluh ze žírových účtů a pokladničních poukázek u nás vydaných neb vedených, pokud nebyly stranám vypláceny a nerozmnožily takto státovkový dluh státu 1.437,069.482·59 Kč. Při tom nečítají se žírové zůstatky státních pokladen = 789,720.443·36 Kč.
Tyto dluhy musí býti. odstraněny, Všechny tyto úkoly sub a)—c) uvedené má uskutečniti dávka z majetku.
a) Musí především vyssáti z oběhu onu část státovek, která jest dnes thesaurována a jíž k oběhu nutně není třeba. Tato část musí býti vzata z oběhu trvale.
b) Musí dále vyčerpati i část oněch státovek, jíž k uskutečnění oběhu jest nutně třeba, avšak nikoli trvale, nýbrž dočasně a jen proto, aby se vrátily do oběhu Bankovním úřadem, avšak tentokráte už jen jako státovky obchodně kryté a na diskont. Toho je proto třeba, aby bylo dosaženo zdravějšího poměru mezi krytými a nekrytými státovkami a tím dána Bankovnímu úřadu větší moc nad oběživem a jeho regulací.
c) Konečně jest třeba, aby majetková dávka odstranila a vyúčtovala dluhy výše sub c) zmíněné, t. j. zejména vkladní listy, 1%, žírové účty a pokladniční poukázky, Naproti tomu není třeba, aby veškeré nekryté státovky dosud v oběhu jsoucí byly nahrazeny státovkami obchodně (směnkami a lombardem) krytými, poněvadž to jednak není dobře možno a jednak ani potřebné, neboť svého času, až přistoupíme ku zřízení akciové cedulové banky, pro níž už existuje příslušný zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., nastoupí kovový poklad sebraný z akciového kapitálu na místě zbylých státovek nekrytých.
Pro otázku měny zbývá vyložiti zejména dvě věcí a to poměr měny ke kovu a pak perspektivu měnové politiky nejbližší doby.
Vláda Československé republiky nespustila se zřetele jako konečný cíl vlastní své měny měnu zlatou a zákon o cedulové bance ze dne 14. dubna 1920, č. 347, Sb. z. a n. stanoví povinnost 35% (§ 26) krytí a směnitelnost bankovek zlatem (§ 15). První vláda republiky Československé využitkujíc nálady při vzniku nového státu, sbírala dobrovolné dary na kovový poklad a sbírala zlato a stříbro a úplné i zlomkové předměty z těchto kovů, kterýžto poklad se stále rozmnožuje.
Mimo to uzavřena byla, aby z oběhu bylo vyčerpáno zlato, zlatá půjčka ve stříbře a zlatě zákonem ze dne 25. února 1919, č. 88 Sb. z. a n., za kterou se slibuje 4% zúročení ve zlatě. Půjčka vynesla celkem dle výkazu Bankovního úřadu 92,386.000 fr. ve zlatě.
Musíme si arci býti toho vědomi, že ke zlaté měně a směnitelnosti bankovek nelze dnes přejíti a též ne dříve, pokud lidé nebudou chtíti směňovati, t. j. pokud nebude upevněna víra v úplnou konsolidaci domácích a zahraničních poměrů, což může trvati ještě několik let.
Do té doby, pokud nelze zahájiti směnitelnosti peněz ani fakticky, nemá zlato jako podklad měny žádoucího významu, a bylo by předčasno a se zbytečnými obětmi spojeno, kdyby stát i dnes chtěl velkými půjčkami anebo nákupem opatřiti veškeré potřebné zlato jako podklad své budoucí měny. Nelze též na zlatou měnu počítati dříve, pokud nebudou poměry mezdní a cenové, ale ovšem i výrobní u nás i v okolní cizině, na kterou jsme exportem odkázání, stabilisovány.
Hlavní význam zlata pro měnu spočívá v jeho mezinárodní pohyblivostí a mechanickém vyrovnávání platební bilance. Pokud tedy není naše platební bilance bezpečně a trvale v rovnováze, byla by každá obět se strany státu na kovový poklad mamou.
Naproti tomu nemůže se Bankovní úřad jako cedulový ústav vzdáti své funkce vůči tvoření kursu naší koruny na cizích trzích a vice versa a kursu cizích valut na trhu domácím. Nemáme za to, že tato funkce spočívá v tom, aby uměle byly kursy zdvihány nebo pokud se týče snižovány, poněvadž každé takové umělé opatření jest nejen drahé, nýbrž i dočasných účinků. Jest zvláště mimo úkol Bankovního úřadu pečovati v této přechodní době o rovnováhu obchodní a platební bilance státu a. proto bylo vytvořeno zvláštní ministerstvo pro zahraniční obchod (zák, ze dne 24. června 1920, č. 418 Sb. z. a n.), jemuž připadá úkol rovnováhu tuto udržovati a zahraniční obchod ekonomisovati. Bankovní úřad jakožto cedulový ústav může míti pouze tu funkcí vůči kursu našich peněz v cizině, aby je za předpokladu celkové rovnováhy v platební bilancí upevňoval a stabilisoval oproti denním závěrům vyplývajícím z okamžitých výchvěvů mezi platy aktivními a pasivními.
Avšak vývoj kursu naší koruny v cizině není pouze výsledkem reálné nabídky a poptávky plynoucí ze skutečných platů do ciziny a z ciziny, nýbrž zejména též výsledkem spekulace. Nedá se ani vysvětliti historie vývoje našeho kursu v cizině jinak, nežli velikým dílem právě spekulace. Netřeba doličovati, jaké důsledky plynou pro domácí národní hospodářství z nestálosti kursu koruny v cizině. Kalkulace při výrobě exportu a obchodu jest tím neobyčejně znesnadněna. Pohyb kursu vyvolává bezzáslužné zisky a ztráty a dělá z loyálních exportérů a obchodníků chtěj nechtěj spekulanty, což nemůže žádným způsobem napomáhati obchodu domácímu. Zažilí jsme letošního roku důsledky velkého poklesu naší koruny v cizině, který nebyl odůvodněn cenovými a nákladovými poměry u nás. Viděli jsme, jak tento hluboký pokles měl v zápětí především možnost velkých exportních valutárních zisků, důsledkem toho snahu po exportu za každou cenu a konečně velikou drahotní vlnu se všemi důsledky sociálními vzešlou.
Není zde na místě rozvinovati celý problém definitivní reformy měny v Československé republice, poněvadž vývoj skutečných poměrů a čas teprve rozřeší dosavadní theoretický spor mezi těmi, kdož stále doufají v možnost povlovné nápravy koruny až na mírovou výši, a mezi těmi, kdož možnost tuto popírají a při nejmenším účelnost nápravy toho druhu zamítají. Jisto jest, že povlovná náprava koruny z nynější hodnotné výše na výši mírovou by musela současně znamenati klesání dnešní soustavy hospodářských čísel mezd, výnosů, důchodů a cen. Mezi cenami a důchody jest souvislost, jak shora bylo vyloženo. Rozmnožená výroba může odstraniti dnešní rozdíl mezi vzestupem hladiny cenové a vzestupem průměru důchodového od mírových poměrů, poněvadž, budeme-li vyráběti jako v míru, budeme též živi jako v míru. A budeme-li živí pak při číselných důchodech desateronásobných, budeme nutně míti též ceny životní míry desateronásobné, Ale pokud tomu tak není, musí býti rozpětí mezi hladinou cenovou a důchodovou. Rozmnožením výroby klesnou ceny, avšak bez změny důchodů pouze na výší hladiny důchodové.
Další pokles cen nemůže nastati jinak, leda přiměřeným poklesem důchodů: mezd, platů atd. Jest otázkou, bude-li možno dosáhnouti dříve poklesu důchodů, nežli cen, což se nezdá pravděpodobným, pak ale není ani pokles cen možný. Odpůrci povlovné nápravy měny uvádějí dále, že státi by se mohla taková náprava pouze opačnou methodou, nežli byl a ta, kterou byla měna zhoršena. Jestliže byla měna zhoršována tím, že stát tiskem bankovek vytvořoval si umělý státní důchod a nákupní sílu vedle té, která byla dána dosavadními důchody soukromníků, a nikoli zmenšením těchto pomocí daní a berní vůbec, a jestliže důsledek této umělé nákupní síly se postupně rozlil do cen a sociálním zápasem do důchodů soukromých, pak může pozůstávati náprava jedině v tom, že stát dolehne svým berním systémem na důchody soukromníků uměle vzrostlé, avšak částí takto odsáté kupní síly nepoužije kupně, nýbrž použije jí jako přebytků budžetních. ku zmenšení oběživa. Jedním rázem se takto zmenšuje i důchod i oběživo. Právě tak jako při zhoršení měny se jedním aktem, t. j. tiskem státovek rozmnožovalo oběživo i nákupní důchod. Náprava taková byla by provázena stoupáním kursu naší koruny v cizině a důsledným klesáním cen doma. Nehledě k otázce možnosti, byl by nutný důsledek nápravy téhož druhu, která by arci trvala po léta, ten, že by se vzdal průmysl vývozu, ale v důsledku toho průmysl vůbec by se ocital v trvalé krisi, poněvadž v době výrobní by si nebyl jist prodejními cenami a tím, zda prodejní ceny uhradí výrobní náklad. Klesání cen musilo by míti opačný účinek, nežli mělo jich stoupání. Stoupající ceny působí ke tvoření zásob, ale též ku rozpětí výrobnímu, poněvadž se očekává postupně větší zisk. Trvale klesající ceny vyhánějí zásoby ven, ale současně z důvodů na dlani ležících výrobu restringují a podvazují. Poněvadž však pro blahobyt národa jest rozhodnou výroba a systém peněžní jest organisačním prostředkem jest jasno, že nutno organisaci podříditi výrobním zájmům. To platí zejména o státu převážně exportním, jakým jsme my.
Povlovné stoupání valuty mělo by však Ještě i jiný pro stát snad nesnesitelný následek pro výši státního dluhu. Celkový stav dluhů naší republiky, počítáme-li, že bychom byli už převzali z předválečných dluhů rakouských 6 miliard a z válečných půjček celých 6 miliard, počítáme-li v to všechny převzaté bankovky, které na našem území obíhaly, žírové účty a pokladniční poukázky cedulové banky Rakousko-uherské převzaté, finanční dluhy cizozemské, přepočítané dle kursu z července t. r. a všechny zápůjčky uzavřené republikou, dospějeme k číslu okrouhle 40 miliard korun, z čehož velká část není vůbec (obíhající státovky nekryté), nebo nízko (žírové účty a pokladniční poukázky cedulové banky), anebo dosud ještě (válečné půjčky a předválečné dluhy) zúročitelná. Avšak i kdybychom počítali předválečné dluhy převzaté i válečné půjčky jako převážně zúročitelné, dospěli bychom k částce asi 30 miliard korun zúročitelného dluhu.
Výšku dluhu státního, hodnotiti, znamená srovnati ji s hodnotou národního jmění a národního důchodu jakožto pramene, na který doléhá stát berním systémem za účelem zúročení státního dluhu. Obě komponenty: dluh i pramen daňový jsou dnes vyjádřeny určitými čísly při určité peněžní jednotce. Abychom si učinili pravý obraz o relativné této výši dnešního státního dluhu, můžeme jeho tíživost přirovnati k obdobné tíživosti státního dluhu předválečného v Rakousku-Uhersku. Tento dluh činil v celé bývalé říši Rakousko-Uherské okrouhle 20 miliard korun zlatých, z čehož bychom byli převzali vzhledem k území a obyvatelstvu, jakož i poplatností, kdyby se bylo Rakousko rozdělilo cestou smírnou, asi třetinu, řekněme 6 miliard. Těchto 6 miliard smírně převzatého dluhu bylo by však stálo proti tehdejším nízkým číslům pramenů daňových, výnosů, důchodů a cen. Důsledkem znehodnocení měny a jako výraz tohoto znehodnocení stoupala však hospodářská čísla výnosů, důchodů a cen a tudíž i pramenů daňových.
Kdybychom vzali za měřítko jen vzestup důchodů, jakožto nejlepšího kriteria pro číselný vzestup daňového pramene, dospělí bychom ku vzestupu 8 až 10násobnému. To znamená, že kdyby číselný dluh státu byl stoupl ve stejném poměru, byl by dolehl svou úrokovou službou stejně tíživě na daňový pramen, jako dřívější dluh nízký na daňový pramen vyjádřený v malých hospodářských číslech. Konkrétně kdybychom měli ne 30, ale 50 až 60 miliard korun státního dluhu, vyjádřeného v dnešní peněžní jednotce, pak by byl poměrně stejně tíživý a doléhal by na pramen daňový (výnosy a důchody) stejně tíživě, jako předválečný dluh 6 miliard na tehdejší základy daní. Z toho je patrno že dnešní dluh republiky arci při dnešní soustavě hospodářských čísel, t. j. při dnešní peněžní jednotce, jest poměrně mnohem méně tíživým, nežli byl předválečný dluh Rakousko-Uherska. Názory tedy, že dluhy státu dostoupily výše, pod kterou se musí stát zhroutiti, nemá žádného oprávnění. Ale arci to platí jen potud, pokud zůstane dnešní soustava hospodářských čísel a. dnešní peněžní jednotka, anebo pokud změna, jež by nastala v peněžní jednotce, dotkla by se současně netoliko cen a důchodů, nýbrž i státního dluhu. Kdežto kdybychom dovedli postupně zvyšovati hodnotu peněžní jednotky až na mírovou výši, což by musilo býti provázeno důsledným klesáním cen, výnosů a důchodů na mírový stav, aniž by číslo státního dluhu bylo současně redukováno. bylo by to totéž, jakoby státní dluh prakticky ve stejném poměru stoupal a stále tíživěji doléhal na prameny daňové. Kdyby tedy klesly důchody na osminu dnešní výše a s nimi i ceny, avšak dluh státní setrval na dnešní výši, bylo by praktickým důsledkem totéž, jakoby se dnešní státní dluh zosmeronásobil. Že bychom dnes nesnesli zúročení 8násobného stát. dluhu, jest nade vší pochybnost jasno. Poněvadž pak nejsme ve šťastné situací, aby byl některý z válečných nepřátel povinen válečnou náhradou pomáhati nám zaplatiti nás dluh, nemůžeme hledati takové organisace peněz, která měla podobné důsledky. Země, které jsou věřitelem světa a tudíž jsou zeměmi importními, mají velký zájem na tom, aby jejich peněžní jednotka platila co nejvíce, neboť jest jí vyjádřen dluh ciziny; země, které mají nárok na válečnou náhradu velikou. a konečně země, které jsou vyloženě zeměmi rentiérů, mohou míti jiný zájem nežli náš stát, který jest státem převážně exportním, není věřitelem světa a nemá k očekávání velkých náhrad válečných.
Než všechny tyto úvahy o budoucí účelné regulaci naší měny jsou té doby předčasné, poněvadž vývoj poměrů bude silnějším nežli plánovitá libovůle. To se však zdá pronikati ve všeobecné přesvědčení, že bez ohledu na konečné cíle úpravy naší měny nás dnes nejvíce poškozuje nestálost kursu naší koruny v cizině a nestálost domácích hospodářských čísel vyjádřených ve mzdách, platech, cenách, výnosech a důchodech. Ustáliti soustavu domácích hospodářských čísel a ustáliti kurs naší koruny v cizině a to na oné výši, která odpovídá našim cenám a našim výrobním nákladům v poměru k cizím cenám a cizímu výrobnímu nákladu, musí býti první naší snahou. To ustálení znamená vskutku ustálení peněžní jednotky jakožto míry hodnot, vyloučení spekulace, vyloučení bezzáslužných zisků a ztrát a možnost hospodářské konsolidace domácího národního hospodářství.
Budeme zvláštními prostředky pracovati k tomu, abychom konečně doma zastavili neustálý vzestup důchodů a cen, marný to zápas o zlepšení životní míry celého národa, kteréžto zlepšení nemůže nastati jinak, nežli rozmnožením výroby.
Avšak předpokladem pro stabilisování poměrů domácích jest ustálení kursu našich peněz v cizině. Při poklesu kursu naší koruny jen poněkud trvalém nelze žádnými prostředky ubrániti se doma proti drahotní vlně a důsledkem jejím proti sociálním zápasům o vzestup důchodů. Jest tedy prvním úkolem měnové politiky pracovati k ustálení kursu naší koruny v cizině. V základě jest to úsilí o rovnováhu v platební bilanci, ale jak bylo řečeno, boj proti spekulaci, která si našimi penězi prostě zahrává. Spekulací našimi penězi nelze čeliti jinak nežli protispekulací. Cedulový ústav (Bankovní úřad min. financí) musí míti prostředky, aby každé spekulaci směřující k umělému snížení naší koruny dovedl čeliti. Musí míti proto prostředky, za které by v případě takového umělého snižování kursu naší koruny v cizině skupoval korunu za pevnou cenu vyjádřenou v cizích platidlech, ale prostředky ty musí býti tak velké, aby dovedly opravdu čeliti spekulaci každé. Na to nestačí desítky milionů, nýbrž sta a tisíce milionů. Bude-li však míti Bankovní úřad takovou pohotovou reservu cizích platidel, pak teprve může už s pouhou touto skutečností, že reservu má, čeliti preventivně každé spekulaci na zahraničních trzích. Neběží o to, aby pomocí podobné reservy byl kurs naších peněz uměle zdvihán, poněvadž umělý kurs se nemůže žádnými prostředky trvale udržeti, ale arci i ustalování koruny vůči cizině se musí díti, jak už podotčeno, na poměru přirozeném, který je konec konců dán našimi cenami a nákladovými poměry u srovnání s cenovými a nákladovými poměry v cizině.
Reservu cizozemských platidel nemůže si Bankovní úřad opatřiti jinak, nežli buď velkou půjčkou, což jest té doby při velmi napjatém trhu v cizině operace pro nás příliš drahá, anebo tím, že způsobí při regulaci valut umělou aktivní bilanci platební tak, že jistou část z exportů převzatých valut nevydá prostě importérům, restringuje tudíž import oproti exportu a z rozdílu si potřebnou zálohu vytvoří, arci nákupem za státovky dané nově do oběhu.
Letos však se naskýtá mimořádná příležitost opatřiti si tuto reservu, aniž je třeba rdousiti normální potřebný import, a to rázem ve velké míře, kdežto postup právě vylíčený by trval léta, nežli by byla dostatečná reserva vytvořena. Letošního roku máme totiž neočekávaně velikou a vydatnou úrodu nadprůměrně cukernaté řepy, která nám umožní export zcela mimořádný. Nelze čekati, že by se podobný rok opakoval, ale mimo to padá na váhu, že v budoucnosti bychom už ani při dobré úrodě nestržili tolik za export cukru, co nyní, poněvadž ceny cukru mají na světovém trhu klesající tendencí. Kdybychom tedy použili části exportu cukru letos k výše zmíněnému účelu, učinili bychom tak, aniž bychom běžný a nutný dovoz z ciziny podstatně tísnili.
Z vývozu cukru věnováno bylo především původně 15 a později následkem změny ve sladovém hospodářství 14 tisíc vagonů cukru na dovoz potřebných chlebovin z ciziny, a to nejen valutou, nýbrž i exportním ziskem, to znamená, že budou státnímu obilnímu ústavu přikazovány veškeré valuty stržená za vývoz 14 tisíc vagonů cukru, aby jich upotřebil pro nákup obilí v cizině, a že tyto valuty stát. obilnímu ústavu až do výše exportního zisku (přeplatků) budou předávány bezplatně a nad tuto výší za bursovní ceny.
Přeplatek, tedy exportní zisk dalších 11.000 vagonů cukru, požaduje pro sebe stát jako rozpočtový příjem částkou 700 milionů korun v úvaze, že nemohou býti trvale zdravé státní finance vybudovány na přeplatkových fondech jakožto zjevů pomíjejících.
750 vagonů cukru věnováno jest valutou na nákup a přeplatkovým fondem na zlevnění dovozu umělých hnojiv z ciziny.
Avšak dá se čekati, že letošního roku bude úroda tak veliká, že umožní vývoz, který vysoko přesáhne 25.750 vagonů cukru. Přeplatkového fondu a valuty z tohoto cukru nemíní z důvodů výše uvedených použíti stát k úhradě běžného rozpočtového schodku, pokud se týče rozpočtových výdajů, nýbrž zamýšlí použíti této příležitosti ku vytvoření naléhavě potřebné reservy cizozemských platidel u Bankovního úřadu za účelem upevnění kursu naší koruny v cizině. Veškerá valuta stržená za cukr vyvezený nad 25,750 vagonů byla by odevzdána Bankovnímu úřadu ministerstva financí, který by jí dostal až do výše vývozního zisku bezplatně a nad tuto výši nákupem právě tak, jako státní obilní ústav pro účely nákupu mouky v cizině. Tím bychom rázem získali pro velký blok obíhajících státovek dobré krytí, vyjádřené v dobrých cizozemských platidlech, rovnajících se zlatu, a mimo to reservy ještě větší, pomocí které by mohl Bankovní úřad trvale a úspěšně plniti svůj úkol vůči kursu naší koruny v cizině.
Příležitost podobného druhu nevrátí se snad brzy a možná, že nikdy. Mimo to jest nejvýš naléhavé, abychom dospěli v hospodářském životě konečně ke klidu a toho bez ustálení koruny dosáhnouti nemůžeme, Proto finanční správa s velkým sebezapřením vzdává se možného příjmu z tohoto pramene za tím účelem, aby obětovala okamžitý prospěch velkému sanačnímu dílu nápravy naší valuty, který bude míti cenu trvalou.
Návrh budiž Národním shromážděním projednán a schválen, a sice vzhledem k naléhavosti věci v jednání zkráceném podle § 55 jedn. řádu sněm., a budiž jak v poslanecké sněmovně, tak po schválení touto sněmovnou v senátě přikázán výboru rozpočtovému ku podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
V Praze dne 26. října 1920.
Správce ministerstva financí:
Dr. Engliš, v. r.